http://zavreneoci.blog.cz/ cs <div><em>Nevím, co s vámi... nevím, co se mnou... nevím, co s tímto místem</em></div><div><br /></div><div><img width="100" height="100" style="float:left" src="http://nd04.jxs.cz/154/597/bdc5a0ce1b_74424552_o2.gif" />Bylo tu mnoho slov o tom, jací jste a jak mne to vyčerpává. Mnoho slov bylo vyplýtváno ve zlých časech, mnoho v těch dobrých. Čas zemřel na bitevním poli. A co zbylo?</div><hr /><div><br /></div><div>Od toho, co jsem vyhlásila konec, jsem prošla několika stádii. Nejprve jsem byla hodně zklamaná a vystrašená, protože jsem si nedokázala představit, co bude dál. Není příjemné zahodit všechna ta léta a postavit se budoucnosti bez minulosti - říci si: "Jsem nikým a list je nepopsán." Vlastně ten list není čím popsat, protože jsem vzdálená od všeho jiného, čím bych ho mohla popsat.</div><div>Neměla jsem čas o tom přemýšlet, i když první dny byly těžké a to zrovna při testu z češtiny a matiky.</div><div>Naštěstí jsem brzy to podchytila a svým způsobem jsem se dostala na úplné dno, kde je mi vše jedno a funguji více méně jen fyzicky.</div><div>Pár dní jsem byla bez PC a učila se, po pár dnech jsem se navrátila k lehkému psaní, protože jsem to více méně nemohla vydržet. Nebylo na co se těšit, nebylo kdy si odpočinout.</div><div>A nakonec jsem se dostala do stádia, kdy vůbec nevím, co udělat dál.</div><div><br /></div><div>Jsem si jistá jednou věcí... a to je ta, že pokud se navrátím, tak mne ponížíte. Budu jako pes, který se s ocasem mezi nohama vrací k pánovi a ten ho na přivítanou kopne, ale on se musí vrátit, protože bez pána jeho existence nemá smysl.</div><div>Nechce se mi do tohoto vracet. Nechce se mi zpět za takovými čtenáři. Ale co jsem již dala do psaní, to mi nikdo nevrátí.</div><div>Nesnáším vás tolik, kolik vám jsem ukradená a vysmíváte se mi.</div><div><br /></div><div>Čím více řádků píšu, tím víc se sama sobě divím, že to vůbec dělám. Nepotřebuji vás - to, že mne čtete, mně nic nepřináší, možná si někteří z vás myslí, že mi dělají milost tím, že mne ze své dobroty čtou, ale tak to není. Já tvořím ze sebe, já to vše v sobě mám (nekonečné vědění se probouzí jen z nás samých - světu nedáš nikdy víc, než je v tobě), stačí mi jen chvíle a všechny postavy si hrají v mé mysli... Nepotřebuji to přenášet na papír, slovy stejně nikdy nepostihnu vše, co je v mé mysli.</div><div><br /></div><div>Proč tedy... Proč?</div><div><br /></div><div>Je to silný zvyk. Umění, co není sdíleno, neprostoupí čas a prostor a neožije nikde jinde, než v mysli autora. To je to. Pokud nechci být sobecká, tak nemohu jinak... Pokud chci znovu a znovu prožívat vlastní příběhy, musím je dát i vám.</div><div>Kolik umělců již vyhořelo a zničilo se, protože nic nedokáže zaplatit tu cenu, kterou se nejprve musí umění vykoupit, než je darováno nevděčným.</div><div><br /></div><div>Je mnoho činností, kterými musíš projít, i když nechceš, přestože se ti živočišně hnusí a níčí tě... ale pokud chceš někam dojít nebo něčím se zabývat, musíš je vykonat.</div><div><br /></div><div>Nikdy jsem po vás nechtěla více než děkuji a abyste si uvědomili, co vám dávám. Možná skutečně ani po sto slovech nepochopíte, že to, co vy čtete pár minut, já píšu hodiny. Že jsou dny, kdy mi není dobře nebo nemám čas, ale pokud jsem měla pravidelné vydávání a musela jsem něco psát, tak i přesto jsem se snažila psát. A že opravdu to mnohdy stálo mezi mnou a mou rodinou. Protože jsem to brala zodpovědně - možná více, než cokoliv jiného, protože vím, že není příjemné čekat na povídku, když ji máte rádi a já světu nic víc, než své psaní nabídnout nemůžu.</div><div>Opakuji se a tohle všechno už jsem někdy řekla. Zbytečně, abych pak slyšela, že to bude asi lepší, když skončím. Tak mi řekněte, kdo mi vrátí čas, který jsem věnovala do psaní? Kdo mi vrátí touhu žít v tomhle světě, když vím, jak překrásné a o kolik smysluplnější jsou ty světy jiné?</div><div><br /></div><div>A tak teď váhám a stojím před rozhodnutím, které je těžké.</div><div><br /></div><div>Kdykoliv jsem si stěžovala na své čtenáře, netýkalo se to těch, kteří byli milí a děkovali. Myslela jsem, že to chápou, protože kdykoliv měla povídka alespoň jednoho čtenáře, tak jsem jí psala, i kdybych za to měla zaplatit svým posledním nádechem.</div><div>Pokud žili mé postavy pro někoho a on se mnou sdílel své názory na ně, nechával je ožívat i ve své mysli, tak jsem cítila naplnění smyslu... a více nebylo potřeba.</div><div><br /></div><div>Rok Humra je vlastně první povídka, s níž jsem přestala pro nečtenost. Protože jste to chtěli... a na mně nezáleželo.</div><div><br /></div><div>Možná jsem neměla psát ty měsíce do maturity po Vyvrhelovi. Možná jsem neměla po V očích panenek psát Vyvrhela. A možná ani V očích panenek.</div><div>Vidíte?</div><div>Další věc... těžko se píše, když přemýšlíte nad každou větou, zda tam má být, protože vlastně netušíte, co se zdá čtenářům jako chyba. A nerozumíte, jak mohl někdo vychvalovat povídky napsané jazykem, který byl úměrný létům psaní a nemohl se považovat za umělecký... povídky bez smyslu, bez nějakého přínosu, postavené prvoplánově.</div><div>Vadila vám na Panenkách délka? Vadily vám složité souvětí? Nechtěli jste popisy prostředí, šatů a pocitů? Nebo se vám nelíbil romantický příběh?</div><div>Tak jsem odvrhla tohle vše... dostali jste Vyvrhela. Byl psán hutně, nenávistně k vám všem, protože jsem vám nechtěla dát víc, než jsem musela, abych neublížila postavám a dala jim alespoň prostor, když žili mým příběhem.</div><div>A co... nic. Z toho všeho vyplývá jen, že nechcete, abych psala. Tak proč sem kdosi stále chodí a čte? Nebo proč nekomentujete a to ještě na truc, když psaní je ohroženo (myslíte, že mně je příjemné omezovat vydávání počtem komentářů?), pokud chcete číst dál?</div><div>Nerozumím. A nevím, proč se snažím stále vyhovět každému vašemu přání, když nejste schopni to přání zformulovat jednotně. Říci piš nebo nepiš, a pokud říkáte piš, tak zároveň říct děkuji.</div><div><br /></div><div>Nakonec od všech uslyším, že mám psát, a když je mé psaní ohrožené, tak pronesete "už nás to unavuje" a "bude lepší, když skončíš".</div><div><br /></div><div>Jsou tu ti, pro které je proč psát, ale ti také zradí. Nakonec zradí.</div><div><br /></div><div>Hodila jsem si mincí, když nejsem schopna vyřešit, zda pokračovat nebo skončit. Nechci ublížit těm, kteří sem chodili, protože mne mrzelo, když mé oblíbené stránky byly zrušeny a já ztratila kontakt s "duší" autorky. A nechci přijít o veškerou minulost a muset se dlouho vykupovat vlastní krví, že jsem byla tolik hloupá ty léta předtím.</div><div><br /></div><div>Hodila jsem si mincí... a vyšlo mi, že mám pokračovat. Tak tedy přemýšlím jak. A znovu nevím. Vy se nezměníte. A já nevydržím dlouho snášet váš přístup.</div><div><br /></div><div>Dlouho bych se smála...</div><div><br /></div><div>To je asi vše, k prohlášení o mém blogu, mé drahé růže.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1205/nevim-co-s-vami-nevim-co-se-mnou-nevim-co-s-timto-mistem http://zavreneoci.blog.cz/1205/nevim-co-s-vami-nevim-co-se-mnou-nevim-co-s-timto-mistem O mně Sun, 20 May 2012 20:25:12 +0200 <div>Na tenhle koncert jsem opravdu dlouho nevěděla, zda vůbec pojedu.</div><hr /><div><br /></div><div>Přiznám se na začátku, že LM.C příliš neposlouchám, i když je znám dlouho - jejich hudba není můj styl a ani po koncertu asi nebude. Ovšem říkala jsem si: "Proč ne?" Stejně tak asi skončím na Miyavim. Člověk chce vidět a zapařit, navíc já jsem se potřebovala zbavit "stresu" z maturity. Před x měsíci mi bylo řečeno, že LM.C budou, pak když x týdnů jsem se rozhodla jet, zjistila jsem, že mi začínají maturity, když už jsem věděla, že maturuji hned ve středu a LM.C jsou až ve čtvrtek, bylo mi řečeno, že lístky už nejsou... nakonec to vypadalo tak, že jsme posílali peníze týden před tím peníze Agátě, aby nám koupila lístky na Slovensku a bylo to nárazové rozhodnutí ve svatém týdnu při učení se fyziky.</div><div>Nakonec se ovšem nám podařilo sehnat lístky a tedy i zajistit cestu, i když se mi opravdu nechtělo řešit něco před maturitou. Student agency je dobrá firma, je to jednoduché s ním. A popravdě po středeční maturitě jsem si řekla, že se mi nechce chystat, takže jsem se chystala až v pět ráno dalšího dne, kdy jsem 6:20 vyjížděla.</div><div>Naštěstí to bylo s více jak hodinovým předstihem, protože do Brna měly dráhy výluku a při cestě z Kojetína do Brna se vytvořila taková kolona - kvůli bouračce - že jsme 18 km jeli asi hodinu. Takže jsem byli se Sei rádi, že jsme dojeli v 9:20, když nám měl 9:30 odjíždět student. Říkala jsem si, že mi prostě LM.C není přáno.</div><div>Do Budapešti to bylo již v pořádku, jen s mírným zpožděním. Naštěstí před klubem 202 nebylo tolik lidí a chytli jsme dobrá místa, i když ty jsem pak ztratili kvůli nějakému vchodovému nedorozumění. Nicméně... i tak jsme začínali jemně napravo, asi uprostřed toho zástupu.</div><div>Opravdu jsem se nechtěla hnát dopředu, protože jsem věděla, že jsou tam lidé, kteří poslouchají LM.C mnohem víc a mají k nim vztah, ale nakonec jsem se stejně ocitla úplně před Mayou v 4./3. řadě. Nedrala jsem se dopředu, jen jsem si to užívala a svým podvědomým způsobem se dostala takový kus dopředu.</div><div>Byla jsem ráda, že jsem tak pomohla i Agátě, která má LM.C opravdu ráda.</div><div>Ovšem je pravda, že vepředu byly malé a mladé holky a ty prostě asi moc neznají, jaké jsou koncerty. :/</div><div>Nejprve začnu jedinou chybou, kterou to mělo. A to tou, že to bylo špatně ozvučené. Bohužel. Aijiho kytara byla příliš silná, Mayův mikrofón slabý. Zpěvákovi nešlo často rozumět.</div><div>Ovšem jinak byl koncert úžasný. Jako všechny. Kamarádka mi říkala, abych si ho užila jako oslavu úspěšné maturity, tak ano - já jsem si šla hlavně zapařit. Pořádně se vyřádit. A vcelku jsem sama sebe překvapila, jak prostě jsem to celá odskákala a že jen málokdy byla chvíle, kdy bych alespoň nepérovala v kolenou. Většinou jsem si uvolňovala páteř rošťáckými poskoky a ano, užila jsem si. Vyřádila jsem se.</div><div>Protože k LM.C nemám příliš vztah a členů je tam málo, tak report nebude dlouhý, protože toho příliš na popisování zrovna já nemám. Pravda, užila jsem si to, ale to spíše "tělesně", než-li psychicky. xD</div><div>Nicméně Maya byl opravdu nádherný.</div><div>Má úžasnou růžovou barvu a vodové oči. Je hubený, i když to skrýval pod "kombinézou"... Přišel a já se nemohla zbavit pocitu, že mi někoho připomíná. Nejen tím, jak vypadal, ale tím, jak se choval. Bylo to opravdu krásné... Je energický, rošťácký a koketa. Ve chvíli, kdy se k nám otočil zády a začal kroutit zadkem jsem se musela smát.</div><div>Byl by hřích, kdybych si pro něj nevyřvala hlasivky a neprojevovala mu svůj obdiv, i když je neposlouchám, protože je showman a na pódium určitě patří. Je okouzlující.</div><div>Ještě když jsem byla asi někde ve středu směr Maya, tak na mne ukázal prstem a jakoby mne odstřelil. Jak jsem se přibližovala, několikrát jsme se potkali pohledy, snažila jsem se zpívat nebo alespoň řvát, aby viděl, že si to užívám a nebyla jsem za ignoranta co nezná jediný text. Ovšem myslím, že jsem patřila stále k těm, co si to opravdu užívali a dávali nejvíce najevo, jak jsou LM.C dobří. První řady VIP byly vcelku mrtvé, podle mne.</div><div>Vylil na mne spoustu vody a lil to už od začátku, dokonce prskal. Někdy ke konci si nabral do pusy něco žlutého, slazeného. A já už se viděla celá ulepená, ale on tak jen provokoval a jednoho z kytaristů to pobavilo, když viděl jeho ďábelský plán zmáčet nás džusem. xD</div><div>S Mayou ovšem nejlepší byl zážitek, kdy začalo Oh my Juliet a on říkal, že pro nás bude mít jednu otázku, ptal se, kde je jeho Juliet. Všechny dívky se hlásily, že jsou to ony. Jen já, která jsem měla svou Julii u sebe, jsem ukazovala na ni a ona sama dost výrazně na sebe upozorňovala. Takže si nás Maya všiml, nejprve se podíval na mně, že jsem jediná, kdo ukazuje někoho jiného, pak na ni... bylo to vtipné. xD</div><div>Někdy v průběhu koncertu se skandovalo něco, čemu jsem nerozuměla vůbec a já trochu troll jsem skandovala: sa-dis-mus. Protože králíček i ty jiné masky mi připadaly jako ze sado-maso. Nemohlo mě být slyšet, jen v okolí a tomu se i Maďarky zasmály.</div><div>Ono se skutečně těžko popisuje, protože většinu času jsem trsala a Maya také trsal, musela bych popisovat každý pohyb a to asi nejde. Jen... měl nádherné žíly na rukách. A zajímalo by mne, co měl pod "kombinézou". xD</div><div>Nepřišel mi moc zpocený, možná ani my bychom nebyli úplně mokří, kdyby na nás nelil tolik vody. Ale zase je to dobře, protože tam nebylo hrazení a nepodával nikdo vodu.</div><div>Jsem ráda, že jsem se mu dostala tak blízko, metr mě od něj dělil. Je opravdu sympatický a tolik energetický, že je radost sledoval každou nepatrnou změnu jeho mimiky. Mayo, všechna čest - byl to opravdu zážitek.</div><div>Po celý koncert jsem tedy byla před Mayou a moc jsem na Aijiho neviděla, jen když se vyměnili nebo k němu přišel. Aiji byl také úžasný. Sice jsem si ho nevychutnala tolik jako Mayu, ale ano... ano!</div><div>Jednou když tam byl, viděl moje srdíčko. A vyměnil si se mnou pohled.</div><div>Když se pak někdy v průběhu potom vrátil, tak se na mne zadíval a začal mrkat. Já jsem nechápala, tak jsem pokrčila rameny, že nevím, co chce. A on zamrkal. Oplatila jsem mu zamrkání a on jakože přesně tohle. A byl rád, že jsem nakonec pochopila.</div><div>Přišlo mi to vtipné. Tolik vtipné!</div><div>Mrzí mne, že jsem si ani na jednoho z nich nesáhla, protože se natahovali převážně na začátku, když jsem ještě byla daleko. A možná jsem tehdy ještě byla alespoň trochu sympatická, když jsem neměla vlasy mokré potem a vodou. Ale rozumím, nevím, jak moc by se mi chtělo sahat na ty, kteří byli už zpocení.</div><div>K ostatnímu doprovodu nevím, kolik toho můžu nebo mám říct. Bubeník byl takový drobný světlovlásek, který byl opravdu rozkošný. Někoho mi připomínal a mám za to, že pornoherce. A nejvíce to zabil, když si nás fotili a všichni měli foťáky nebo černé mobili, a on jediný - myslím - s leopardím vzorem.</div><div>Co mi přišlo úžasné bylo, že Maya komunikoval a že se ptal, jaké chceme slyšet písně v encore. Bylo to opravdu milé.</div><div>A celkově... kdyby mi seděla jejich hudba, tak pro vystupování a energii Mayi a Aijiho bych určitě je začala poslouchat. Takhle znám jen několik písniček, ale koncert jsem si užila opravdu moc.</div><div>Čekali jsme na ně, než odjedou. Byla už zima a bylo to vcelku pozdě. Ani Pražáci nezůstali. Jen několik Maďarů a my tři, co jsme tam jeli společně. Heh, kdybyste viděli tu robotickou chůzi a pohyby, s kterými jsme vstala z obrubníku a začala jim mávat, smáli byste se. Rozhodně. Postupem už to dostávalo lidského tvaru, ale nejprve to vypadalo jako něco mezi robotem a zombíkem. Mávali nazpátek, bylo to vidět přes stíny.</div><div>Po rozloučení jsme si dali celou noc vzhůru. Nejprve jsme šli kus cesty k benzínce, kde jsme ode dvou do šesti popíjeli v takové "kavárničce" kávu a čaj a povídali si - opravdu mám ráda tyhle pokoncertní rozhovory plné dojmů nejen z koncertu. V šest jsme urazili zbytek z těch deseti kilometrů směr Neplieget a těšili se na Daniela, který nám cestou tam - jako dobrý známý, obsluhuje při cestě do Budapešti a já jsem s ním jela už opravdu hodněkrát - popřál hezký koncert a celkově s ním v busu byla sranda, ale bohužel - byl tam někdo jiný. :(</div><div>Cesta domů byla znovu náhradní dopravou hodinu, pak vlakem půl a Sei málem nestihla autobus domů. Takže to zpožděné cestování se nás drželo.</div><div>Ovšem... jsem opravdu ráda, že jsem tam byla! Odnesla jsem si mikinu, na které je vzadu napsané slovo "pop"... hrozné, co si o mně lidé pomyslí. xD Já a pop... hehe. Ale je příjemná a díky ní mi bylo teplo v noci. ;)</div> http://zavreneoci.blog.cz/1205/koncert-lm-c-budapest-17-5-2012 http://zavreneoci.blog.cz/1205/koncert-lm-c-budapest-17-5-2012 Sun, 20 May 2012 20:21:34 +0200 <div><span style="text-align:left;background-color:#f0ece4">Anotace:</span> <strong style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Možná někoho zajímá, jak to u Byakuyi a Renjiho vypadá po večírku. Tohle myslím, že je finání rozloučení s tímhle párem, myslím, že se jinde v dodatcích už neobjeví - možná jen poznámka o některém z nich.</em></strong></div><div><strong style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Hmm... asi vás celkově moc dodatky nezajímají, co? Je jich dost - až samotnou mne překvapuje kolik stránek - , ale... vás nezajímají, mně se nechce je vydávat. Ukončíme autor-čtenář spolupráci.</em></strong></div><div><strong style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přeji příjemnou četbu.</em></strong></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><br /></span></strong></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><img width="750" height="550" src="http://nd05.jxs.cz/916/764/e862ef75f4_85332573_o2.jpg" /></span></strong></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><br /></span></strong></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><br /></span></strong></div><div><strong><span style="background-color:transparent">Poslední ByaRen</span></strong></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><br /></span></strong></div><div><span style="background-color:transparent">Černovlasý muž už ležel v posteli a pokoušel se usnout, když jeho milenec konečně dorazil domů. Slyšel Renjiho hlasitý příchod a Kallei neopomněla přeběhnout přes něj, když se vrhala z postele ke dveřím, kde mohla čekat, aby Renjiho přivítala, až dojde do ložnice.</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai otevřel dveře a sklonil se k vlastnímu psovi, aby jej celého pomuchlal, jak byl v dobré náladě. Vzhlédl od světlého kožichu k muži ležícímu v posteli. "Mám si jít ustlat na gauč?" zeptal se pak.</span><br /><span style="background-color:transparent">Byakuya se posadil a rozsvítil lampičku na nočním stolku. "A chceš si ustlat na gauč?" oplatil mu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji zakroutil hlavou. "Samozřejmě, že nechci," odpověděl mu.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nenutím tě..." Starší jen lehce pokrčil rameny a vypadalo to, že se vrátí ke svémů původnímu plánu - spát.</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai se mírně pousmál a společně s Kallei zamířil do koupelny. "Pojď, holka, dáme si sprchu," oznámil jí. Věděl, že takhle bych ho určitě do postele nevzal.</span><br /><span style="background-color:transparent">…</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji se vrátil a lehl si za Byakuyou do postele. Chvíli váhal, ale nakonec se k němu zezadu přitulil a přehodil přes něj jednu ruku. Jediný problém na jeho vztahu s Kuchikim byl, že mnohdy nevěděl, na čem je... a někdy měl pocit, že je mezi nimi stále jakási bariéra odlišné výchovy a sociálních podmínek, nejen ten věk.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Bavil ses?" zeptal se starší, aniž by jakkoliv reagoval na jeho dotek. Nebylo to tak hrozné, stále ho ze sebe mohl setřást, navíc ani jeho hlas nezněl příliš naštvaně, i když v něm bylo slyšet, že neměl radost z toho, jak pozdě druhý přišel a co dělal, když tam Byakuya ještě byl.</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai si povzdechl, přestal se ho dotýkat a otočil se k němu zády. "Vyřádil jsem se... jednou za čas je potřeba..." řekl pak, až pozdě si uvědomil, že to nejspíše nebyla nejlépe volená slova.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jsem rád, že sis to užil..." prohodil ledabyle černovlasý, "a vyřádil se," použil jeho slova a nepatrně se při tom pro sebe ušklíbl.</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší se odmlčel. Podle něj měl Byakuya hrát s nimi a trochu se uvolnit. Ovšem těžko by takový názor před ním prezentoval a obhajoval hru, co byla pod jeho úroveň. "Příště to budu dělat tak, abys to neviděl," pronesl.</span><br /><span style="background-color:transparent">"To není tak špatný nápad..." odpověděl mu starší, "ušetřil by si mě jedné z nejnepříjemnějších podívaných za hodně dlouho a při troše štěstí by se ke mně nikdy nedostalo, cos tam dnes dělal..."</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai zakroutil hlavou. "A myslíš, že já jsem byl nadšený z toho, že se mám líbat s ním?" zeptal se, zněl klidně, i když ho mrzelo, pokud si Kuchiki něco takového myslel.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nemyslím si, že jsi byl nadšený. A kdybych si to myslel, věř mi, že by to nebyla jen dnešní noc, kdy by jsi spal na gauči. A je pravda, že to možná bylo menší zlo, než kdyby sis sundal ten poslední kus oblečení," povzdechl si, "i tak jsem to vidět nepotřeboval."</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji se znovu otočil na něj a odhrnul mu vlasy z krku, aby ho mohl zezadu políbit. "Chtěl bych líbat tebe a svléknout se před tebou," zašeptal. "Zapomenout... vím, vytáhne to někdy, protože je to ubožák... ale teď prostě zapomenout, jako kdyby se to nestalo."</span><br /><span style="background-color:transparent">Tmavovlasý se skoro neznatelně ošil při polibku, který mu druhý věnoval, "vůbec se to nemuselo stát, kdybys věděl, kdy přestat..." lehce si povzdechl, ovšem už zněl více smířeně, než naštvaně.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nevzdávám se tak lehce," zavrněl druhý do jeho kůže a dlaní se dostal po jeho tričko, aby ho mohl pošimrat na bříšku. "Hlavně tebe ne..."</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý se na něj otočil a přivřenýma očima se mu zadíval do tváře, "energie a drzosti máš očividně pořád dost..." poznamenal.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nemám mít?" zeptal se ho mladší a bylo na něm poznat, že stačí, aby ho Kuchiki odmítl a on přestane, otočí se a pokusí se v tichosti usnout.</span><br /><span style="background-color:transparent">"To jsem neřekl," starší se lehce pousmál, poprvé od chvíle, co jeho milenec dorazil domů, a prsty jedné ruky přejel po Renjiho rtech, než dlaní pokračoval na chlapcův krk, zatímco se natáhl pro polibek.</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai se k němu blíž přitulil a svlékl mu tričko, přičemž jej položil na záda. "Ale v něčem měla Ogina pravdu," poznamenal, "skutečně jsi strašně sexy." Dlaněmi mu lačně přejížděl po hrudi a bocích.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý se přesunul vlastními prsty na jeho boky, odkud vklouzl pod lem kalhot mladíkova pyžama a usídlil se na jeho hýždích, "je sice hezké, že si to o mně myslíte," prohodil, "ale nemusíš o něm teď mluvit..."</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší jej omluvně políbil na bradu a pohladil bříšky prstů po hladce oholené tváři. "Nebudu," zašeptal. Jednou nohou se vetřel mezi jeho. Polibky se vrátil na jeho rty, přestože je nenechával vyznít příliš vášnivě. Spíše byly jemné a mazlivé - Renji potřeboval mít druhého u sebe. Protože, ať se tvářil, že mu to starosti nedělá, Ogichi mu připomenul, že Byakuya nemusí zůstat jeho.</span><br /><span style="background-color:transparent">Byakuya se jednou rukou vydal po chlapcově hrudi, čímž mu vyhrnoval tričko, ve kterém druhý spal, užíval si dotek jeho vypracovaného těla, po paměti obkresoval černá tetování, které druhý měl.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji měl spokojeně přivřené oči, když polibky klesal níž. Užíval si vůni muže pod ním a hebkost jeho kůže. Byl elegantní a ladný každou svou křivkou. Málokdo by mohl pochopit pocity, které rudovlasý cítil, když se ho mohl dotýkat, protože toho mezi nimi společensky leželo příliš. Před ním měl starší muže, ale všichni byli hrubší na dotek, ovšem podléhali tužbám a svodům, neměli tak pevnou vůli a neochvějné sebeovládání jako Byakuya.</span><br /><span style="background-color:transparent">Starší se lehce pousmál, svlékl mu tričko, než si mladíka znova vtáhl do hlubšího polibku. Převrátil jejich pozice, takže byl teď on nad druhým. Jednou dlaní se opřel vedle Renjiho hlavy a sklonil se k němu, hravě se otřel vlastním nosem o ten jeho, než se polibky vydal po liniích tetování rudovlasého.</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai na několik okamžiků zavřel oči, zdálo se, že celý zkrotkl. Chápal, že po tom, co dnes vyváděl, by měl jakékoliv pokusy o vzpouru nechat za dveřmi. Kuchikiho chování ho rozčilovalo v mnohých ohledech, snad stejnou mírou, jakou jej obdivoval. Ale tak zoufale o něj nechtěl přijít, že raději ani nepřemýšlel, jak by tuhle noc si chtěl užít.</span><br /><span style="background-color:transparent">Jednu dlaň přesunul do Byakuyových vlasů. Tou druhou jej hladil po boku. Miloval tento druh Byakuyových polibků, možná ovšem nebyl tolik vyřáděný, jakým se prezentoval a dnešní zábava ho ještě více rozdivočila.</span><br /><span style="background-color:transparent">Navíc se cítil ponížený, když se vracel od Byakuyi, který nebyl schopný přistoupit na hru, jako kdyby byl Renji něčím podřadným. A on si chtěl dokázat, že není - že může to samé v jejich vztahu jako Kuchiki.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ovšem nechtěl se hádat.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý muž se vrátil rty k těm jeho a vpil se do nich, jedním stehnem se otřel o mladíkův rozkrok, stále halený pod látkou pyžama. Cítil napětí v Renjiho těle a tu touhu se vzepřít poloze, ve které jsou, a dominanci, kterou Byakuyovi dávala, musel se tomu lehce pousmát. Rudovlasý byl divoký a nezkrotný, a vždycky si toho ve všem domýšlel více, než tam doopravdy bylo.</span><br /><span style="background-color:transparent">Chlapec odpovídal na jeho polibky, přičemž se jedním stehnem opřel o bok černovlasého. I druhou dlaň přemístil na jeho boky. Za chvíli se přesunul na jeho záda a přejížděl přes bedra pod látku jeho spodního prádla.</span><br /><span style="background-color:transparent">Starší se přesunul k jeho spodnímu rtu, vsál ho mezi vlastní a lehce druhého kousl, než se odtáhl, aby ho mohl zbavit kalhot od pyžama. Vydobyl si místo v kleku mezi jeho stehny a jednou dlaní se vydal po vnitřní straně mladíkova stehna, druhou se přemístil na jeho bok.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji cukl hlavou a zadíval se do strany. Druhý věděl o tom, jak moc se krotí, že si prostě teď nedovolí... a přece jej musel provokovat.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý muž se lehce pousmál a sklonil se nad druhým, aby se mohl po linii černého tetování vydat lehce kousavými polibky po mladíkově těle. "Něco se ti nelíbí...?" zeptal se hravě do jeho kůže, přičemž prsty jedné ruky pomalu přejel po jeho rozkroku.</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší si skousl ret a zakroutil hlavou. "Vždyť nic neříkám," odpověděl mu pak.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nemusíš nic říkat..." starší ho lehce kousl a posunul se níže, aby mohl jeho pupík obdarovat několika polibky, než do něj vklouzl jazykem. Odtud pokračoval dál, lehce se nadzvedl, aby si mohl dát černé prameny vlasů za uši. Pousmál se a znova přejel dlaní po jeho stehnu, pak se přesunul zpět k jeho erekci, aby ji mohl obemknout prsty. Sklonil se a přejel po jeho špičce jazykem.</span><br /><span style="background-color:transparent">Tohle Byakuya často nedělal a Renji si to uvědomoval. Prsty se mu začal probírat ve vlasech, protože nikam jinam pořádně nedosáhl. Zavřel oči a užíval si jeho starost, přestože na svých rtech měl stále vzpurnou našpulenost.</span><br /><span style="background-color:transparent">Kuchiki se několik okamžiků věnoval jeho vzrušení jazykem a v pomalých tempech přejížděl po celé jeho délce, nebo si jen něžně hrál s jeho vrcholkem, než ho začal pomalu brát mezi rty.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji se snažil dostat z hlavy všechny myšlenky, které mu bránili si to užít. Přišlo mu, že to Byakua dělá jen, aby si pojistil svou pozici a nebyly žádné další náznaky protestů. Snažil se soustředit na práci rtů svého milence a hebkost jeho vlasů.</span><br /><span style="background-color:transparent">Tmavovlasý mu ještě chvíli věnoval svou péči, než se vrátil rty k jeho bříšku a něžně ho políbil. "Nemáš právo trucovat, když ses za celou dobu ještě nepokusil o jakýkoliv protest..." prohodil.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Netrucuju," ohradil se mladší. Vytáhl si ho k sobě, aby jej mohl políbit, a poté se mu podívat do očí. "Moc tě miluju, ale štveš mě," shrnul to. Přitáhl si ho k sobě blíž a stiskl mu boky stehny. "Neskutečně mne štveš," upřesnil.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Lichotíš mi..." zavrněl hravě starší a pohybem boků se otřel vlastní erekcí o tu jeho, přičemž mladíka lehce kousl do brady.</span><br /><span style="background-color:transparent">Abarai se natáhl, aby spojil jejich rty. "Kdybych ti lichotil, vypadalo by to jinak," podotkl a vyplázl na něj jazyk. "A vůbec - tohle si sundej!" zatahal za lem jeho spodního prádla.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Hmm..." černovlásek ho něžně políbil, než se odtáhl, aby si mohl svléct poslední kus oblečení, "a co by si mi říkal, kdybys mi chtěl lichotit?" zeptal se.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji zatlačil na jeho hruď, aby jejich pozice převrátil, i když zůstal na jeho stehnech sedět obkročmo a nesnažil se vydobýt lepší pozici. Pohodil vlasy z jedné strany na druhou a jemně zakroutil hlavou. "Nemysli si, že ti to zrovna teď budu vykládat," našpulil rty.</span><br /><span style="background-color:transparent">Starší lehce pokrčil nohy, "Je to jen hypotetická otázka..." pokrčil rameny a pousmál se, dlaněmi se usídlil na bocích svého milence.</span><br /><span style="background-color:transparent">Rudovlasý jednu dlaň položil na podbřišek druhého, naschvál ignoroval jeho rozkrok, a sklonil se, aby jej mohl políbit nad pupík. "Štveš mne," poznamenal znovu do jeho kůže. Narovnal se a sjel dlaní níž. "Určitě ti málo dávali přes zadek jako malému..." řekl a sám se tomu usmál.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Divil by ses..." Byakuya na něj mrkl a jednou dlaní si ho přitáhl k polibku, druhou se znova vydal na chlapcovy pevné hýždě.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji se do jejich polibku pousmál. Natáhl se, aby mohl z šuplíku podat lubrikant. "Byakuyo, ty si spoustu věcí ani nedokážeš představit," poznamenal, když se na okamžik vzdal jeho rtů. Ovšem nedal mu možnost odpovědět, protože se znovu vpil do jeho rtů.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý se na něj na okamžik zadíval, když se jejich rty od sebe znova odtáhly, bylo pravděpodobné, že pokud bude pokračovat v rozhovoru, přeroste to v další hádku mezi nimi, přesto mu nakonec odpověděl: "Myslíš si, že nemám nejmenší tušení, co je to těžký život..." oznámil mu, trošku zklamaně, "možná jsem nepoznal to samé, co ty, ale taky toho mám za sebou dost..."</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji se od něho odtáhl a pohodil hlavou. Semkl pevně rty k sobě. Byakuya podle něj netušil vůbec, o čem mluví. Určitě to nebylo lehké ani v rodině Kuchiki, ale s těžkostí se to nemohlo vyrovnat tomu, co si prožili sourozenci Abarai.</span><br /><span style="background-color:transparent">Slezl z něj a sesbíral z postele své pyžamo. "Jdu na gauč," oznámil.</span><br /><span style="background-color:transparent">Starší si lehl zpět na záda a podložil si hlavu jednou paží, nepokoušel se mladíka zastavit, "Renji..." oslovil chlapce s povzdechem, "žiješ stále ve svém malém světě, který stojí na představě, že ty jsi nejtragičtější bytostí na téhle planetě... a já netvrdím, že to není nakonec pravda. Mne sis do něj vzal jen jako kuriozitu, bohatého milence, zakázaný vztah s vlastním profesorem, který nakonec, nebo v to alespoň pevně věřím, přerostl v něco víc. Miluji tě a nedělá mi problém se přenést přes to, že stále věříš, že jsem jen rozmazlený syn z bohaté rodiny, který má všechno, na co si ukáže. Ale netvrď mi, že nevím, co je to život a jak zatraceně těžký a krutý je, protože já to taky moc dobře vím..." otočil se k chlapci zády a přetáhl přes sebe peřinu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Rudovlasý prudce vydechl a oblékl si kalhoty od pyžama. "Jenže ty sis z toho odnesl tu svou věčnou nadřazenost..." odpověděl mu. "Já můžu být rád, že se jenom cítím zbytečný a nechtěný," pronesl skrz zuby.</span><br /><span style="background-color:transparent">"A to je něco, čemu nerozumím. Přesto, co se stalo, ses dostal až tam, kde jsi teď. To tě odlišuje od všech ostatních. Ne to, jak jsi to měl těžké, ale to, že jsi s tím dokázal bojovat, našel jsi něco, v čem jsi dobrý a šel za tím. Jsi inteligentní talentovaný mladý muž. Nemáš důvod cítit se zbytečný a nechtěný," s povzdechem se na něj otočil. "Já tě nepovažuji za zbytečného a nechtěného."</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji k němu seděl zády a pevně svíral v pěsti látku vrchní části pyžama, kterou ještě neměl oblečnou. "Ale rozhodně ne za sobě rovného..." zašeptal, co ho od začátku trápilo.</span><br /><span style="background-color:transparent">"A za jakého tě potom podle tebe považuji?"</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší si skousl ret, než odpověděl, jako kdyby si tím chtěl dát chvíli času a nebo litoval, že to předtím vyslovil. "Za něco... míň..." Odmlčel se. "Asi to skutečně nezvládám," povzdechl si a složil si hlavu do dlaní.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý muž se posadil a přesunul se pomalu k chlapci. Jednou paží ho objal okolo pasu a volnou rukou mu odhrnul vlasy z krku, aby ho mohl něžně políbit. "Vážně věříš, že bys tu teď seděl, kdybych tě považoval za něco míň?" zeptal se s tichým povzdechem. "Miluji tě takového, jaký jsi, vážím si tě tak, a ani v nejmenším tě nepovažuji za něco míň."</span><br /><span style="background-color:transparent">"I tak... mám občas pocit, že..." Renji to potřeboval ze sebe dostat, i když nevěděl, co vlastně. "Že nemůžu nic víc, než pokorně přijmou tvou vůli, abych tě neztratil... a jako kdyby se zapomnělo, že také mám právo rozhodovat a něco chtít."</span><br /><span style="background-color:transparent">"To, co děláme doma, nemá nic společného s mou rodinou," oznámil mu, "a plácnout mě po zadku a vysadit na stůl před bandou tvých přiopilých kamarádů bych ti nedovolil ani, kdybych se jmenoval Komamura, Ichimaru nebo třeba Yamamoto a opět to nemá nic společného s mou rodinou..." znova mu vtiskl jemný polibek na krk, "možná by se ti to podařilo, kdyby ses neptal..." poznamenal. "Nemyslím si, že se mi vzpíráš málo, ale pochybuji, že bys mě ztratil, kdyby ses vzpíral víc. Možná mě něco rozčílí, ale jediné, co ti za to můžu udělat, je naschvál, který rozčílí tebe, protože tě nechci ztratit stejně, jako ty nechceš mě." Přitáhl si ho blíže k sobě.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji se k němu přitulil jako malé dítě. "Omluvám se," zašeptal.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý muž se nepatrně pousmál a oběma pažemi Renjiho objal, aby ho k sobě pevně přitiskl. Bezeslova mu vtiskl něžný polibek na krk a zůstal rty na jeho kůži.</span></div> http://zavreneoci.blog.cz/1205/ff-bleach-rok-humra-dodatky-05 http://zavreneoci.blog.cz/1205/ff-bleach-rok-humra-dodatky-05 Rok Humra Tue, 01 May 2012 18:57:56 +0200 <div><em>... aneb <strong>Když do pekla, tak protože jsem starý úchyl!</strong></em></div><div><br /></div><div>Bůh je mi svědkem, že dnes je hezký den *klepe na dřevo*. Rozednilo se (a já ještě nešla spát), venku pěje ptactvo a Durcenwe má dobrou náladu, protože konečně se podívala na nové Ai no Kusabi (dávám, alespoň tuto chvíli sbohem maturitě a konco-středoškolské depresi).</div><div><br /></div><div>No, měla bych začít s tím, jak úžasné je původní Ai no Kusabi, ale to jste určitě ode mne slyšeli. Má ho rád Dada, mám ho ráda já. Ale nejen kvůli Dadovi, mám ho ráda, protože to není obyčejné yaoi a musela jsem projít složitou cestu k němu, abych ho dostala hluboko do srdce - když mi bylo třináct, kresba mne neuchvátila, jazyk jsem neznala a nemohla si vychutnat tento skvost tak jako dnes.</div><div>Celý tento týden - každé ráno, odpoledne, večer a noc - si pouštím mé oblíbené video</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbebde"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/Rzplje9HM0Y/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/Rzplje9HM0Y","youtubefbebde","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div><br /></div><div>a chystám se, že se podívám na Ai no Kusabi... ale že nemám exterňák zapojený a říkám si, že jakmile ho jednou zapojím, bude mne to nutit se dívat stále na něco místo "přípravy" na maturitu *bez disku sleduje seriály online xD*, tak jsem se nedostala.</div><div>A dnes... mi byla dán ten největší dar posledních dní - nové Ai no Kusabi.</div><div><br /></div><div>*venku je stále více světla* Možná bych dnes v noci i spala, kdybych se nedostala k Ai no Kusabi až ve dvě v noci... má to zatím - snad zatím! - 4 OVA. Och, překrásné! I když pravda, potřebovala bych link na stáhnutí 3. a 4., protože ty jsem viděla jen online.</div><div>Co "jen"?!!! Hlavně že viděla. Protože je to naprosto dokonalé.</div><div>Doufám, že udělají i ty zbylé díly, co mají být. Klidně bych dala všechny peníze do podpory (kdyby bylo kde kupovat), protože nelituji ani jediné sekundy, co jsem se na to dívala! Je to naprosto dokonalé.</div><div>Má to užasné prostředí, společenskou strukturu, je to perverzní a ten příběh... och, och!</div><div>Ač mám angličtinu mizernou a hnusí se mi, po maturitě konečně skočím na psanou předlohu a přečtu si ji, protože prostě musím. Budu mít 5 měsíců, i kdybych neměla jíst, pít a spát, tohle přečteno musí být. Opravdu! Chci vědět víc, protože mne neuvěřitelně zajímá ten svět. A těch prvních několik stran, co jsem četla jsou skvělé!</div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/292/750/4550110258_85246434_o2.png" /></div><hr /><div><br /></div><div>Ale zpátky k anime.</div><div>Iason je neuvěřitelně krásný, ne, že by nebyl i v původním, ale tady je takový jemnější, ladnější linie v obličeji (ten jeho rovný nos a mužne rty), více aristokratický, ale stále tak chladný (ten modrý pohled) a nekompromisní (ty jeho rukavice, které si nesundává). V původním Ai no Kusabi jsem s ním jen soucítila, ale tady... je to opravdu bůh, je z vyšší vyrstvy, přímo to z něj vyzařuje jeho status.</div><div><br /></div><div><img width="720" height="416" src="http://nd05.jxs.cz/796/185/ea0a4d6cab_85246430_o2.jpg" /></div><div><img width="720" height="416" src="http://nd05.jxs.cz/718/060/c73c2dc026_85246432_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/080/025/1228535715_85246436_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Co mne děsí, to je Jupiter, v původním byl vzhledově "přátelštější". XD</div><div><br /></div><div><img width="800" height="431" src="http://nd05.jxs.cz/732/670/88b189fa63_85246438_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Riki (dabuje ho ten, co Renjiho, ten hlas mu sedne)... Riki je... on vždycky byl... a právě protože je takový svéhlavý, bojovný, nepokořitelný se na tohle yaoi dá dívat. Není to další uplakaná kreatůra, jak jich je v yaoi plno. Je to vůdce Bizonů a má tam tolik úžasných scén a záběrů... I když pravda, proti původnímu Rikimu je takový více ukeovsky nakreslený - nebo občas se alespoň tak tváří. Ale pak se záběr změní a hned je z něj velký drsoň.</div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/246/929/e44b7268f1_85246444_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Chudák Daryl... Ale pravda, být něčí Nábytek je prostě těžké. Ale je opravdu hezký kus Nábytku.</div><div>A Katze... Katze je stejně úžasný jako vždy. Mluví ho ten samý, co mluví v Bleachi Ukitakeho. Hehe. Katze!</div><div>Guye bych něčím udeřila do hlavy, aby upadl do kómatu. Sice se vůbec neprojevil nesympaticky, ale já vím co bude a tak ho nemám ráda.</div><div>No a zbytek party... zajímalo by mne, zda všichni obyvatelé slumů jsou homosexuálové, podle jistých částí těch OVA to tak vypadá. Hehe. Ten bělovlasý je sexy.</div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/520/861/4c6fd474b5_85246439_o2.png" /></div><div><img width="838" height="476" src="http://nd05.jxs.cz/159/121/58cde1e397_85246442_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Je to tak krásné... kresbou mi to připomíná Wolf's Rain, snad proto se mi to líbí tolik graficky a mám k tomu blízko.</div><div>Potěšilo mne to stejně, jak jsem předpokládala, že mne to potěší. Nebyla tam ani chvíle, kdy by to zklamalo. Těším se a doufám, že tedy ty další díly budou.</div><div>A kdo neviděl, tomu doporučuji se podívat!</div><div><br /></div><div>Jediná škoda je, že nikoho nedabuje Kazuya Nakai (ten, co daboval Kokuta z Bleach, Dateho z Basary a Jiggyho z Tegami Bachi), protože jeho hot a cool hlas by tam sedl!</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/radioaktivni-mod-ai-no-kusabi-2012 http://zavreneoci.blog.cz/1204/radioaktivni-mod-ai-no-kusabi-2012 Doporučená cesta do Pekla Sat, 28 Apr 2012 06:08:51 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong><em>Závěrečný večírek... nečetla jsem to po nás, bude tam spousta chyb, ale... můžete být vůbec rádi, že se to tu objevilo - netěšíte mne, tak na vás nemám náladu.</em></strong></div><div><br /></div><div><img width="512" height="512" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/956/219/ff273e2d93_85230691_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em><strong>Party~</strong></em></div><div>Tyrkysovlasý mladík se vracel ke stolu s dvěma lahvemi nějakého alkoholu, které potkal cestou ze záchodu. Když jej uviděl bělovlasý Kurosaki, ukázal mu, že je nejlepší a hned si jednu od něj převzal, aby ji mohl otevřít a rozlít do kelímků na stole. Grimmjow tu druhou položil k noze stolu a posadil se vedle svého černovlasého přítele.<br />Ulquiorra ho jednou rukou objal okolo pasu a natiskl se na něj, věnoval mu letmý polibek na krk, než se rty vydal k jeho rtům.<br />"Hoši, hlavně to s tím pitím nepřehánějte..." prohodil Ukitake, který zrovna sám procházel okolo jejich stolu s dvěma kelímky, mířil očividně k místu, kde seděl Kyoraku.<br />Ogichi se postavil a zasalutoval mu. "Rozkaz, pane," řekl rázně a doplnil to o široký úsměv. Když učitel zašel, znovu se posadil. "Hehe," otočil se na dvojici jejich bývalých profesorů, "zajímalo by mne, kdo převezme můj ctnostný úkol toho, kdo se neučí do fyziky, aby Kyouraku mohl chodit do fyzikálního kabinetu." Napil se. "Celkově - je to smutné... kdo nás nahradí? Kdo bude mít naše místo?! A kdo si bude užívat střední tak, jako jsme si ji užívali my?"<br />"Myslím, že je až moc těch, kteří si užívají střední tolik, co si ji užíváš ty, Kurosaki..." ozvalo se za bělovlasým mladíkem s povzdechem. Jejich již bývalý profesor dějepisu mu položil jednu ruku na rameno a sklonil se, aby do druhé mohlo vzít kelímek před ním a přičichnout, co je v něm za druh alkoholu.<br />Starší Kurosaki se ušklíbl. "Přál bych vám, aby si někdo užíval vaše hodiny," oplatil mu, i když to nebylo myšleno tolik nepřátelsky jako to mohlo vyznít.<br />Rudovlasý vzhlédl ke svému milenci a usmál se na něj. "Přišel jsi?" zeptal se, protože věděl, že jeho příteli se sem moc nechtělo. "Dáš si něco?"<br />Grimmjow bouchl Renjiho do ramene. "Ještě jste si nepotykali, Renji," zamračil se na něj. "Ale pokud, pan prof..., no, nalijte si... a sedněte..."<br />"Jen nic dějepisného nechceme slyšet," zamručel Ogichi.<br />"Málokdy si vypadal, že se nudíš..." poznamenal Ichigo, který seděl vedle svého bratra, a dloubl do něj loktem.<br />"Nevím, jestli připíjet si s vámi je doopravdy dobrý nápad..." černovlasý lehce svraštil čelo, ovšem nakonec si nechal od tyrkysovovlasého nalít a posadil se vedle Renjiho.<br />Ogichi se pousmál. "Určitě máte sebou řidiče," mrkl na staršího a zvedl trošku svůj kelímek. "Pravda... vaše hodiny nebyly zase tak úplně k ničemu." Kývl a upil.<br />Abarai po něm hodil brambůrek. Poté se lísavě přitulil k druhému a natáhl se, aby jej mohl políbit na tvář. Zdálo se, jako kdyby na okamžik zamrzl čas, jak všichni byli zvědaví na učitelovu reakci, Renji toho nevypil tolik, aby jej to omlouvalo.<br />Černovlasý jednou rukou svého milence objal a vklouzl dlaní pod černé tričko, které měl chlapec na sobě, aby se mohl usídlit prsty na lemu jeho džín. Přivřel oči a s klidem se natáhl pro alkohol, který před něj před chvílí Grimmjow postavil, aby se napil."Očekával bych," otočil se potom na překvapené bělovlasé dvojče a pousmál se při pohledu na jeho výraz, "že vševědoucí Kurosaki dávno pojal podezření..." pohledem se přesunul ke svému milenci a věnoval mu plnohodnotný polibek.<br />Už tak celý bělostný Kurosaki ještě víc zbledl. Chvíli to trvalo, než nabral dech. "No fuj, Renji, že se nestydíš, s dějepisářem!" dostal ze sebe.<br />"Jedna nula pro Kuchikiho," zhodnotil to Jaegerjaquez.<br />Renji kývl a ukázal na Ogichiho prostředníček. "Měli jste to před očima... a vůbec nic..." poznamenal, poté se otočil na černovlasého. "Dal jsi Kallei nažrat, než si šel?" zeptal se potom starostlivě.<br />"Dal... někdy si říkám, čí to štěně vlastně je...?" povzdechl si, ovšem neubránil se letmému úsměvu, "urážíš mě, Kurosaki..." otočil se potom na Ogichiho, "někdy se divím, že jsem tě nechal projít..."<br />"Chlapci..." Gin došel ke stolu s širokým úsměvem na tváři a opřel si dlaně o Grimmjowova ramena, aniž by si všímal pohledu, který mu za to Ulquiorra věnoval, "vždyť to bylo tak šíleně okaté..." povzdechl si, "mohli by to spolu dělat na chodbě a byli by stejně nápadní..." pokrčil rameny.<br />Grimmjow se trochu nechápavě pootočil na svého bývalého třídního profesora, ale nekomentoval to.<br />Bělovlasé dvojče se postavilo a nabídlo ruku Ichimaruovi. "Ogichi, těší mne," mrkl na něj, protože vycítil, že mají podobný způsob humoru. A taky se mu líbil Kuchikiho pohled, po mužově prohlášení.<br />"Gin," stříbrnovlasý se na něj široce zazubil, když přijímal nabízenou dlaň.<br />"Říkal jsem si, kde se v Renjim bere všechno to nadšení pro dějepis..." Ichigo využil toho, že se jeho bratr postavil, aby se mohl naklonit a pořádně si pár, sedící u stolu, prohlédnout. <br />Abarai přestal vrhat pohledy zabijáka na Ichimaru a podíval se na zrzavého. "Náhodou... mám dějepis rád," obhajoval se<br /> Tyrkysovlasý se podíval na svého nejlepšího přítele, jako kdyby nevěřil tomu, co se právě stalo. Přivřel nabručeně oči a zašklebil se.<br />"Dáš si, Gine?" zeptal se Kurosaki a ukázal na láhev alkoholu.<br />Světlovlasý lehce zakroutil hlavou, "musím jít pozdravit ještě pár lidí..." pousmál se, "navíc nemůžu rušit romantickou chvilku s vámi se všemi tady zamilovanému Kuchikimu..." ledabyle mávl jednou rukou k Byakuyovi, který mu to oplatil dalším nepěkným pohledem.<br />Ulquiorra se více pověsil na svého milence, když stříbrnovlasý pustil obě jeho ramena, jako by mu tak chtěl naznačit, že nemá právo na jeho milence sahat.<br />Starší Kurosaki se posadil a ukázal na Ichimarua zvednutý palec. "Můžeš se kdykoliv vrátit," mrkl na něj. Na chvíli, než Gin odešel zavládlo ticho, které znovu přerušil Ogichi. "Grimmí, to je ta naše, pojď si zatančit!" chytl ho přes stůl za ruku. Hrál zrovna nějaký přeslazený ploužák.<br />Ulquiorra se natáhl a plácl bělovlasé dvojče přes ruku, kterou se natahoval po Jaguerjaquezovi, "ani na to nemysli, nenechám tě, abys mu osahával zadek..." vyplázl na něj jazyk.<br />Ichigo k černovlasému mladíkovi zvedl pohled, "to bylo trefné..." prohodil a pousmál se.<br />Bělovlasý se zašklebil. Nadechl se, jak chtěl něco říct, ale nakonec jen uraženě našpulil rty. "Nemáte mně rádi," postěžoval si a vstal. Rozhlédl se. "Jdu si sehnat lepší společnost," vyplázl na ně jazyk a vydal se pryč.<br />Grimmjow se za ním smutně díval.<br />Cifer se od tyrkysovovlasého odtáhl a zvedl oči v sloup, "a teď jsem za špatného já..." zabručel a vzhlédl ke svému příteli, "tak za ním jdi..." pobídl ho.<br />Ichigo se pouze mlčky natáhl pro kelímek s alkoholem.<br />"Heh... máte to tu žívé..." neodpustil si Byakuya a začal se sám zvedat, natáhl se, aby mohl políbit Renjiho na čelo, když stál. "Slíbil jsem Ukitakemu, že s ním ještě něco proberu... možná se za tebou pak vrátím..." oznámil mu a vydal se ke dvojici učitelů.<br />"Kdyby tu byla Ogina, řekla by, že Kuchiki rád dělá křena a ničí mu jeho celostředoškolské dílo," poznamenal tyrkysovlasý. "Nejdu za ním, nevšimli jste si, že přivezli zmrzlinu... tak kam asi tak dramaticky odešel?" Zamyslel se. "I když počkat... taky bych si dal zmrzlinu." Políbil Ulquiorru na rty. "Donesu i tobě, ty nejzlejší," zavrněl a vstal, aby mohl odejít stejným směrem jako předtím Ogichi.<br />Renji se podíval z černovlasého na zrzka. "Nejvíce byste je vytrolili, kdybyste si šli zatančit spolu," poznamenal pobaveně.<br />"To není tak špatný nápad," zamyslel se Ichigo, "ale Cifer by určitě nechtěl..." podíval se na tmavovláska tázavým pohledem.<br />Ulquiorra se otočil směrem, kterým odešel jeho milenec a předtím Ogichi, než se nepatrně zamračil, "zaslouží si to, ale nemá to cenu..." pokrčil rameny, "nemělo by to ten správný efekt..."<br />Abarai zakroutil hlavou. Narozdíl od Grimmjowa a Ogichiho nebyli jejich milenci pro každou špatnost.<br />Zanedlouho se objevil znovu tyrkysovlasý a pochechtával se. Nesl zmrzlinu pro každého. "Jahodová pro Ichiga od Oginy, Malinová pro Renjiho, ten si ji zaplatí, a čokoládová pro mého Ulquiorru," postupně je rozdával, jen k Ulquiorrovi se sklonil, "ten mi ji také zaplatí, jen trochu jinak," zavrněl šeptem do jeho ouška.<br />Renji si lízl a zkoumavě se díval, kdy se objeví Kurosaki. "Kde ho máš?"<br />"Uviděl Kokuta s Ggiem a zdržel se s nimi," odpovědě mu. "Když jsem odcházel, zrovna mu Ggio dal facku, že ho plácl po zadku."<br />Zrzek jen zvedl oči v sloup a znova se natáhl pro svůj alkohol. Sice málokdy pil více, než jeho bratr, ovšem tentokrát vypadal, že se nehodlá držet zkrátka.<br />"Zdravím..." Hirako, který právě přišel, se posadil vedle Renjiho.<br />"Co tak pozdě?" zeptal se Grimmjow a natáhl se k Ulquiorrovi, aby mu ulízl ze zmrzliny, i když měl svou šmoulovou. "Přišel si o odhalení Renjiho šamstra..."<br />"Loučil jsem se..." pousmál se Shinji, "a kdo je Renjiho šamstr?" zeptal se potom.<br />Rudovlasý si je prohlédl. "A vůbec vám nevadí, že tu jsem s vámi, co?" pousmál se. "Kuchiki Byakuya, když to potřebuješ vědět," odpověděl mu sám a podíval se ke stolu, kde seděl jeho přítel. "A přestaňte mu říkat šamstr, se to nehodí k jeho jménu."<br />Hirako se rozesmál, "ale říkal jsem to, že jsem to říkal, Grimme?" otočil se na svého kamaráda, "že by nebyl takový dějepisný blázen jen pro nic za nic..."<br />"Prý má rád dějepis," pokrčil Grimmjow rameny a snědl kornout své zmrzliny. Poté se víc přitulil k černovlasému a objal ho kolem pasu.<br />"Ukaž kozy, Hirako!" ozvalo se zezadu, jak se vracel starší Kurosaki jako divoká voda. Ukázal na něj paroháče a vyplázl jazyk. "Slyšel jsem fámy o tom, že je tu Grimmí s fakt sexy černovlasou kočkou," podíval se na Ulquiorru, "nevíš o tom něco?" Poté se posadil vedle bratra a počechral mu vlasy.<br />"Doufám, že se nezapomněli zmínit o tom, jaké má nádherné nohy..." prohodil k němu Cifer a prohrábl si dlouhé černé vlasy, prodloužené o extencions.<br />Ichigo se narovnal, když se jeho bratr posadil vedle něj, a věnoval mu lehce dotčený pohled.<br />"Úplně dokonalé nohy,"poznamenal Grimmjow. Nejraději by si ho posadil na klín, aby jej měl blíže, nakonec to ovšem neudělal.<br />Kurosaki si je prohlédl. "Fakt neplánujete natočit to domácí porno?"<br />"Postaral bych se, aby se k tobě nedostalo, i kdybychom ho natočili..." tmavovlasý na Kurosakiho vyplázl jazyk.<br />Bělovlasý si opřel čelo o rameno svého bratra. "Cifere, ty nejsi pro žádnou srandu... nechápu, jak s tebou zrovna Grimmí může vydržet," zabručel.<br />"Proklel jsem ho..." zazubil se na Kurosakiho, potom se natáhl ke svému milenci pro jemný polibek.<br />Ichigo objal jednou paží automaticky svého bratra okolo pasu a něžně ho políbil do vlasů.<br />"Ale mohlo by to být zajímavé video..." prohodil Hirako.<br /> Grimmjow se pousmál a přitáhl si ho blíž k sobě. "Tak čarodějnice?" zavrněl. "Tím se to všechno vysvětluje," přejel jazykem po jeho oušku. Poté se podíval na Hiraka: "Ještě ty s tím začínej! Já třeba bych nechtěl vidět porno ani s tebou, ani s Ogichim... u obou si dokážu domyslet, jak to vypadá... a není to můj styl."<br />"Možná by ses divil..." Hirako se na něj široce usmál a bezděky přejel prsty po šátku, který měl okolo krku. Dělal to často.<br />Ogichi se zazubil. "A teď si tu začneme vykládat, jak to máme rádi..." pronesl žertovným tónem, nevypadal, že by to chtěl opravdu slyšet. "Začneme u Renjiho... typoval bych, že se Kuchiki nevzruší bez dokumentu o rodině Kuchiki," provokoval.<br />Renji po něm hodil brambůrek.<br />"Ale je pravda, že v sebestřednosti jste si velice blízcí, ty a Kuchiki..." prohodil Hirako k Ogichimu, "potřebuje to Byakuya dělat u zrcadla?" naklonil se potom, aby se mohl dívat na Renjiho, když na něj mluvil.<br />"Hej!" Abarai se celý ošil a vyplázl na ně jazyk. "Na tohle odpovídat nebudu."<br />"Tak jako tak to taky určitě musí být nejméně zajímavé..." zhodnotil to Hirako s pokrčením ramen a napil se z kelímku, do kterého si nalil jednoho z alkoholů na stole.<br />Grimmjow se přitulil ke svému příteli a dlaní mu přejel po stehně. Poté ho jemně políbil.<br />Kurosaki se zamračil. "Stejně nevím, jak ses mohl dát dohromady s Kuchikim," pronesl Renjiho směrem. "Jak se ti vůbec povedlo, aby se podíval na někoho mimo rodinu Kuchiki?"<br />"Já myslím, že Byakuya se jen tváří... a doopravdy je to divoch..." Hirako znova věnoval Renjimu pobavený pohled a mrkl na něj.<br />"Mno, vypadá jako ten typ..."pokýval Ichigo a otočil se, aby viděl na muže, o kterém se bavili. "I tak ta část o dívání se na někoho ne-Kuchiki je záhada..." pokrčil rameny.<br />Renji pohodil vlasy, které měl ojediněle rozpuštěné. "Náhodou... nejsem tak marný, jak mne tady prezentujete," poznamenal. "A nezapomínejte, že Grimmí má taky krev rodiny Kuchiki..."<br />Bělovlasý se na něj podíval. "Promluvila Popelka, co si našla prince."<br />"Musí se jim uznat, že být sexy mají v genech..." prohodil Ulquiorra a natáhl se, aby mohl vtisknout Grimmovi polibek na krk, kotníkem se otřel o jeho nohu.<br />"Povykládej nám, Popelko, jak jste se s princem dali dohromady?" Shinji se tázavě zadíval na rudovláska.<br />Rudovlasý na okamžik se zamyslel, ale nakonec začal: "Co jsem vám nikdy neřekl bylo, že se mi Kuchiki líbí. Ze začátku to bylo jen takové dívání se na předmět, který je hezký, když jsem neměl, co jiného na práci. Občas se otočil i on na mne, snad si myslel, že ho poslouchám," zazubil se té vzpomínce. "Jednou, když jsme měli doma zrovna nějaké problémy, tak jsem totálně zesral závěrečný test - ten, z něhož když dostaneš málo bodů, tak tě Byakuya nenechá projít - a on si mne pozval do kabinetu. Potřeboval jsem si zlepšit náladu, tak jsem s ním začal flirtovat a zjistil, že sice si drží odstup, ale kdyby nebyl učitel, tak by určitě na to reagoval." Prohrábl si vlasy. "Pozval si Zabinu, ta mu řekla o problémech a on mne to nechal napsat ještě jednou... a jak jsem tak chodil se domlouvat a začal skutečně jeho výklad poslouchat, jiskřilo to mezi námi." Podíval se na černovlasého, který se bavil s učiteli. "No, nakonec se mi ho podařilo svést... a nějak se to přehouplo ve vztah."<br />Ogichi ho celou dobu pozoroval s podepřenou bradou a zasněným výrazem. "Romantické," vydechl a zašklebil se. "Slyšel jsem, že tohle Kuchiki dělá... nejsi první jeho student, s kterým spí."<br />Renji kývl. "Přesně - ze začátku jsem to tak bral, jakože to bude pro oba odreagování; víte, že ty vztahy rozhodně nějak nehrotím... a stačí mi, když se pobavím, když je třeba." Odmlčel se. "Ale s Byakuyou je to teď jiné, on skutečně tomu dokázal dát nějaký řád a funguje to."<br />"Byakuya je stejný ročník jako má máma a Gin, takže... je mezi vámi vcelku dost let," poznamenal Grimmjow, který celý Abaraiův příběh poslouchal jen z poloviny, protože hledal pod stolem nožku, co jej provokovala, aby si ji mohl dát na klín a kontrolovat ji. "Ovšem, když si vezmu v potaz chování tady Shinjiho, když mu bylo třináct, tak je to vlastně jedno..."<br />"Pořád je mezi námi menší věkový rozdíl..." prohodil světlovlasý mladík.<br />"Je ale dobře, že nemůžete otěhotnět, kluci..." pousmál se Ichigo a významně se podíval na Hiraka. Dolil si prázdný kelímek, než se natáhl, aby si mohl na Ogichiho rtech vynutit polibek.<br />Blonďák se ušklíbl a nabručeně se natáhl pro vlastní alkohol, "proč se do mě dnes všichni navážíte?" našpulil dotčeně rty.<br />Ulquiorra se dál přetahoval se svým milencem o vlastní nožku, halenou jen tmavě zelenou punčochou, a nevypadal, že by jejich rozhovoru věnoval větší pozornost.<br />Jakmile se Ogichi vzdálil rty od svého bratra s kousnutím do jeho spodního, otočil se na Hiraka. "Založíme klub těch, které nikdo nemá rád, Shinji," otočil se na něj Ogichi. "Mimochodem, nechtěl bys Kokutovi najít někoho jiného než je prdelka? Protože prdelka je na mne protivná... ale jako pořád, a já nechápu proč..."<br />Grimmjow zakroutil hlavou. A s úsměvem lapil celého Ulquiorru, aby si ho posadil na klín a objal ho, čímž jej zpacifikoval. "Myslím, že kdybys sáhl na zadek tady Ulquimu, odcházel bys s rozbitým nosem... Ggio byl ještě něžný," poznamenal pak. Odmlčel se a podíval na Hiraka. "A vůbec, Shinji, já jsem rád, když ty jsi rád, a sice si o tom myslím své, ale na tohle klidné období mezi vámi si nestěžuji."<br />"Jsi hrozný..." zabručel světlovlasý a natáhl se, aby ho mohl lehce praštit pěstí do ramene, ovšem neubránil se úsměvu. "Náhodou, vždycky je to klidné..." oznámil mu pak, "jen někdy až moc klidné..."<br />Ulquiorra se usídlil obkročmo na klíně svého milence a opřel si záda o jeho hruď. "Možná bys neodcházel jen s rozbitým nosem... zlomil bych ti tu ruku..."<br />Grimmjow si položil bradu na jeho rameno. "Věř mu, on nežertuje," pousmál se a pohladil svého přítele po vnitřní straně stehna. "Je nebezpečný," cvakl přitom zuby a více si ho přitáhl k sobě.<br />"O to porno si úplně říkáte," zkonstatoval Ogichi. Rudovlasý se tomu všemu jen pochechtával. "Á, Toshiro~" zavýskl Kurosaki, když spatřil svého bývalého učitele chemie. "Toshiro, tobě nenalejeme, si na to moc mladý!" pronesl dost nahlas k učiteli, aby to slyšel.<br />Bělovlasý učitel k němu přešel a dal mu pohlavek, "pořád jsem o víc než deset let starší, Kurosaki, chovej se podle toho," napomenul ho, "bál bych se u vás napít, stejně..." dodal potom a rozhlédl se po stole.<br />"To od vás není hezké, pane profesore..." otočil k němu zrzek dotčený pohled.<br />"Zrovna vy dva máte co říkat..." Hitsugaya jen zvedl oči v sloup.<br />"Vůbec nepijete?" zeptal se Hirako, který sledoval bělovlasého profesora zkoumavým pohledem.<br />Jaegerjaquez se zamračil na Ogichiho, protože podle něj byl Hitsugaya jeden z těch lepších učitelů. Ovšem nijak to nekomentoval. Ogichi nasadil omluvný výraz. "Tak promiň, Toshiro," řekl a nastavil ruku, aby si s bratrem mohli plácnout.<br />"Trochu..." odpověděl světlovlasý učitel Hirakovi a okázale ignoroval plácnutí bratrů. "Kroťte si je..." ukázal na dvojčata pohybem brady a otočil se, aby mohl pokračovat tam, kam původně mířil.<br />Grimmjow jej chvíli pozoroval, než se naklonil k Hirakovi. "Žárlíš?" zeptal se pak.<br />"Nemyslím si, že mám důvod..." odpověděl mu Shinji.<br />Tyrkysovlasý se k němu natáhl, aby mu mohl položit ruku na rameno. "To je dobře, že nemáš," usmál se na něj přátelsky, poté se vrátil ke svému příteli. "Vidíš, měl by sis vzít příklad z Shinjiho, když není důvod, nežárlit," zavrněl mu do ouška a políbil ho na krk.<br />"Shinji je jiná kategorie..." pousmál se tmavovlásek, "co když přijde nějaká jiná nohatá čarodějnice a uhrane tě silněji, než se to podařilo mě?" natáhl se pro svůj alkohol, "musel bych ji roztrhat na kousíčky, abych tě dostal zpátky..."<br />Grimmjow mu zavrněl do ouška a hravě kousl do krku. "Svými drápy... roztrhat..." upřesnil, jak by to jeho milenec udělal.<br />"A právě Grimm nám tu bude kázat o tom, co je normální..." zakroutil hlavou Abarai. Ogichi se toho chytl: "Jo, on a jeho zvířecí způsoby... Jaguár jeden tyrkysový!"<br />"Můj Jaguár..." upřesnil Ulquiorra a znova vyplázl na Ogichiho jazyk.<br />"Takže se nakonec budeme bavit o tom, co se komu líbí?" Hirako se opřel loktem o stůl a bradu si podepřel dlaní.<br />Abarai se na něj podíval. "Tak začni, Shinji!" pobídl ho.<br />"Měl bys z toho noční můry..." upozornil ho světlovlásek s úsměvem, "kdybych ti to měl všechno vyprávět," na chvíli předklonil hlavu, aby si mohl odvázat šátek, pod kterým byly stále čerstvé modřiny, "tohle ti bude muset stačit, stehna ti ukazovat nebudu," zazubil se na něj. Co přišel, měl děsivě dobrou náladu.<br />Ulquiorra při zmínce o stehně bezděky přejel prsty jedné ruky po vlastní noze, kde věděl, že je jizva od jeho milence.<br />Ogichi bojovně zvedl ruku do vzduchu: "Zahrajeme si flašku, pánové!" Poté se otočil na Abaraie. "Přiveď Kuchikiho a Gina, bude srandá~"<br />…<br />"Je to politováníhodné, že studený čumák s námi nechce hrát..." zapitvořil se Gin, když došel ke stolu, kde chlapci plánovali hrát flašku. Ukitake, už silně v náladě, si opíral hlavu o Kyourakuovo rameno, další navíc tam byl jen Hirako, který přišel až potom, co si Gin potykal s Ogichim, všichni ostatní učitelé nejspíš jejich nabídku hraní odmítli.<br />Bělovlasý Kurosaki se na něj usmál. "Gine, že jsi takový hot a cool, tak začínáš točit," řekl a podal mu prázdnou flašku od alkoholu.<br />Učitel si ji vzal a posadil se, "lichotí mi to od někoho tak narcistického, jako jsi ty," usmál se na Kurosakiho a naklonil se ke středu stolu, aby mohl zatočit lahví.<br />Grimmjow se schoval za Ulquiorru, protože rozhodně netoužil po otázce, jakou by mu mohl dát Ichimaru, i když by to asi vyšlo na stejno, kdyby se ptal Cifera nebo jeho. Naštěstí hrdlo ukázalo na Abaraie.<br />"Ty seš ale lišák, Gine!" pochválil ho Ogichi.<br />Abarai se na oba světlovlasé zle podíval. "Dobře, otázku," rozhodl se nakonec. "Ale... Ogino, netlem se tak, nebo dostaneš," zatvářil se nebezpečně a pohodil vlasy.<br />"Hmm..." stříbrnovlasý se s širokým úsměvem zamyslel, "začneme něčím nenáročným," prohodil, "jak si Byakkun nechává říkat v posteli?" zadíval se tázavě na rudovlasého mladíka.<br />Rudovlasý se ušklíbl a na okamžik se zamyslel, než se naklonil, aby vyděl na černovlasého, který byl opodál a snažil se nepřibližovat hlavně k jejich stolu. V duchu se pokřižoval, aby tím Byakuyu příliš neurazil. "Občas... pan profesor..." Renji to raději dál nekomentoval, vzal láhev a roztočil ji.<br />"Nudné..." zabučel Gin, ovšem i tak se se zazubením otočil na černovlasého kolegu. Byakuyovi muselo být jasné, že se baví o něm, i kdyby je neslyšel.<br />Ulquiorra se natáhl pro vlastní alkohol a napil se, než obtočil jednu ruku okolo pasu svého milence a natiskl se na něj. Sledoval při tom lahev, která se zastavila, hrdlem ukazujíc na něj. "Tak otázku..."<br />Abarai se podíval z Grimmjowa na Ulquiorru a pokrčil rameny, byla to hra - i když Jaegerjaquez byl vždy správný a nechtěl mu dělat naschvály, prostě hra se musela hrát, věděli do čeho jdou. "Co má Grimmí v posteli nejraději, když je takový kazatel ctnosti?"<br />"Nohy..." odpověděl mu mladík s pousmáním, "a všechno, co se s nimi dá dělat," dodal a natáhl se, aby mohl svého milence políbit na tvář, "možná by si ani nevšiml, kdybych teď od pasu nahoru zmizel..." pokrčil rameny. "A pravda, někdy je těžké mu stačit..."<br />"To má po tátovi..." prohodil Gin jen mimochodem.<br />Tmavovlasý mu věnoval tázavý pohled a natáhl se pro flašku, aby ji mohl sám roztočit.<br />Grimmjow se zamračil. "Není pravda, že bych si nevšiml," poznamenal ublíženě a dál pokračoval šeptem do ouška Ulquiorrovi, "moc rád po sexu ti ležím na bříšku, a líbí se mi, jak reaguješ na olizování ouška." Odmlčel se. "A vůbec, miluji tě, tak ze sebe nedělej jen mou sexuální hračku..."<br />Ogichi protestně vytáhl nohy na stůl a sundal si boty i ponožky. Zahýbal prsty a svůdně se zatvářil. "Dělám to dobře?" zeptal se Ulquiorry.<br />Flaška se dotočila hrdlem na Ukitakeho. "Ptej se!" zavele rázně bělovlasý muž a teatrálně a trochu nekoordinovaně zamával jednou rukou ve vzduchu.<br />"Pokud chceš všechny vyděsit..." odpověděl Kurosakimu s úsměvem Cifer, než otočil svou pozornost k učiteli, "už byste neměl pít..." poznamenal s úsměvem, "jakou část Kyouraka kromě rtů nejraději líbáte?" zeptal se pak.<br />Bělovlasý se otočil na svého milence a zazubil se, "bradu," zavrněl a přejel prsty po jeho strništi, "a ohryzek..." pokývl si. "A ještě možná..." zamyslel se a pak jen mávl rukou, "to už není líbání..." natáhl se pro lahev.<br />Bělovlasý Kurosaki se pousmál, když na něj ukázalo hrdlo. "Buďte na mne něžný, Ukitake, když mi vděčíte za tolik hezkých chvil v kabinetě," pronesl a tvářil se nevinně. "Chtěl bych úkol, ať je sranda~"<br />"Kurosaki!" dlouhovlasý učitel mu věnoval káravý pohled, "ty příšero jedna, víš, kolik problému jsi mi způsobil?" přivřel oči, "čekej," přikázal mu a vstal, aby se vrátil ke stolu, u kterého ještě před chvílí seděli, a z tašky, která byla očividně jeho, vytáhl tužku a papír. Něco rychle napsal a vrátil se, věci položil před Ogichiho. "Počítej."<br />"To nemůžu splnit, musím si něco vysvléct," zakroutil starší Kurosaki hlavou.<br />Grimmjow po něm hodil brambůrek. "Počítej a nemel," řekl mu a přísně se na něj podíval.<br />Ogichi se tedy sklonil a několik minut počítal, než to posunul k profesorovi. "Tady," řekl. "Ale nic zábavného na tom nebylo, to mé tělo by bylo zajímavější~"<br />"Jistě, jistě..." Ukitake mávl ledabyle rukou a natáhl se pro příklady, "jsi vážně hrozný lotr..." oznámil mu, když zjistil, že, jak očekával, jsou všechny příklady dobře.<br />"K mým fyzikálním znalostem neradno se vyjadřovat," zkonstatoval a zatočil flaškou. "Gine, mám tě!" usmál se na něj.<br />"Tak se ptej," stříbrnovlasý se na něj otočil a ušklíbl se, "bože... je to hrozné, sedět vedle někoho, kdo vypadá jako odbarvený Mugetsu..." postěžoval si.<br />Kurosaki se zazubil. "Přesně na něj se chci ptát," pousmál se. "Co mezi vámi přesně bylo?"<br />Gin se k němu důvěrně naklonil, za což si od Ichiga vysloužil několik nepěkných pohledů, ovšem mluvil dost na hlas, aby to slyšel celý stůl, "slíbil mi, že se vezmeme," zavrněl a mrkl na bělovláska, potom se znova narovnal, "ovšem pokud chceš vědět můj názor, pochybuju, že se u mě ještě ukáže..." zašklebil se, možná, aby skryl dotčený výraz, "milenci, kdyby ti to nebylo jasné..."<br />"Gine, zapamatuj si, že Mugetsu vždy plní své slovo," řekl zcela vážně. "Vítej do rodiny..."<br />"Uklidnil jsi mě..." prohodil učitel, než se sám natáhl pro lahev, aby s znova zatočil.<br />Jaegerjaquez se ušklíbl. "Šťastná ruka," poznamenal, když to tentokrát ukázalo na něj. "Raději úkol," proměřil si staršího pohledem. "I když myslím, že je to v tomhle případě jedno - bude to hrozné tak či tak."<br />"Měl bys být na mě milejší, Grimme, vždycky jsem dělal všechno pro tvoje dobro..." stříbrnovlásek se zatvářil hraně zkroušeně, "ani Ulquiorra by tu s tebou teď neseděl..." napil se alkoholu, který před ním stál, a zamyslel se, "nechtějí se mi pro tebe vymýšlet příklady, dej si deset koleček kolem stolu. Poklusem. A dávej pozor, ať nikoho nesrazíš."<br />"Čekal jsem něco zábavnějšího," hodil pohledem po Ichimaruovi a svlékl si tričko. "Bohužel..." Pak zatočil s flaškou.<br />"Pro mě by to byla zábava..." poznamenal stříbrnovlasý.<br />"Grimmí, si máslo, takhle se flaška nehraje," řekl zklamaně starší Kurosaki. "Jediné, co ti přičtu k dobru je, že si tak sexy," zamyslel se, vstal a přisedl si ke Grimmjovi z druhé strany, než seděl Renji. Ignoroval, že je na něm Ulquiorra a přitulil se. "Mám svého sexy Grimmíka rád," zamumlal mazlivě.<br />Lahev se zastavila hrdlem směrem k Renjimu.<br />Grimmjow se zamyslel. "Transformace v zlého Jaguára," poznamenal, přičemž rukama udělal gesto, kterým naznačoval vlastní jutsu použité na přeměnu. "Renji~" zadíval se na něj. "Dostaneš úkol a nebudeš odporovat," oznámil mu. "Takže... hmm... vyzkoušíme váš vztah s Byakuyou. Jdi za ním, plácni ho po zadku a vysaď ho na stůl, u kterého sedí."<br />"Vlastně, pan Kuchiki je menší než Renji, určitě je pasiv," mrkl na rudovlasého Kurosaki. "Položit Kuchikiho na lopatky, hehe, to určitě není správné pro jeho rod," poznamenal.<br />Renji se zatvářil chvíli zeleně, než se uchechtl. "Na lopatky zrovna ne," poznamenal a vstal. Posilnil se alkoholem. "Hrozné s váma..." Vydal se za černovlasým. Nejprve mu položil ruce na ramena a naklonil se, aby mu mohl něco pošeptat.<br />"Měl jsi mu říct, že o tom Kuchiki nesmí vědět," poznamenal Ogichi.<br />Ulquiorra věnoval bělovlasému Kurosakimu dost nepěkný pohled. Nekomentoval jeho lísání se, protože to stejně nemělo cenu, ovšem, i když zůstával na klíně svého milence, odtáhl se od Grimmjowa a opřel se lokty o stůl.<br />Byakuya natočil hlavu na svého milence a něco mu tiše odpověděl, než se s dost skeptickým pohledem otočil na skupinku, hrající flašku. Na jeho obličeji bylo dost jasně poznat, co si o tom všem myslí a nevypadal, že by se hodlal podobných věcí účastnit. I v soukromí musel mít hodně dobrou náladu, aby nechal Renjiho dělat takové věci bez jakýchkoliv protestů, a ani zdaleka to nebylo jen proto, že byl Kuchiki.<br />Ichigo vstal, kelímek, který právě po několikáte vyprázdnil, položil na stůl. "Najdi si někoho jiného, kdo tě dnes potáhne domů.." prohodil směrem ke svému bratrovi, "nepředpokládám, že je nějaký jiný důvod, kvůli kterému bys mě tu ještě chtěl..." věnoval mu rychlý tázavý a dost ublížený pohled a otočil se k odchodu.<br />"Ogino, ty máš jedinečný smysl naštvat všechny kol sebe," poznamenal Grimmjow a pohladil Ulquiorru po zádech. "Podařilo se ti naštvat si bratra, mně Ulquiho a Renjimu Byakuyu - jsi jednička."<br />Starší Kurosaki se zazubil. "Berete ten život moc vážně," řekl na to pouze a počechral svému nejlepšímu kamarádovi vlasy. "Ještě jsem měl připravených pár úkolů, ale okej, jdu za Ichim... Nezlob tu, Grimmí!" A vydal se směrem, co předtím jeho bratr.<br />Abarai se vrátil a šklebil se. "Věděl jsem, že se mám svlékat rovnou..."<br />…<br />Ichigo se pomalým krokem coural domů, v jednom uchu měl sluchátko - druhé nechával volné, kdyby se okolo něj náhodou něco dělo, přece jen pořád ještě nechtěl, aby ho srazilo auto - a v prstech ruky, kterou neměl zastrčenou v kapse vesty, si pohrával s černým drátkem.<br />Jeho starší dvojče jej dohnalo a položilo mu ruku na rameno. "Jahůdko, co se děje?" zeptal se pak a donutil jej, aby zastavil.<br />Zrzek si vyndal sluchátko z ucha a otočil se na něj, i když mu pohled přímo do bratrovy tváře dlouho nevydržel. "Nic..." šeptl a na okamžik se odmlčel, než se zhluboka nadechl, "nic..." zopakoval a lehce zakroutil hlavou, než se od svého bratra znova otočil a stiskl si prsty kořen nosu.<br />Starší jej obešel a zvedl jeho bradu prsty, aby se mu mohl podívat do očí. "Jahůdko, jsi to nejdůležitější v mém životě... není důvod, abys žárlil, opravdu ne," zašeptal k němu něžně a spojil jejich rty v jemném polibku. "To, co je mezi námi, je výjimečné a nikdo to nemůže zničit."<br />Zrzek ho objal okolo pasu a přitiskl se na něj, tvář skryl v bílých vlasech, "i tak... to není příjemné..." rty se lehce otřel o krk staršího dvojčete, "je to každý den... pořád se na něj věšíš... a neustále o něm mluvíš... a neustále se mu podbízíš, i když to nemyslíš vážně... nechci se na to stále dívat..."<br />Ogichi mu zčesal vlasy za ucho a položil mu malíček na rty, aby nemluvil. "Tohle nemá nic společného s námi dvěma," zašeptal a opřel své čelo o to jeho. "Jedině s tebou jsem úplný a je to tak krásný a intimní pocit, že nechci, aby ho rušili ti zvenčí, co nás pozorují. Šetřím si tvou blízkost na chvíle, kdy jsme o samotě." Odmlčel se. "Grimmjow je můj nejlepší kamarád, pouze si hrajeme na odreagování... protože na tebe chci být něžný, ačkoliv mám v sobě stále přespříliš energie a škodolibosti."<br />Mladší zavřel oči a lehce přejel vlastními rty po těch jeho. "Miluju tě..." šeptl a více se k němu přitiskl, "tak šíleně, šíleně moc."<br />"Je to víc než láska," zašeptal a políbil ho na čelo.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-04 http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-04 Rok Humra Thu, 26 Apr 2012 22:19:15 +0200 <div>O tohle video se nemůžu nepodělit, protože tím mně v sobotu Dada prostě dostal. Proto jsou tak krásné staré časy... </div><div><br /></div><div><div id="youtubefbebaef"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/Pm0E6QJuENk/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/Pm0E6QJuENk","youtubefbebaef","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/velvet-eden-protoze-jiz-dlouho-chci http://zavreneoci.blog.cz/1204/velvet-eden-protoze-jiz-dlouho-chci Velvet Eden Thu, 26 Apr 2012 07:20:12 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Dva dodatky z období posledního ročníku.</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><br /></strong></em></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><div id="youtubefbebadf"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/bv3pLxeNX58/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/bv3pLxeNX58","youtubefbebadf","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></strong></em></div><hr /><div><br /></div><div><em><strong>Rybaření</strong></em><br />Yylfordte vzal dvě z piv, které se chladily ve vodě rybníka a vrátil se k sedícímu Mugurumovi na rybářské stoličce. Podal mu jedno a usadil se vedle něj. Bělovlasý ho otevřel otvírákem, který měl přivázaný na opasku a napil se. Spokojeně si utřel pusu a zkontroloval prut.<br />Bylo hezky. Nepříliš teplo, avšak nebe bylo bez mráčku.<br />Zabimaru se znudeně posadila vedle Hichiga, který už od rána pobíhal od ničeho k ničemu a choval se jako z divokých vajec. Popravdě to bylo celkem kupodivu, že si vůbec sedl. "Kde je Hisagi?" zeptala se, protože sama neměla nic jiného na práci, než se starat, co provádí ostatní. Možná si to měla vážně dvakrát rozmyslet, než začala Yylfordteho nutit, aby ji vzal s sebou.<br />"Hisagi? Naposledy jsem ho viděl za támhletím stromem!" ukázal směrem k lesu a začal se smát. Poté vyskočil na nohy. "Trenére!" zařval, až vylétly ptáci ze stromů. "Hej, trenére, můj bratranec loví ryby jinak...!"<br />Černovlasý mladík se vynořil z druhé strany, než kam ukazoval bělovlasý Kurosaki, "jsi slyšet pomalu na druhé straně lesa..." poznamenal a příliš to nepůsobilo, jako pochvala.<br />"Neměl bys tolik vyřvávat..." pokýval hlavou Ogichiho bratr.<br />"Šášulko, pojď sem..." pootočil se na něj Muguruma a Ogichi k němu přihopsal. "Konečně jsem pro tebe našel činnost, půjdeš na druhou stranu jezera a až na tebe mávnu, tak zařveš..." řekl mu se zcela vážným obličejem. "Protože tady... nám... plašíš ryby!"<br />"A na druhé straně nebudu?"<br />"Naženeš nám je... sami budou skákat z vody do našich náručí..." otočil se na něj s úsměvem Yylfordte a ukázal zvednutý palec: "Jsi borec, brácho."<br />Zabimaru se plácla dlaní do čela a rozesmála se, "na to se podívám," prohodila a široce se zazubila.<br />Hisagi se posadil vedle ní, kde se uvolnilo místo po bělovláskovi, a podepřel si dlaněmi bradu. Znělo to, jako zábavný pokus, když už nic.<br />"Fakt?" zamyslel se na okamžik Ogichi. "Vy dva jste krutí... já mám lepší způsob." Bělovlasý Kurosaki si trucovitě dřepl mezi ně. "Můj bratranec... v Rusku... loví za pomoci C4. Velké bůům a rybičky plavou na hladině."<br />"Já myslím, že nejen rybky..." vložila se do toho znova růžovovlasá.<br />"Žena," mávl jejím směrem rukou Ogichi. "Věřte, je to fakt zábava!"<br />Muguruma s Yylfordtem se na sebe podívali a synchronně odložily piva každý vedle své rybářské stoličky. "Rybaříme, protože je to činnost klidná a relaxační," vysvětlil mu trenér. "Ovšem... pokud chceš i nadále rušit, pak..." kývl na světlovlasého boxera.<br />Oba se posadili, chytli Ogichiho a hodili ho z můstku do vody. "Velké bůům a ryby začnou vyskakovat na břeh," zhodnotil to Yylfordte.<br />Zabimaru si musela dát před ústa ruku, aby se nerozesmála příliš hlasitě, i když už to bylo stejně jedno, oba dva mladíci, kteří s ní seděli kousek od dvou rybářů, si s tím takovou hlavu nedělali.<br />Ogichi se celý otřepal, když se vynořil a prskal vodu. "Stejně si myslím, že v tomhle jezeře žádné ryby nejsou!" Voda byla chladná a na hladině plavalo napadané listí.<br />"A to je důvod, proč nesu tohle..." ozval se od lesa Zaraki starší a v míse nesl nakládané maso. "Kokuto a Ggio ještě nepřinesli dříví?"<br />"Mám pocit, že přinesli a už zase někde zmizeli..." prohodila růžovovlasá a vyskočila, aby se mohla vydat obhlédnout maso, které nesl příchozí muž.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><em><strong>Literární kemp</strong></em></div><div><a id="internal-source-marker_0.45032998872920871" name="internal-source-marker_0.45032998872920871"></a> Kusaka se zády opíral o parapet, přičemž sledoval několik dětí, které zrovna měl na "výuku". Pozoroval jejich tváře, jak se vehementně snaží něco napsat. Nakonec si vybral to nejvíce sebevědomé dítě, které tam měl. Zavolal si ho k sobě. "Tak ukaž," řekl mu, přičemž se na něj mile usmál.<br />Jeho bělovlasý asistent mezitím jen seděl opodál a sledoval dění ve třídě, protože nic dalšího na práci zrovna neměl. Téměř vražedným pohledem sledoval dítě, které se právě blížilo k hnědovlasému, i když se snažil dívat tak, aby výraz jeho tváře nezachytil starší, a přemýšlel nad všemi možnými důvody toho úsměvu, který Sojirou věnoval dítěti.<br />Muž si od dítěte převzal blok a začal ho pročítat. Jakmile s tím byl hotový, počechral chlapci vlasy. Pochválil mu to, ovšem, když mu blok vracel, sklonil se k němu, aby mu mohl něco pošeptat, přičemž ukazoval na kousek textu. Dítě se ošilo, ovšem muž ho nechal si sednout. "Shinji?"<br />Chlapec k němu lehce nepřítomně zvedl pohled, popravdě mu dělalo mírný problém, jej odtrhnout od blonďatého mladíčka, který se znova posadil, a zamrkal. "Ano?"<br />Kusaka se vydal za svým milencem. Když k němu došel, mluvil pološeptem, aby nerušil děti v práci. "Jsi nějak pobledlý, běž se projít na vzduch," řekl mu, "a cestou zpět mi dones kávu... a sušenky."<br />Světlovlasý mladík kývl a pomalu vstal, než se vydal ven ze třídy. Pár odboček za chodbou, v níž byla třída, ze které právě vyšel, zpomalil tempo vlastní chůze a s hlasitým povzdechem si promnul oči. Vytáhl z kapsy telefon, aby mohl vytočit číslo svého kamaráda.<br />Grimmjow zrovna zkoušel, jak moc má Ulquiorra lechtivá chodidla, když jej vyrušil telefon. Podle vyzvánění hned poznal, kdo mu volá. Políbil svého přítele na nárt nohy a vstal, aby mohl zvednout svůj telefon. "No... Shinji?"<br />"Neruším?" zeptal se světlovlásek a opřel se zády o stěnu jedné z prázdných chodeb.<br />Grimmjow se podíval na Ulquiorru a omluvně se usmál. "Ne, nerušíš," odpověděl tyrkysovlasý do telefonu.<br />Ulquiorra založil sešit, který pročítal, a přesunul se do sedu, pohled zvedl ke svému milenci.<br />Hirako se lehce pousmál, "nezníš, jako bych nerušil..." prohodil, lehce si potom povzdechl. "Bojím se..." začal potom opatrně, "o mě a Kusaku..."<br />Grimmjow se zamračil. "Co se stalo?" zeptal se starostlivě. Ale mu nestihl říct, že stejně se již několik minut marně snaží černovlasého odlákat od učení, takže neruší - ledaže by si to najednou Ulquiorra rozmyslel a dal se zlákat.<br />"Nejsem si jistý, jestli se už něco stalo..." zabručel Hirako, "a jsem si jistý, že bych to poznal..." lehce se zamračil, "ale stejně se bojím, že se mi ho tady nepodaří... udržet si u sebe..."<br />"Jak to myslíš?" Prohrábl si vlasy. "Copak je v tom hotelu hezká obsluha, nebo co?"<br />"Jako by se zrovna on zajímal o obsluhu..." světlovlasý se znova lehce ušklíbl a opřel se hlavou a stěnu za sebou, takže zaklonil hlavu. Mluvil tiše, i když chodba byla stále liduprázdná.<br />"Tak v tom případě nerozumím vůbec..." povzdechl si Grimmjow. "Jsem špatně pochopil, že se bojíš, že tě podvede?"<br />Ulquiorra si znova lehl a otočil se na břicho, aby se mohl dál věnovat učení. Rozhovor nevypadal, že jen tak skončí a on stejně ani potom neplánoval dělat nic jiného. Zatím...<br />"To ne, jen to nesouvisí s obsluhou..." mladík se svezl do dřepu, "bylo mně snad tolik, že by mě nechali dělat obsluhu, když jsem s ním začal?" prohodil, jako by to byla jen poznámka mimochodem, "řekl mi... že pokud si najde... někoho dalšího, já s ním nic nenadělám..."<br />Tyrkysovlasý zakroutil hlavou. "To snad..." vydechl. "On je na... bože..." raději si nechal všechno, co jej napadlo pro sebe, protože Hirako to stejně nechtěl slyšet. "A skutečně si myslíš, že si někoho najde? Vždyť jsi naposledy říkal, že je teď starostlivý a milý, že občas si připadáš jako na začátku." Zamyslel se. "A máš pocit, že má nějakého... kandidáta? Nebo já nevím, jak se tomu u pedo... jak se tomu říká."<br />Hirako na okamžik zavřel oči a raději si taky pár slov nechal pro sebe, stejně jako si rozmyslel, že hned ukončí hovor, protože neměl, komu jinému zavolat a potřeboval to někomu říct. "Myslím, že má kandidáta..." zhodnotil jen hořce.<br />"A jak... se to pozná?" připadal si hloupě a věděl, jak asi musí připadat Hirakovi. Nejraději by byl ten, kdo by řekl, že to není možné, ale u Kusaky jej nic nepřekvapovalo.<br />"Vážně jsem měl najít někoho jiného na volání..." prohodil lehce pobaveně Hirako, ovšem potom zase zvážněl, "chová se k němu, jako se choval ke mně..." zabručel. "To by... možná šlo, ale ta malá mrcha..." nedořekl větu.<br />"Ta malá mrcha co?" zeptal se tyrkysovlasý. "Nepřeháníš to, Shinji, vždyť je to dítě? Rozhodně ho nesvádí nebo něco takového..."<br />"Grimme..." světlovlásek se na okamžik odmlčel, "ty jsi... tak bolestně nevinný..." prohodil, nebylo to myšleno nijak špatně, "někdy se ptám, jestli vůbec chápeš, o čem se s Ogichim bavíš... popravdě u mnoha vašich rozhovorů..." pousmál se. "No... budu končit, měl bych se vrátit..."<br />"Jsem rád, že jsem ti zvedl náladu - a kdybys chtěl vědět, jak se teď tvářím, tak na tebe vyplazuju jazyk..." Odmlčel se. "Kdyby tedy se... něco... stalo, tak mi zavolej, já se pokusím mezitím pochopit problematiku. Měj se... a ať se raději nic nestane..."<br />"Děkuju..." Hirako se pomalu začal zvedat, aby se mohl vydat pro kávu, "taky se měj a pozdravuj Ulquiorru..."<br />"Budu," Grimmjow zavěsil. Odložil mobil na parapet a lehl si za Ulquiorrou. Přitulil se k němu. "Volal Shinji," vysvětlil, "a mám tě pozdravovat." Políbil svého černovlasého milence na rameno. "Prý jsem... až bolestně nevinný..." postěžoval si.<br />Tmavovlásek se na něj otočil a políbil ho do vlasů, "nevím, jestli až bolestně..." zamyslel se, "ale ještě nedávno jsi byl nejnevinnější bytost, kterou jsem kdy potkal..." zazubil se na něj pobaveně.<br />"I ty?" Grimmjow se zamračil. "Tak to máme dvě možnosti... buď se budeš dál učit a já se urazím, a nebo... se přestaneš učit a... alespoň kousku nevinnosti mne zbavíš..."<br />"Hmm..." Cifer odložil sešit stranou a celým tělem se na tyrkysovovlasého natočil, "teď si připadám, že tě przním..." zabručel.<br />Grimmjow se na něj usmál. "A předtím sis nepřipadal?" zavrněl.<br />"Vyčítáš mi to snad...?" Ulquiorra pozvedl jedno obočí a natáhl se pro letmý polibek. "Předtím to nikdo tak okatě nevyzdvihoval... nevěděl jsi to..." věnoval mu další široký úsměv.<br />"Ne, jen... Grimmí nemá rád, když se o něm říká, že je hloupoučký a nevinný..." zatvářil se dětsky smutně, poté ovšem se přisunul blíž druhému, aby mu mohl jednou dlaní zajet pod tričko. "Náhodou... rozumím tomu, o čem se s Ogichim bavíme..."<br />"Dobře, dobře..." tmavovlásek se jedním stehnem vtěsnal mezi ta jeho a přitáhl si ho k polibku.<br />…<br />Kusaka zůstával v místnosti, kde vyučoval, i poté, co všechny děti odešly. Měl nutkání si vytáhnout krabičku cigaret a zapálit si, ovšem v těchto prostorech to nebylo dovoleno - nebo alespoň mělo být omezeno. Přece jen... děti. Posadil se na jedno z křesel a začal třídit papíry, které mu odevzdaly. Vždy je přelétl pohledem a vybavil si u jména tvář dotyčného dítěte, které to psalo. Stačilo mu několik vteřin, aby vycítil talent, i tak ty špatné neházel do koše - i když mnohokrát musel zatínat zuby a vyhýbat se rodičům, aby jim nemusel lhát, že zrovna jejich dítě má nulový talent.<br />Ozvalo se tiché zaklepání na dveře, než do místnosti vstoupil další člověk. Bělovlasý muž, stále vypadající více jako student střední školy, než její učitel - přestože byl stejně starý, jako Kusaka -, se na hnědovlasého lehce usmál. "Neruším?" zeptal se. V rukou nesl několik složek s papíry, které si položil na stolek, očividně nepředpokládal, že bude hned vyhozen.<br />Černovlasý se na něj otočil. "Samozřejmě, že ne, Toshiro," usmál se a přeložil přes sebe dvě hromádky papírů.<br />Hitsugaya přešel až k jeho stolu a opřel se o jeho okraj. "Dlouho jsme se neviděli..." prohodil.<br />"Jsme zaměstnaní muži," podíval se na něj pohledem, v kterém poskakoval žertovný plamínek. Protáhl se a vstal. Natáhl ruku, aby mohl se pozdravit se svým spolužákem jejich starým pozdravem. Poté mu počechral vlasy. "Piješ málo mléka..." poškádlil ho, protože bylo jasné, na co naráží.<br />"Ještě ty s tím začínej," bělovlasý se lehce zamračil. Podobných poznámek slyšel ode všech denně spoustu, ovšem už si na ně tak nějak zvykl. Jen Ukitake, který mu neustále nosil sladkosti, mu dělal starosti. "I tak už jsme spolu dlouho nikde nebyli..." navázal potom na předešlý rozhovor, "nemám tušení, jak se poslední dobou máš... třeba..." usmál se na tmavovlasého.<br />"Pravda... občas o tobě jen něco zaslechnu - prý jsi přísný a odměřený učitel," přivřel oči Kusaka a položil mu jednu ruku na rameno. "Nechceš jít na kávu? Máš tak hodinku čas na starého přítele?" zeptal se pak, nechtělo se mu vracet k pracím, když měl příležitost pobýt chvíli ve společnosti, která pro něj nebyla tak častá.<br />Bělovlasý se na něj usmál a kývl, "samozřejmě..." odlepil se od stolu, aby se mohl vydat pro své věci a znova je zvednout. "Kdo říká, že jsem přísný a odměřený?" podíval se pak tázavě na Kusaku.<br />"Mám své zdroje," pokrčil druhý rameny a mrkl na něj. Také si sesbíral, co hodlal vzít sebou, i když si nemyslel, že na tom bude pracovat. "Tak tedy pojďme," pobídl a sám se vydal ke dveřím.<br />…<br />Světlovlasý seděl nad svým šálkem kávy a sledoval kouř, který pomalu stoupal od špičky Kusakovy cigarety. "Slyšel jsem, že je tohle váš poslední kemp..." prohodil.<br />"Proto si ho musíme užít," uchechtl se černovlasý a popotáhl z cigarety - byl rád, že je konečně někde, kde může kouřit. "Děti mají spoustu jiné zábavy, než trávit čas vymýšlením vlastních světů a příběhů..." pokrčil rameny. "Ovšem připadá mi, že tentokrát jsou všechna vcelku nadaná..."<br />"Podle mě je to škoda..." prohodil Hitsugaya a napil se z nevelikého šálku, "i když je pravda, že děti jsou stále horší a horší..." dodal a zamyslel se.<br />"Pravil učitel..." mrkl na něj a usmál se. "A co mimo práci... nějaké změny?" zeptal se s přátelským tónem.<br />"Právě!" bělovlasý se narovnal, "vidím to jako učitel, a je to pořád horší a horší..." povzdechl si. "Jinak... nevím... asi nic zvláštního. Sestěhovali jsme se s Hyourinmaru dohromady, ale to asi víš, to už bylo dřív..." lehce se pousmál. "Co ty?"<br />Kusaka se na něj usmál - nevěděl proč, ale zrovna před Toshirem se mu nechtělo mluvit ani o Hirakovi, ani o vlastní knize. Cítil se nesvůj, když by mu právě o tom měl vyprávět. "Nepůjdeme si zajezdit v autíčkách?" chytil se první věci, kterou viděl. "Určitě ti dají dětské vstupné!"<br />Hitsugaya se na něj na chvíli zamračil, "nepřestaneš s tím, co?" zabručel a lehce se ušklíbl, než se jeho výraz zase vrátil k takovému, jakým byl předtím, "zaplatíš mi to?" mrkl na něj.<br />"Pokud mi budeš říkat tati," černovlasý na něj vyplázl na okamžik špičku jazyka, protože se cítil, že vyhrál.<br />Hitsugaya mu chtěl něco odpovědět, ovšem přerušil ho blonďatý mladík, který se doslova přihnal k jejich stolu a už ode dveří házel na učitele dost zvláštní pohledy. Překvapilo ho to, protože to byl jeho vlastní student.<br />"Sojirou..." dostal ze sebe mladík a bylo na něm vidět, že hnědovlasého hledal po celém hotelu, "konečně jsem tě našel..." lehce se usmál. "Pane profesore..." překvapeně pohlédl na druhého muže u stolu, "dobrý den... skoro jsem vás nepoznal, když nemáte plášť..."<br />"Něco se stalo, Shinji?" podíval se na něj tázavě černovlasý.<br />"Ne..." chlapec lehce zakroutil hlavou. "Jen jsem tě nemohl najít..." dokončil.<br />"Nevěděl jsem, že se znáte..." poznamenal Toushirou při pohledu na dvojici.<br />"Když jsi mne tedy našel, tak ti alespoň můžu dát tohle - přečti si je, a kdyby se ti nějaké líbilo, tak mi to pak dej na stůl," podal mu papíry těch horších dětí. Poté se otočil na Hitsugayu. "Známe, ještě před pár lety mi po kempu pobíhal jako žáček," pousmál se Kusaka.<br />"Netušil jsem, že z Hiraka taky jednou bude velký spisovatel..." prohodil bělovlasý a znova se natáhl pro svůj šálek s kávou.<br />"Takže... mám zase jít?" zeptal se chlapec, nevypadal, že by se mu dvakrát chtělo, ovšem neměl nejspíš moc na výběr. Ve tváři se mu usídlil lehce odevzdaný výraz, když si od druhého bral papíry.<br />"Ve fyzice toho není moc co psát, pokud tedy člověk si nevymýšlí vlastní definice..." poznamenal k stříbrnovlasému Kusaka. Pak se podíval na Hiraka a povzdechl si. "Tak se posaď... dáš si něco?" zeptal se ho.<br />"Jestli... zavazím, tak já půjdu..." Shinji opatrně přejel pohledem ze svého milence na jeho společníka a zase zpět, než se posadil. "Jedl jsem..." odpověděl potom na otázku týkající se toho, jestli něco chce.<br />Černovlasý přivřel oči a na okamžik přestal dýchat, poté vydechl kouř a zakroutil hlavou. Kdyby tu nebyl jeho dlouholetý přítel, řekl by Hirakovi, že to přehání. "A zmrzlinu?" nabídl poté a natáhl k němu ruku, aby mu Hirako do ní vložil svou. "Omlouvám se, Toshiro, Shinji je... žárlivý." Nebyla jiná možnost, jak z toho ven.<br />Chlapec se ošil a trošku se stáhl, i když druhého vzal za ruku. Opatrně se podíval na učitele, než se pohledem vrátil k hnědovlasému. "Tak čokoládovou..." lehce se usmál.<br />Hitsugaya se opřel do křesla, na kterém seděl, "nenapadlo by mě, že na mě bude žárlit můj vlastní student..." prohodil. Popravdě ho ten pohled, který se mu naskýtal, překvapoval, ani ve snu by ho něco takového nenapadlo. Navíc si vždycky myslel, že Kusaka je na trošku jiné typy.<br />Kusaka objednal u servírky zmrzlinu pro Hiraka a propletl s jeho prsty své. "Shinji už prakticky tvůj student není," poznamenal Kusaka.<br />"Pravda..." světlovlasý lehce pokývl a napil se, "je to nezvyk..." poznamenal. "Teď přijde nová vlna nevychovaných spratků..." povzdechl si. Byla pravda, že to mezi středoškolskými studenty neměl lehké, když i přes jeho věk polovina z nich vypadala starší, než byl on sám.<br />"Ale notak..." povzbudivě se na něj usmál černovlasý. "Vždyť přece učíš rád a máš rád studenty," broukl na něj a bylo to tónem, který používal jen při rozhovorech s Toshirem - zbytek z chlapeckého Kusaky, který Hirako nikdy nemohl poznat. "Navíc jsem ti říkal, že nemáš chodit učit tuhle věkovou skupinu, protože ta se už nedá formovat."<br />"Říká někdo, kdo vystudoval to samé a nikdy nezačal učit..." bělovlasý se na něj pobaveně ušklíbl.<br />Hirako mezitím pohledem přejížděl z jednoho na druhého a snažil se vstřebat všechny věci, které se právě dověděl.<br />"Víš jak... zdědil jsem vydavatelství, a i kdybych moc chtěl, tak bohužel," druhý pokrčil rameny, že nebylo v jeho silách změnit osud. "Ale alespoň mám pořád ještě kladné mínění o dětech," mrkl na něj, "na rozdíl od některých..."<br />Hitsugaya mávl rukou, "divím se, že tě to ještě nepřešlo..." prohodil.<br />Hirako si před sebe nechal postavit pohár, který mu servírka donesla, a pustil se do něj, přičemž stále dával pozor na jejich rozhovor. Začínal si pomalu dělat obrázek o jejich vztahu, bylo vidět, že jsou to přátelé, ovšem stále mezi nimi nejspíš zůstávalo něco skryto. "A ty jsi jedl...?" zeptal se najednou hnědovlasého, protože si nevybavoval, že by měl jeho milenec od rána něco jiného, než kávu nebo cigarety.<br />"Můj denní chléb," ukázal na v pořadí druhou cigaretu a natáhl se, aby mu mohl dát několik pramínků za ucho. "Mám děti rád, viď Shinji, a on i tenhle věk se dá snést... pokud si nehrají na světaznalé a nesnaží se kontrolovat dospělé." Otočil se zpátky na Hitsugayu. "Ale asi bych pravda dlouho učit nevydržel."<br />Hirako se lehce zakuckal při soustu, které měl právě v ústech, když mu došlo, kolik významů mohla mít věta, kterou jeho milenec pronesl. Zvedl k němu pohled, ovšem nic neříkal.<br />Bělovlasý učitel dopil svoji kávu a odsunul se od stolu. "Půjdu..." oznámil, "nebudu vás rušit, stejně už tak jsem měl být touhle dobou nejspíš někde jinde..." pousmál se a začal se zvedat, "rád jsem tě zase viděl..." prohodil ke Kusakovi.<br />"Příště musíme zajít na ty autíčka, dokud nám ještě dají rodinou slevu," mrkl na něj, taky vstal, aby ho mohl obejmout. "A musíme se setkávat častěji, Toshiro," zašeptal a trochu pevněji ho stiskl. "Pozdravuj Hyourinmaru."<br />"Nevím, jestli ho to dvakrát potěší..." pousmál se bělovlasý, "někdy se domluvíme na ta autíčka..."<br />Pak se už jen Kusaka díval, jak odchází.<br />Hirako mlčky sledoval svého milence, přičemž málem zapomněl na vlastní zmrzlinový pohár.<br />Kusaka se znovu posadil a usmál se na Hiraka. "Nechutná?" zeptal se pak a pohladil ho po vlasech. "Až budeme v pokoji, musíme si promluvit," povzdechl si a vytáhl další cigaretu z krabičky, aby si ji mohl zapálit.<br />"Promluvit?" mladík mu věnoval překvapený pohled, než vrátil svou pozornost k poháru. Bylo to dlouho, co měl naposledy něco sladkého.<br />Kusaka popotáhl z cigarety a jen pokývl. "Až potom - teď jez," zašeptal ještě předtím, než si vzal nápojový lístek a prohlížel si část s alkoholem.<br />…<br />Hirako se posadil na křeslo a složil si dlaně v klíně, přičemž čekal, až přijde jeho milenec. Kusaka zněl vážně, když mu říkal, že si potřebují promluvit, mladík se toho popravdě trošku bál.<br />Tmavovlasý muž se objevil ve dveřích a nesl si skleničku alkoholu, v druhé ruce měl dlouhou dýmku, z níž kouřil tabák. Stále byl oblečený do černých kalhot a bílé košile, avšak boty měl vyzuté a po apartmá chodil bosý. Přešel k pohovce a posadil se na ni, jednu nohu si založil pod sebe. Sklenici odložil na blízký stůl, předtím z ní ovšem upil. "Čeho se bojíš, Shinji?" zeptal se, pozorujíc bledou tvář svého milence, který působil celý nervózně napjatý.<br />Mladík k němu vzhlédl a překvapil ho, možná i lehce zaskočil pohled na hnědovlasého muže. Vypadal mnohem více uvolněný a svěží, než po večerech doma, chlapce to opravdu mírně znepokojovalo. "Ne... nebojím se..." šeptl. "Jen..."<br />"Jen?" podíval se na něj tázavě. "Shinji, nemám rád, když nedokončuješ věty," poznamenal.<br />"Promiň..." světlovlásek se na okamžik odmlčel, "cítím se tady nesvůj... a bojím se, že... že se něco stane..."<br />Kusaka si jej prohlédl. "Jak to myslíš, že se něco stane?"<br />Hirako se nepatrně ošil, "nevím... třeba... třeba s tím malým..." znova od něj odklonil pohled, "na kterého se díváš... jako si se díval na mě..."<br />Černovlasý se pousmál - zdálo se, že ho to pobavilo. Dokonce se mu zalesklo v očích. "Shinji, pojď sem za mnou," pobídl ho. Popotáhl si z dýmky a poprvé za celou dobu upil ze sklenice.<br />Světlovlásek se pomalu zvedl, aby se mohl vydat Kusakovým směrem, i když stále zůstával pohledem více natočený k podlaze, než ke svému milenci. "Nebyl... jsem ještě nedávno 'tvůj Shinji'...?" zeptal se šeptem.<br />Kusaka si povzdechl. "Doufám, že jsi stále můj Shinji," zašeptal, nedbajíc na skutečný význam, jaký měla Hirakova narážka. "Posaď se," pobídl ho a počkal, až se posadí. "Pamatuješ si, co jsem ti říkal o tom, že kdybych chtěl, tak bych mohl..."<br />Světlovlasý se obkročmo usídlil na jeho klíně a objal ho pažemi okolo krku. Tvář skryl v hnědých vlasech. "Právě, že si to pamatuju..." zašeptal.<br />Muž ho pohladil po zádech. "Připadám ti jako někdo bez duše?"<br />"Ne..." Hirako zakroutil hlavou, opřel se do doteku jeho dlaně.<br />"Tak proč se tolik obáváš, že se dívám po někom, kdo je sice mladší, nevinnější a dětsky foremný, ale není to můj Shinji?" zeptal se šeptem. "Neuvědomuješ si, že díky tomu všemu, co jsme spolu prožili, si tě má duše cení jako své součásti, protože jsi byl tehdy dětsky panovačný a nenechal si mne poslechnout rozum; protože jsi vytrvalý a kdykoliv jsi pokorný, stejně je to tvá volba, nikoliv odpověď na mé přání a je jedno, jestli se snažím působit výchovně, formuješ se více méně sám; protože znám tvou vůni, hebkost tvé kůže i způsob jakým dýcháš, když spíš." Odmlčel se. "Myslíš, že kdokoliv s duší, by tuhle dlouholetou jistotu a příjemný pocit známého vyměnil pro tělesné prázdno?" položil otázku, ale nečekal na ni odpověď. "Ten chlapec je hezký, ale neznám ho a nemám důvod ho chtít poznat."<br />Hirako se k němu více přitiskl a nepatrně se usmál. "Bojím se..." zašeptal, přičemž semkl víčka k sobě, "bojím se, že jednou o tebe doopravdy přijdu... že mi tě... někdo sebere a já s tím... nic neudělám..."<br />Hnědovlasý jej pohladil po vlasech. "Nenajde se nikdo takový, můj anděli," zašeptal a rty se dotkl jeho tváře. "Máme tolik společných tajemství a rituálů, že již není možné, aby do nich byl zasvěcen někdo další," našel svými rty ty jeho.<br />Chlapec se nechal vtáhnout do polibku, prsty jedné ruky vklouzl do vlasů druhého, druhou stále zůstával okolo jeho krku. Nepatrně se zhoupl na jeho klíně a hrudí se otřel o tu jeho.<br />Odložil dýmku, aby se mohl oběma rukama věnovat svému milenci. Položil si jednu dlaň na chlapcovy hýždě, druhou zůstával na jeho zádech. "Jsi takový plyšový," poznamenal, když mu po nich přejížděl. Hirako měl skutečně příjemně huňatou mikinu.<br />"To je dobře...?" chlapec se od něj nepatrně odtáhl, aby se mu mohl při otázce podívat do tváře, nepatrně se usmíval, vypadal klidnější, než když došli do hotelového pokoje.<br />Kusaka ho pohladil po tváři, poté klesl na jeho rameno v mikině a přejel po něm dlaní. "Mám chuť se mazlit," zašeptal, samotného ho to překvapovalo. Kousek rozepnul zip, aby ho mohl políbit na klíční kost.<br />Shinji se při tom doteku nepatrně zachvěl a usmál se, nosem se otřel o ten, jež patřil druhému, pak se něžně na okamžik vpil do jeho rtů. "Jsem rád, že jsi mě vzal s sebou..." šeptl.<br />Černovlasý se na něj usmál a položil ho na pohovku, aby si mohl kleknout mezi jeho stehna. Vyhrnul mu mikinu, poté se sklonil a daroval jeho plochému bříšku několik polibků. Mazlivě se o jeho kůži otřel tváři, než se znovu narovnal a natáhl se pro sklenici, aby z ní mohl upít, pak vyndal jednu kostku ledu.<br />Hirako sledoval jeho počínání, přičemž dělal přesně to, k čemu ho ruce druhého naváděly. Podepřel se na jednom lokti, aby na hnědovlasého muže lépe viděl.<br />Kusaka se znovu sklonil a nejprve určil cestu pomocí rtů, než ji obkreslil kostkou ledu. "Máš nádherné bříško," zašeptal.<br />Mladík se zachvěl, když se jeho kůže setkala se studeným povrchem kostky, a lehce sykl, cítil, jak mu naskočila po těle husí kůže, ovšem nebylo jen pro chlad. Přivřel oči a lehce se vybídl dotekům druhého.<br />Tmavovlasý mu rozepnul knoflíček u kalhot, aby se kostkou mohl dostat níž na jeho podbřišek a kreslit tam jí ornamenty. "Myslíš, že zítra vycítí, co jsme v noci dělali?" zeptal se s úsměvem a zajel mu jazykem do pupíku.<br />Hirako se položil na záda a oddal se počínání svého milence, "zítra... už určitě ne..." zašeptal.<br />Muž přivřel oči a dal si zbytek kostky do pusy. Rozepnul Hirakovi mikinu a vyhrnul tričko. Políbil ho chladnými rty na jednu růžolící se bradavku, než ji mezi ně vzal. "Vzpomínáš si na hru, co jsme dříve hrávali?" zeptal se pak a políbil ho na bradu.<br />Mladík nechal ze rtů uniknout tichý sten pro doteku rtů hnědovlasého s jeho hrudí, jednou paží ho objal, aby si ho k sobě instinktivně více přitáhl. "Tu hádací?" odpověděl staršímu otázkou.<br />Kusaka kývl a na okamžik spojil jejich rty v polibku. "Zahrajeme si?" nabídl. "I když... myslím, že budeme muset trochu změnit pravidla."<br />Hirako mu věnoval tázavý a lehce překvapený pohled, "pozměnit pravidla?" Na otázku, jestli si zahrají, ani nemusel odpovídat, pokud chtěl Kusaka, bral to jako danou věc, navíc i jemu samotnému se ta myšlenka líbila.<br />"Jen při kladných odpovědích budu klesat níž," vysvětlil, "protože už tehdy si podváděl a nesnažil ses uhodnout, na co myslím." Jemně zakroutil hlavou. "Můj zlobivý Shinji," označil ho a pohladil po vlasech.<br />"Nepodváděl jsem..." ohradil se lehce dotčeně mladší, "moc..." natáhl se, aby si mohl na rtech svého milence ukrást rychlý polibek, "a stejně jsem na to vždycky nakonec přišel..."<br />"Dobře," řekl Kusaka, "myslím si - ztížíme to, protože jsi starší - literární postavu." Políbil ho na nos, než mu asistoval při svlékání mikiny a trička, aby měl volný přístup k jeho kůži. "A začínáme polibkem na čelo," který mu hned daroval.<br />"Hmm... je to muž?" zeptal se chlapec. Muž jej políbil na víčka a nos, přičemž se opravdu hezky usmíval.<br />Hirako se na okamžik zamyslel, přičemž si lehce skousl spodní ret, jak se snažil přijít na dobrou další otázku, "je to postava ruské realistické literatury?" pokračoval, protože znal literární vkus svého milence.<br />Kusaka mu olízl horní ret špičkou jazyka a zatahal ho zuby za ten spodní. Poté si svého chlapce vtáhl do polibku, při kterém jednou dlaní přejel po jeho boku. Narovnal se a natáhl se pro sklenici alkoholu, aby z ní mohl upít.<br />"Je to... Raskolnikov?" zeptal se opatrně mladík, protože to byla první postava, která ho napadla a nakonec tím toho nemohl příliš ztratit, jen by se jednoduše ptal dál.<br />Kusaka dopil obsah sklenice a odložil ji na stolek vedle. "Znáš mě," zkonstatoval a usadil se mezi jeho stehny. Přivřel oči a povzdechl si: "To jsme moc dlouho nehráli..."<br />"Můžeme pokračovat..." navrhl mladík a podepřel se na loktech, než se vytáhl do sedu, aby mohl svému milenci věnovat rychlý polibek, "nějakou další postavou..." dokončil.<br />Černovlasý si začal rozepínat košili. "Tak si někoho mysli, můj Shinji," pobídl ho a hravě dal hlavu na stranu, přičemž si odhrnul vlasy z krku, aby Hirako věděl odkud má začít s polibky.<br />Chlapec se zatvářil lehce překvapeně, ovšem jek kývl a zamyslel se. Byl to okamžik, než znova kývl a lehce se na druhého usmál, "myslím si," oznámil a věnoval mu začáteční polibek na bledou šíji. Byla to vlastně dobrá změna, miloval hlas druhého.<br />"Hádám spisovatele?" zeptal se.<br />Světlovlásek ho beze slova políbil o kousek víš, pod ouško.<br />"Takže ne..." zkonstatoval Kusaka a zamyslel se, "tedy to musí být nějaká postava?"<br />Chlapec se vrátil k předešlému místu a věnoval mu další něžné líbnutí.<br />"Mužská postava?" Hirako se posunul níže, ke klíční kosti, aby i jí mohl věnovat dotek svých rtů. "Z knížky, která je z dvacátého století?"<br />Chlapec se posunul ještě o něco níže, dlaněmi donutil druhého, aby se položil na pohovku, a sám se sklonil nad ním, přičemž stále klečel obkročmo nad jeho boky. Jazykem na okamžik vklouzl do jamky pod krkem mezi jeho klíčními kostmi.<br />Kusaka se spokojeně usídlil v leže a položil si dlaně na Hirakova stehna. "Je to... knížka... hodně známá... celosvětově?"<br />Světlovlasý se lehce usmál a opřel se dlaněmi o pohovku, než se na ní posunul níže, aby mohl lehce políbit jednu z bradavek svého milence a obkroužit ji jazykem.<br />Zamyslel se. "Má více dílů?"položil svou otázku poté.<br />Mladík se posunul po jeho hrudi zase kousek níže.<br />"Žánrem je ta kniha fantasy?" zkusil, i když se popravdě příliš v tvorbě dvacátého století nevyznal a v tomto žánru již vůbec ne. Muselo to být něco skutečně známého, pokud to znal.<br />Hirako se znovu posunul dál a věnoval kůži kousek nad pupíkem tmavovlasého vlhký polibek.<br />Kusaka se zamyslel, přičemž pohladil svého milence po vlasech a chvíli si hrál s jeho světlými pramínky. "Je ta postava z Pána prstenů?" zkusil jednu z mála knížek, co odpovídaly popisu a on ji znal.<br />Chlapec se znova široce usmál a vklouzl jazykem do pupíku druhého, pár okamžiků si s ním hrál.<br />"Ta postava nepatří k hobitům, že?"<br />Hirako ho něžně políbil na podbřišek a narovnal se, aby mu mohl dlouhými prsty rozepnout kalhoty, i když je nesundával.<br />Černovlasý muž se nadzvedl na loktech. "Je dobrý v boji s mečem?" zeptal se pak a trochu se pousmál.<br />Světlovlasý mladík ke Kusakovi vzhlédl a přivřel oči, už chvíli podezříval staršího z toho, že ví nejen knihu, ale i postavu, ovšem podvádí, stejně jako on sám podváděl, když byl malý. Na okamžik našpulil rty, než jej políbil na místo, kde začínaly černé chloupky.<br />"Určitě je to vysoký bojovník, že?" pokračoval v kladení otázek, přičemž se na Hiraka zálibně podíval. Prohlížel si jeho světlé vlasy, které již měly pěknou délku a zdravou pleť, která sice již nebyla dětská, ale ani ještě nezmužněla.<br />Světlovlásek se posunul na okraj pohovky a sundal druhému kalhoty, i když spodní prádlo mu stále nechával. Přesunul se do kleku mezi jeho stehna, přičemž se znova sklonil k jeho kůži a vtiskl mu horký polibek na vnitřní stranu stehna. "Podvádíš..." zabručel šeptem do jeho kůže, ovšem lehce se přitom usmíval.<br />"Opravdu si myslíš, že bych něčeho takového byl schopen?" pronesl pobaveně. "Je přece důležité, jestli je vysoký... a jaké má vlasy... a oči. Abych si byl jistý, že je to... on."<br />"Stejně už to víš..." chlapec mu věnoval letmý pohled.<br />Kusaka se na něj usmál a posadil se, aby si ho mohl k sobě přitáhnout a políbit. "Vím," souhlasil a obkreslil palcem rty světlovlasého, než mu daroval další polibek. "Jen se na tebe rád dívám, když si mezi mými stehny," přiznal se. Zčesal mu pramínek za ouško a políbil ho na něj.<br />Chlapec se na něj usmál a něžně ho políbil, jazykem obtáhl jeho spodní ret, než si probojoval cestu do horkých úst Kusaky a přitiskl se na něj.<br />Muž si jej vytáhl do klína, aby mohl dlaněmi zajet pod chlapcovo spodní prádlo na jeho hýždě a začít je prsty zpracovávat jako zralé ovoce. "Můj Shinji..." zašeptal do jeho ouška, když jejich polibek rozpojil, "...mi určitě chce ukázat, jak jsou děti snaživé a vytrvalé, když něco chtějí..."<br />Světlovlásek se polibky přesunul ne krk druhého a začal ho obdarovávat vlhkými smyslnými doteky vlastních rtů, přičemž bříšky prstů se vydal po jeho hrudi níže. Na pár chvil se zastavil u každé z bradavek, než sklouzl až k jeho rozkroku a jednou dlaní se mu začal věnovat přes látku Kusakova spodního prádla. Volnou rukou ho objal okolo pasu.<br />Kusaka občas dlaněmi vyjel výše, aby mohl palci obkreslit linii štíhlého pasu a pokochat se na dotyk znatelnými žebry. "Andělská bedra, na kterých spočívají všechny mé hříchy," pronesl tiše.<br />Chlapec se nepatrně zachvěl a prohnul se ve snaze se více natisknout na druhého, Kusakův šepot u něj vyvolal na okamžik husí kůži. Zintenzivněl polibky jeho krku, přidal i zuby a jazyk. "Chci nést všechny tvé hříchy..." hlesl a dlaní, kterou se věnoval jeho mužství vklouzl pod látku, která ho dělila od holé kůže, "jenom já..."<br />Černovlasý spokojeně vydechl. "Jenom můj anděl," souhlasil a nastavoval kůži rtům druhého, "který svým křehkým tělem pokořuje všechnu temnotu a pokřivenost svého pána." Přitáhl si ho blíž k sobě.<br />Hirako volnou rukou putoval do jeho vlasů a vlastními ústy se přisál na ty jeho. Kdyby se nebál to pronést nahlas, oponoval by druhému, že on sám není dost dobrý na to, být jeho andělem.<br />Kusaka následoval jednou dlaní tu jeho, co měl v kalhotách, aby její počínání mohl opatrně přerušit. Vytáhl Hiraka do vysokého kleku, aby mu mohl stáhnout co nejníže kalhoty i se spodním prádlem a začít si ho s pomocí slin připravovat.<br />Mladík přivřel oči a skousl si spodní ret, lehce se mu rozklepala stehna, když do něj jeho milenec pronikl prvním prstem. Oběma dlaněmi ho objal okolo krku a sklonil se pro další polibek.<br />Černovlasý mu odpovídal vášnivě a hrál si přitom s jeho jazykem. Druhou dlaň měl na jeho tváři a obkresloval prsty její rysy. Zbožňoval, když se Hirako chvěl, a protože znal citlivá místa jeho těla, prsty v něm ho rozechvíval.<br />Shinji zavřel oči a pár okamžiků si užíval jen Kusakovu péči, jeho horká ústa a doteky, přivádějící mladíka k šílenství, než opatrně sám rozpojil jejich polibek, aby se mohl rty vydat po linii spodní čelisti druhého k jeho oušku. "Miluju tě..." šeptl.<br />Muž jej pohladil po vlasech a vyndal z něj prsty. Sice nerad, ale nechal ho se vzdálit a vstát, aby se oba mohli zbavit přebytečného oblečení. Ovšem hned poté si ho stáhl na klín a začal do něj pronikat. Držel ho za boky a líbal ho přitom na páteř. Ani nevěděl, proč dnes vybral právě tuhle polohu.<br />Chlapec se podepřel dlaněmi o jeho kolena, i když nechal tmavovlasého, aby řídil tempo, v jakém se nadzvedával nad jeho erekcí. Vybízel se jeho dotekům a polibkům.<br />Kusaka několik okamžiků jen ovládal svého milence, než z boků přejel na jeho bříško - nejprve se vydal k bradavkám, do nichž vulgárně štípl, než se vrátil níž... nevšímal si rozkroku, pouze sjel na Hirakova stehna a roztáhl mu nohy od sebe. Nezapomínal ho přitom líbat na šíji a ramena.<br />Shinji se na okamžik zastavil, když již Kusaka neřídil jeho pohyby, a natiskl se na jeho tělo, pootočil se a přitáhl si svého milence k rychlému polibku. Potom začal sám řídit tempo vlastní pánve.<br />Kusaka miloval, jak je jeho Shinji pružný, i když mu mnohokrát vyčítal, že chodí do gymnastiky - spousta poloh mu nedělala problémy. Jakmile skončil jejich polibek, vrátil se rty na jeho šíji. "Můj nebeský, pírka tvých křídel září z podlahy, jak na ni padají pro mé hříšné polibky," zašeptal a otřel se o jeho ouško rty. Dlaněmi si ho přitahoval k sobě.<br />Světlovlasý mladík se na něj natiskl zády a jednou rukou putoval za sebe, aby mohl proniknout prsty do tmavých vlasů. "Víc..." zašeptal a naklonil hlavu znova lehce na stranu.<br />Muž putoval bříšky prstů od chlapcových kolen až k rozkroku, kde jakoby zaváhal, než se mu začal věnovat. "Neber mi svou blízkost, můj anděli, nechej mne se v tobě očistit," vycházel mu svým tělem vstříc v stejném rytmu, jako ho opečovával rukou.<br />Hirako se chvěl pro hlas, kterým mu druhý šeptal do ouška, i pro jeho počínání, skousával si lehce ret a oči, které doteď byly jen smyslně přivřené, úplně zavřel. Stále více se na druhého tiskl, jako by se od něj už nikdy nechtěl vzdálit.<br />"Můj nebeský Shinji," vydechl Kusaka do jeho kůže a kousl ho do ramene - na okamžik stiskl silně, než to místo začal olíbávat. Volnou rukou se vydal k jeho bradavkám, a poté k ústům. Probojoval si cestu do hebkého tepla a začal si hrát s jeho jazykem.<br />Chlapec se prohnul a zasténal přes prsty, které byly mezi jeho rty, čímž mu zabraňovaly jakkoliv ovládat vlastní hlas. Stačilo mu pár dalších prudkých pohybů, než vyvrcholil a znova se silně natiskl zády na tělo za sebou, instinktivně více stiskl tmavé prameny, ve kterých měl stále jednu ruku a lehce druhého zatahal za vlasy.<br />Kusaka jej pro těch několik posledních prudkých přírazů chytl pevně za boky...<br />Několik okamžiků jen vydýchával do jeho kůže a držel si ho u sebe, než z jeho těla vyšel a navedl jej, aby si sedl na jeho klín tak, aby k němu byl čelem. Nikterak silně spíše naznačil facku, ovšem pak si ho k sobě přitáhl a opřel si tvář o jeho vlasy. "Miluji tě, můj Shinji,"<br />"Omlouvám se..." šeptl mladší a objal svého milence pažemi, vtiskl mu něžný polibek na krk a přitulil se k němu.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-03 http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-03 Rok Humra Sat, 21 Apr 2012 21:18:16 +0200 <div><em>Ve čtvrtek jsem vyjela z domu do Přerova za Veru, abychom ve tři hodiny mohli již vyrazit do vídně. U klubu jsme byli kolem sedmé jako první, o něco později přišly pražačky. A asi ve dvanáct se k nám přidala Nex se Scope. ;) Pořád jsme měli dobrá místa a těšili se na první řadu, i když později, když se pouštělo, se trochu pořadí přeházelo, naštěstí ano, já i Veru jsme měli vytouženou první řadu před Asagim.</em></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Asi vám to neřeknu příliš časově, protože si to nevybavuji. Ale poté, co jsme koupili růže, nás pustili do klubu, typuji, že byly tak tři hodiny, abychom si tam sedli, protože nahoře byl bar a dolů jsme nemohli chodit.</div><div>Já se Scope a Nex jsme seděli hned u schodiště dolů. A bylo to neuvěřitelně zvláštní, když nakonec šla kapela a procházela kolem nás, aby se dostala dolů... První šel Tsunehito, kterému jsem hned dala růži a on byl takový překvapený. Nex měla růži pro Asagiho, který byl úžasný ve svém kabátě a cylindru. A Scope pro Hirokiho. Hide-zou a Ruiza při příchodu tedy růži nedostali.</div><div>Protože jsme seděli přímo u schodiště, viděli jsme, co se dělo v takové předmístnosti koncertové "haly". A hlavně Tsunehito tam schválně postával a "natřásal se", aby se nám ukázal - později jsme zjistili, že čekal, až se nanosí věci a oni jim přinesou jídlo: jakmile se objevilo, tak na nějaký čas zašel. Je to úsměvné, protože se zdál takový odtažitý - asi byl protivný z hladu XD.</div><div>Společně s ním se tam občas objevil Ruiza a nebo Hiroki. A nebylo to rozhodně málokrát. Prostě se museli ukázat... Občas zamávali. Občas se poodhalili, že ano, Hiroki? Prý má hezké bříško, ovšem já jsem se zrovna tehdy nedívala.</div><div>Nevím, kdy přesně - Nex zrovna kreslila své nádherné fanarty - tak všichni sedí a já se kouknu dolů a zjistím, že znovu přišel Asagi. Heh. Nebyl namalovaný - měl takovou světlou pleť a malá očka ;) - , na hlavě cylindr, kabát a ofinu neměl přes jedno oko. Vypadal úplně jako samuraj, hodně charismatický, urozený Japonec - myslím, že jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by to tak prostě měl v sobě. (Trochu mi připomínal Byakuyu Kuchikiho z Bleache). Tak tedy tam tak sedím, koukám se na něj, on si nasadí brýle, pak se kouká mým směrem... a já se divím, jak je možné, že nikdo to nekomentuje. Otočím se na Veru a pronesla jsem něco ve smyslu: "Tebe nezajímá Asagi?" Tak nakonec si ho tedy i zbytek všiml.</div><div>Ale to koukání Asagiho na mne a mě na Asagiho bylo vtipné, že jsem se tomu úplně zaculila. Nakonec v doprovodu kolem nás zase prošel ven. A zde si dovolím popsat to, co se stalo Nex, která si byla zjistit nějaké detaily pro kresbu u plakátu na dveřích, kreslí... a najednou Asagi vedle ní vychází. Šel si fotit okolí. Nevím přesně, co se dělo venku, protože jsem ho nepronásledovala a poklidně seděl.</div><div>A vyplatilo se to, protože když kolem nás procházel zpět, tak my jsme jen trochu uctivě v sedě šli dozadu a uklonili se. On se na nás podíval, kývl a bylo z toho cítit: "Dobře děláte..." Myslím, že zrovna neměl moc náladu být pronásledovaný, a ten způsob fascinace a úcty mu vyhovoval víc, než když jej na procházce všichni pozorovali.</div><div>Po téhle příjemné chvilce nastala dříve zmíněná, že se proházelo pořadí, protože čekající znervózněli a začala se tvořit fronta. Pak se to zkomplikovalo o nakupování věcí, kdy jsme měli chodit dolů po pěti, což byl dobrý nápad, který ovšem po chvilce padl, když se znovu znervóznilo...</div><div>Ovšem i tak jsem si nakoupila předem: mikinu, fotky, vlaječky a po koncertě k tomu ještě tílko (podpora kapely musí být, takže jsem se rozšoupla, když mne tolik potěšili). *vzpomněla si, že má v kapse Tsunehitovo trsátko, tak jej z ní vytahuje a kochá se* A díky jedné Nex známé se dokonce dostala tak, že jsem šla nakonec mezi prvními a mohla jít na místo, které mi Veru držela v první řad mezi Tsunehitem a Asagim.</div><div>Pódium bylo malinkaté - opravdu! Když tam byly bubny, tak kromě prostoru na stranách, ve předu mohlo být něco málo přes metr. Hrazení bylo udělané jen z pasky, asi půl metru, aby se tam vlezly reproduktory postavené na bednách od piv. Dali jsme si do toho půlmetru věci... a celou dobu pak první řada byla živé hrazení, protože - nevymýšlím si - že kdybych se nezapírala seč můžu, tak bych skončila buď v Tsunehitově baskytaře a nebo v Asagiho rozkroku.</div><div>Na pódium stálo pět židlí! Půl hodinu po otvíračce bylo interview, kdy jsme se jich mohli ptát. Hehe! Na ty židle jsem bez problému dosáhla. Ale při interview by to nebylo slušné, on se vlastně vůbec nikdo ani příliš netlačil.</div><div>Neřeknu vám všechny otázky, protože si je nepamatuji. Snad jen ty nejdůležitější momenty. Slyšeli jsme jejich známé "nya~", své dokonce Ruiza zopakoval dvakrát, všichni byli úžasní. Pak jsme se ptali, proč nepřijedou do Česka a ukázali jsme, kolik nás tam je (byli tam Češi, Slováci, Maďaři, opravdu minimum Rakušanů), měli jste vidět ten překvapený Tsunehitův pohled, když slyšel o Česku. XD Velice diplomaticky odpověděli na to, jaký typ žen se jim líbí, že všechny, co jsou tady... a odpověděli tak všichni. ;) A také otázka na první zkušenosti s pitím, kdy se Asagi hned od začátku pochechtával a já si říkala - bože, to muselo být něco (úplně ho vidím mladého, v kimonu, se saké, jak ho zaučuje posléz starší samuraj xD).</div><div>Při rozhovoru jsme jim dali dárky, bohužel já pro ně nic kromě růže neměla, ale některé z dárků byly opravdu krásné.</div><div>Co jsem zapomněla je, že jak bylo pódium tak malé, když přišli D, tak jsem nevěděla, zda mám ustoupit, aby se oni nebáli být tak blízko nás nebo my ze strachu z nich, jak byli velcí. Nakonec jsem si zvykla, ale pro ten čas otázek jsem kdykoliv se na mne Asagi podíval, uhnula pohledem, protože nejsem zvyklá se lidem dívat do očí a ještě někomu takovému.</div><div>Ale úžasně se smáli... i když Tsunehito stále vypadal odměřeně, asi se rozhodl, že bude napodobovat Hide-zoua, protože ten... se snaží vypadat arogantně a nad věcí.</div><div>Odešli, odklidili se židle a o několik minut později začal koncert.</div><div>Když ho mám hodnotit v celku, tak byl velice hlasitý z naší strany - vynecháme-li to, co je jasné, a to jak skvěle D hráli -, protože jsme byli stále vybízeni, ať "povzbuzujeme" - myslím, že i minulém koncertu mne překvapilo, jak mužně a drsně po nás chce Asagi, abychom ho podporovali. ;)</div><div>Ale protože takové hodnocení není dostačující. Jak jsem říkala, byli jsme jim velice blízko. A oni byli velcí... Z toho plynulo, že abych skutečně nekončila hlavou tam, kde bych nechtěla, musela jsem celou dobu držet pozici, z čehož mne bolí nohy, protože ani o pódium se nedalo zapřít, bylo příliš nízké. A také jsem hodně často uhýbala hlavou, abych do ní nedostala Tsunehitovou baskytarou ;).</div><div>Když se Hide-zou, Tsunehito, Asagi a Ruiza postavili vedle sebe, tak to málem byl celý prostor pódia. A já jsem byla na straně, kdy byl Hide-zou, Tsunehito a Asagi, takže si představte, že to bylo neustále vyhýbání se něčí kytaře, a hlavně strašně zvláštní skandování, abych je omylem nebouchla. XD</div><div>Bohužel jsem byla z Asagiho "slepého" směru, na kterém má ofinu... takže se více zabýval druhou stranou, ale když se podíval na mne - která jsem odzpívala téměř všechny písně s ním -, tak měl takový výraz: "Děláš to dobře."</div><div>Z minulého koncertu vím, že Asagi je korba. Teď bych to upřesnila na to, že Asagi je spíše robustní - skutečně by se na samuraje podle mne hodil, protože musí mít stabilní těžiště. Nikterak si z něj proto nedělám srandu, spíše mi to přijde milé... a i když nemá typickou postavu pro někoho, kdo nosí korzet a jsou mu vidět stehna, tak podle mne ho to dělá specifickým a jsem moc ráda, že je právě takovýto.</div><div>Nicméně Asagi kromě širokých ramen, má taková "stehniska", fakt kus chlapa ;). A taky trošku slušivého oplácání v obličeji.</div><div>Podle mne D nejsou krásní způsobem, na jaký jsme zvyklí, mají spíše spoustu kouzla a umění v sobě.</div><div>Své zážitky s Asagim začnu od toho, jak jsem měla ruku položenou na repráku - jediném místě, kdy bylo místo - a on mi na ni trochu dupl. Ovšem nebolelo to, pouze jsem cítila, jak ji přišlápl platformou. A vlastně tímhle, že jsem si položila ruku na jeho botu, mne pobídl, abych se odhodlala sáhnout mu na stehno. Dlouho jsem totiž s tím otálela a jen je pozorovala.</div><div>Skutečně jsem nechtěla, pokud by nechtěl. Tak jsem to jen zkusila... a on i příště, jak se tak přiblížil, nastavil stejně nohu. Nevadilo mu to.</div><div>Kromě tady těch pohledů, tak se mi jednou zdálo - halucina - že se Asagiho červená čočka změnila v čočku s kočičí zorničkou. To tedy jen pro úplnost, že asi nejsem moc duševně v pořádku - asi nějaká optická iluze.</div><div>Když vytáhl svůj bič, kterým neměl kde mrskat. A nejprve jím přejel Veru po tváři, potom šel ke mně... a já jsem nahodila úplně překvapený pohled, jakože "ó, bič!" a tak koukala s očekáváním, tak jen naznačil, že po tváři pohladil tím bičem mne a já se nechtěla podbízet, takže z toho asi vypochopil, že přímo se mé tváře dotykat nemá. A vlastně, i když to samé dělal rukou, byla jsem asi ráda, protože proč by se měl dotýkat zrovna mně, že?</div><div>Ovšem díval se na mne pohledem, že se mu líbí, jak se chovám. A tím bičem mne pravda několikrát ještě "obtoulal".</div><div>No, mám pocit, že jsem měla ještě jeden poznatek, ale když si nevzpomínám, tak ten poslední. Při vlajkovém tanci se mi Asagi smál! Nejprve byl rád, že vcelku dost lidí má vlaječky, a když měl čas se podívat detailněji na přední řadu, tak se mi smál.</div><div>Asi mi oplácel to, že kdykoliv se na mne ze začátku koncertu podíval, já jsem přestala zpívat a zakřenila jsem se na něj, jak měsíček na hnoji. XD</div><div>Asagi byl opravdu úžasný!</div><div>Hodně se potil ve svém kostýmu. Dlaně měl suché, ale když jsem mu přejela po pažích nebo po stehnu, pak mu přešela na dlaň, tak si musel říkat - "Ježiš, ta je zpocená"... ale opravdu to byl hlavně jeho pot. ;)</div><div>Někdy na začátku mu spadl příčesek. Taky mám pocit, že chvilku nefungoval mikrofon. Ale i tak není nic, co bych si přála více, než že mi několikrát podal ruku, naznačil pohlazení po tváři a jeho pohledy, že "to dělám dobře".</div><div>Na minulém koncertě jsem si všimla, jak je Tsunehito nevybouřený a aktivní. A nezklamal ani v tom malém prostoru. Překvapila mne velikost jeho baskytary, pravda, když vás pořád ohrožuje na životě, zdá se gigantická xD.</div><div>Co mne uchvátilo bylo, že v některých okamžicích mi připomínal Toshiyu z Dir en grey. To něco "toshiyovského" z něj vyzařovalo! Byl to možná způsob, jakým hrál. Nebo taková svůdnost. Měnil výrazy a opravdu si to užíval.</div><div>U něj jsem také přemýšlela, zda se dotknout jeho stehna. Když jsem to jen letmo zkusila, tak mi podstrčil víc nohy, tak jsem šla dál a on se ještě víc na mne posunul. Chtěl to. Opravdu.</div><div>Ještě než se zpotil, tak jeho stehno bylo opravdu hebunké a štíhlunké. Měl na něm saténové stužky a dokonce jsem z té blízky viděla jemné chmýří chloupků. Jakmile se zpotil, stále to bylo takové hebunké, ale k tomu ještě klouzavé vodou. Hehe. Sahat mu na stehna bylo příjemné. Mohla bych i dál, ale taktně jsem se zdržela.</div><div>S Iri jsme mu ukázali společné srdíčko a on se usmál.</div><div>Možná byla trochu škoda, že se spíše díval dozadu, než na první řadu, ale i tak... měla jsem možnost si ho detailně prohlédnout.</div><div>Třeba jeho kolínko s takovou prohlubeninou bylo úžasné. A celkově měl hubené nohy, v porovnání se stehniskem Asagiho. ;)</div><div>Hide-zou byl takový typický Hide-zou. Usmíval se a arogantně tvářil, že je nejlepší .Ale skutečně se dalo dívat, jak přivřenýma očima ty fanoušky sleduje a těší jej, že si to užívají. ;) A já si mohla říkat: "Mám tvé trsátko doma, už jsi můj, tak se tu netvař!" xD Byl celý zahalený, takže se dalo mu sahat jen na ruce nebo kostým, ovšem moc jsem toho nevyužívala, když se mi sám nenabídl.</div><div>Musím se přiznat, že Hirokiho jsem příliš nesledovala, kromě tedy jeho bubnového sóla, které bylo dokonalé. A také nádherně voněl, když si šel po encore podat ruce.</div><div>No a Ruiza byl většinu času na druhé straně a já neměla volnou chvíli, abych ho pozorovala. Ovšem když přišel k nám, tak nám nastavil hlavu, abychom si prohrábli jeho vlasy, pak celý se přes mne natáhl, takže jsem ho téměř mohla líbat. A byl vysmátý. Skoro horší lečo než já xD!</div><div>Ještě k těm vlasům jsem zapomenula, že Tsunehita strana napravo ode mne podrbala ve vlasech, tak on přišel k nám, nastavil nám vlasy - když jsme nereagovali, podíval se, co se děje; pak znovu nastavil své vlasy... ;) Hezké!</div><div>Koncert byl úžasný a já mám pocit, že jsem zapomněla něco více, než jen zmínit se na potové spršky, které nás kropili, když Tsunehito nebo Ruiza máchali hlavou - Asagi měl strašně pěknou kapku potu pod bradou ;) -, bohužel si nemůžu vybavit, co jsem vynechala.</div><div>Po koncertě jsme čekali stále v klubu, než odejdou. Bylo řečeno, že nebude autogramiáda, ale oni - opravdu skvělí - nám cestou z klubu podepsali, co jsme jim dali. Takže mám všechny fotky podepsané. Mohli jsme si je prohlédnout již osprchované a bylo to strašně milé s nimi takhle být.</div><div>Když odjížděli, mám dojem, že zamával i Hide-zou, který je na mávání sporý. Snad si to D užili, když to byl první koncert v tour... a doufám, že ten přechod časových pásem a ten úžasný večer je příliš neunavili. Protože byli opravdu skvělí, milí... a slovo děkuji nestačí - dávají nám toho tolik. Mnohem více, než by museli.</div><div><br /></div><div><img width="360" height="640" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/525/851/c884f6c53f_85094781_o2.jpg" /></div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/koncert-d-ve-vidni http://zavreneoci.blog.cz/1204/koncert-d-ve-vidni D Sat, 21 Apr 2012 14:23:28 +0200 <div><br /></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Takže další dva dodatky jsou ještě z hloubější minulosti.</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/601/276/e0e49a02f3_85004135_o2.jpg" /></div><hr /><div><br /></div><div><em>(z doby před narozením Grimmjowa; Kouga přes 20 let, Gin cca 17, Muramasa o něco málo mladší než Gin)</em></div><div><br /></div><div><strong>Nenechám tě jít</strong></div><div><br />Černovlasý muž se sklonil, aby mohl svého milence políbit na čelo, a poté se posadil na okraj postele. Rozhlédl se po svém oblečení. Chtěl se obléct a vrátit se ke Ginovi, protože už bylo vcelku pozdě a on slíbil, že se vrátí ještě tu noc, nikoliv ráno.<br />Hnědovlásek k němu zvedl pohled a lehce přivřel oči, "co děláš?" zeptal se tiše a prsty přejel něžně po jeho zádech.<br />"Měl bych jít," odpověděl mu opatrně druhý, ani se na něj neodhlédl.<br />Jeho milenec se vytáhl do kleku a objal ho pažemi okolo krku, rty se něžně vydal po kůži pod jeho uchem, "nechoď," šeptl.<br />Kouga přivřel oči a povzdechl si. "Slíbil jsem to," řekl popravdě, i když polibkům druhého neuhýbal.<br />"Nechci, aby jsi kdy šel..." hnědovlasý se na něj více natiskl a jednou paží ho pevně objal okolo pasu. Dlaní se usídlil na jeho podbřišku, druhou rukou ho stále držel okolo krku a nepřestával líbat jeho kůži.<br />Kuchiki ještě několik okamžiků jej nechal, než oddělal jeho ruku ze svého bříška a postavil se, aby nebyl v jeho moci. "Víš, že to takhle nejde," řekl mu pouze a sehnul se pro své tílko, aby si je mohl obléct.<br />"Proč by to nešlo...?" Muramasa se natáhl, aby chytil jeho paže, než si druhý stihl na sebe kus oblečení natáhnout. "Proč...?" zopakoval.<br />"Protože..." Kouga netušil, jak to šetrně říct, "nejsi jediný, ke kterému mám závazky... a jedním z nich je, že právě teď musím odejít."<br />"Nepotřebuješ nikoho jiného..." zašeptal hnědovlasý a lehce zaryl dlouhé nehty do kůže druhého, jak zesílil stisk jeho zápěstí, "nechci usínat bez tebe a budit se bez tebe... bolí mě nesnesitelně každý nádech, při kterém necítím tvou přítomnost, nenechám tě jít," přivřel oči a jednou nohu spustil z okraje postele, aby se k němu přiblížil.<br />Kouga se mu podíval do očí a na několik okamžiků se odmlčel. Opatrně se vykroutil z jeho stisku. "Stejně jako máš své místo v mém životě ty, tak i jiní..." odpověděl, snažil se být co nejněžnější - nechtěl mu ublížit.<br />Murasama jen nepatrně zakroutil hlavou a zadíval se druhému do očí ublíženým a zoufalým pohledem, než vstal a překonal těch několik kroků, co jej dělily od jeho milence, "prosím," šeptl dlaněmi putoval na jeho hruď a stiskl látku Kougova trička.<br />Kouga jej pohladil po tváři. "Nedívej se na mne tak, ano?" promluvil, dívajíc se do jeho tváře. Políbil ho na čelo. "Jsi příliš majetnický," zkonstatoval. "Ovšem... od začátku tu jsou pravidla, podle kterých se náš vztah řídí..."<br />"A jsou hloupá a zbytečná..." na okamžik se zamračil, "nikdo tě nepotřebuje tolik, jako tě potřebuju já..."<br />"Takhle nemluv," zakroutil Kouga hlavou. "Vím, že mne potřebuješ, ale nejsi jediný... a já jsem s tebou kdykoliv můžu, ale teď prostě musím odejít." Pomalu mu docházela chuť a trpělivost to stále opakovat dokola, Murasama ze všech jeho milenců byl nejvíce majetnický a závislý na něm.<br />Druhý se k němu beze slova přitiskl a opřel si čelo o jeho hruď. Jednou rukou stále křečovitě svíral jeho oblečení, druhou jej objal okolo pasu.<br />"Muramaso," oslovil jej Kuchiki a pohladil po zádech. "Stejně si říkal, že máš ráno to nahrávání a měl by ses vyspat," zkusil to jinak, protože, co se mu opravdu nechtělo, bylo jej od sebe odstrkovat.<br />"Budu mít dost času..." znova lehce zakroutil hlavou, "chci usínat vedle tebe..."<br />Kouga zaváhal. "Tak já budu vedle tebe sedět dokud neusneš, a pak půjdu," nabídl, i když to byla ta nejzazší hranice, na kterou chtěl přistoupit.<br />"Nemůžu tě objímat, když budeš sedět..." šeptl hnědovlásek a začal i s ním pomalu couvat k posteli, jednou rukou mu lehce vyhrnoval tílko.<br />Kuchiki přivřel oči, ale nechal se vést k posteli. "Myslíš, že mne tímhle donutíš tu zůstat?" zeptal se. Hnědovlasý byl vždy ochoten dělat věci, co jiní ne.<br />"A co mám udělat, abych tě tu donutil zůstat?" hnědovlasý se posadil a vyhrnul kus látky, která halila hruď druhého, aby ho mohl něžně políbit na bříško, "cokoliv..." šeptl do jeho kůže.<br />Černovlasý přivřel oči. "Dnes mne nepřesvědčíš ničím," řekl, i když jeho tělo by si dalo říct.<br />Muramasa přejel dlaněmi po jeho bocích a zastavil se u kyčelních kostí, polibky se vydal po jeho bříšku pomalu níže.<br />Druhý zakroutil hlavou a zastavil ho. "Ne," vydechl pouze a pročesal mu hnědé vlasy.<br />"Chceš to..." druhý k němu vzhlédl, stále zůstával ve stejné poloze, neodtahoval se od něj.<br />Kouga si povzdechl a zakroutil hlavou. "To by už stačilo," řekl neústupně a přešel ke svému spodnímu prádlu, aby si ho mohl obléct. Možná, kdyby se Muramasa tolik nevnucoval, Kouga by po něm toužil víc.<br />Hnědovlasý se zabalil do jedné z lehkých pokrývek na posteli, protože nechtěl po pokoji chodit nahý, ale ani si nebyl tak jistý, kde jeho oblečení vlastně je, a vstal, aby mohl přejít ke dveřím. Zamkl je a pevně sevřel klíč v jedné ruce, než se o dřevěnou desku opřel zády. "Nepustím tě," zašeptal pevně.<br />Kuchiki se na něj pousmál. "Nezlob," šeptl a vydal se k němu, "a dej mi ty klíče," doplnil, jakmile byl od něj ve vzdálenosti, že mělo smysl natáhnout ruku, aby mu je tam vložil. Když pochopil, že to druhý neudělá, tak se mu je pokusil vzít.<br />Muramasa zatlačil rukou, ve které stále svíral klíče, na jeho hruď, jako by ho chtěl donutit zacouvat zpět k posteli, i když v hrubé síle proti němu neměl nejmenší šanci. Volnou rukou si stále ledabyle držel velký kus látky na sobě a zároveň se jí pokoušel odstrčit jeho paži, která se jej snažila zpacifikovat, nepatrně se sklonil, když neviděl jiné východisko, a silně kousl Kougu do ruky, kterou mu druhý chtěl vzít malý předmět.<br />Muž v prvním okamžiku ucukl rukou, ale poté druhého pevně chytil kolem pasu. "Tak ty budeš kousat?" zavrněl a zvedl si ho do náruče, aby ho mohl hodit na postel a lehnout si za ním. Chvíli trvalo, než se mu podařilo jej vymotat z přikrývky, aby jej mohl začít lehtat.<br />Hnědovlasý stále křečovitě svíral klíče a házel sebou, jak se mu snažil vymanit, "Ne-nech toho!"<br />"Když jsi zlobivý, musíš být potrestán," zakroutil druhý hlavou, že rozhodně toho neplánuje nechat.<br />"Stačí!" hnědovlasý si přitiskl klíče k hrudi, protože pro lechtání přestával být schopný je pevně držet.<br />"Takže mi je nedáš?" zkusil to černovlasý.<br />"Odešel bys..." odpověděl mu a lehce se zamračil.<br />Kouga se podíval do očí druhého. "To chápu jako ne," zkonstatoval. Převrátil ho na břicho a plácl po zadku. "Tak to zkusíme jinak," oznámil a jednu ruku Muramasy vytáhl z pod něj a přitiskl ji na matraci u jeho hlavy, aby pak se mu snadněji dostávala ta, v níž měl hnědovlasý klíček.<br />"Ne..." druhý se znova zoufale zavrtěl, "nemůžeš odejít..." šeptl, stále držel klíče, ovšem mírně se nadzvedl spodní částí těla, aby se vlastními hýžděmi otřel o jeho rozkrok.<br />Kuchiki mu vydechl horce do vlasů a sjel po jeho paži, aby ho za ně mohl chytnout. Druhou rukou se vydal pod něj, ovšem nezamířil ke klíčkům, ale do jeho rozkroku.<br />Druhý z nich pod tahem zaklonil hlavu a tiše bolestně zasténal, ovšem i tak se vybídl jeho ruce.<br />Kouga si jej tak přitáhl k polibku a několikrát přejel po jeho vzrušení, než ho obrátil zpátky na záda. Pokračoval v polibku, když mu z dlaně vzal klíček. Poté se odtáhl a pousmál. Přece jen vyhrál.<br />"Kou..." hnědovlásek odevzdaně přivřel oči a zadíval se mu do tváře. Zvedl k němu obě ruce, jednu natáhl k obličeji svého milence, i když na něj nedosáhl, druhou putoval na jeho bok, přestože se jeho kůže dotýkal jen bříšky prstů. "Nemůžeš..." zašeptal zoufale.<br />Černovlasý zakroutil hlavou a natáhl se, aby mohl klíček odložit na noční stolek. "Ani tak tu nezůstanu," poznamenal a sklonil se k němu, aby ho mohl znovu políbit. Mnohokrát si říkal, že nesmí podlehnout, ale druhý ho potřeboval. Kousl jej do nosu a daroval mu polibek na čelo.<br />Muramasa ho pevně objal a přitiskl se k němu, sám našel jeho rty, aby s nimi ty vlastní mohl spojit v hlubokém polibku.<br />Kouga se dlaněmi usídlil na jeho bříšku a konečky prstů jej šimral při polibku, než se vydal rty na kůži Muramasova krku.<br />Hnědovlásek uklonil hlavu mírně na stranu, aby mu tak udělal místo, dlaněmi putoval dál na jeho záda a, i když zatím jen lehce, zatínal nehty do jeho kůže v lehce majetnickém gestu. Vybízel se mu a nepatrně vycházel vstříc jeho tělu pohyby pánve.<br />Kuchiki se pousmál do jeho kůže a škádlivě jej kousl, přičemž se dlaněmi usídlil na jeho bocích. Změnil polohu jejich nohou, aby on měl kolena mezi stehny druhého. Postupně putoval rty k jeho bříšku, než mu hravě strčil jazyk do pupíku.<br />Hnědovlasý se lehce zachvěl a jednou dlaní putoval do jeho vlasů, druhou zůstával na Kougově rameni a zatínal do něj nehty. Jedním stehnem se otřel lehce o tmavovlasého paži. Pokračoval v jemných pohybech pánví, než se nadzvedl na loktech a přisunul se blíže ke druhému, oběma dlaněmi putoval za jeho krk, aby si ho mohl přitáhnout k dalšímu divokému polibku.<br />Muž jemně zakroutil hlavou a pobaveně se usmál do polibku ve chvíli, kdy se stal něžnější. Pohladil jej po tváři, jakmile ukončil polibek. "Měl by sis ostřihat nehty," poznamenal.<br />"Myslíš, že by to něčemu pomohlo?" Muramasa se pousmál a přesunul se kousavými polibky na jeho krk.<br />"Stejně to ode mne neodežene zlé duchy, když mi vyškrábeš do zad ornamenty," zavrněl k němu, přičemž vzal jeho ruce a přitiskl mu je nad hlavou do matrace. Přichytil je jen jednou svou, aby druhou mohl putovat na jeho stehno.<br />Hnědovlasý se pokusil vzepřít a osvobodit vlastní zápěstí, ale nepodařilo se mu je vymanit ze silného stisku druhého. Pousmál se a zuby cvakl proti jeho obličeji, "třeba to odežene jiné věci..." prohodil.<br />Kouga jej jemně plácl přes pusu a chytil mu bradu. "Nebo mne to rozčílí," zašeptal dříve, než se vášnivě vpil do jeho rtů. "Nemám rád, když se mne někdo snaží ovládat," pokračoval pak. Sjel dlaní po jeho těle, aby do něj mohl proniknout prstem.<br />Muramasa se prohnul v zádech a vyšel svému milenci vstříc, na okamžik semkl víčka k sobě a zhluboka se nadechl, aby potlačil sten, který to v něm vyvolalo. Jednou nohou ho objal okolo pasu a přitáhl si ho blíž, "a co se stane, až budeš rozčílený? "pozvedl jedno obočí a znova vyrazil zuby proti němu.<br />"Bude tě to bolet," zavrněl a přidal další prst, přičemž přejel přes jeho prostatu.<br />Mladší se zachvěl a skousl si spodní ret, "nebude to bolet tak, jako když vím, že jsi někde jinde s někým jiným...." dostal ze sebe, neubránil se při tom tichému stenu. I druhou nohou ho objal okolo pasu, "dělej si... se mnou, co... chceš..." přivřenýma očima se mu zadíval do tváře, "nepustím tě, dokud budu dýchat..."<br />Kuchiki zakroutil pobaveně hlavou a zbavil se spodního prádla, aby do něj mohl proniknout, v prvních okamžicích to nebylo nejpříjemnější. Chytil ho za bok, aby se mu druhý nepokoušel uniknout.<br />Hnědovlasý se znova pokusil uvolnit vlastní ruce, ne proto, aby se vymanil z jeho sevření, ale protože chtěl staršího obejmout pažemi okolo krku a vice se k němu přitisknout. Vyšel mu vstříc i přes lehce nepříjemný pocit, vyvolaný tím rychlým pohybem, který téměř zanikl pod návalem slasti, jež to v něm vyvolalo.<br />Kouga spojil jejich rty, než mu pustil ruce. Ovšem hned si ho k sobě otočil zády a oběma dlaněmi se chytil jeho boků. Přirážel do něj prudce, i když to bylo celou jeho délkou.<br />Hnědovlasý silně tiskl prsty látku prostěradla a hlasité steny tlumil v polštáři pod sebou. Cítil, jak se mu chvějí kolena.<br />Černovlasý se položil na jeho záda, aby jednou dlaní mohl proniknout do Muramasova klína a začít jej vzrušovat. Divoce si bral jeho tělo, protože si byl jistý, že přesně takovou péči jeho milenec potřebuje, aby zkrotl.<br />Mladší semkl pevně víčka k sobě a prohnul se, potřeboval jen pár dalších okamžiků, než vyvrcholil do dlaně svého milence.<br />Kuchiki jej podržel v kleče jen na tak dlouho, dokud sám nedošel orgasmu. Pak se oba svalili do přikrývek. Přitáhl si ho k polibku.<br />Muramasa se vděčně vpil do jeho rtů a otočil se na něj tak, aby ho mohl pažemi pevně obejmout a přitisknout se k němu.<br />"Nestačilo ti to?" zeptal se ho, přičemž ještě oddechoval námahou z rychlého sexu.<br />"Nikdy..." mladší se nepatrně vysíleně pousmál, prsty přejížděl po stopách škrábanců, které sám zanechal.<br />"S tím se musí něco udělat... než odejdu..."</div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>Liška v doupěti</strong></div><div><br /></div><div><a id="internal-source-marker_0.5828507964033633" name="internal-source-marker_0.5828507964033633"></a> Stříbrnovlasý mladík ležel na své posteli v malém studentském bytě, který sdílel ještě se svým spolubydlícím, a při světle lampičky, stojící na nočním stolku, si četl ve svých zápisech. Jednou za čas pohlédl na hodiny, jako by na něco čekal.<br />Trvalo to ještě nejméně půl hodiny, než se ozvalo nepříliš úspěšné šramocení klíčů v zámku, nakonec se ovšem dobyvateli podařilo dostat dovnitř. Vyzul si boty a zabouchl za sebou.<br />Světlovlásek na okamžik zvedl hlavu, aby se přesvědčil, že příchozí je doopravdy jeho spolubydlící a ne zloděj, protože to pár okamžiků znělo, jako by se k němu někdo snažil vloupat. "Zdravím..." prohodil, aniž by se na něj znova podíval.<br />Příchozí se vydal částečně vratkým krokem k posteli, přičemž se svlékal. Oblečení nechával tam, kde dopadlo, byla to jeho poslední starost. Posadil se vedle Gina již bez košile a prohrábl si vlasy. Podíval se na něj smaragdovýma očima a povzdechl si.<br />Gin se převalil na záda a vzhlédl k němu, "co?" pozvedl jedno obočí.<br />"Měl jsi jít," poznamenal druhý a natáhl se dozadu na záda. Zavřel oči. Ještě v uších slyšel dozvuky hudby, i když většinu času v klubu strávil ve společnosti, kde hudbu příliš nevnímal, protože jinak než tancem zaměstnával celé tělo.<br />"Co bych z toho měl?" stříbrnovlasý se lehce ušklíbl a pohodil hlavou, protože mu delší ofina padala do očí, potom pohledem putoval k cucflekům na krku druhého, "je rozdíl vědět, že se musím dělit, a dívat se na to... ušetři mě..."<br />Kouga pootevřel oči, ale na Gina se nepodíval. "Přestaň... taky můžu jít a víš, že mám kam," řekl pak hlasem, který v sobě neměl dohromady vůbec nic milého.<br />"Taky jsem se potřeboval učit," pokrčil rameny a zaklapl sešit, než vstal, aby ho mohl uklidit do jedné z poliček, které patřily jemu. Chtěl mít popravdě ještě pár kousavých poznámek, ale odpustil si je, protože věděl, že tmavovlasý by šel. Nikdy by to ani sám sobě nepřiznal, ale nakonec by si je vyčítal.<br />Muž se převalil na břicho a natáhl své hezky svalnaté ruce. Celá záda měl poškrábaná, protože Muramasa býval mnohdy až hystericky vášnivý, jak moc se snažil si ho užít a připoutat k sobě. "Učíš se moc..."<br />"Učím se tak akorát..." světlovlasý znova jen pokrčil rameny a přešel k neveliké ledničce, aby si z ní mohl vytáhnout jablko. "Rád bych dostal na výšku..." zabručel, když se zakousl do ovoce, a vrátil se ke své posteli, na které si udělal pohodlí druhý, aby se mohl posadit na její okraj, "jestli hodláš spát tady, beru si tvoji postel..." prstem přejel po jedné ze stále viditelných stopách nehtů na zádech černovlasého a ušklíbl se, " jestli se nebudeš ani sprchovat, beru si ji tak na týden, nechci usínat s jeho voňavkou na vlastním polštáři..."<br />"Myslím, že je tam stále víc mé vůně než jeho..." poznamenal černovlasý a zvedl se, aby si mohl sednout vedle svého spolubydlícího. Naklonil se k němu a políbil ho. "A všechny vůně se dají přebít jinými," zavrněl mu do ouška.<br />Gin znova nepatrně pohodil hlavou kvůli ofině, než se na tmavovlasého natočil a natáhl se pro další polibek, při kterém ho kousl do rtu. "Například?" nadhodil a ukousl si jablka.<br />"Třeba jeho se dá přebít tou tvou," Kouga se otřel o jeho krk nosem a přejel mu po stehně dlaní. Poté si povzdychl a políbil ho pod ouško. "Ale že jsi to ty, tak se půjdu umýt," poznamenal a narovnal se. "Ovšem vůbec by mi nevadilo, kdybys šel se mnou," broukl na něj a jemně se pousmál, aby podpořil svou nabídku. S úsměvem na tváři působil krotce a něžně, přestože v jeho smaragdových očích zůstával egoistický lesk.<br />Stříbrnovlasý dojedl ovoce a položil ohryzek na malý stolek, "ještě, aby ti to vadilo..." prohodil a natáhl se pro další polibek.<br />…<br />Černovlasý muž se dovysvlékl - opravdu spíše vypadal, že celý večer bojoval se šelmou, než že měl jen o něco vášnivější sex - a vstoupil do sprchového koutu. Na jeho tělo dopadala příjemně teplá voda. Spokojeně zavrněl a protáhl se. Kdyby ve sprchovém koutu bylo sedátko, nebo měli vanu, vůbec by mu to nevadilo.<br />Gin se opřel o umyvadlo a zadíval se na tělo druhého, přičemž lehce svraštil čelo. "Přehání to..." poznamenal, když si prohlížel všechny škrábance, stopy zubů a cucfleky, které pokrývaly tělo druhého. Stále měl na sobě spodní prádlo, jako by se ještě nerozhodl, jestli se chce sprchovat s tmavovlasým nebo ne.<br />Kouga se na něj otočil přes rameno a prohlédl si ho. Světlovlasý měl úžasnou postavu. Na okamžik se pousmál, jak si představoval, kolikrát mu již patřil, než odpověděl na jeho poznámku: "Je vášnivý, to je celé. A trochu hysterický - nebere to tak dobře jako ty a Rangiku."<br />"Jak překvapivé..." neodpustil si tiše Ichimaru. Znova pohodil hlavou a otráveně si prohrábl vlasy v marném pokusu je zkrotit, napadlo ho, že by měl konečně zajít k holiči, i když se mu nedařilo se k tomu donutit.<br />"Ty za mnou nepůjdeš, ty protivo?" zeptal se a tentokrát se na něj otočil celým tělem.<br />Gin mu věnoval krátký pohled, než se zbavil posledního kusu oblečení, který jej halil, a vydal se do sprchového koutu za svým milencem. "Nejsi fér..." zabručel a prsty přejel po jednom ze šrámů, než ho objal pažemi okolo pasu a natáhl se pro polibek, který věnoval Kougově šíji.<br />Druhý za ním zavřel sprchový kout a přejel dlaněmi po jeho bocích. Skutečně měl nádherně tvarovanou postavu. Otřel mazlivě svůj nos o jeho a políbil ho na rty. "Zrovna ty si nemáš co stěžovat, Gine," zavrněl.<br />"Hmm..." světlovlasý se nepatrně ušklíbl, než se rty otřel o ty tmavovláskovy, "hádal bych se..." šeptl.<br />Černovlasý zajel dlaněmi na jeho hýždě a přitáhl si ho blíž. "Tak se hádej," pobídl ho a znovu se otřel o jeho nos svým. Mazlivě - nejspíš po hysterickém Muramasovi neměl příliš náladu nikoho vášnivě krotit a chtěl si užívat jistoty a domova - ho políbil na ouško a přejel mu po lalůčku jazykem.<br />"Včera..." začal a uklonil hlavu na stranu, aby mu tak usnadnil přístup, "mě takový roztomilý prvák zastavil, chtěl mě pozvat na drink a pomoct s matikou..." oznámil tmavovlasému.<br />Kouga polibky pokračoval níž, přičemž si ho stále na sebe tiskl. "Určitě byl hezký a milý," poznamenal horce do jeho kůže. "A udělal by pro tvé tělo první poslední, protože bez jakéhokoliv přikrášlení jsi opravdu klenot a věříš mi, že zrovna já to umím posoudit..." jemně jej kousl do ramene. "Měl jediný problém, nebyl já... " Bříšky prstů jedné ruky šimravě stoupal po křivkách jeho postavy.<br />"Shrnul jsi to dokonale..." Gin nepatrně zaklonil hlavu a nechal svého milence, aby opečovával jeho tělo, "i když k tomu jsem dojít nechtěl..." broukl a jednou dlaní si za bradu přitáhl Kougu k vášnivějšímu polibku.<br />Černovlasý ho kousl do spodního rtu. "A k čemu si chtěl dojít?" zeptal se, když polibek rozpojil. Mezitím prsty doputoval až k jeho levé bradavce a začal ji dráždit mezi palcem a ukazováčkem.<br />Světlovlasý se vybídl jeho ruce a otřel se vlastním rozkrokem o ten jeho, "chtěl jsem to uvést jako jeden z příkladů tvé despotické nadvlády nad mojí osobou, že jsem se ho musel vzdát, i když celé dny trávím čekáním na to, až ty se vrátíš od některého ze svých milenců, popřípadě milenek... dávám tomu tak deset let, začnou za tebou chodit děti a říkat ti, že jsi jejich táta..." pousmál se.<br />"A já jim budu říkat, že ty jsi jejich strýc," zkonstatoval Kouga s úsměvem a udělal s Ginem krok, aby si ho mohl opřít o skleněnou stěnu sprchového koutu. Polibky se znovu vydal níž, tentokrát se zastavil až u té bradavky, kterou neopečovával prsty. "Navíc se učíš, když tu nejsem, takže alespoň máš dobré výsledky," zavrněl žertem.<br />"Bude ze mě jednou geniální matematik... budu aspoň, jako správný hodný strýc, tvé děti doučovat matiku..." pousmál se a jednou rukou zajel do krátkých černých vlasů.<br />"Chtěl bys učit mé děti?" Kouga na okamžik k němu zvedl pohled, v němž se lesklo pobavení. Poté ovšem dlaní sjel na Ginovo bříško a znovu se mu začal plně věnovat rty.<br />"Třeba bych je neučil jen matiku..." nadhodil mladší a hravě se zazubil.<br />Druhý jej kousl kousek nad pupík. "To by sis zkusil," broukl na druhého výhružně a štípl jej do hýždě, na které stále jednu dlaň měl položenou.<br />"Hej...!" světlovlásek sebou lehce cukl, "uvidíme..." zavrněl potom a vybídl se jeho rtům, "myslím, že pokud v nich bude proudit tvoje krev, stejně na nich nebude co kazit..."<br />"To asi ne, no..." pokýval hlavou Kuchiki a klesl pod jeho pupík, musel si kvůli tomu kleknout. Jednou dlaní přejel po jeho hýždích. "Ovšem až já budu mít děti ve věku, kdy bys je mohl prznit, tak ty už budeš starý," poznamenal a poté zavrněl, když se od něj trochu odtáhl a do jedné ruky vzal jeho přirození: "Pojďme si užít mládí a krásy." Poté ho vzal do pusy.<br />Gin tiše zasténal, když konečně ucítil horké rty na vlastním vzrušení, zhluboka se nadechl, aby alespoň na chvíli uklidnil vlastní dech, "kdo říká, že nebudu krásný i, až budu starý...?" prohodil a pousmál se.<br />Kougovi se nejspíše nechtělo přerušovat, co dělal pusou, a proto jej místo jakékoliv odpovědi pleskl hravě po zadku.<br />Světlovlasý sebou cukl a lehce plácl svého milence po hlavě, než prsty znova vjel do tmavých vlasů. Zaklonil hlavu a slastně přivřel oči.<br />Starší ještě několik okamžiků pokračoval, než jej nechal vystoupit ze svých úst a znovu se polibky vydal výš. Když byl u jeho rtů, znovu ho plácl přes hýždě, až to plesklo. Přičemž se pobaveně usmál.<br />"Vyžíváš se v tom, co...?" stříbrnovlásek lehce našpulil rty, ovšem i tak se opět celým tělěm otřel o to jeho. Pažemi ho obal okolo krku a donutil ho, aby jej nechal vyměnit jejich pozice tak, že byl teď zády opřený Kouga, než se znova vpil do jeho rtů.<br />Kuchiki se usmál do polibku. Přičemž oběma dlaněmi mu přejel po ramenech na záda a níž až k jeho bedrům. Stočil své putování na bříško a vtěstnal mezi ně jednu ruku, aby se znovu vrátil k opečovávání jeho bradavek.<br />Gin se posunul rty od těch, jež patřily tmavovlasému, na jeho krk, jednou rukou jej stále držel okolo krku, tou druhou se vydal k jeho vzrušení, aby i jemu se mohl začít věnovat.<br />"A teď mi řekni, že se ti nelíbí náš vztah..." pobídl ho spokojeně černovlasý a štípl do tak již dost vzrušené bradavky.<br />"Podvádíš..." obvinil ho světlovlasý a přivřel oči, "i když zrovna teď bych si asi ani malinko nestěžoval..."<br />"Kdybych nepodváděl, nedokázal bys se mnou držet tempo," políbil ho na nos a vypnul vodu. Polibky se přesunul k jeho oušku, do jehož lalůčku ho kousl. "Tady, přes umyvadlo nebo v posteli?" zeptal se ho.<br />"Myslím, že postel se mi zamlouvá nejvíc..." zavrněl Ichimaru.<br />Kouga si ho k sobě otočil zády, aby ho mohl plácnout po hýždích ve směru, kterým se měl vydat. "Dobrý plán," zkonstatoval, "tak utíkej..." Jemně se začal smát.<br />Gin se na něj otočil a hraně se zamračil, "jsi vážně příšerný..." prohodil a natáhl se pro rychlý polibek, než se sám vydal do Kougovy postele.<br />Trvalo několik okamžiků, než za ním druhý přišel. Posadil se na ni a pohladil ho po lýtku. "Jsi skutečně moc krásný, Gine," zavrněl a sklonil se, aby ho mohl políbit na rameno.<br />Gin se lehce usmál a jemně prohrábl vlhké černé vlasy, než si stáhl tmavovlasého k sobě a jedním stehnem se vtěsnal mezi ta jeho. Natáhl se, aby mohl spojit jejich rty, přičemž dlaněmi se vydal po vypracovaném těle svého milence.<br />Kuchiki mu hravě skousl spodní ret, než nechal jejich polibek, aby se stal vášnivějším. Poté se odtáhl, aby si ho mohl prohlédnout a zčesat mu vlasy z tváře. Dlaní pomalu putoval po na hruď.<br />Stříbrnovlasý se stehnem otřel o jeho rozkrok a nadzvedl se na loktech, aby se mohl natáhnout a hravě se otřít nosem o ten jeho. Pousmál se a jazykem přejel po jeho rtech, než se polibky vydal po linii spodní čelisti tmavovlasého na krk, jednou paží se vrátil na jeho bok.<br />Otočil se i s ním tak, že ležel na zádech. Aby měl obě ruce volné a začít jimi studovat celé tělo světlovlasého. Přejížděl dlaněmi po křivkách té dokonalé postavy a usmíval se přitom.<br />Gin se přesunul tak, aby klečel obkročmo nad svým milencem a narovnal se, dlaněmi se opřel o pokrčená kolena druhého a provokativně se otřel hýžděmi o jeho vzrušení. Olízl si hravě rty, než spodní na okamžik skousl, světle modrýma očima se zadíval zpod dlouhých světlých řas na tmavovlasého a v tu chvíli sám vypadal jako predátor víc, než samotný Kouga.<br />Černovlasý mu vyšel vlastní pánví zespodu vstříc a dlaněmi se usídlil na jeho stehnech. Zadíval se do jeho očí a také si olízl rty. Čekal, až druhý zaútočí.<br />Stříbrnovlasý se bříšky prstů vydal pomalu od boků druhého výše, až doputoval přes vypracovanou hruď ke krku, který obemkl dlouhými prsty. "Nezasloužíš si mě..." zavrněl a podivně se zazubil, než se sklonil, aby se mohl vpít do jeho rtů dřív, než mu stihne druhý odpovědět. Palci něžně přejížděl po jeho spodní čelisti, i když stále měl ruce okolo jeho šíje. Pomalými pohyby se otíral lehce tělem o to jeho.<br />Druhý ani necítil potřebu mu odpovědět.<br />Vpíjel se do jeho rtů a vlastníma rukama putoval po jeho bocích a zádech. Nikterak se nesnažil řídit jeho pohyby, přestože pociťoval silné vzrušení s každým Ginovým zhoupnutím. Užíval si to napětí mezi nimi. A nejspíše by mu ani nevadilo, kdyby se jako dvě hravá koťata chytli a trochu násilněji poškádlili před sexem. Ichimaru byl v posteli skutečně dobrý.<br />Světlovlasý ještě chvíli vycházel vstříc vlastním jazykem tomu jeho, než ho silněji kousl do spodního rtu a sklouzl palci znova na Kougův ohryzek. Pak se odtáhl a přivřenýma očima se mu zadíval do tváře. Koutek rtů mu cukl nahoru, dlaněmi se vydal dál na hruď tmavovlasého a k bradavkám. Mírně se nadzvedl, takže se ho téměř nedotýkal, široce se usmíval, provokoval.<br />Kouga se zvedl do sedu a přitáhl si k sobě druhého dlaněmi, které měl na jeho zádech. "Pan protiva mi nechce dát?" zeptal se s úsměvem a hravostí v očích, přičemž mu prsty sjel níž na hýždě. Vzhlížel do tváře druhého.<br />Světlovlásek pozvedl jedno obočí, "myslím, že jsi mě nikdy nepotkal, když jsem doopravdy protivný..." zavrněl a vyšel hýžděmi vstříc jeho dlaním. Pažemi ho líně objal okolo krku a prsty jedné ruky prohrábl černé vlasy, pohodil hlavou kvůli dlouhé ofině, než se sklonil pro další divoký polibek.<br />"Pak se nediv, že nemáš chlapa," utrousil druhý pobaveně a plácl druhého po zadku, když se od něj na okamžik vzdaloval, aby mohl sáhnout do nočního stolku pro lubrikant. Hned se ovšem za ním vrátil do stejné polohy a za jeho zády si nanesl gel na prsty. Poté sjel štěrbinkou mezi jeho hýžděmi až k otvoru.<br />"Vždycky jsem si myslel, že nemám chlapa kvůli tobě..." světlovlasému ze rtů unikl tichý sten, když se začal druhý tlačit prvním prstem do jeho těla.<br />Kouga se jen pousmál a zadíval se do jeho tváře svým smaragdovým pohledem. Dlouho nečekal a přidal druhý prst. Rty se přitom začal věnovat bradavkám druhého.<br />Mladší se stále probíral prsty jedné ruky černými vlasy, lehce se pohupoval v pánvi, jak vycházel vstříc jeho prstům. Zakláněl hlavu a oči měl slastně zavřené.<br />Černovlasý přidal další prst a mezi zuby skousl jeho bradavku. Druhou rukou přejel přes jeho záda a přidržel si ho u sebe. Poté sjel níž a přesunul se ze stehen druhého na svůj rozkrok.<br />Světlovlásek se nepatrně prohnul, když se skláněl, aby vlasům druhého věnoval polibek vlastních pootevřených rtů. Chvíli tak zůstal, aby mohl v černých pramenech tlumit vlastní steny, poté sjel k oušku druhého a věnoval mu vlhké líbnutí, "víc..." šeptl a vklouzl do něj vlastním jazykem.<br />Starší z něj vyšel prsty a rozetřel si lubrikant po své chloubě. Několikrát přejel po svém rozkroku rukou, než ho navedl do těla druhého. Jemně zatlačil na jeho boky, aby si ho stáhl níž, i když jej nenutil naráz dosednout - nebylo nutné jej krotit.<br />Stříbrnovlasý mu zatažením za vlasy zaklonil hlavu a za bradu si ho přidržel v kousavém horkém polibku, přičemž v nijak pomalém pohybu sám dosedl na jeho mužství.<br />Druhý na několik okamžiků zavřel oči a užíval si všechny pocity, kterými Gin si podmanil jeho tělo a stal se Kougovou bohyní. Dlaně měl stále na jeho bocích a jen trochu do nich zarýval prsty, jak čekal, až začne světlovlasý s pohupováním v pánvi.<br />Ichimaru oběma pažemi putoval zpátky okolo jeho krku, lehce se pousmál do rtů tmavovlasého, když se na něj více natiskl a začal se v pravidelném rytmu nadzvedávat.<br />Kouga se položil na záda a stáhl si sebou svého milence, protože stále nepřerušoval jejich polibek. Vycházel mu zespodu vstříc, přičemž se jednou dlaní přemístil tak, aby jej mohl hladit po tváři a nebo probírat se jeho vlasy.<br />Gin se jednou rukou opřel o matraci pod nimi, druhou položil na hruď svého milence, ještě chvíli si užíval divoké spojení jejich rtů, než se kousavými polibky přesunul na Kougův krk. Nepatrně se prohýbal v zádech s každým přírazem tmavovlasého, přičemž mu nenasytně a naléhavě vycházel vstříc.<br />Starší mu nastavil krk, přičemž jednou dlaní sjel na jeho rozkrok a začal se mu věnovat. Jen málokdo byl tak dobrý jako Ichimaru. Skousl si spodní ret a přivřel oči.<br />Stříbrnovlasého polibky naprosto pozbyly jemnosti, kterou ještě před chvíli měly a zůstalo z nich jen vášnivé kousání a horké doteky rtů...<br />Prohnul se a cítil, jak se celé jeho tělo zachvělo, když jím projela vlna divokého orgasmu. Jeho milenec jej za několik okamžiků následoval, i když si jej proto musel stáhnout pod sebe, aby mohl přírazy udělat prudší a prohloubit je.<br />Gin se jedním stehnem otřel o jeho bok a lehce se pousmál. Jednou rukou se natáhl, aby si mohl Kougu přitáhnout k pomalému procítěnému polibku.<br />Kouga nechal polibek vyznít, než se od něj odtáhl a vyšel z něj. Položil mu prst na rty a usmál se. "Byl jsi úžasný," zašeptal a položil si hlavu na jeho bříško. "I když jsi takový protiva.."<br />Stříbrnovlasý ho jednou rukou něžně pohladil po tváři, než se prsty přesunul do černých vlasů. "Nevracel by ses ke mně, kdybych nebyl..." neodpustil si tiše, ovšem pousmál se.<br />Druhý mu na to neodpověděl, i když si myslel své.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-02 http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-02 Rok Humra Mon, 16 Apr 2012 21:18:34 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong><em>Ještě jsme se spoluautorem nepřišli na systém, jak budeme vydávat dodatky, takže to ze začátku možná bude trochu zmatené. :/</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><img width="650" height="241" src="http://nd05.jxs.cz/729/081/05a6da247e_84914509_o2.jpg" /></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Vlasy</strong></div><div><em>(Hirako Shinji, z doby, kdy mu bylo 14 let; Kusaka Soujiro, cca 25 let)</em></div><div><br /></div><div>Světlovlasý mladík, sedící u okna a téměř celou dobu, kdy probíhala hodina, jen bezmyšlenkovitě hledící ven na školní dvůr, se lehce zamračil a zadíval se před sebe, než pohledem klesl ke školnímu pouzdru. Vzal rychlým pohybem nůžky a nechal je zmizet v rukávu, než zvedl ruku, aby se mohl vyučujícího zeptat, jestli by ho nepustil na záchod. Lehce se pousmál, když dostal kladnou odpověď a vstal, aby se mohl vydat ke dveřím.<br />Grimmjow zvedl hlavu z rukou, na nichž ji měl položenou a téměř spal, když jeho spolusedící vstal. Podíval se na něj - celý dnešek byl nějaký nervózní a vypadal i nevyspale. Pousmál se na něj a znovu si položil hlavu na ruce. Nejspíš ponocoval stejně jako tyrkysovlasý.<br /> Blonďák se chodbou rychlým krokem blížil ke chlapeckým záchodům, přičemž se snažil z hlavy vytěsnit včerejší rozhovor s jeho milencem, který byl důvodem, proč se mladík cítil tolik nesvůj. Snažil se nějak bojovat se změnami v chování tmavovlasého muže, snažil se mu vycházet vstříc a dělat všechno pro to, aby Kusaka neměl důvod být na něj naštvaný. Ovšem bylo to bezvýsledné a únavné a začínalo to pomalu na chlapce dopadat a drtit poslední zbytky jeho odhodlání nevzdat se pro pár malicherných neshod.<br />Miloval černovlasého. Miloval ho více, než cokoliv jiného na světě, přesto si nebyl jistý, že je schopný takhle dál pokračovat. Nespal. Ne po tom, co ho včerejší večer osočil jeho přítel z toho, že je děvka, řekl mu, že ho nepotřebuje a že by se měl jít kurvit někam jinam. Vztek, který chlapce naplnil jako první věc po tom, co utekl z jeho bytu, vystřídalo čisté zoufalství, které Hirako nedokázal řešit jinak, než pokusem o konec. O chabý protest jako důkaz toho, že on sám je taky lidská bytost, která cítí. A bolela ho jen myšlenka na něco takového.<br />Zavřel za sebou dveře toalet a opřel se dlaněmi o umyvadlo, pohled upíral na vlastní odraz v zrcadle. Na dlouhé světlé vlasy, které mu padaly téměř pod úroveň pasu. Kusaka je miloval a blonďák v nich viděl jeden z mála doslova hmatatelných důkazů jejich pouta. Potřeboval se jich zbavit. Protože věděl, že potom už nemůže znova zbaběle couvnout.<br />Chvěly se mu prsty, když pomalu vzal jeden pramen, aby ho mohl ustřihnout těsně pod bradou. Putoval k zemi, kde zůstal ležet, zvolna následován několika dalšími. Hirakovi se z očí spustily slzy. Ještě několik okamžiků stříhal, než mu z rozechvělých prstů vypadly nůžky a on nedokázal jednoduše pokračovat.<br />Pohled do zrcadla byl v jistém smyslu plný zadostiučinění a jakéhosi sebeuspokojení, ale on ho nebyl schopný snést, protože mnohem více bolel a násobil to zoufalství v Shinjim, které chlapce pomalu zžíralo zevnitř a nebyl způsob, jak se ho zbavit.<br />Couvl několik kroků za sebe a narazil zády do dveří kabinky. Sesul se po jejich chladném povrchu k zemi, přitáhl si kolena k sobě a skryl hlavu. Bylo to všechno příliš těžké a složité, najednou nedokázal zadržet vzlyky.<br />Když se několik minut po zvonění stále Hirako nevracel, Grimmjow se přece jen vydal za ním. Prostě cítil, že něco není tak, jak má být. Na patře byly jen jedny záchody, takže věděl, kam má jít. Vešel dovnitř... a to co uviděl jej zděsilo.<br />"Hirako?" zašeptal a díval se na zbytky jeho vlasů. "Co se... stalo?" zeptal se tiše a přešel k chlapci, aby ho mohl obejmout a později i dostat z podlahy chlapeckých záchodů.<br />Druhý z nich jen nepřítomně zakroutil hlavou a přitiskl se ke svému kamarádovi, pro čistý pocit bezpečí z lidské náruče. Opřel si čelo o jeho rameno, aby tak skryl vlastní tvář, a chvíli mu trvalo, než uklidnil vzlyky natolik, aby mohl promluvit. "Já..." šeptl pomalu, ovšem zarazil se, jako by nevěděl, co říct, "já už nedokážu... pokračovat..."<br />"Pššt," pohladil ho po vlasech a přemýšlel, jak se zachovat, protože mu bylo jasné, že Hirakovovu délku vlasů už nezachrání. Musel si je střihat hystericky a nejspíše důležitější než vlasy, byl důvod. "Proč?" ujelo mu, nechtěl se na to ptát zrovna teď.<br />Chlapec se znova rozvzlykal a chvíli to vypadalo, že vůbec nebude schopný odpovědi. "Je to důkaz..." zašeptal nakonec a skoro ho nebylo slyšet.<br />"Důkaz čeho?" nechtěl ho trápit, ale nemohl mu pomoc, dokud to nebude vědět.<br />"Důkaz konce..." hlesl mladší.<br />Grimmjow se zamyslel. "Vztahu se Sojirem?" zeptal se. Věděl, že poslední dobou to mezi nimi zrovna neklape a několikrát již Hirakovi říkal, aby to ukončil - přece jen byl ten muž o hodně starší a světlovlasému bránil v rozletu. Mladí nebylo na dlouhé a vážné vztahy... Hirako si měl užívat pubertální vzplanutím, ne dělat věci, které dělal už od svých třinácti. "To bude dobré, neplač už..." pohladil ho po zádech.<br />"Nechci..." zašeptal světlovlásek a více se ke druhému přitiskl, "nechci, aby to skončilo..."<br />Jaegerjaquez nerozuměl. "Tak proč jsi...?" zakroutil hlavou a políbil ho do vlasů. "Nebo on se s tebou rozešel?"<br />"Je to... složitější..." zašeptal Hirako a lehce se od svého nejlepšího přítele odtáhl. Podařilo se mu přemoci divoké vzlyky, ale stále nepřestal úplně plakat.<br />Grimmjow se na něj podíval, ale nakonec to nekomentoval. Nevěděl, zda je správný okamžik, ale věděl, že takhle oškubaný by asi Hirako neměl chodit. "Mám ti ty vlasy... dostříhat?" zeptal se nakonec.<br />Blonďák ho okamžik jen beze slova sledoval. Chápal, že už není cesty zpět, že se to už nedá vrátit. to přece chtěl... pomalu kývl.<br />…<br />Kusaka stál u okna a kouřil. Pozoroval ulici před domem, ovšem nevypadal, že by to příliš vnímal. Přemýšlel, ovšem v jeho chladných očích se nedalo číst o čem. Ruku, v které nedržel cigaretu, měl volně svěšenou podél těla.<br />Blonďatý chlapec pomalu vyšel schody k bytu svého milence a jednou dlaní se opřel o rám dveří. Položil se zády na dřevěnou desku a přivřenýma očima se zahleděl do země, i když to nevypadalo, že by vnímal obraz před sebou. Snažil se... sebrat odvahu. Možná by bylo všechno mnohem jednodušší, kdyby už se prostě nikdy nevracel. Zapomněl na tohle místo a na muže, který zde bydlel, a na všechno, co se tu doteď stalo. Ale to on nedokázal. Nepatrně se mu chvěly prsty, když pomalu natáhl jednu ruku ke zvonku a zazvonil.<br />Muž se pomalým krokem vydal ke dveřím, když neviděl, kdo za nimi stojí přes kukátko, pouze je pootevřel. Stačila mu vůně, aby věděl. Nechal je tak a stejně pomalým krokem se vracel k oknu. Měl myšlenku, kterou nechtěl ztratit - musel ji uchopit, dokud hřála a žila.<br />Hirako vešel do bytu, zul se a školní tašku, kterou měl stále u sebe, protože sem šel hned po vyučování, si položil na botník, než druhého následoval. Zastavil se několik kroků od něj a okamžik tak zůstal, bez hnutí, se sklopenou hlavou, než opatrně začal. "Soujiro... já... chtěl bych si s tebou... o něčem promluvit..." pokusil se.<br />"Hmmm..." zabručel muž nepřítomně a díval se z okna. Několik okamžiků trvalo, než se projevil alespoň trochu, že jej bere na vědomí. "Mluv," zašeptal a popotáhl z cigarety.<br />Chlapec na okamžik sevřel ruce v pěsti a skousl si spodní ret. "Já... já takhle... už nemůžu dál... chtěl bych to... celé... ale..." hlas se mu rozechvěl stejně, jako celé jeho tělo, "nechci o tebe přijít... ale už nemůžu..." pomalu se svezl do dřepu. "Miluju tě..." zašeptal.<br />"Pokud si dobře vzpomínám, byl jsi to ty, kdo to celé začal," povzdechl si a típl cigaretu, "tak to nevyčítej mně." Ještě chvíli pozoroval ulici, myšlenka byla pryč - nenechala se polapit. Otočil se na něj, trochu rozhořčen, že ho musel vyrušit zrovna v tu chvíli.<br />A zůstal stát - ne často na jeho tváři bylo poznat pocity, teď ovšem udivení nedokázal potlačit.<br />"Nevyčítám ti to..." hlesl mladší a opatrně k němu vzhlédl.<br />Černovlasý k sobě pevně semkl rty a několik okamžiků ho pozoroval. "Co... co to má znamenat?" dostal ze sebe pak. Zhluboka se nadechl, jak se snažil uklidnit. Jeho anděl se zbavil svých vlasů a zdálo se, že společně s tím přišel i o křídla a čistotu.<br />Chlapec se znova trošku roztřeseně narovnal, hlavu stále ukláněl stranou. "Miluju tě..." zopakoval, "ale... možná bude lepší... pro oba dva... když... když to..." nedokázal to vyslovit.<br />"Když...?" zeptal se šeptem.<br />"Ne..." chlapec nepatrně zakroutil hlavou a poodstoupil o pár kroků dozadu. Nechtěl to udělat. Nedokázal to.<br />Kusaka popřel vzdálenost mezi nimi několika kroky. Podíval se chladně do tváře chlapce a chytl ho za vlasy, aby mu mohl zaklonit hlavu. "Ty nemáš právo se se mnou rozejít, rozumíš?!" zašeptal výhružně. Nedokázal by popsat, jak ho samotného bolelo, že byl na svého anděla hrubý; ale věděl, že si to zaslouží, protože se zvrhl, nechal svést ďáblem... a ten mu našeptal, aby ho opustil. A to nesmí! "A nemáš právo dělat takové věci," zatahal ho za vlasy, "bez mého dovolení, protože ses mi sám daroval a já o tobě rozhoduji."<br />Hirako mu na to nic neodpověděl, tiše bolestně zasténal a zakláněl se, jak se snažil následovat ruku druhého, aby zmírnil bolest. Chvěl se.<br />Druhou rukou ho chytl za tváře. "Vypadáš prodejně," zhodnotil, přičemž nespokojeně krčil ret - obviňoval ho, protože se bál, že skutečně Hirako není jen jeho. Něco tak krásného si přece nemohl uhlídat, aby to zůstalo jen jeho. V dalším okamžiku ho uhodil, až chlapec spadl na zem.<br />Mladík vyškrábal do sedu a pokusil se od druhého dostat dále, zády narazil na zeď a schoulil se do klubíčka, z očí se mu spustily slzy. "Nikdy..." zašeptal, "nikdy pro mě nebyl nikdo jiný, než ty..."<br />Kusaka k němu udělal několik rozvážných kroků a klekl si. Pevně ho chytil, aby si ho k sobě mohl přitáhnout. "Vidíš, k čemu mne nutíš?" zašeptal bolestivě.<br />Chlapec k němu opatrně tázavě vzhlédl a skousl si ret. Netušil, kdy, kde nebo jak se to stalo, že se jejich vztah tolik změnil. Připadalo mu to jako okamžik, přesto to přišlo podivně plíživě, když ho začal Kusaka obviňovat z nevěry, přestal se mu věnovat tolik, jako dřív, začal být hrubý, podivně vzdálený... A Hirako sám s tím nedokázal dělat nic jiného, než to snášet, protože nevěděl, jak jinak to řešit. Netušil ani, odkud se to vzalo, co to všechno způsobilo.<br />Černovlasý jej něžně pohladil po tváři, kterou předtím zranil. "Slib mi, že už to nikdy neuděláš," pobídl ho slabě, jako kdyby ho to všechno vysílilo. "Tolik tě potřebuji mít u sebe..." pronesl, když si opřel čelo o jeho rameno, "i tak... jsi to jediné krásné na světě. Můj malý Shinji..."<br />Chlapec ho opatrně objal, jako by se bál se ho více dotknout, jako by to v něm mělo vyvolat další nával vzteku, ovšem nakonec se k němu silně přitiskl. "Nikdy..." zašeptal, "nikdy..."</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-01 http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-dodatky-01 Rok Humra Fri, 13 Apr 2012 21:06:57 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <em><strong>Asi očekáváte, že uslyšíte, že je tohle poslední díl, že? Mohla bych vám tu napsat nějaké zhodnocení, jako pravidelně se svěřit s tím, že nekomentování nebo nucené komentování není příliš hezké vyjádření vděku (nebo spíše to NENÍ vyjádření vděku) a že bych se mohla na vás všechny...</strong></em></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em><strong>Ale já mám jiné poslání - sice hlavní úsek příběhu tímto dílem vyvrcholí, ale ještě chvíli budou vycházet dodatky, kterých je poměrně taky dost: scény z dřívějška a rozlouční s postavami. Takže pokud byste byli smutní, že Humr odešel, nemusíte... ještě chvíli s námi bude.</strong></em></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/692/770/64d1cee681_84847745_o2.gif" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>36.1<br />Zabimaru se zavrtěla na posteli a protáhla se, přetáhla si přes hlavu peřinu, když uslyšela zvuk domovního zvonku. Matně si vybavovala, že se domlouvala s Ochigim, aby jí šaty, které si vypůjčil, donesl do bytu jejího milence. Nechtělo se jí vstávat, aby pro ně šla.<br />Yylfordte byl zrovna v kuchyni a snídal. Zvedl nejprve pohled od novin, poté je odložil a šel se podívat, kdo to tak po ránu může být. Trochu se obával, že to bude některý z jeho bratrů. Například malému Royovi by váhal, zda otevřít, protože ten vždy měl v rukávě nějaký šílený plán, jak potopit a zostudit celou jejich rodinu.<br />Otevřel dveře a zadíval se na světlovlasého mladíka. "Nejsi ty to mládě z boxu od Kenseie?" přivřel oči a zamyslel se.<br />"Granz... Yylfordte Granz..." Ogichi byl připraven o schopnost mluvit.<br />Zabimaru se pomalu posadila, když byt zůstával po zazvonění příliš tichý, a natáhla se pro halenku, která ležela na zemi, aby ji na sebe mohla hodit a jen v ní a spodním prádle se vydat zjistit, jestli je všechno v pořádku. "Děje se něco?" zeptala se rozespale, když se jí podařilo dojít ke dveřím, a naklonila se přes blonďáka, kterého automaticky jednou rukou objala okolo holého boku, aby viděla na příchozího. "Ogino! Donesls ty šaty?"<br />Bělovlasé dvojče ukázalo prstem na blonďáka. "Yylfordte~" řeklo pak zcela unešeně, jako kdyby to byla odpověď na všechno. Podíval se na Zabimaru, poté znovu na muže.<br />"Aha, tvoje návštěva..." řekl muž a ustoupil ze dveří, aby se mohl vrátit do kuchyně dosnídat a dočíst si tisk.<br />"Yylfordte, neodcházej... neod-cházej..." natahoval k němu ruku Ogichi jako k poslední záchraně.<br />"Je ti dobře...?" růžovovláska se na mladíka skepticky zadívala, poté ovšem mu udělala místo, aby mohl jít dál, "neodpověděls mi..." upozornila ho, i když bělovlasý vypadal, že má zrovna úplně jiné starosti.<br />Kurosaki vešel do bytu. "Ty se znáš s Yylfordtem?" zářily mu oči. "Proč si mi to neřekla! Yylfordte je tak úžasný... a já teď.. jsem u něho doma~"<br />Světlovlasý muž se zastavil u dveří do kuchyně a pootočil se. Pobaveně si chlapce prohlížel. Pamatoval si ho - ani posledně neměl příliš jinou reakci na jeho přítomnost. Bylo to zábavné, mít takového fanouška.<br />"Nikdy ses neptal... stejně podle toho jak tady poskakuješ si myslím, že o něm máš zkreslené představy..." pousmála se a sama se vydala do kuchyně pro něco k jídlu, u dveří se zastavila, "nemyslím to špatně, podívej na něj," zazubila se a plácla muže po zadku, "měl bys poskakovat víc!"<br />"Nekaž mladé nadějné boxery," prohodil Yylfordte směrem k růžovovlasé.<br />Ogichi se celý zachvěl. "Nadějné... opravdu si myslíte, že bych... to je úžasné, když to říká někdo jako vy..." Zářil jako uran. "Vy jste totiž ten nejlepší boxer, jakého Japonsko má. Patříte mezi ty nejlepší na světě."<br />Zabimaru si vytáhla z lednice jogurt, který tam našla a vrátila se ke dveřím, "nenapadlo by mě, že máš takové fangirl..." poznamenala ke světlovlasému, "Ogino, pamatuješ si vůbec ještě, proč jsi sem šel?"<br />"Jo~ ty šaty... díky za ně... Shinjimu se náš taneček líbil..." usmál se bělovlasý a zdálo se, že jediný důvod, proč byl schopen se normálně bavit, bylo, že Granz se konečně přesunul do kuchyně a zmizel mu z dohledu.<br />"Jsem ráda, že se mu to líbilo, doufám, že už je v pohodě..." usmála se na mladšího, "nějak tě to vzalo..." pohodila potom hlavou ke kuchyni.<br />"On je... nejúžasnější boxer... se ještě krotím...." zadíval se Ogichi na dveře od kuchyně. "Jak je možné, že ty... a on... to je... huuu... husté!"<br />Růžovovlasá pokrčila rameny a pousmála se, "tak se to nějak stalo..." prohrábla si vlasy a znova pokrčila rameny, "známe se už dost dlouho..."<br />Kurosaki se k ní naklonil. "A mohla bys... zmínit se... o tom, že by mohl jít na nějaké naše tréningy?" zašeptal prosebně.<br />"Jo, přimluvím se za vás..." zazubila se na něj. "Měl bys jít do školy, ne? Kde máš vůbec bratra?"<br />"Dole... jdu..." Ogichi se trochu omluvně podíval na Zabimaru, poté si prohlédl naposledy byt. "Ještě jednou díky za půjčení těch šatů..." usmál se, po očku se podíval na dveře do kuchyně, poté se vydal k východu z bytu.<br />Růžovovlasá zakroutila s úsměvem hlavou a sama se vydala do místnosti, kde byl její milenec.<br />Ten zrovna dočítal sportovní rubriku v novinách. Odložil je vedle svého mléčného koktejlu, který měl jahodovou barvu. Upil a protáhl se.<br />Zabimaru dojedla jogurt a vyhodila kelímek rovnou do koše, než k němu došla a sklonila se nad ním, aby mohla blonďáka obejmout pažemi okolo krku. Vtiskla mu letmý polibek na krk a hravě ho kousla do ucha, "dobré ráno..."<br />Yylfordte si ji stáhl do klína a políbil na rty. "Vypadalas, že budeš spát do oběda," usmál se na ni a prsty jí vjel do vlasů, aby je mohl pročesat. "Ten chlapec je zábavný, správně nadšený... Muguruma říkal, že je v boxu opravdu dobrý, možná bych tam někdy skutečně měl zajít." Znovu jí letmo políbil na rty. "To mi připomnělo, víš, kde jsem dneska měl být?" zeptal se a sám odpověděl: "Na rybách."<br />"Oh..." pousmála se a otřela se vlastním nosem o ten jeho, "jak šlechetné od tebe, že si tu se mnou zůstal..." objala ho pažemi znova okolo krku a pohodlně se mu usídlila v klíně, "plánovala jsem spát nejméně do oběda..." pokývala hlavou, "ale probudili jste mě... a mám se přimluvit za tvou návštěvu..."<br />"Měla ses večer zmínit, nešel bych otevírat v tomhle," poznamenal světlovlasý. "Jsem málem přivedl svého fanboye k infartu, když mne viděl jen v trenkách," pousmál se.<br />"Myslím, že on se z toho nějak dostane... raději ani nechci vědět, v jakém stavu jsou ty šaty..." prohodila. "Takže..." začala potom, "když jsi nejel na ty ryby a já dnes nemusím do práce... tu se mnou celý den budeš?" zeptala se a na okamžik se odmlčela, "a uděláš mi něco dobrého k obědu?" navrhla patom s nadějí v hlase.<br />"Mohl bych," kývl Yylfordte a pohladil ji po tváři. "Pokud budeš hodná," dodal pak s úsměvem.<br />"Já jsem pořád hodná..." zavrněla a natáhla se pro další polibek.<br />Yylfordte sjel prsty po její šíji na rameno, aby z něj mohl stáhnout ramínko a políbit Zabimaru na vystouplou klíční kost. "Opravdu?" zeptal se a další polibek již byl na měkkou hruď.<br />"Pochybuješ o tom?" zvedla tázavě jedno obočí a našpulila hraně dotčeně rty.<br />"Máš moc hezké tělo, než aby jsi mohla být hodná," připomenul jí světlovlasý a ještě o kousek stáhl lem jejího výstřihu, aby ji mohl políbit hlouběji do dekoltu.<br />"Budu to brát jako lichotku..." pousmála se a odtáhla od něj, aby si mohla na jeho klíně udělat pohodlí obkročmo. Přitáhla si ho k rychlému vlhkému polibku, než rty putovala na jeho krk a sama se bříšky prstů rozběhla po vypracovaném těle. Lehce se zhoupla na jeho stehnech a tváří se otřela o tu jeho, "Pořád jsi tak unavený?" zeptala se šeptem u jeho ouška.<br />"Hmm... uvidíme..." zavrněl Yylfordte a jednu dlaň si položil na její hýždě, aby si ji mohl přitáhnout blíž. Druhou zajel pod její halenku a začal jí palcem dráždit bradavku.<br />Zabimaru se mu automaticky hrudí vybídla a olízla si rty, "uvidíme...?" pozvedla v otázce jedno obočí a s hravým zazubením ho něžně kousla do brady.<br />V dalším okamžiku jí Yylfordte svlékl halenku a s úsměvem si ji prohlédl. Chvíli si užíval měkkosti jejího těla, než ji chytl za boky a vysadil na stůl. Políbil ji na pupík a zatahal za její spodní prádlo, než ho stáhl dolů. Polibky postupně klesal k jejímu klínu.<br />Růžovovlasá přejela stehnem po jeho boku a položila chodidlo na okraj jeho židle, druhou nohu nechala svěšenou. Jednou dlaní přejela po jeho tváři a usídlila se jí na mužově krku, druhou rukou se opřela o stůl za sebou.<br />Světlovlasý se na několik okamžiků zastavil na jejím podbřišku s polibky, než prstem jedné ruky přejel po délce jejího penisu a přidržel si ho, když jej bral do pusy. Dráždil jeho špičku jazykem.<br />Zabimaru nechala ze rtů uniknout tichý sten a zaklonila hlavu, skousla si na okamžik spodní ret a přivřela oči. Nehty přejela lehce po jeho zátylku, než pronikla prsty do dlouhých světlých vlasů.<br />Muž si několik okamžiků užíval této činnosti, než se znovu vydal polibky po jejím podbřišku výš. Postavil se mezi její stehna a ukradl jí na rtech vášnivý polibek. Usmál se na ni a znovu se vpil do jejích úst, přičemž se svým rozkrokem otřel o ten její.<br />Růžovovlasá ho objala stehny okolo boků a přitáhla si ho blíže k sobě. Bříšky prstů jedné ruky sjela po vypracované hrudi svého milence až k Yylfordtěho erekci a několikrát po ní přejela dlaní, druhou se usídlila na mužově zátylku, jako by ho nikdy nechtěla propustit z polibku.<br />Yylfordte se vydal dlaněmi na pouť po jejím těle, přičemž se zastavil na jejích hýždích. Polibky postupoval níž, až k jejím bradavkám, s nimiž se pomazlil jazykem. Poté si Zabimaru položil na záda, aby si ji mohl začít připravovat.<br />"Neříkej, že ti to nechybělo..." pousmála se a prohrábla lehce dlouhé blonďaté vlasy, než si muže přitáhla k dalšímu rychlému polibku. Vybídla se mu pánví, jednu nohu měla stále okolo jeho boku.<br />"Nic takového neříkám," usmál se na ni a začal si ji připravovat. "Kdybych něco říkal, byl by to nejspíše opak..." sklonil se k jejímu bříšku, aby ji mohl současně s činností prstů líbat na kůži kolem pupíku.<br />Příliš se tím nezdržoval. Vyndal prsty a pronikl do jejího těla svým údem, přičemž si ji přidržoval za boky.<br />Znova ho objala pevně stehny, čímž si ho k sobě přitáhla blíže a donutila ho, aby do ní vnikl celou délkou. Přes pootevřené rty se jí draly steny, které se nesnažila nijak tlumit. Rukama ho objímala okolo krku a divokýma očima hleděla do těch jeho.<br />Yylfordte do ní několikrát přirazil, než změnil jejich polohu tak, že si ji zvedl do sedu, aby se mohl polibky vydat po její šíji, klíčních kostech až na prsa. Jednu dlaň měl položenou na jejích bedrech, tou druhou jí dráždil bradavky.<br />Zabimaru mu vycházela vstříc, přičemž se stále jednou rukou probírala v jeho vlasech. Druhou pomalu sklouzla k vlastnímu vzrušení.<br />Yylfordte se polibky navrátil k jejím rtům. Nejprve přejel palcem po jedné z lícních kostí, poté si přidržel její tvář, aby se mohl divoce a agresivně vpít do jejích rtů. Chybělo mu to - opravdu moc. O to víc, že byl málokdy schopen... a ona si hledala milence jinde.<br />Zabimaru mu vášnivě vycházela vstříc jazykem, tiskla se na něj, jak jen to poloha, ve které se nacházeli, dovolovala a prsty ruky, která nespočívala na její vlastní erekci, zatínala lehce do blonďákových zad.<br />Znovu klesl polibky na její šíji a klíční kosti. Palcem si hrál s jejími rty, jako kdyby nemohl je nechat bez pozornosti. Poté ji položil na desku stolu a rty se věnoval kůži jejího poprsí a bradavkám.<br />Růžovovlasá se jemně pousmála s přitáhla si ho blíže k sobě, aby cítila kůži toho dokonalého těla na své vlastní.<br />Yylfordte zrychlil přírazy a dlaněmi si ji přidržoval za boky, aby mu po stolu neujížděla. Jemně ji kousal do bradavek a nebo líbal kůži kolem nich. Cítil, jak se mu její ruka, která se sama opečovávala tře o bříško.<br />Zabimaru zavřela oči a lehce si skousla spodní ret, stačilo pár dalších rychlých pohybů jejího milence, než se celé její tělo rozechvělo a ona divoce vyvrcholila na vlastní bříško.<br />Muž se zvedl z jejího těla, aby mohl změnit polohu přírazů. Spokojeně přivřel oči a pozoroval vlnění těla pod ním, než se přivedl k vrcholu. Vyšel z jejího těla a s pousmáním ji pleskl po zadku.<br />Posadila se a s úsměvem si ho přitáhla k rychlému hravému polibku. Nosem se otřela o ten jeho a něžně ho do něj kousla, než oběma dlaněmi sjela na jeho boky.<br />Světlovlasý ji dal jeden růžový pramen za ucho a pohladil ji. Rozhlédl se po kuchyni, kolik nepořádku udělali, i když v tu chvíli jej to ani tolik nezajímalo. Chtěl být s ní a užívat si doznívající napětí. Byla moc krásná a hebká.<br />Zabimaru ho objala okolo pasu a věnovala mu vlhký polibek na krk, přitiskla si ho k sobě a na okamžik zavřela oči a vnímala jen přítomnost toho horkého těla. "Vidíš, že to jde, když se dost snažíš..." neodpustila si s pousmáním.<br />Yylfordte ztuhl. Podíval se jí vyčítavě do očí. Pak v okamžiku ze sebe shodil její ruce, sebral své spodní prádlo a odešel s prásknutím dveřmi. Něco takového nemusela říkat. Nerad slyšel o své slabině, jako kdyby ho tolik neponižovalo přiznávat, že tehdy a tehdy není schopen; nesnesl, že se to stále připomíná.<br />Růžovovlasá se za ním chvíli dívala, než zvedla oči v sloup a natáhla se pro delší halenku, aby ji na sebe mohla hodit, pak se vydala za ním. Otevřela dveře do ložnice a opřela se o rám, "promiň..." povzdechla si.<br />Muž si zrovna na sebe natahoval černé tílko, na sobě měl již džíny. "Musíš to furt připomínat," vyčetl jí tichým hlasem. Nic ho nedrtilo víc, než to, že měl problémy se svým mužstvím v porovnání s jeho přítelkyni, která brala ženské hormony. "Tak jdi za jiným..."<br />"Nemyslela jsem to tak..." přešla k němu, "dám si na to pozor..." pokusila se, jednou dlaní ho něžně pohladila po tváři a vynutila si na něm objetí.<br />Yylfordte se ovšem její náručí nenechal hned ukonejšit. Na druhou stranu se jí ani nepokusil odstrčit. Uvědomoval si, že po něm voní a stále je celá hřejivá. Zakroutil hlavou. "Nikdy ti nebudu stačit," nebylo poznat, zda je to obvinění nebo pouhé přiznání své neschopnosti.<br />"Omlouvám se..." jemně ho políbila pod ouško a otřela se tváří o tu jeho. "Nejde mi jen o sex..." zabručela potom, "chci být s tebou, nepotřebuji a nechci nikoho jiného, když jsi se mnou..."<br />Muž ji objal kolem pasu a přitáhl si ji blíž. Nechtěl, aby odešla.<br /><br />36.2<br />Grimmjow se opíral o stěnu na konci chodby, kde bylo vcelku soukromí, a hrál si s Ulquiorrovými prsty. Na tváři měl zvláštně provinilý a smutný výraz. "Máma se kvůli tomu se mnou nebaví," povzdechl sis, "přiznávám, byl jsem na ni drzý a tak... ale mám právo vědět jaký byl, ne?" Nadechl se. "A pokud mámu neměl rád... tak jsem si ho moc idealizoval..."<br />"To ti o tátovi neřekla vůbec nic...?" Černovlasý mladík si ho ustaraně prohlížel.<br />"Přiznala, že se s Muramasou znal... a zdůraznila, že ho milovala a on ji prý také, ale... a v tom ale se zarazila a začala mne peskovat, že jsem drzý a vymýšlím si problémy. A že díky němu mám tohle všechno, tak ať nejsem nevděčný..." Zakroutil hlavou. "Myslel jsem si, že o tátovi málo mluví, protože ji prostě bolí jeho ztráta, ale teď je tam něco... na co nedokážu přijít a nemám z toho dobrý pocit."<br />"Možná v tom jen hledáš věci, které tam nejsou..." pokusil se ho povzbudit jeho milenec a natáhl se pro rychlý polibek.<br />"Grimmjow!" kousek od nich se ozval hlas jejich třídného učitele. "Potřeboval bych s tebou mluvit. Mohl by si jít teď se mnou?" široce a poněkud děsivě se na dvojici mladíků zazubil. Vypadal už o něco lépe, než posledních pár dní, ale nic mu to neubralo na přesvědčenosti jeho studentů o profesorově sadističnosti.<br />Jaegerjaquez se podíval na světlovlasého učitele a povzdechl si - zrovna on byl ten posledním, s kterým chtěl trávit čas. "Ale... za chvíli začne hodina," zkusil. Nevěděl, co udělal a doufal, že ho Ichimaru nebude peskovat za to, že se pohádal s matkou, protože to už by byla poslední kapka. Pustil Ulquiorrovu ruku, ale ještě dřív jej pohladil palcem po jejím hřbetu.<br />"Vím, že bude hodina, omluvím tě..." Ichimaru nad jeho argumentem jen mávl rukou a naznačil mu, ať ho následuje, "čím dřív půjdeme, tím dřív se můžeš vrátit do vyučování..."<br />Ulquiorra se natáhl, aby mohl svého milence něžně pohladit po tváři a věnoval mu povzbudivý úsměv.<br />Grimmjow se zatvářil jako jdoucí na smrt a vydal se za učitelem. Celou cestu k jeho kabinetu šli mlčky a tyrkysovlasý si promítal v hlavě všechny možné scénáře, jak bude jejich rozhovor vypadat a už teď si připravoval všechno své sebeovládání, aby neřekl třídnímu něco, za co by jej nechal vyloučit.<br />"Sedni si..." Ichimaru ukázal na židli u vlastního stolu, když se za nimi zavřely dveře, a výraz jeho tváře se poněkud změnil.<br />Grimmjow udělal, co se po něm chtělo a zadíval se na své ruce.<br />Stříbrnovlasý muž přešel k jedné ze skříní a otevřel ji, i když z ní zatím nic nevytahoval. "Jsem na tebe pyšný, Grimmjow..." prohodil.<br />Jaegerjaquez k němu zvedl pohled a hledal v jeho tváři, kolik to myslí ironicky. Skoro se sám sobě smál, že by se již skoro domníval, že to ironicky není myšleno. Ichimaru na něj nikdy pyšný nebyl a ani nemohl být, protože Grimmjow se nikdy nechoval tak, jak jeho třídní chtěl.<br />"Nedívej se tak na mě, myslím to vážně..." světlovlasý muž se pousmál, "konečně jsi začal počítat bez debilních chyb, na které člověka přímo bolí se dívat. I když i předtím jsi byl vcelku dobrý matematik..." otočil se znova ke skříni, aby z ní mohl něco vytáhnout, "vím, že mě nejspíš nenávidíš a do smrti budeš nenávidět za to, co jsem ti ve škole dělal... můžeš to brát jako vojenský výcvik, vyrostl z tebe celkem pořádný chlap..." zazubil se a položil před chlapce na stůl kalkulačku. "Nebyla to moje chyba..."<br />Grimmjow by lhal, kdyby tvrdil, že byť jen jedno slovo z jeho projevu pochopil. "Cože?" Podíval se na kalkulačku. "Ta není moje..." řekl pouze, stále se vůbec neorientujíc, co za strategii to teď Ichimaru má v jeho šikaně. Trochu měl pocit, že se muž z nešťastné lásky pomátl.<br />"Není to tvoje... tedy, už ano, ale bylo to tvého otce. Znal jsem se s ním, chodili jsme spolu na vysokou a byli jsme... přátelé... Jemu jsem slíbil, že ti tohle dám, až si budu myslet, že na to přišel čas..."<br />"Aha..." vydechl a zadíval se na kalkulačku. Natáhl se pro ni, aby si ji vzal. Několik okamžiků seděl tiše, než nakonec přece jen k muži zvedl pohled. "Jaký byl?"<br />"Zvláštní..." úsměv na Ginově tváři na okamžik ochabl.<br />Jaegerjaquez položil kalkulačku zpátky na stůl. "Nevím, jestli ji chci... poslední dobou o něm neslyším nic dobrého," přiznal, ani nevěděl proč zrovna Ichimaruovi. "Nejspíš je dobře, že si na něj nepamatuji. A je zbytečné, abych měl nějaké předměty po něm."<br />"Byl to dobrý chlap. Možná trošku přelétavý a šílený, ale měl rád lidi, kterými se obklopoval. Miloval tvoji matku..." lehce se na mladšího usmál. O tom, kolik dalších lidí miloval, raději pomlčel. "A byl to excelentní matematik..." neodpustil si.<br />"A... Muramasa?"<br />"Muramasa?" Gin se na chlapce překvapeně zadíval. "Ten nebyl v matematice tak dobrý..."<br />Grimmjow se na něj podíval vražedným pohledem. Ale ani slovem neprojevil, že na tohle se neptal. "Můžu jít?" zeptal se místo toho. Stačilo mu, jak se poslední dny cítil zmatený - protože jakási ruka osudu pohnula s jeho představou o životě, zbořila základní kameny, na kterých vyrůstal - skutečně nepotřeboval, aby si z něj Ichimaru ještě k tomu tropil žerty.<br />Stříbrnovlasý se zasmál. "Kouga měl hodně milenců. To nic nemění na faktu, že tvoji matku miloval, jako nikoho a byl to jeden ze dvou nejúžasnějších mužů, které jsem kdy potkal," jen pokrčil rameny. "Nikdy mi nepřestane chybět... ani tvojí matce..." povzdechl si a přešel zpátky ke skříňce, aby ji zavřel. "Klidně běž..."<br />Grimmjow se postavil a přece jen si kalkulačku vzal. Nevěděl, co muži odpovědět. A až za dveřmi mu došel celý význam Ichimaruových slov.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-xxxvi-final http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-xxxvi-final Rok Humra Tue, 10 Apr 2012 18:37:50 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/979/210/0ea03af397_84762239_o2.png" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>35.1<br />Hirako si s povzdechem poposunul školní tašku na rameni a pomalým krokem se vydal ke své třídě. Sice byla pravda, že většinu času, který strávil doma, si stěžoval, jak je to nudné a únavné, ale co se přesunul ke Kusakovi, nějak mu absence školy přestala vadit. A uběhlo to příliš rychle.<br />Abaraiovi zacukal koutek, když ho spatřil. Vydal se k němu. "Hej," mávl na něj, "tě vítám... takovou dovolenou bych si dal taky, hehe, štěně potřebuje tolik péče," prohlížel si ho. Skutečně vypadal o mnoho lépe, než poslední měsíce dohromady.<br />"Zdravím..." mladík se na něj usmál a zastavil se u rudovlasého. "Jo... Grimmjow se zmiňoval o tom, že máš štěně...." pokýval pak hlavou, spíše pro sebe, "a co jinak? Co černovlasý neznámý?"<br />Renji se podrbal ve vlasech. "To bys chtěl vědět... hehe, dozvíš se za pár měsíců - a budeš se smát... myslím, že ho štěně vyčerpává víc než já," trochu nervózně se ošil, zdál se být bezdůvodně pobavený. "Lynčovní nemrd!" zakřičel a chvilku čekal. Když se nic nedělo, položil ruku na Hirakovo rameno - "stůj tu a nikam nechoď." S čímž zaběhl za roh.<br />Blonďák se za ním zůstal dost nechápavě dívat. Byl zvyklý na chvíle, kdy se jeho přátelé chovali dost divně, a věděl, že v tom vždycky bylo něco dalšího. Dal si pramen vlasů za ucho a chvíli zvažoval, jestli pro dobro vlastního navráceného zdraví by se raději neměl uklidit do třídy, ovšem nakonec mu zvědavost nedala.<br />Renji se musel více než-li snažit, aby se neválel v záchvatu smíchu, když z poza rohu znovu vycházel. "Jen pro tebe, Shinji," řekl a ukázal směrem za roh.<br />To, co z poza něj v dalším okamžiku vyšlo, nebylo zrovna lehce popsatelné. Byl to Ogichi a Grimmjow, ale v tak roztodivném vydání, že nejen Hirako měl pocit, že je v hodně psycho snu.<br />Ogichi měl své dlouhé světlé vlasy vyčesané do dvou culíků, které si natupířoval a spadaly mu jemně natočené po světle růžových šatech, které končili asi v půlce stehen. Jeho dlouhé nohy byly prodlouženy o vysoké kožené kozačky na podpatku.<br />Tyrkysovlasý neměl nagelované vlasy, jako obvykle, takže mu tvořily kratší mikádo a v něm od své sestřenky sponky. Oblečený byl v polorozepnuté košili, z pod níž mu trčela vycpaná růžová podprsenka, ke které ladily podvazkové punčochy, jejichž celá délka byla viditelná, protože měl jen skládanou černou minisukni. Na nohách taktéž boty na podpatku.<br />Jaegerjaquez i Kurosaki se široce usmáli, kývli na sebe a hned vzápětí začali tančit nacvičenou sestavu, skládající se z prvků více směšných než estetických - nejen, protože chození na podpatku jim bylo cizí -, přičemž zpívali:</div><div>"I'm too sexy for my shirt too sexy for my shirt</div><div>So sexy it hurts</div><div>And I'm too sexy for Milan too sexy for Milan</div><div>New York and Japan"</div><div>Hirako je chvíli nechápavě sledoval, aniž by byl schopný jakkoliv zareagovat, než se začal hlasitě smát. Opřel se zády o stěnu, jako by se pro samý smích nemohl ani udržet na nohou, a zamával jednou rukou ve vzduchu, "zabili jste..." dostal ze sebe, "ale úplně jste to zabili..."<br />Ulquiorra, který přešel při Renjiho řvaní ke dveřím, aby se podíval, co jeho přítel vyvádí, měl sám co dělat, aby nepropukl v záchvat smíchu, i když ho v tom oblečení už viděl.<br />Ichigo, který stál kousek od Renjiho, jen s širokým úsměvem pokýval hlavou, "jo... zabíjejí to..."<br />Chlapci dotančili až k Hirakovi a oba dva začali synchronně z pod sukně vytahovat každý jednu obálku, přičemž kroutili zadky. Až je vytáhli, podali je Hirakovi.<br />"Nemělo by to být naopak...?" světlovlasý mladík se pousmál a vzal si obálky, "ani jsem si nestihl vytáhnout peníze..." prohodil a začal jednu z obálek rozbalovat. "Co to je...?" zeptal se mezitím.<br />"Dneska to máš zadarmo, příště budeme chtít zaplatit," zasmál se na něj Grimmjow.<br />Ogichi kývl, že s tím souhlasí a naklonil se k Hirakovi. "Přáníčko... a vstupenky do lunaparkůůůů~ zblijeme se!" Přestože mu šaty vcelku slušely, dívčí chování nezískal.<br />"A teď..." tajemně tyrkysovlasý, "skupinové objetí!" Přičemž se, jak on, tak Ogichi vrhli Hirakovi kolem krku. "Chyběl si mi~"<br />Hirakovi okamžik trvalo se vzpamatovat z překvapení, které mu způsobili. Objal mladíky a s úsměvem poplácal Grimmjowa po zádech, "taky jste mi chyběly, děvčata..." prohodil.<br />Ještě několik okamžiků se objímali, než se ozvalo Grimmjowovo: "Že mám skvělá prsa?"<br />Hirako se znova rozesmál, "úžasné... kdybys ještě malinko přidal, mohl bys dokonce konkurovat Zabině..." mrkl na něj.<br />Renji k nim přešel blíž. "A kdo myslíš, že mu je dělal, Shinji? Ségra ho původně chtěla navléct do toho svého zeleného overalu," zazubil se.<br />"Je mi to jasné..." světlovlasý se od dvojice odtáhl, aby mohl rozbalit i druhou obálku a usmál se, "díky..." znova je objal, pak si stáhl ze zad tašku, aby si do ní mohl lístky schovat. "Kdo všechno půjde?" zeptal se potom.<br />Ichigo mezitím i s Ulquiorrou došli ke skupince.<br />"Jak tu tak stojíme, máš tam šest lístků," mrkl na něj Ogichi, "pokud tedy nemáš jinou opíjecí partu, s kterou by ses chtěl zblít." Natočil se na Ulquiorru: "My v blití máme praxi, viď?"<br />"Sedm... ještě kotě," opravil ho Grimmjow.<br />Ulquiorra se natáhl, aby mohl bělovlasého mladíka v růžových šatech praštit do ramene, "nech si to..." zabručel.<br />"Je mi už teď líto všech ostatních návštěvníků..." prohodil Hirako se zazubením.<br />Kurosaki vyplázl na Cifera jazyk. "Ale je škoda, že nejde naše zrůdička... rybaříkuje, bohužel." Pokrčil rameny, že se nedá nic dělat.<br />Grimmjow si prohlížel šátek, který měl Hirako na krku. "Ten je ale krásný..." poznamenal, byl to ten, který mu dal.<br />Shinji se pousmál, "viď...?" zavrněl. "Jeden z nejhezčích, co mám..." prohodil. "Kokuto není ve škole...?" otočil se potom na bělovlasého. "Haa... nechci tam být sám mezi těmi hroznými věcmi..." zašklebil se a prstem ukázal na dveře do třídy.<br />"Mám je jít vyhnat svou krásou?" zeptal se Ogichi, přičemž si sjel svůdně na lem sukně od šatů a vyhrnul si ho až ke kyčli, aby se odhalila jeho světlá kůže.<br />"Nemůžeš mít na svědomí skupinový infarkt..." odpověděl mu blonďák.<br />"Padly by všechny závistí..." pokýval hlavou Ichigo a objal svého bratra zezadu okolo pasu.<br />Bělovlasé dvojče si položilo dlaně na ty svého bratra a opřelo se o něj dozadu. "Už jsem ti říkal, jahůdko, že mne tyhle šaty strašně vzrušují..." přivřel oči a trochu pokrčil kolena, aby po jeho těle kousek sjel hýžděmi, jak o něj byl opřený.<br />Tyrkysovlasý zakroutil hlaovu. "Říkal jsi to mně..." poznamenal. "A já jsem se zapřísáhl, že s tebou už nikdy nepůjdu na záchod." Poslal mu vzdušný polibek.<br />Zrzek si přitáhl Ogichiho ještě blíže k sobě a jednou dlaní sjel na jeho bok. Lehce ho líbl pod ouško, "s tím bychom měli něco dělat..." poznamenal.<br />Ulquiorra se pobaveně zadíval na svého milence a jednou paží ho objal, přičemž se k němu přitulil. "Dobré rozhodnutí..." poznamenal.<br />Ogichi se pousmál. "Rene, asi budeš, pančelovi ooo velkému Kuchikimu, muset vysvětlit, že spodina - prostý lid - podlehl pudům... v jeskyni," zkonstatoval, protože si uvědomoval, že za chvíli zazvoní na dějepis. "Shinji, uvidíme se u oběda," mrkl na něj a otočil se na Ichiga, aby si ho mohl odtáhnout.<br />Jaegerjaquez zakroutil hlavou, přičemž pohladil Ulquiorru po vlasech. "Huh, bolí z toho nohy," poznamenal, přičemž si vyzul boty na podpatku.<br />"Ale jsou to pěkné boty..." poznamenal Hirako s úsměvem, "asi bych se taky měl jít nachystat... Kokuto tu není, ani nemám od koho si to doplnit..." zaúpěl a zvedl oči v sloup.<br />"No, nabídl bych ti naši třídu, bohužel Gin má teď náladu jako pes, takže by se ti tam nelíbilo," sehnul se pro boty, aby si je mohl vzít do ruky. V tu chvíli zazvonilo. "Uvidíme se další přestávku," zavrněl a koketně přitom mrkl.<br /><br />35.2<br />Ulquiorra se zadíval na dveře a potom na svého milence, který začal v matematice sedávat vedle něj. "Možná ses mohl převléct..." poznamenal, i když se na druhého usmíval. Vůbec si nedokázal představit, jak bude Gin reagovat na to, co měl Grimmjow na sobě, v tom stavu, v jakém učitel nyní byl.<br />"Máma o tom ví, takže Gin to nemá komu říct... a kdyby tolik toužil po tom mne vyhodit, mohl dávno..." pokrčil druhý rameny. "Navíc, bude vypadat jako strašný perverzák, když si mne takhle nechá po škole," zavrněl a začal se smát. Že by měl zrovna holčičí slušný posed, to se nedalo říct.<br />Ještě chvíli to trvalo, než vešel stříbrnovlasý učitel do třídy. V tichosti došel až ke svému stolu a posadil se za něj, než beze slova podal Kirovi papíry k rozdání. Chvíli si prohlížel Jaguerjaqueza, než jen s povzdechem zakroutil hlavou. "Přejdou vás ty skopičiny..." poznamenal. "Opravil jsem vaše testy," pokračoval potom, "neděláte nic, vůbec nic, i když nemůžu říct, že mě to překvapuje..." otevřel třídní knihu, aby do ní mohl zapsat. Vypadal o dost klidněji, než včera, ovšem i tak o nic lépe.<br />Grimmjow se nahnul k Ulquiorrovi, aby se mohl podívat, jak se mu povedl test. Měl trojku pro nějaké chyby v něm, pohladil ho po rameni, protože to považoval za dobré, s tím, jakou měl Ichimaru náladu. On sám dostal svůj papír skoro jako poslední.<br />Nevěřícně se na něj zadíval. "Pane profesore?" zeptal se nepříliš hlasitě, protože seděl v první lavici a měl Ichimarua skoro na dosah. "Myslím, že jsem dostal špatný test," díval se na papír, kde byla napsaná dvojka - uznal mu všechny výpočty a jediné, za co strhl body, byl poslední příklad, který nevypočítal.<br />Učitel se na něj podíval, "ne..." odpověděl mu prostě, "myslím, že ne..." jeho tváří se mihl záchvěv úsměvu při pohledu na mladíkovu překvapenou tvář.<br />Ulquiorra pohlédl svému milenci přes rameno a široce se usmál, "pěkné..." šeptl a dloubl ho loktem hravě do boku.<br />"Dě... kuju..." dostal ze sebe Grimmjow. Cítil se zvláštně.<br />"Hmm..." světlovlasý se vrátil k vlastním papírům. "Očekávejte další test..." poznamenal potom k celé třídě, "nelíbí se mi, že jediní dva, kteří vůbec byli schopní se pokusit o výpočet, byli Cifer a Jaguerjaquez."<br />Grimmjow se podíval za sebe na třídu a nezachytil zrovna příjemné pohledy. Jediný, kdo vypadal stále přátelsky, byl Hisagi. Je těžké být šprt - uchechtl se sám pro sebe.<br /><br />35.3<br />Ulquiorra vstal, aby mohl opatrně uložit do skříně, kde byly v jedné části knihy, photobook Muramasy prokládaný jeho texty, který si nedávno koupil a právě dokončil jeho ukazování Grimmjowovi. Otočil se s širokým úsměvem na svého milence, oči mu přímo zářily, "dokonalé, není to?" zazubil se na něj, "ale má spoustu fotek z dřívějška, kde vypadá líp..." poznamenal a přešel ke stolu s notebookem. "Chceš se podívat?"<br />Grimmjow mu úsměv oplatil. "Pokud se u toho budeš tak hezky tvářit, jako ses tvářil doteď, tak budu jen rád, že se můžu dívat," zavrněl jeho směrem. Dokonce se posadil. "Doneseš to sem nebo mám jít za tebou?"<br />Tmavovlásek si dřepl a chvíli připravoval pod stolem drát tak, aby mohl laptop přenést, než přešel za tyrkysovovlasým a i s počítačem se vedle něj posadil. "Je divné, že ho vidíš poprvé..." prohodil. "Nejlepší jsou ty nestudiové fotky... z různých akcí a s přáteli a tak... a ty staré bývají dost vtipné..." zamyslel se, "určitě máš taky spoustu takových fotek..." prohodil.<br />"Moje fotky z různých akcí nejsou příliš vtipné," přiznal se, poté na něj vyplázl špičku jazyka. Přitulil se k němu a opřel si hlavu o jeho rameno, přičemž ho jednou rukou objal kolem pasu. Byl moc rád, že jsou spolu, přestože ho tolik nějaký zpěvák nezajímal. "Tak ukazuj," pobídl ho.<br />"Věřím, že Ogichi má doma celou sbírku tvých vtipných, polonahých a opilých fotek z různých vašich akcí..." poznamenal tmavovlásek a otevřel jednu ze složek. "Tyhle jsou nejstarší," prohodil, když se jimi začal probírat, "vypadal dobře... má skvělé vlasy..." monotónním tempen překlikával snímky. "S tímhle třeba," poznamenal a zastavil se u jedné z fotek, kde se zpěvák líbal s vysokým mužem s kratšími černými vlasy v nichž byl rudý pruh, "má hrozně moc starých fotek..." překlikl na další, "a ten černovlasý vypadá, jako by byl do rodiny s Byakuyou..."<br />Tyrkysovlasý se nadechl a naklonil se k obrazovce. "Tohle není možné..." vydechl. "Máš nějakou fotku... kde mu jde pořádně vidět do obličeje?" zeptal se pak. Z jeho tváře zmizel úsměv.<br />"Jo... asi jo..." Cifer se na něj zkoumavě zadíval a chvíli rychle překlikával, než našel jednu takovou.<br />Grimmjow ještě několik okamžiků pozoroval fotku, než vytáhl svou peněženku, v které velice rychle našel, co hledal. Položil před Ulquiorru na klávesnici malou fotku muže, kterého viděli na obrazovce. "Táta..." řekl jen.<br />Ulquiorra si chvíli prohlížel malou fotografii a porovnával ji se zubícím se mužem na obrazovce. "To je... brutální..." zhodnotil to nakonec. "Jakože fakt je to psycho..." odmlčel se. "Psycho..."<br />"Budu... si muset promluvit s mámou, protože... to datum... jsem měl dva roky..." poznamenal stále ještě zaraženě a schoval fotku zpátky do peněženky. "Huh... cítím se... zvláštně," přiznal se. "On... táta byl... příbuzný Kuchikiho - bratranec myslím - trochu tam ta podoba je vidět."<br />"Takže si příbuzný Byakuyi..." poznamenal Ulquiorra, "ale... tohle je drsné... z toho nebudu spát... tvůj táta měl něco s Muramasou..."<br />Grimmjow se otočil na Ulquiorru a počechral mu vlasy. "Hej, a nezdá se ti, že bys měl říct spíše něco jako... Grimme, to bude dobré, tvůj táta měl rád tvou mámu... tohle z toho udělal jen bulvár..." na tvář se mu vrátil jemný úsměv. I když z toho sám byl zvláštním způsobem rozklepaný, natáhl se, aby mohl druhého políbit. "A ty místo toho se těšíš z představy, že mám geny po někom, kdo měl něco s Muramasou~" zavrněl.<br />"Třeba byl tvůj táta jako Alexandr...?" nadhodil opatrně černovlasý a pousmál se, sám se natáhl pro jemný polibek, "určitě ji měl tvou mámu nejraději... a tohle," ukázal prstem na obrazovku, "z toho udělal jen bůlvár..."<br />Grimmjow mu vzal notebook a položil ho na zem. "Líbilo by se ti, kdybych byl jako Alexandr?" zeptal se pak, provokoval ho tím, protože odpověď znal. Nechal ho, aby si zády lehl na postel. Dlaní mu přejel po stehnu. "Co by se stalo, kdyby pán skrytě dominantní nebyl jediný?" sklonil se, aby ho mohl políbit.<br />"Asi by se ve mně projevilo, jaký jsem šílený sadistický hajzl, když bych pobíhal po nocích po městě a zabíjel všechny ostatní tvoje milence..." prohodil mladší a objal ho okolo krku, "měl bys je všechny pustit k vodě, pokud si vážíš jejich života..." pokýval hlavou na oko vážně.<br />"Hmm... to by nebyla zase taková změna od tvého normálního stavu," poškádlil ho s úsměvem a vpil se na několik okamžiků do jeho rtů. "Ale jaguárče po tátovi není, pokud takový táta byl... jaguárče potřebuje hodně lásky od svého jediného, protože je smutňoulinké..." otřel se nosem o ten jeho.<br />"Oh, moje chudinké jaguárče..." Ulquiorra našpulil rty a pohladil druhého dlaní po tváři, než prsty putoval do světlých vlasů, "dám mu tolik lásky, že to ani neunese..." zavrněl a otřel se stehnem o jeho bok.<br /><br />35.4<br />Rangiku přinesla čas do obývacího pokoje a položila konvici tak, aby si Gin mohl nalít do svého šálku. "Nečekala jsem, že dnes přijdeš," řekla pak, když se posadila a podívala se na svého dlouholetého přítele.<br />"Já taky ne, ale doma je to otravné..." zabručel světlovlasý muž a natáhl se pro čaj, aby si mohl nalít. "Všude je otravné..." opravil se potom. Zamračil se a napil neoslazeného čaje. "Kde máš kotě?"<br />"U jeho přítele by měl být," odpověděla Rangiku a zadívala se na muže. "Stalo se něco... že je vše otravné?" zeptala se starostlivě, výraz ve tváři druhého se jí nelíbil. "Tenhle stav často nemíváš..." poznamenala ještě.<br />Starší se ušklíbl, "potkal jsem dalšího Kougu... jen s dlouhými vlasy... netuším, proč na sebe lepím takové existence, ale nedělá mi to dobře..." znova se napil, "nevím proč mi dělá takový problém se vzpamatovat ani ne z měsíčního vztahu s přelétavým psychopatem, když jsem věděl, že tady nebude dlouho i jaký je. To mě štve a proto mám špatnou náladu..." položil šálek. "Štve mě, že mě to štve... ale jsem příliš starý na to, abych potkával dokonalé věci a musel se jich vzdávat..." povzdechl si a ještě více se zamračil.<br />Matsumoto se podrbala na zátylku podobným způsobem, jako to dělal její syn. "No, tak... ani jeden ještě nejsme staří... ale je pravda, že na takové, jako byl Kouga, žádný věk není správný..." Nalila si čaj, aby si nechala chvíli. Vzpomínky na otce jejího syna bolely, protože ho skutečně milovala - a bohužel nebyla jediná, nikdy... "Občas... se bojím... že bude Grimm takový, víš, ten Ulquiorra nevypadá, že by něco takového vydržel... já sama bych se do toho nepouštěla." Zakroutila hlavou. "Ale vím, co znamená potkat někoho takového... a chápu, že tě to štve... ale jsou prostě typy, kterým nejde odolat."<br />"Grimm je po tobě..." jemně se na ni usmál, "nemyslím si, že bude jako jeho otec," natáhl se, aby se mohl znova napít a dolil si šálek. "Ale... nevadí mi, nebo... vyrovnám se s tím, že pokud vím, že nejsem jediný, budu to muset snést, stejně jako jsem se s tím vyrovnal u Kougy. Snažil jsem se to udržet tak, aby by mi nevadilo, že odjede a já už ho nikdy neuvidím. Ale já neumím takové věci..." povzdechl si.<br />"A skutečně už není možnost, jak ho vidět?" zeptala se zamyšleně. "Málokterý milenec stojí za to, aby si s ním člověk kazil život a náladu. Třeba by pomohlo, kdyby sis našel nějakého nového koníčka - alespoň první dny se odreagovat... myslím, že zmrzlina a alkohol není ta správná cesta."<br />"Mám pět psů, tři kočky, veliký byt po strejdovi, o který se musím starat... není to nedostatkem koníčků... Je to ve mně, nepoučím a kdybych našel dalšího toulavého kocoura, vezmu si ho domů stejně, jako jsem si vzal jeho i Kougu, dokud mě nějaký v noci nezabije na orgány... a až odejde budu na tom stejně..." mávl rukou. "Žije v Rusku... bůh ví s kým a kde tam..."<br />"Dobře, když to chceš slyšet, tak jo... Gine, jsi debil, nepoučitelný..." vzdala to Matsumoto a vstala, aby mohla otevřít skříň, kde uchovávala alkohol.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-xxxv http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-xxxv Rok Humra Sat, 07 Apr 2012 22:54:42 +0200 <div><em>Heh. Nechce se mi psát - bolí mne za krkem a mám pocit, že všichni, koho by to zajímalo tam vlastně byli. Takže tento článek bude asi krátký, i když to bylo velice zajímavé a myslím, že všichni, co jsme tam byli, jsme si to užili skutečně hodně.</em></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Ráno jsem vstávala v pět, v šest jsem nasedala na Regiojet (sakra, jak se to píše?), který nezklamal, před desátou se sešla v Praze s Veru a kolem desáté už byla u klubu, kde poctivě čekali Pražané (xD) - bylo nás tam pět dokud nepřišla Nex. To se táhlo do poledne, kdy nás velice hodná paní z klubu pustila dovnitř a dala nám čaj ;), protože byla skutečně zima - byla jsem nachlazená předtím, budu potom, takže ta zima mi byla vcelku jedno - a já jsem se těšila, jak "vytrolíme" ty, co tam budou čekat v domnění, že tam jsou první, když vyjdeme z klubu. Bohužel - vyšli jsme a ještě nějakou dobu byli sami. Trousilo se to pomálu. A samotná skupina také přijela se zpožděním - myslím, že to bylo Brno, kam omylem dojeli.</div><div>Pak měli problém s tím, že je "nechtěli pustit" do klubu. A bylo takové úsměvné koukat se, jak si nosí věci do klubu sami a skoro to neunesou - ovšem pomoc by určitě nechtěli. Ač bych jako švarný galantní princ Dorovi přispěchala na pomoc s bubny a ani bych za to nechtěla půl království a jeho za ženu. ;)</div><div>Nicméně pouštět se začalo v čas.</div><div>Kretén já, když si tak běžím k pódiu a nevšimla jsem si, že tam stojí kapela na boku a podepisuje věci. Zabila jsem to! Měla bych si zajít na oční... a nebo se střelit.</div><div>Věci se dali podepsat předtím a dalo se i obejmout kapelu. Po dlouhém rozmýšlení jsem tedy si šla koupit Cdčko a zase jako "král" - byla jsem ten poslední, kdy již je organizátorka zaháněla, že by měli jít. Ale tak ještě mně to podepsali a objala jsem se s Kiwamu, a ač je to takový "vždy tvářící se jako bručoun", tak mi přišel vcelku milý - nebo jsem z něj neměla pocit, že jako opozdilci by mi to nějak zazlíval, že je zdržuji, tak nevím...</div><div>Koncert začal, já v první řadě - chtěla jsem být pod Kiwamu, byla jsem na druhé straně, nebo spíše u zpěváka.</div><div>Nejprve promluvila organizátorka a řekla, že můžeme pořizovat fotky, ne videa, ale že se bude lít voda, tak že by se nám foťáky mohly poškodit. No, Kiwamu byl neskutečný, protože když někoho viděl, jak někdo natáčí, prostě na něj tu vodu nalil. Kiwamu má úžasné způsoby. Stejně jako - ale teď možná trochu budu desinformovat, protože jsem špatně slyšela - když jsme měli začít skákat s máváním s tričky, tak prostě dal čas, ať si ti, co si tričko nekoupili, koupí: tak se dělá výdělek! XD</div><div>A jak přišel a začal rozlívat sentex - říkala jsem si: "Zlaté Toshiyovo pivo".</div><div>Ať to zní ironicky, tak skutečně mne to spíše pobavilo, než abych si pomyslela své o jeho charakteru. Prostě je svérázný ;) a trochu ignorant a bručoun. XD Nevím, jestli fanoušky nemá rád, asi má... jen svým způsobem. xD</div><div>Hehe. Hayato je úchyl. Občas, když jsem se na něj tak dívala, tak jsem přemýšlela, z jakého blázince ho Kiwamu vlastně vytáhl. Ale je pravda, že již dlouho jsem nebyla na koncertě, kde by se tak vydatně povzbuzovalo a mlátilo hlavou. Bylo to energické.</div><div>Už ani nebudu nějak vyzdvihovat, že se zpěvákovi dalo sáhnout všude, protože popravdě poslední dobou se mi zdá, že jezdím na "live porno exhibice", protože se dá sáhnout, kam člověk chce a toho oblečení mu tolik nepřekáží. Ovšem pár okamžiků přece jen zmíním.</div><div>Hayato měl bosá chodidla - asi si dokážete domyslet, co Durcenwe dělala~ xD Když ostatní šahali na jeho bříško, rozkrok nebo hruď a obličej, já jsem zrovna přicházela na to, že má chlupy na palci u nohy. Ale měl hezká chodidla, líbil se mi jejich tvar - ani neměl ztvrdlé paty od chození bos.</div><div>Dobré také bylo, jak si rozškrábal hruď do krve. Hehe. Jsem mu několik kapek setřela palcem a cítila se jako nejdrsnější, že na koncertě Blood mám jejich "blood" na svých rukou. Prskal i vodu, nejsem si tolik jistá, že na mne - celkově se mu více líbila strana s Munamu a Maki, protože těm to skutečně slušelo ;) -, ale nejspíše i na mne prskl a taky plival, fakt sliny, toho jsem se v duchu smála těm, na které to bylo: z čistě praktických důvodů, že jsem neměla kde si umýt vlasy, jsem tohle příliš nechtěla.</div><div>Nejsem ten typ - už, asi jsem dospěla a nebo zfrigidněla -, že bych jim sahala přímo do rozkroku. Spíše osahám zadek, stehna, hruď méně, na tvář také moc nesahám... no, to je jedno. Ovšem zpěvák v jednu chvíli si strčil ruku napůl do kalhot a že mne se v erotické literatuře líbí, jak druhý milenec dlaň do těch kalhot navádí - tak jsem ji naváděla a říkala si: "yaoi~" a potutelně se usmívala.</div><div>Poslední věc k zpěvákovi je - když vynechám, že fakt umí rozběsnit dav a je to zpěvák, takže nepřekvapivě umí zpívat - že když se natáhl přes nás a já jsem ho objela, tak jsem měla celou ruku od jeho potu. XD A jak se odtahoval, plácla jsem ho po zadku (začínám mít pocit, že mi sexuální zvyklosti mých postav trochu lezou na mozek xD ) - měli fakt hezké kožené kalhoty.</div><div>A ještě něco... naštvalo mne, když viděl mé srdíčko z prstů, že ho pak sám začal ukazovat celému davu! XD</div><div>Byla jsem na straně, kde byl Kazuha (doufám, že se takhle jmenuje). Nejprve to vypadalo, že se moc nebude chtít "lísat" (víte, jak to myslím), ale nakonec nám tam taky dával, čeho jsme chtěli. Osobně jsem ho osahávala střídmě. Ono je totiž rozdíl, když vám j-rocker se sám nabídne nebo když máte možnost si ho vzít. Párkrát se mi podíval do očí, a tak tedy jsem měla svolení, ale kdyby tam ten oční kontakt nebyl, asi bych se ho nedotkla vůbec.</div><div>V jednu chvíli jsem Kazuhovi se snažila dostat pod kalhoty na kůži lýtka, protože měl boty a zjistila jsem, že má kozačky. Naštvalo mne to, protože... nohy. Uvažovala jsem dokonce o tom, že mu tu botu sundám - času na to bylo dost.</div><div>A také jsem ho měla možnost obejmout a plácnout po zadku.</div><div>No, a pohladila jsem ho po tváři, abych zjistila, že byl špatně oholený. Takže asi jsem ho - nehledě na to, co jsem výše psala - také slušně osahala. ;)</div><div>Bubeník Dora bohužel není moc "kontaktní", samozřejmě, že za bubny se nedá moc kontaktní být, ale on ani na konci nepřišel nám podat ruce, což mi přišlo takové stydlivé. Je to korba, i když jako jediný měl šaty. Ovšem já pro takové typy mám slabost. Takže jsem občas trávila čas tím, že jsem ho pozorovala a strašně mne potěšilo, že když jsem mu ukazovala srdíčko, že si ho všiml. Bylo to milé - opravdu.</div><div>Ten koncert byl živočišný, i když jiným způsobem, než bývají Dir en grey a z mé strany tam nebylo tolik emocí, ovšem určitě jsem si ho užila.</div><div>Co mne překvapilo bylo, že i když před koncertem bylo podepisování, tak po koncertu také a tentokrát tam byl i bubeník. Dala jsem mu podepsat Cdčko a objala se s ním. A pak ještě s Kazuhou. Nevím, je to takové, že já mám z j-rockerů vždy pocit, že jsou neuvěřitelně milí, když se nechají obejmout. Člověka si u sebe i chvíli podrží a je to takové opravdu hezké.</div><div>Na to, jak málo mám ráda lidi a nevyhledávám lidský kontakt, s j-rockery se objímám ráda - protože je to společné děkuji a není v tom nic více, než jen kouzlo okamžiku (a zpocená těla~ xD).</div><div>Když jsme vycházeli z klubu, "vytrolilo" nás světlo. Ano, koncert končil za světla, v osm. Zabité!</div><div>Počkali jsme, než budou odjíždět. Zase pozorovali, jak se vlečou s těžkými věcmi. Ještě si udělali poslední naši fotku, zamávali a pak odjeli. Protože jsem stála ještě s Nex trochu více vepředu, tak přímo nám několik okamžiků mávali z auta (a já si myslím, že i Kiwamu).</div><div>Co bych zapomenula je, že mi Kiwamu odlíčený přijde strašně milučký, a Dora - s jeho jednou vyhrnutou nohavicí, "a la jedna noha oholená" - je hezký, podle mne se špatně líčí. Zpěvák je úchyl...</div><div><br /></div><div>A poslední poznámky, když jsem jela za bratrem na kolej, tak jsem se bavila s nějakým Rusem, docela mne překvapilo - že jsem vypadala méně ztracená než on, a proto se mne ptal na cestu -, že jsem mu automaticky odpovídala svou neexistující ruštinou a on si myslel, že jsem Ukrajinka. XD Co si budeme nalhávat, nic krásného z Ukrajinky ve mne není - kdyby bylo, j-rockeři by si všímali více a možná by mělo cenu chodit jinak než bezdomovec XD Ovšem já si stejně platím za jejich těla... xDDD</div><div><br /></div><div>A tady nějaké odkazy na fotky, dokonce jsem tam i vidět já...</div><div><a href="http://ameblo.jp/mad-creator/image-11215996560-11900925925.html">http://ameblo.jp/mad-creator/image-11215996560-11900925925.html</a></div><div><a href="http://ameblo.jp/dd-emon/image-11216007533-11900946206.html">http://ameblo.jp/dd-emon/image-11216007533-11900946206.html</a></div><div><a href="http://ameblo.jp/blood-hayato/image-11216018908-11900967280.html">http://ameblo.jp/blood-hayato/image-11216018908-11900967280.html</a></div><div><a href="http://ameblo.jp/blood-hayato/image-11216010220-11900951214.html">http://ameblo.jp/blood-hayato/image-11216010220-11900951214.html</a></div><div><a href="http://ameblo.jp/dd-emon/image-11216007533-11900946281.html">http://ameblo.jp/dd-emon/image-11216007533-11900946281.html</a></div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/koncert-blood-v-praze http://zavreneoci.blog.cz/1204/koncert-blood-v-praze Sat, 07 Apr 2012 16:03:27 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Už jen dva díly do konce.</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><img width="602" height="502" src="http://nd05.jxs.cz/287/640/6e1d34e57f_84679442_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>34.1<br />Jaegerjaquez vešel do třídy se svým obvyklým úsměvem, který se nepatrně změnil, když se podíval na svého tmavovlasého přítele. Naklonil se přes lavici, aby ho mohl políbit. "Bré ráno," zašeptal u jeho rtů. Školní tašku si položil na volné místo v lavici.<br />Černovlásek se usmál a odpověděl mu, trošku ho překvapilo, že se Grimmjow rozhodl si sednout k němu, i když to bylo vzhledem k posledním několika dnům pochopitelné, ale nevypadal, že by mu to vadilo.<br />Tyrkysovlasý obešel stůl, aby si mohl sednout tam, kde měl tašku. Uvelebil se v blízkosti Ulquiorry. "Jak ses vyspal?" zeptal se pak.<br />"Šlo to..." Cifer se natáhl pro další letmý polibek a opřel se bokem o druhého. "Ty?"<br />"Mám rád svou postel," pronesl Grimmjow hravě, "ale někdo mi v ní chyběl..." Našel jeho ruku, aby s ní mohl proplést prsty. Popravdě moc dobře nespal, bylo toho spousta, o čem musel přemýšlet.<br />Tmavovlasý mladík stiskl jeho dlaň ve své. "Tvá postel má jednu nepřekonatelnou výhodu..." poznamenal s jemným úsměvem. Jemu samotnému by se taky spalo určitě lépe, kdyby se mohl tisknout na svého milence, ovšem musel uznat, že to byl jeho nejlepší spánek za posledních několik dní.<br />Zazvonilo.<br />Grimmjow si volnou rukou začal chystat věci na hodinu. "Protože tam leží jaguárče, já vím..." zavrněl, když si rovnal učebnici s pouzdrem a sešitem.<br />Ulquiorra kývl a natáhl se pro další rychlý polibek, než ho nechal, aby se mohl připravit.<br />Ichimaru došel do třídy dříve než obvykle, ovšem co na něm bylo doopravdy zvláštní, byla absence úsměvu. "Papíry..." zavrčel téměř ve stejný okamžik, jako za sebou zavřel dveře, a bez dalšího slova se vydal ke katedře.<br />Kdyby Jeagerjaquez nevěděl, že Gin nemá žádnou rodinu a kromě jeho mámy ani přátele, myslel by si, že mu někdo blízký zemřel. Co ovšem poznal bylo, že není vhodný okamžik se ani pohnout, ještě nikdy neviděl muže v tak děsivém rozpoložení.<br />Muž se posadil za stůl a podal Kirovi papíry se zadáním, aby je rozdal. Chlapec se na chvíli zarazil, když viděl příklady, ale neodvažoval se cokoliv říct, protože učitel nevypadal, že by se spletl, a i kdyby, že by to bral jako dostačující argument pro zrušení testu.<br />Grimmjowa překvapilo, že dostal stejný test jako ostatní, ovšem byla to obvyklá skupina G. Trochu se vzdálil od Ulquiorry, aby Ichimarua nenapadlo, že opisuje - nechtěl svému příteli zhoršit známku vzájemnými antipatiemi s jejich třídním. Vytáhl si prupisku a začal počítat.<br />"Máte na to deset minut," oznámil jim ještě stříbrnovlasý muž, než se zahleděl do vlastních papírů, stále stejně zamračený.<br />Ulquiorra se mezitím dal jako obvykle do počítání, byl zvyklý dostávat stejné zadání, jako Grimmjow. Dokonce si pamatoval, že o tomhle jim Gin říkal, i když je upozornil, že už je to nad rámec a vlastně to vědět nepotřebují.<br />…<br />Tyrkysovlasý položil tužku a zadíval se na světlovlasého učitele. Nebylo to o tolik těžší než obvykle, až na poslední příklad, který vůbec nevěděl, jak řešit. U těch ostatních si dopomáhal vším, co znal - takové shrnutí učiva, které dokázal vypočítat jen díky pravidelnému opakování, takže nic jiného než vždy. Úpravu měl dobrou, příliš neškrtal. Dalo by se říct, že je spokojený.<br />Ulquiorra dopočítal chvíli po něm, narovnal se a s povzdechem odsunul papír, aby bylo vidět, že skončil. I když mu to dělalo problém, vypočítal všechno, jen nevěděl, jestli dobře. U dvou příkladů o tom dost pochyboval.<br />Gin po chvíli vstal, aby jim tak dal najevo, že čas, který měli na počítání, už uběhl. "Končíme..." bylo jediné, co řekl, než si začal sám vybírat jejich písemky.<br />Grimmjow mu odevzdal tu svou a chvíli na něm zůstal pohledem. Napadala ho taková spousta vtipných průpovídek, co by mu mohl říct, ale nejspíše stárl a moudřel, protože nechtěl dráždit jedovatého hada bosým chodidlem. Jakmile si vzal Ichimaru i test od Cifera, Jeagerjaquez se k němu naklonil, ale v pohybu ho cosi zastavilo. "Ježiši, já jsem Jelimán... teď mi došlo, jak počítat ten poslední příklad~" opřel si čelo o dlaň.<br /><br />34.2<br />Byakuya došel do svého kabinetu jen pár okamžiků po zvonění na přestávku, protože ve své poslední hodině končil o pár minut dříve. Položil si věci na stůl a se zívnutím se protáhl. Bylo to vyčerpávající, mít doma Renjiho i jeho štěně, navíc ta malá chlupatá příšera spala přes den a rámusila v noci, jako by mu to dělala naschvál. Posadil se na židli a dal se do roztříďování věcí, které měl před sebou.<br />Ozvalo se zaklepání na dveře.<br />Černovlasý muž se donutil vstát, a vydal se za zvukem, aby mohl příchozímu otevřít.<br />"Pane profesore," usmál se na něj Renji a více méně sám se pozval dovnitř. Nechal Kuchikiho zavřít, přičemž si šel sednout na stůl. "Přišel jsem pro pomůcky a mám se zeptat, zda by nebylo nějaké video k učivu..." houpal nohama a pozoroval svého milence. "Už od rána... vypadáš unaveně," poznamenal.<br />Byakuya přešel zpět a posadil se znova na židli. "Podívám se potom po nějakém videu... možná..." podezřívavě se na mladšího podíval, než nakonec jen mávl rukou, "stejně je to u vás jedno..." prohodil. "Tvoje štěně mě celou noc budilo..." osvětlil mu potom, proč je tak unavený.<br />Abarai se přesunul tak, aby na druhého dosáhl. "Opravdu?" Pohladil ho po tváři. "To, že studenti nespí kvůli úkolům, to je v pořádku, ale nevyspaný učitel... ach, chudáčku," mrkl na něj a natáhl se, aby ho mohl políbit. "Budu muset Kallei asi více vyřádit..."<br />"Ukaž mi ve vaší třídě jediného studenta, který nespí kvůli úkolům..." starší se nepatrně ušklíbl a povzdechl si.<br />"Já?" pozvedl jedno obočí. "Mým úkolem je spát s tebou, abychom si v hodinách toho tolik nemuseli psát... protože když jsi unavený, diktuješ pomaleji."<br />"Proč já do té hodiny vůbec chodím?" Byakuya se na něj podíval, ovšem neubránil se úsměvu, "šlechetné, jak jsi schopný se obětovat..." poznamenal a natáhl se pro další polibek. "Určitě tě musí stát tolik úsilí se k tomu přemoci..."<br />"No, ani za ty peníze by mi to nestálo," zkonstatoval Renji.<br />"Tolik tě lituji..." černovlasý se narovnal a znova se protáhl.<br />Rudovlasý na něj mrkl. "Alespoň, že si rozumíme," pronesl pak. Natáhl se k němu, aby ho mohl pohladit po tváři a políbit. "Miluji tě," zašeptal, "ale nikomu to neříkej, pak bych nebyl za hrdinu."<br />"Oh..." starší pozvedl jedno obočí, "probíráš s Kurosakim, co za hrdinské činy po nocích vykonáváš?"<br />"Kdybych to s Ogichim probíral, poznal bys to," políbil ho na tvář a narovnal se. "Tak když si takový unavený," začal, protože se cítil částečně vinný, "tak já půjdu Kallei venčit sám po škole a ty budeš relaxovat.<br />"Nebudu se tomu bránit, ovšem budeš mi teď muset vynahradit všechen čas s tebou, o který tak přijdu..." usmál se na něj a natáhl se pro další polibek, jednu dlaň si bezděky položil na jeho stehno.<br />Abarai se podíval na hodiny. "Nevím, zda ty dvě minuty budou stačit..." řekl skepticky, ale polibek druhému oplatil, "a to ještě musíme vybrat video, na které se podíváme..."<br /><br />34.3<br />Ulquiorra se ošil a rozhlédl po neveliké čekárně, do které vstoupili. Už v metru se cítil nesvůj, ale tady měl doopravdy co dělat, aby se nervozitou nerozechvěl. Ohlédl se na Grimma a silněji stiskl jeho ruku, než ji na chvíli nechal, aby si mohl sundat mikinu a posadit se na jednu ze židlí.<br />Tyrkysovlasý se na něj povzbudivě usmál a posadil se vedle něho. Měl jen tričko s vtipným obrázkem punkerského skunka a nápisem "spunk", takže se vysvlékat nemusel. Znovu našel jeho ruku, aby s ní mohl proplést prsty a políbit ho na její hřbet. "Neboj," zašeptal do jeho kůže. Hezky voněla.<br />Druhý mladík se pokusil o jemný úsměv, "trošku mě to celé děsí..." přiznal se. Celou tuhle návštěvu zařizoval jeho milenec a on se tomu nijak nebránil, ovšem když tu teď seděl a čekal, až si ho zavolají do ordinace, přestával si myslet, že to byl tak dobrý nápad.<br />Grimmjow se natáhl, aby ho mohl políbit na tvář. "Jsem tu s tebou, společně to dáme," upřímně se na něj usmál, "mluvil jsem se sestřičkou a přišla mi milá, a ten doktor je prý skutečně dobrý..."<br />"Jo..." tmavovlásek pokýval nejistě hlavou, "bude to v pohodě..." šeptl a znělo to, jako by přesvědčoval spíš sebe.<br />Jaegerjaquez jej pohladil po vlasech. "Bude," kývl a zadíval se na dveře. Odmlčel se. "Zajímalo by mne, kdy se z toho Ichimaru dostane, ta hodina byla úplně bez řádu a smyslu," začal Grimmjow. "A to, že dal všem skupinu G, bylo na něj příliš férové vůči mé osobě..."<br />Ulquiorra se lehce zasmál, "vypadal vážně hrozně," uznal. "Navíc potom odešel... nepamatuju si, že by Ichimaru kdy chyběl..." pokýval hlavou.<br />"No, ono to asi souvisí s tím, že si nikdo z nás nepamatuje, že by kdy měl Ichimaru nějaký vztah," podrbal se na hlavě. "No co... i když se ke mně choval férově, tak stejně se mu podařilo, abych byl za toho špatného ve třídě zase já..." Povzdechl si.<br />Z ordinace vyšla mladá sestřička, a než stihl Ulquiorra světlovlasému odpovědět, zavolala si ho k sobě. Okamžik mu trvalo, než se odhodlal nejistě zvednout, a pomalu se za ní vydal.<br />Grimmjow ho pozoroval, než se za ním zavřely dveře, poté si zašel ke stolu pro nějaký ženský časopis a začal si v něm listovat.<br /><br />34.4<br />Ulquiorra se při chůzi opíral hlavou o rameno svého milence a prsty si hrál s těmi jeho. Příliš nevnímal cestu, stále ještě přemýšlel nad svojí první návštěvou doktora, i když to nebylo tak hrozné, jak očekával. Alespoň si ho tam nenechali.<br />Grimmjow se zastavil. "Myslíš, že když chvíli budeme číhat tady za křoviskem, rozluštíme záhadu Renjiho černovlasého šamstra?" zeptal se najednou a kývl dopředu. "Už to mám... jelikož určitě vždy venčí Renji psa - pokud se tomu, co vidím, dá říkat pes - se svým šamstrem... a jelikož tam teď není... tak musí být jinde... a jsi jím ty, protože jsi se mnou a černovlasý."<br />"Oh..." Ulquiorra se zadíval na Renjiho, "to by mě s tebou neměl vidět..." prohodil, ovšem nevypadalo to, že by to hodlal uskutečňovat. "Co když měl Renji stejného černovlasého šamstra jako Gin a oba teď osaměli ve stejnou chvíli?" navrhl.<br />"Ne, Mugen se tu objevil později, než dostal Renji psa..." zakroutil hlavou tyrkysovlasý. "Půjdeme si pohladit štěně?" zeptal se pak dětským tónem. "Sice moc psy nemám rád, ale ta chlupatá koule nevypadá psovitě..."<br />"Můžeme..." tmavovlasý mladík se pousmál. Když se přiblížili dostatečně na to, aby si jich štěně mohlo všimnout, rozběhlo se nadšeně k nim a rozjiveně skočilo na Grimmjowa.<br />"Hoj, Renji," mávl Grimmjow na svého kamaráda a sklonil se, aby podrbal štěně. "Huh, nelízej mi ruku... a obličej nech taky..."<br />Rudovlasý k nim také došel. "Kallei, fuj..." a štěně skutečně poslechlo, "k noze, sedni, tak hodná... piškot." Daroval psovi pamlsek a on zůstal sedět, ovšem toužebně se koukal na Grimma, kterého chtěl celého oblíznout.<br />"Tak kolik holek jsi na tu kouli ulovil, když je taková přítulná a roztomilá?" zeptal se Grimmjow.<br />Ulquiorra se ke zvířeti sklonil a s širokým úsměvem ho začal drbat mezi ušima. "To je úžasné štěně..." ohodnotil psa a dřepl si k němu, aby se mu mohl začít věnovat oběma rukama.<br />Abarai se hrdě usmíval, jako spokojený otec. "No, pár jich bylo..." přiznal. "Osamělý kluk se štěnětem je asi sexy..." začal se smát Renji.<br />"Vidím, i Ulquiorru bys mi sbalil," podíval se pobaveně tyrkysovlasý na svého přítele.<br />"Ne..." tmavovlásek se otočil na Grimmjowa a věnoval mu dotčený pohled, "já jen hladím štěně," zamručel a vstal, aby se mohl natáhnout ke svému milenci pro polibek, "Renji by mě stejně nechtěl..."<br />"Pravda, jsem zadaný... jinak bych tady Kallei ani neměl, Grimme, co to máš zase za pseudo logické teorie?" zašklebil se na něj rudovlasý. "A co vy vůbec tady? Jsi špión Ogichiho?"<br />Grimmjow pohladil Ulquiorru po zádech a rukou se uhnízdil na jeho hýždích. "Monstrum již dávno ví, s kým to táhneš, má na to desátý smysl..." mrkl důvěrně na Abaraie. "Ale to mi připomnělo, že když jsem byl u kotěte, stěžovalo si, že hafana ještě nevidělo."<br />Ulquiorrovi dělalo problém, aby se držel Grimmova způsobu nazývání jeho známých, ovšem měl pocit, že se chytá, až na hafana, u kterého si nebyl jistý, jestli je to štěně, se kterým tu červenovlasý mladík stojí, nebo někdo z okolí tyrkysovovlasého. Znova se sklonil ke kouli, která si ho zvědavě prohlížela velikýma černýma očima, a začal ji drbat.<br />"Kdyby Ogina věděla, tak bych to věděl já, že to ví...." zakroutil hlavou rudovlasý, "vidíš... Zabi... hmm... ještě by Kallei umačkala." Natáhl ruku s piškoty k Ulqiuorrovi. "Řekni jí pac a když ti ji dá, tam mu můžeš dát piškot," poradil, přičemž se na černovlasého mile usmál.<br />Ulquiorra mu úsměv široce oplatil a vzal si pamlsky, aby se mohl pokoušet chtít po štěněti pac. Dařilo se mu to víc, než čekal.<br />"A vůbec... co tě vedlo za sestrou?" zeptal se rudovlasý. Jaegerjaqueza.<br />Grimmjow se ošil. "Byl jsem se na něco zeptat," odpověděl pak.<br />Ulquiorra se na něj zvědavě otočil, ovšem sám se na nic neptal. Přece jen na tom nebylo nic zvláštního, po chvíli vrátil ke štěněti. "Jaktože vy nemáte žádné zvíře, Grimme?" napadlo ho po chvilce.<br />"Protože Grimmí je maminčino koťátko," dětsky se usmál. "Mamka má alergii na zvířecí chlupy, je toho víc... kočky, psy... Řízek je jídlo... a rybičky a tak... to jsem nikdy nechtěl." Pokrčil rameny.<br />"Aha..." tmavovlasý pokýval hlavou a otočil se na něj, "je to škoda..." zamručel, "určitě by ti to se psem slušelo..." usmál se na svého milence.<br />"Ty perverzíne~" dloubl do něj Grimmjow. "Když jsem byl menší, chtěl jsem kotě..." zavzpomínal, "ruská modrá to myslím byla... ta by mi taky slušela." Zasnil se. "Hmm... ale co... stejně bych neměl čas na kočku..."<br />"Ty...! Nemyslel jsem to tak!" Ulquiorra mu dloubnutí oplatil pěstí do kolene, i když to nebylo silně, takže to tyrkysovovlasého nemohlo bolet. "Ruské modré jsou pěkné..." pokýval potom hlavou.<br />Grimmjow se usmál a vzal si ze sáčku piškotů jeden pro sebe.<br />"Asi už půjdu, jsem tady dobrou hodinu," podíval se na mobil Abarai. "Kdyby ti Kallei chyběla, tak řekni a můžeme se někdy domluvit a půjdeme společně venčit... ty Grimma a já tuhle bílou kouli," mrkl přátelsky na Ulquiorru. "A ty, Grimme, kup si vlastnís piškoty!" Vytáhl z kapsy vodítko s náhubkem.<br />"Koupím mu piškoty a vodítko..." pousmál se Ulquiorra a narovnal se, aby se mohl přitulit zpátky k tyrkysovovlasému.<br />"Slyšel jsem od Ogichiho, že jsi na takové věci..." zasmál se Abarai. Připnul si psa k sobě. "Hehe... mějte se kluci," mávl jim a otočil se k odchodu. "Tak... Kallei, u nohy... no... vidíš..." a kráčel směr neznámý.<br /><br />34.5<br />Růžovolasá chvíli čekala před dveřmi bytu, než se otevřely a odhalily tak tvář muže s dlouhými světlými vlasy. "Zdravím..." nadhodila a široce se na něj zazubila, i když to vypadalo trošku nervózně. Dlouhé růžové vlasy měla sepnuté v culíku, který jí spadal po zádech a vypadalo to, že sem jde přímo z práce, protože byla oblečená do kostýmku a měla u sebe černý kožený kufřík.<br />"Neměl jsem pocit, že sis tu něco nechala," pronesl klidně muž a ani se na ni nepodíval, přesto ustoupil od dveří, aby mohla vejít. "Vše tvé si můžeš odnést... jako vždy..." dodal ještě a vydal se do kuchyně, kde se zdálo, že zrovna si něco připravoval.<br />Vlasy měl rozpuštěné až na možná trochu vtipnou čelenku, oblečený byl do kostkované košile a černých kalhot. V bytě byl dokonalý pořádek a svěží vůně. Nebyl velký, ale prostoru tam bylo tak akorát pro muže jeho věku, který má rád klid.<br />Zabimaru si položila kufřík na botník a vyzula se, než se pomalu vydala za ním, zastavila se ve dveřích, "přišla... přišla jsem se ti omluvit... prosím nech mě ti to... vynahradit..." ošila se a nervózně pohodila hlavou. Nebylo to poprvé, co se pokoušela o omluvu, od chvíle, co ji blonďák vyhodil ze svého bytu, ovšem na telefonáty neodpovídal a teprve teď se jí podařilo docílit toho, aby ji vpustil dovnitř.<br />Světlovlasý vzal do ruky nůž a začal krájet mrkev, aby se lépe odšťavnila v mixéru. "Vynahradit?" zeptal se pouze. "Copak? Nesneseš se se svými bratry... nebo si propila výplatu na tento měsíc a potřebuješ se někam uklidit?" jeho hlas byl stále klidný. Avšak dal najevo, kolik ji chce poslouchat, když nasypal přichystanou zeleninu do mixéru a zapnul ho. Tiché to zrovna nebylo.<br />Řůžovovlasá se narovnala a věnovala mu poněkud dotčený pohled, i když se na ni nedíval. Chtěla ještě přidat něco ke své omluvě, ovšem jeho nařčení se jí dotklo, přestože že muž měl částečně pravdu. "Myslíš, že sem chodím jenom, když není kam jinam?" zeptala se.<br />"Asi tak... " kývl a vypnul mixér, aby mohl šťávu s dužinou nalít do sklenice. "Je to stále to samé, nemyslíš?" přešel ke stolu. "Nehodíme se k sobě, a tohle všechno nemá cenu."<br />"Takže ti bude úplně jedno, když teď odejdu a už mě nikdy neuvidíš?" zamračila se, "není to všechno jenom moje vina, uvědomuješ si to?"<br />"Hmm..." zamručel. "Cítím se vinen, že po desátém tvém pokusu ti řeknu nechoď, a když se otočíš, že přece jen půjdeš, tak ti to nedovolím..." Zakroutil hlavou a povzdechl si. "Chvilku to bude dobré... a pak zase přijdeš s něčím... něčím takovým," vyčetl jí.<br />"Nebyla to moje chyba..." rozpustila si vlasy při třetím pokusu si je prohrábnout, který ztroskotal na jejich účesu. "Nebude se to opakovat..." skousla si spodní ret. "Vůbec by se to nestalo, kdyby si dal najevo, že vůbec víš, že existuju."<br />Yylfordte se napil šťávy. "Neboj, připomínáš se mi věčně... a dost hlasitě..." utrousil. "Mimochodem, příště rovnou řekneš, že jsem ti ho do postele strčil já?" zeptal se, ale nenechal ji odpovědět. "Jsi tak sobecká..."<br />"Je těžké se ti připomínat, když tu ani nejsi..." ušklíbla se, "ukaž mi kohokoliv jiného, kdo by s tebou vydržel tak dlouho, když já jsem podle tebe tak sobecká! Přišla jsem, protože mi na tobě záleží, protože mi chybíš! Promiň mi, že mě mrzí, když si ze mě děláš boxovací pytel... doslova..." pořád se jí dařilo na něj nekřičet.<br />"Chuděrko," podíval se na ni a odložil sklenici. "A ono je úplně v pořádku, vymetat bary nebo rovnou chlastat doma, když se ti cokoliv postaví do cesty. A když já nemám náladu na řešení těch kravin, v kterých se plácáš, tak šup do postele s někým jiným..." Propaloval ji pohledem. "Potřebovala ses nechat přeoperovat, a teď fňukáš... když bylo jasný, že to bude všechno těžší."<br />"Kdy jsem po tobě chtěla, abys zůstal doma, když jsem, jak říkáš, vymetala ty bary, kdy jsem chlastala doma, když jsem mohla být s tebou...?" znova si prohrábla vlasy a povzdechla si. "Jsi hajz... jsi zasranej impotentní hajzl! Víš co? Utop se tu v těch svejch protejnovejch břečkách! Sám!" otočila se a vydala se ke dveřím, vzala boty do jedné ruky a kufřík do druhé, ovšem i tak se jí podařilo za sebou hlasitě prásknout dveřmi. Sesunula se po dřevě do kleku a skryla si tvář do dlaní.<br />Yylfordte hodil skleničkou po stěně a rozzuřeně bouchl do stolu. Sklonil hlavu a vydýchával všechen vztek.<br />…<br />Muž otevřel dveře a podíval se na růžovovlásku. Dřepl si k ní. Nebylo to poprvé, co se mu tahle zhroutila za dveřmi - na místě, kde ji mohl najít a byl za to rád. Strčil před ni zeleného opičáka, kterého ji kdysi koupil. "Tady Fridolín čekal, až se vrátíš... pojď dovnitř. Kam patříš..."<br />Zabimaru si od něj vzala plyšáka a přitáhla si ho k sobě, než mu věnovala rozmazaný pohled. Chvíli to trvalo, než se začala beze slova zvedat, aby mohla vejít, jako by zaváhala. Boty i kufřík hodila na zem, když se za nimi zavřely dveře, a pevně světlovlasého objala okolo krku, čelo si opřela o jeho rameno. "Hajzle..." neodpustila si šeptem.<br />"Jsem," souhlasil Yylfordte, "ale ty jsi stejně špatná jako já..." Políbil ji něžně do vlasů. "Pojď do postele," zašeptal do jejího ouška.<br />"Jsi otřesný..." silněji se k němu přitiskla a políbila ho na krk, než si pomalu našla rty cestu až k těm jeho. Pomalu mezi ně pronikla jazykem, zatímco jednou rukou vjela do blonďatých vlasu a začala ho tlačit ke dveřím do ložnice.<br />"Jsem," pousmál se do polibku. Nechal se dotáhnout až ke dveřím, které otevřel a znovu za nimi zabouchl. Až poté jí začal rozepínat sako od kostýmku.<br />Růžovovlasá oběma dlaněmi pronikla pod látku jeho trička a bříšky prstů se vydala lehce po jeho vypracovaném těle. Opřela se zády o dveře a usmála se do jeho rtů, "chyběl jsi mi..." zašeptala.<br />"Jak moc?" zvrněl Yylfordte a postupně začal rozepínat knoflíček po knoflíčku její bílou košili.<br />"Šíleně moc..." jazykem přejela po jeho rtech a oddálila se, aby mu mohla tričko přetáhnout, přes hlavu. Vydala se lehce kousavými polibky na jeho krk a dlaněmi začala monotónně hladit jeho boky.<br />"Mmm... hezky voníš," popravdě mu ta vůně chyběla, stejně jako celá bytost Zabimaru. Skvlékl ji sako i s košilí a sedl si, aby si ji mohl stáhnout do klína. Rozepl jí podprsenku a začal jí líbat na klíční kosti.<br />Zabimaru se opřela jedním kolenem o okraj postele a vjela muži prsty do vlasů. Přivřenýma očima se zadívala do těch jeho a sklonila se k rychlému vlhkému polibku, než se vydala k jeho uchu a přejela po něm jazykem, lehce ho kousla. "Potřebuju tě," zašeptala a přitiskla se na něj.<br />Yylfordte se sklonil, aby ji mohl políbit na znamínko, které měla v dekoltu. Dlaněmi sjel na její hýždě. "Nevím... jestli..." šeptl. "Dnešek byl... náročný..."<br />Růžovovlasá se od něj lehce odtáhla, aby mu viděla do tváře. "Takže...?" skousla si ret a trošku si povzdechla. Odsunula se na okraj jeho klína a sjela mu dlaněmi na boky.<br />Políbil ji na rty. "Budeme se mazlit?" navrhl a pohladil ji po tváři.<br />"Samozřejmě …" usmála se letmo a naklonila se pro něžný polibek.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-xxxiv http://zavreneoci.blog.cz/1204/ff-bleach-rok-humra-xxxiv Rok Humra Wed, 04 Apr 2012 20:44:22 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong><em>Dneska jen krátký...</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><span style="color:#000"><img width="700" height="384" src="http://nd05.jxs.cz/977/234/2d6b23a453_84582163_o2.jpg" /></span></div><div><span style="color:#000"><br /></span></div><div><br /></div><hr /><div><span style="color:#000"><strong><br /></strong>Mugen stál na chodníku a pozoroval, jak se pomalu smráká, někteří vzorně pracující se teprve vraceli domů z práce a on se jim poočku vysmíval. Nesnášel tenhle způsob vzorného správného života. Na několik okamžiků se ztratil ve svých myšlenkách, z kterých jej vyrušila známá tvář černovlasého muže, která se objevila mezi jinými.<strong><br /></strong>Nečekal ho zde, i tak se na něj široce usmál.<strong><br /></strong>O něco starší muž s krátkými vlasy na sobě nedal znát, že si jej všiml, přestože k Mugenovi směřoval. Až teprve byl u něj, zvedl jeden koutek rtů - působil příjemným dojmem, jen ten úšklebek to kazil.<strong><br />"</strong><em>Hmm... pojď sem, ty nezvěstný</em>," šeptl k němu v ruštině a přitáhl si ho do objetí. Nejprve jej políbil na jednu tvář, poté na druhou a nakonec se vpil do jeho rtů. "<em>Chutnáš po penězích, ještě ses nepochlubil, kde jsi našel úkryt.</em><strong>"<br /></strong>Mugetsu se mu podíval do očí a polibek mu vroucně oplatil. "<em>Neptej se</em>."<strong><br /></strong>Ichimaru se zrovna vynořil zpoza rohu nedaleko od nich, v jedné ruce měl tašku s nákupem a v druhé vodítka. Rozhodl se zajít do obchodu a se psy, když stejně doma nebylo co dělat a protáhl si procházku docela velkou částí města, než skončil tady. Překvapeně pozvedl jedno obočí, když si všiml dvojice na druhé straně a na okamžik se zarazil.<strong><br /></strong>Napadlo ho, že existence, se kterou se kousek od něj Mugetsu objímal, je jeho bratr, vypadali z téhle vzdálenosti téměř identicky, až na délku vlasů, byl to dost zajímavý pohled.<strong><br /></strong>Mugetsu zůstal se dívat do očí druhému, přičemž si skousával spodní ret. Krátkovlasý vzal jeho tvář do dlaní a palci mu roztáhl koutky rtů do úsměvu. Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ho. Poté si ho přitáhl do objetí a pevně ho v něm sevřel. "<em>Sledují nás, cítíš...?</em><strong>"</strong> zašeptal. Znovu se od něj odtáhl a dal mu prst na rty. "<em>Zítra skončí svět, chvěješ se touhou to spařit... ale ty musíš jít se mnou... domů.</em><strong>"</strong> Vytáhl z kapsy flashku. "<em>Všechny informace,</em><strong>"</strong> znovu se vpil do jeho rtů, než o krok ustoupil. "<em>Přestaň se tvářit jako člověk...</em><strong>"<br /></strong>Gin je ještě chvíli pozoroval, než s povzdechem zakroutil hlavou a jal se pokračovat v cestě domů. Nevypadal, že by mu vadilo, že musí projít okolo bratrů. Ignoroval Mugetsu, ani ne tak proto, že by byl uražený nebo něco podobného, jen černovlásek nevypadal, že by měl čas - a nejen to - pro cokoliv jiného než svého sourozence.<strong><br /></strong>Napoleon se na okamžik zarazil a zavrčel na krátkovlasého muže, ovšem lehké cuknutí vodítka stačilo k tomu, aby si ho raději přestal všímat.<strong><br /></strong>Mugetsu na sobě nedal znát, že si světlovlasého všiml. Byly okamžiky, v nichž nesměl existovat nikdo jiný než právě jeho bratr, protože si to Kaien nepřál. A mohl být nebezpečný. "<em>Člověkem bych nikdy být nemohl, protože člověk nemá bratra Bohem,</em><strong>"</strong> zašeptal oddaně a podřízeně, částečně se v tom skrývalo i něco milostného.<strong><br /></strong>Druhý muž mu vložil flashku do kapsy na kalhotách. "<em>Vrátíme se domů... brzy...</em><strong>"</strong> položil mu ruku na rameno, chvíli ji tam podržel, než se vydal vstříc nočnímu městu.<strong><br /></strong>Nebylo to náhodné setkání. Mugetsu stiskl v kapse předmět, z něhož byla cítit duševní síla jeho bratra a zavřel oči. Mohl jít za Ginem, přesto se vydal třetím směrem. Potřeboval být sám - jeho vztah s bratrem byl tolik komplikovaný.<strong><br />…<br /></strong>Gin si přenesl notebook na postel, aby si k němu mohl lehnout, a oblečený jen v domácích kalhotách a obklopený psi, kteří byli očividně rádi, že se s ním konečně můžou zase na posteli válet oni, si na něm něco četl. Zamručel, když doroloval na konec stránky, a líně se převalil na záda. Pousmál se, když si Alexandr položil hlavu na jeho břicho, a začal ho drbat za ušima.<strong><br /></strong>Mugetsu se svým obvyklým způsobem vetřel do bytu a zavřel za sebou. Na tváři měl zvláštní výraz, když si vyzouval boty.<strong><br /></strong>Gin se nadzvedl na loktech a zadíval se na něj tázavým pohledem, ovšem nevypadalo to, že by hodlal promluvit jako první. Nepatrně se usmíval tím svým nečitelným liščím způsobem, který mohl být stejně moc dobrý, jako špatný.<strong><br /></strong>Černovlasý se na něj okamžik díval, jako kdyby zvažoval, zda má promluvit. Poté se vydal k posteli a klekl si k němu. Vytáhl z kapsy útržek papíru a podal mu ho. "Tady... zítra nechoď," řekl mu pak.<strong><br /></strong>Stříbrnovlasý si lístek vzal a chvíli si ho prohlížel, než se otočil, aby ho mohl položit na noční stolek. Přestal se usmívat. "Tolik ti na mě záleží?" zeptal se, byla v tom znát trocha překvapení.<strong><br /></strong>Mugetsu zůstal mlčet - byly věci, které nikdy neříkal. Chvíli se díval do tváře Gina, než vstal a přešel k místu, kde měl odložený svůj laptop. Přejel po něm prsty a z kapsy vytáhl flashku, kterou dostal od bratra. Pro něj to byl úkol na méně než hodinu, ovšem nevěděl, zda ho má důvod odkládat.<strong><br /></strong>Starší se otočil na bok, zády ke tmavovlasému. "Děkuju," prohodil a nepatrně se usmál, mlčení druhého bylo možná lepší, než kdyby mu na to nějak odpověděl. Stačilo mu. Musel uznat, že na něj doléhalo, jak málo času jim zbývalo, zvykl si na Mugetsu i se vším špatným, nepříjemným a otravným, co mladší do jeho života přinášel. Natáhl se a dal se znova do drbání Napoleona, který se s příchodem Ginova milence odtáhl.<strong><br /></strong>Černovlasý se s laptopem usadil na zem do tureckého sedu a začal na něm pracovat. Na okamžik zvedl pohled k druhému. Nakonec ovšem se jen znovu vrátil k počítači. Nebude mu říkat, že zítra odjíždí - nechtěl se loučit. Zmizí, dělal to tak vždy.<strong><br /></strong>Chvíli to trvalo, než se světlovlasý znovu otočil k němu. "Pojď sem..." pobídl ho, "nebudu se ti dívat přes rameno..." pousmál se.<strong><br /></strong>Mugetsu se znovu na něj podíval. "Stejně bys tomu nerozuměl," a přestože předtím nechtěl snad vypadat, že to dělal z důvodu utajení - i když jiné vysvětlení by nejspíš pro něj bylo akceptovatelné ještě méně -, tak se zvedl a šel si sednou na postel za starším mužem.<strong><br /></strong>Gin mu udělal místo a počkal, až se Mugetsu posadí, než se posunul na posteli výše, aby byl u něj, i když stále ležel. Podal si do prstů pramen jeho vlasů a bezděky si ho začal namotávat na ukazováček. "Pořád mi dlužíš snubní prsten..." prohodil.<strong><br />"</strong>Co kdybychom přešli takové hlouposti a rovnou se raději dostali k svatební noci?" zeptal se Mugetsu, přičemž četl pokyny, které měl od bratra. Bylo tam všechno, jejich kódy prokládané azbukou a ruskými slovy, jejich společný bratrský jazyk znal lépe než mateřštinu a věřil, že by byl špatně dešifrovatelný - odkazoval se na jejich společné zážitky.<strong><br /></strong>Stříbrnovlasý se vytáhl do sedu a naklonil se k mladšímu, aby mu mohl věnovat letmý polibek na krk. "Odjíždíš zítra...?" zeptal se tiše.<strong><br />"</strong>Hmmm..." souhlasil jen Mugen.<strong><br /></strong>Ichimaru si povzdechl a opřel si bradu o jeho rameno, "ráno zmizíš a už se tu nikdy neukážeš...?"<strong><br /></strong>Černovlasý zaklapl laptop a odložil ho. Stáhl si Gina pod sebe a obklíčil ho pažemi. "Nemluv, jako kdyby na tom záleželo..." přivřel oči a políbil druhého docela něžně na čelo. "Nechci se loučit a nijak vázat, pokud budu chtít, způsob, jak tě kontaktovat, si najdu..." políbil ho na rty. "A pokud nechceš si projet alespoň tu svatební noc, myslím, že bych měl jít."<strong><br />"</strong>Neřekl jsem, že nechci..." Ichimaru se lehce pousmál a objal ho jednou paží okolo krku, aby si ho sám přitáhl do něžného, přesto hlubokého polibku. Volnou rukou putoval na jeho bok a vklouzl pod lem trička, aby se mohl usídlit dlaní na holé kůži svého milence.<strong><br /></strong>Mugetsu se spokojeně usmál do polibku, možná se mu samotnému nechtělo Gina dnes v noci opouštět. Vetřel se svýma nohama mezi jeho stehna a dlaní mu přejel po plochém bříšku k lemu domácích kalhot. "Jaké překvapení tam najdu?" zašveholil pobaveně a s úsměvem.<strong><br />"</strong>To záleží na tom, co čekáš, že tam najdeš..." oplatil mu starší. Jednou nohou ho objal okolo pasu a oběma rukama chytil lem jeho trička a popotáhl ho nahoru v náznaku toho, že by mu ho rád sundal.<strong><br />"</strong>A co bych měl čekat?" oplatil mu škádlivě, než si sám svlékl tričko. Hodil ho někam za sebe, nezajímal se o něj. Poté se sklonil a jen nepatrně nadzvedl lem, aby se mohl kouknout do tmavého prostoru. Rychle ho zakryl a narovnal se. "Hmm... pokračoval bych v odhalovaní ve sprše... dokud se neumyji, nebudu tě nutit mne olizovat," našpulil rty a začal se zvedat.<strong><br /></strong>Gin se pousmál, "když to podáš takhle, skoro se bojím, co by na mě odkud mohlo vyskočit..." prohodil a natáhl se pro rychlý polibek, "tak vstávej," pobídl mladšího.<strong><br /></strong>Černovlasý na něj vyplázl jazyk a postavil se. "Mugen chce být jednou civilizovaný a místo vděku si z něj dělají srandu, pche..." pronesl hravě a vydal se do koupelny.<strong><br /></strong>Světlovlasý se zvedl z postele a následoval ho. <strong><br /></strong>Mugetsu se postavil před zrcadlo v koupelně a podíval se na sebe. Vlasy měl již skutečně přehnaně dlouhé. Chvíli laškoval s myšlenkou, že vezme nůžky a ustřihne si culík hned, aby ho mohl podat Ginovi, ušklíbl se nad tím. A shodil ze sebe kalhoty. Byl rád, že budou mít na chvilku soukromí bez zvědavých očí, co je stále pozorovaly.<strong><br /></strong>Starší za sebou zavřel dveře a sám se zbavil přebytečných kusů oblečení, "určitě ti to sluší s mokrými vlasy," poznamenal, než přešel ke tmavovláskovi a vzal ho okolo pasu. Políbil ho a aniž by rozpojoval jejich rty, začal ho tlačit do sprchového koutu.<strong><br />"</strong>Někdy mám pocit, že jsi jasnovidec," pronesl Mugetsu, když jejich rty se od sebe na okamžik vzdálili a pustil vodu, "mluvíš o věcech, o kterých bys vůbec neměl vědět... a to jen díky tomu, že si je odvodíš ze situace... nechápu, jak někdo jako ty se mohl zahrabat ve školství." Prsty se usídlil na jeho tváři a prohlížel si ho. Déšť teplých kapek, co mu dopadal na záda byl příjemný.<strong><br />"</strong>Není to tak hrozné..." světlovlasý muž jen pokrčil rameny a dlaněmi se přesunul na jeho boky. Donutil ho postoupit ještě o pár kroků dozadu, až se druhý dotýkal zády zdi, a znova se vpil do jeho rtů.<strong><br /></strong>Černovlasý pomalu přejel prsty z jeho tváře po krku na ramena a hruď, jako kdyby si ho snažil zapamatovat. "Líbilo by se mi, kdybys byl třeba detektiv," zavrněl do jeho rtů a jednou rukou putoval na jeho hýždě, aby si mohl druhého přitáhnout blíž a cítit jeho rozkrok na svém.<strong><br />"</strong>Vzrušuje tě představa, že až usneš, připoutám tě želízky k posteli a ráno ti oznámím, že tě zavírám za to, co děláš?" pozvedl jedno obočí a otřel se o mladšího, jazykem hravě přejel po jeho rtech, než se letmými polibky vydal po Mugetuově obličeji na krk.<strong><br />"</strong>Nemáš vhodnou postel na poutání Mugena... navíc já se z každých pout dostanu," přivřel oči a široce se usmál. "Ale je to rajcovní představa," poznamenal, přičemž se opřel do stěny, jak se nechával opečovávat druhým. Naklonil hlavu na stranu, aby mu udělal místo a spokojeně vydechl. "Celkově by to bylo jak ve filmu," poznamenal.<strong><br /></strong>Gin putoval jednou rukou po jeho vypracovaném bříšku a hrudi výše a zastavil se u bradavky, aby si s ní mohl začít hrát palcem. Ještě chvíli se věnoval jeho kůži rty, než se vrátil ke rtům, "třeba bych použil něco jiného, než pouta..." zavrněl do je úst, volnou rukou se vydal k jeho rozkroku, "přesně vím, za co bych Mugena připoutal..."<strong><br />"</strong>A to?" zeptal se zvědavě. "Omlouvám se, ale schopnost jasnovidectví mi není vlastní..." I druhou dlaní se usídlil na jeho hýždích a spokojeně po nich přejížděl prsty, občas se vrátil na jeho bedra a boky, aby si ho k sobě blíž přitáhl.<strong><br />"</strong>Když ti to prozradím, ztratí to veškerý smysl..." světlovlasý se široce usmál.<strong><br /></strong>Druhý si ho přitáhl k polibku a kousl do spodního rtu. "Ještě se nikomu nepodařilo mne spoutat," poznamenal a otočil se i se svým milencem, aby si jej opřel o stěnu. Natáhl se pro sprchový gel a nanesl si ho na ruce, poté jej začal po hrudi druhého roztírat, přičemž klesal níž po jeho bříšku až k rozkroku.<strong><br />"</strong>Třeba se jednou dočkáš..." starší se odevzdal jeho dlaním a znova se vpil do jeho rtů, hrál si zuby se rty svého milence a jazykem mu vycházel vstříc, užíval si Mugenovy doteky a čistou jeho přítomnost. Vlastními pažemi se usídlil okolo jeho krku a více si ho k sobě přitáhl.<strong><br /></strong>Mugetsu sjel dlaní až do jeho rozkroku a začal ho táhlými pohyby vzrušovat. Celá koupelna příjemně voněla po sprchovém gelu a ta teplá voda byla také příjemná, až se vlastně černovlasému vůbec nechtělo spěchat. "Víš, že tě tu teď nechrání psi?" zeptal se najednou.<strong><br />"</strong>Chceš mi provést něco hrozného...?" Gin pozvedl jedno obočí a zadíval se na druhého, lehce se vybízel jeho ruce, vlastními prsty si hrál s černými vlasy.<strong><br />"</strong>Třeba kdybych ti zlomil nohu, tak by ti to půl roku vydrželo," zažertoval.<strong><br /></strong>Světlovlasý se rozesmál, "pokud mi jen zlomíš nohu, pořád to ještě přežiju..." neodpustil si a natáhl se pro rychlý polibek, "ale pořád by ti asi dělalo problém se odsud potom dostat, aniž by se i tobě něco nestalo..." prohodil, narážel při tom na to, že jediný východ z koupelny byl dveřmi, za kterými bylo pět dobrmanů.<strong><br />"</strong>Pche, ještě mne neznáš..." zavrněl, "pro mne není nic nemožné." Otočil si druhého k sobě zády a znovu si namydlil ruce, aby mu mohl začít umývat záda. Líbila se mu Ichimaruova postava.<strong><br />"</strong>Dokážu si to živě představit..." světlovlasý se pro sebe pousmál a opřel se rukama o stěnu před sebou, než spokojeně zavřel oči. "určitě zvládneš třeba skvělou masáž zad..."<strong><br /></strong>Mugetsu začal o něco intenzivněji a smysluplněji přejíždět po jeho zádech dlaněmi, ovšem aby to byla masáž, nesměl by se na něj přitom tisknout i svým tělem a občas mu sjet provokativně na hýždě. Palcem mu obkreslil linii páteře.<strong><br /></strong>Starší spokojeně vrněl a opíral se do jeho doteků. Ještě chvíli si užíval péči druhého, než se na něj natočil, aby se mohl vpít do jeho rtů, vlastními hýžděmi se otřel o jeho rozkrok.<strong><br /></strong>Mugetsu se dobýval jazykem do úst druhého, přičemž dlaněmi se přemístil na jeho bradavky a začal je dráždit nehty.<strong><br /></strong>Gin se na něj znova otočil, jazykem přejel po jeho rtech a na okamžik vzal ten spodní mezi vlastní. Natiskl se na něj a jednou dlaní putoval níže, aby mohl po obou vzrušeních přejet prsty, volnou ruku znova vpletl do dlouhých vlasů.<strong><br /></strong>Černovlasý přivřel oči a spokojeně vydechl. Jemně mu vycházel boky vstříc, než mu zatlačil dlaněmi na ramena, aby mu ukázal, co po něm chce.<strong><br /></strong>Ichimaru se znova vpil divoce do jeho rtů a přitom je oba otočil tak, aby byl zády u zdi jeho milenec, potom ho něžně políbil na krk a pomalu si před něj klekl. Dlaní přejel po vnitřní straně jednoho ze stehen tmavovlasého a usídlil se jí na jeho varlatech, druhou si ho přidržel a hravě přejel jazykem zespodu po celé jeho délce.<strong><br /></strong>Mugen mu pročesal vlasy jednou dlaní a zadíval se na něj. Byl to úžasný pohled vidět ho v téhle pozici. Zády se opřel o chladnou stěnu sprchového koutu a užíval si jeho práci pusou.<strong><br /></strong>Starší se chvíli věnoval jen jeho špičce, než se úplně odtáhl, přičemž si olízl rty. Políbil druhého na ploché vypracované bříško a jazykem vklouzl do pupíku, ke kterému se táhl proužek tmavých chloupků. Kousl mladšího do bledé kůže a znova se vydal níže, ovšem tentokrát ke kyčelním kostem, aby i jim mohl věnovat pozornost svých zubů. Užíval si Mugetsu.<strong><br />"</strong>Jsi sentimentální," utrousil k němu druhý, ale v opaku k jeho slovům ho něžně palcem pohladil po tváři.<strong><br />"</strong>Nevypadáš, že by ti to příliš vadilo..." prohodil Gin a prsty jemně obtáhl celou jeho délku. Ještě chvíli věnoval bledé kůži kousavé polibky, než se přesunul zpět k jeho vzrušení a zboku po něm přejel rty.<strong><br />"</strong>Při mém povolání je důležité nikdy nevypadat tak, jak se skutečně cítím," vydechl a díky tomu to neznělo tolik jako záchranný žert, jako to ve skutečnosti bylo.<strong><br />"</strong>Jistě..." stříbrnovlasý se lehce pousmál a políbil ho na špičku, než ho začal pomalu brát mezi rty. Neopomínal při tom používat i jazyk. Chvíli ho bral v rychlým tempech do úst, než se znova nepatrně odtáhl a sjel jazykem ke kořeni. Stále se rukou, kterou si nepomáhal s jeho penisem, věnoval varlatům tmavovlasého.<strong><br /></strong>Druhý ho s přemáháním zastavil. "To stačí," zašeptal a vytáhl si ho zpět k sobě, aby jej mohl políbit.<strong><br /></strong>Gin mu vyšel jazykem vstříc a vpil se divoce do jeho úst, celým tělem se o něj otřel. Dlaněmi se usídlil na bocích mladšího a ještě chvíli si užíval jeho rty, než se vydal zuby na jeho krk. "A dál...?" zavrněl.<strong><br />…<br /></strong>Mugen se opatrně zvedl z postele. Podrbal jednoho ze psů, aby nebudil svého pána. Ještě zbývalo nemálo hodin do svítání a on samotný ještě nemusel odcházet, přece jen se ovšem chtěl vyhnout loučení. Nikdy předtím se s nikým neloučil a ani to nehodlal měnit.<strong><br /></strong>Našel to málo věcí, co měl, uložil si je do batohu, s kterým přišel. Natáhl si na sebe své ošoupané kalhoty a volné tričko s mikinou, aby působil stejně světácky, jako každý den.<strong><br /></strong>Poté se vrátil k posteli. Podíval se na spící světlou tvář jeho milence a jemně se usmál. Sklonil se, aby ho mohl políbit na čelo. Cítil podobný pocit, jako když se loučil se svým mladším bratrem - vinu, že jej tady nechává samotného. "Vrátím se... i s prstýnky..." zašeptal téměř neslyšně.<strong><br /></strong>Poté se narovnal. Vzal svůj batoh a vyšel z bytu.<strong><br /></strong>Gin na okamžik pootevřel oči, když byl druhý už pryč z jeho bytu, jako by se přesvědčoval, že doopravdy zmizel. "Nevěřím ti..." zašeptal.</span></div> http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxiii http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxiii Rok Humra Sat, 31 Mar 2012 21:11:34 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Huh. Omlouvám se, včera se to nějak zazdilo.</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/708/900/b69435a68a_84517428_o2.jpg" /></div><hr /><div><br /></div><div>32.1<br />Černovlasý muž se protáhl. Měl na sobě bílou košili a dlouhé kalhoty - obvyklý oděv, který nosil do práce -, i přesto působil více uvolněně než v práci. Možná to bylo tím, že mu chyběla kravata a košili neměl v kalhotách. Vlasy měl sepnuté do culíku, i když se ráno příliš neupravoval, jen se umyl a oholil. Večerní obchodní schůzka byla dlouhá, protáhla se přes půlnoc, a jemu se nechtělo vstávat dřív, přestože se toužil ještě projít, než se vrátí do města.<br />"Je tady hezky…" poznamenal blonďák, který šel vedle něj. Užíval si čerstvý vzduch a přítomnost Kusaky, nechtělo se mu vracet se zpátky do města.<br />Muž se na něj podíval a pousmál se. "Užijeme si to tady víc až bude kemp," řekl mu, přičemž si jej prohlížel. "Po snídani se musíme vrátit," poznamenal, "dnes budu muset strávit zbytek dne v práci." Povzdechl si, nechtělo se mu nechávat Hiraka v bytě samotného.<br />"Nemyslel jsem ani, že bychom tu byli víc…" mladík si dal za ucho pramen téměř bílých vlasů a vzhlédl ke staršímu, aby se na něj mohl usmát, "chápu, že musíš pracovat…" zašeptal. "Ale jsem rád, když můžu být s tebou…"<br />Kusaka kývl a natáhl k němu ruku. "Pojď blíž," šeptl, a když to chlapec udělal, vzal ho kolem pasu, přestože na veřejnosti nerad ukazoval jejich vztah. Sice by nemohl být jeho otcem, ale aby byl jeho přítelem, na to také věk neměl. "Cos včera dělal, když jsem byl na té večeři?"<br />Chlapec lehce pokrčil rameny, "tak různě… četl jsem si… chvíli jsem psal…" přitiskl se na svého milence a jednou dlaní bezděky pohladil ruku, kterou ho druhý držel okolo pasu.<br />Černovlasý se k němu sklonil. "Psal?" zeptal se u jeho ouška.<br />"Trochu…" znova kývl, nevypadal, že by se mu chtělo to dvakrát rozebírat, nejspíš proto, že jeho milenec byl sám spisovatel. "Jen texty a tak…"<br />"Přečteš mi to večer?" možná to ani nebylo myšleno jako otázka. Kusaka světlovlasého pohladil po boku a políbil do vlasů. "Je to dlouho, cos mi něco přinesl ukázat," poznamenal, "na prvním kempu sis myslel, že nad tebe není... a teď jsi takový nesdílný," postěžoval si a narovnal se.<br />Hirako se lehce pousmál, "nemyslel jsem si, že nade mě není…" broukl, "vždycky jsem si myslel, že nejlepší na světě je Sojiro…" dodal a vzhlédl ke druhému.<br />"Doufám, že svým způsobům projevování obdivu nebudeš na kempu učit ty děti," podíval se na něj s jemným úsměvem Kusaka, "nevím, zda bych snesl další malou neodbytnou vílu ve své posteli..." Přivřel oči. "A pokud bych to snesl já, tak nejméně zákon by tak shovívavý jako u tebe nebyl."<br />"Myslím, že ta víla by byla ještě šťastná, kdyby na to přišel zákon dřív, než já…" zabručel Hirako tiše a znova odklonil pohled od svého milence.<br />Kusaka jej vzal za bradu a otočil si ho k sobě, přičemž zastavil. "Kdybych kohokoliv chtěl, Shinji, tak bych ho mohl mít a ty bys nic nenamítal," podíval se mu přísně do očí, "protože ty jsi mne svedl do vztahu, který není správný..." Chvíli jej ještě pozoroval, než se sklonil, aby ho políbil. "Ovšem pochybuji, že bych našel dítě, které by bylo krásnější než namyšlená víla Shinji," jemně se na něj pousmál a pohladil ho prstem po tváři.<br />Světlovlasý mladík si skousl spodní ret a sklonil pohled, "omlouvám se…" zašeptal.<br />"Můj Shinji," oslovil ho jemně Kusaka a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl obejmout a dát mu polibek do vlasů. Několik okamžiků jej držel. "Je čas se vrátit a dát si snídani..."<br /><br />32.2<br />Ulquiorra se probudil jako první. Tentokrát v náručí svého milence, které ho ukliďnovalo a ve kterém by nejraději zůstal ještě dalších několik hodin. Zavrtěl se a jemně se usmál při pohledu na tvář tyrkysovovlasého. Natáhl se a vtiskl mu letmý polibek na čelo, než se k němu více natiskl a znova zavřel oči.<br />"Víc pusinek nedostanu? Tak to je nejspíš ještě moc brzo ráno," zavrněl druhý a pohladil Ulquiorru po zádech. "I když mám pocit, že Orihime již z bytu odešla..." zamumlal a zabořil nos do černých vlasů svého přítele. Oči za celou dobu neotevřel.<br />Ulquiorra se k němu ještě blíže přitulil a něžně ho políbil na rameno, "hmm…" odpověděl mu jen, nevypadal, že by se chtěl zvedat.<br />Grimmjow přetáhl pokrývku i přes jejich hlavy a spokojeně zavrněl, přičemž prsty přejel přes Ulquiorrův bok. Oba byli nazí, nechtělo se jim v noci oblékat. Chodidlem přejel po jeho. "Tohle mi chybělo," přiznal se a spokojeně se s ním chumlal.<br />Tmavovlásek spokojeně souhlasně zamručel a rty se pomalu vydal od ramena svého milence jemnými doteky přes krk a spodní čelist až k jeho rtům, aby se do nich mohl jemně vpít.<br />Jeho milenec mi odpovídal na polibky a jemně se do nich usmíval. Věděl, že zlé není zažehnáno, ale na druhou stranu byl rád, že je na tom druhý lépe než včera. Skutečně věřil tomu, že to společně zvládnou. Dál ho prsty šimral na boku.<br />"Nejraději bych takhle zůstal navždycky…" zavrněl tmavovlásek a věnoval mu další polibek, než se k němu více přitulil a skryl si hlavu u jeho krku.<br />Tyrkysovlasý jej políbil do vlasů. "Ale to bychom si pak nemohli zajít do cukrárny a ani k moři," poznamenal hravým tónem. "A vysprchovat se..." připomenul, protože si všiml, že oba na sobě mají nejen zaschlou krev. "Školu vynecháme, ale do koupelny bychom měli..."<br />"Za chvíli…" zabručel Ulquiorra a zavřel spokojeně oči. Nevadila mu ani krev, ani to ostatní, chtěl se ještě chvíli na svého přítele jen spokojeně tisknout a nemuset při tom myslet na nic jiného.<br />Grimmjow jemně kývl. "Tak dobře..." souhlasil. Jemu samotnému se také nechtělo stávat. Stále ho hladil po boku a užíval si jeho hebkou kůži. Možná by měl přemýšlet o tom, co mamce řekne, že do školy nešel, ale spíše ho trápila nutnost objednat Ulquiorru u nějakého psychiatra - vůbec nevěděl, co si má představit pod léčbou. Nechtěl o něj přijít.<br />Černovlasého chlapce začínal znova přemáhat spánek, zívl a zamžoural na Grimmjowa. Je pravda, že toho příliš moc za posledních pár dní nenaspal, sice byl jen doma a většinu času na posteli, ale hlavu měl příliš plnou myšlenek na to, aby pořádně zamhouřil oko. Jemně se usmál a znova se natáhl pro polibek a prohloubil ho.<br />"Chceš ještě spát?" zeptal se ho Grimm a pohladil jej po vlasech. I když on samotný nebyl zvyklý, když už se jednou ráno probudil, v posteli zůstávat.<br />"Možná…" černovlasý se lehce usmál a otřel se nosem o ten Grimmjowův.<br />Tyrkysovlasý jej na oplátku políbil na nos. "Tak zaspíme až do oběda... a pak si dáme horkou sprchu a velké jídlo," naplánoval s úsměvem a spokojeně jej objal.<br /><br />32.3<br />Stříbrnovlasý muž seděl u stolu s notebookem, u kterého se většinou věnoval školním věcem, a hrál si s kočkou, která mu přišla zasednout písemku, co zrovna připravoval. Něco jí pošeptal do ucha a stáhl si ji na klín, než se narovnal a otráveně se podíval na papír před sebou.<br />Jako vždy se místo zvonku ozvalo zašramocení zámku, jak se dovnitř vloupal Mugetsu. Otevřel dveře a vpustil dovnitř nejprve drobného hnědovlasého chlapce, než vešel sám a zavřel. Popostrčil chlapce dál, aby se tolik neostýchal. "Vedu si své kotě na večeři," oznámil.<br />Gin se překvapeně otočil a pozvedl jedno obočí při pohledu na tmavovlasého mladíka v obličeji podobného Mugetsuovi, i když bylo vidět, že je o dost mladší. "Bráška, nebo ses mi o něčem zapomněl zmínit?" podíval se tázavě na svého milence.<br />Chlapec se mírně uklonil, když vešel, byl tichý.<br />Mugen jej počechral ve vlasech. "Neboj, tahle polární liška tě do ocasu nekousne," řekl chlapci a popostrčil ho dál. "A tihle hafani mají koťata rádi," poznamenal pak. Až poté se podíval na svého milence. "Bráška," odpověděl mu a obešel chlapce, aby se mohl podívat, jak dlouho bude příprava večeře trvat.<br />"Proč mi ho sem vedeš, když ho nemůžu sníst?" stříbrnovlasý se s širokým zazubením zadíval na asi třináctiletého chlapce, pak políbil kočku, kterou měl na klíně, mezi uši a znova ji položil na stůl. "Je to v troubě, stačí, to na chvíli zapnout a bude to…" pobídl černovlasého, když viděl, jak hledá jídlo.<br />"Jak se jmenuješ, kotě?" zeptal se mladíka, a přešel k němu, "dáš si něco?"<br />"Tensa…¹" odpověděl chlapec plaše a rozhlédl se nejistě okolo sebe, na druhou otázku odpověděl jen zakroucením hlavy.<br />"Nejste si s bráchou vůbec podobní…" poznamenal muž a naznačil mu, aby se někde posadil.<br />Mugetsu vlezl do trouby, a poté ji několik okamžiků nedůvěřivě pozoroval, než pochopil, jak se používá. "Pekelný to stroj..." poznamenal pro sebe - stačilo jedno tlačítko, na to rozhodně nebyl zvyklý. "Cože?" otočil se pak na muže s chlapcem, kterým se již mohl věnovat. "Tensa mi je podobný," prohlédl si svého bratra, "viď?" Usmál se na něj. "Asi jsi unavený z cesty, že?"<br />"Jsem v pořádku…" chlapec se na svého bratra široce usmál, ovšem jeho tvrzení ztroskotalo na zakručení, jež se ozvalo z jeho břicha.<br />"Za chvíli bude večeře…" Gin ještě chvíli mladíka sledoval, když si Tensa sedal na židli, která mu byla nabídnuta, a usmál se, když se o něj začala zajímat kočka na stole. "Jak dlouho tu budete…?" otočil se pak na svého milence.<br />"Já tu jsem pořád," zavrněl Mugetsu, "kotě jen do zítřejšího rána." Vlezl do ledničky a chvíli to tam sledoval. "Liška snědla všechny jogurty," povzdechl si, poté se přesunul do mražáku, "a zmrzlina tu také není..." Ohlédl se na bratra. "To nám úplně zrušilo plán filmového večera."<br />"Kdyby si ji všechnu nesnědl…" světlovlasý jen pokrčil rameny a přešel k lince, aby mohl začít příbory a talíře. Doufal, že to bude stačit, nepočítal s dalším jedlíkem, ovšem chlapec nevypadal, že toho sní moc. "Na co se chcete dívat?" zeptal se.<br />Hnědovlásek se mezitím skamarádil s kočkou, která si ho prohlížela, a začal ji hladit.<br />"Přivezl jsem jeden ruský film," odpověděl mu a šel si také sednout ke stolu. "Sice je starší, ale hezký," pousmál se. "Jen budu muset zapojit laptop s televizí," zamyslel se, "i když, Tenso, ty bys to zvládl taky. Posílal jsem ti ty návody, ne?"<br />Chlapec kývl a znova se jemně pousmál. "Určitě, není na tom nic tak těžkého, když na to máš správné věci…"<br />Gin nachystal na neveliký stůl u linky a přešel za svého milence, aby se dlaněmi opřel o jeho ramena, začal je bezděky jemně masírovat. "Já jsem Gin, kdyby ti to tvůj bratr neřekl," představil se opožděně mladšímu, když si na to vzpomněl, "kolik ti toho vůbec řekl?" zeptal se potom.<br />Nejmladší lehce pokrčil rameny, "nic moc…" přiznal, "Mu o sobě nikdy moc nemluví…"<br />"Mugen je přítomný, kdybyste si nevšimli," zamával rukama černovlasý, nikdy neměl rád, když se o něm někdo bavil - kvůli svému poslání byl v jistých ohledech paranoidní. "Gin je učitel, kdybys to chtěl vědět, Tenso," řekl klidně, "matematiky a tělocviku, kdybys potřeboval doučování, tak určitě by byl rád, že ti může pomoc..."<br />"Určitě bych byl rád…" pokýval hlavou střibrnovlásek a usmál se na něj, sklonil se k černovlasému a věnoval mu letmý polibek do vlasů.<br />"V pořádku, nemám se školou problém…" odpověděl, "vy spolu…?"<br />Černovlasý nadzvedl jedno obočí. Skutečně se necítil jako někdo, kdo by dokázal popsat svému bratrovi vztah, jaký měl. "Chodíme," odpověděl nakonec, "už dlouho..." Usmál se. Lhaní mu šlo.<br />"Příští rok se budeme brát…" zavrněl Gin žertem a věnoval Mugetsuovi další polibek do vlasů, než se odtáhl, aby mohl nakouknout do trouby. Když uznal, že už je to hotové, dal se do chystání.<br />Tensa věnoval svému bratrovi pobavený pohled, "hodíte se k sobě…" poznamenal.<br />"Myslíš?" Mugetsu se ohlédl na světlovlasého. "A co když to myslel vážně?" přivřel oči. Když naposledy viděl svého bratra, byl mu rozhodně méně podobný. Teď by se možná ani nedivil, kdyby mu na disku našel porno.<br />"Myslel jsem to vážně…" vložil se do toho Gin, když začal pokládat jídlo na stůl, aby si každý mohl dát na svůj talířek, kolik chtěl.<br />Černovlasý k němu vzhlédl a zůstal jej pozorovat, jako kdyby byl několikamístným kódem, který není schopen rozluštit.<br />Gin svému milenci věnoval široký liščí úsměv, ovšem víc k tomu neřekl. Samozřejmě, že nepředpokládal, že by si kdy vůbec někoho bral. "Kdyby to nestačilo, pořád mám spoustu sušenek a jiných sladkostí k tomu filmu…" poznamenal, spíše k mladšímu. Mugetsu nevypadal, že by na podobné věci potřeboval upozorňovat.<br />Tensa se usmál a poděkoval, než se natáhl, aby si mohl nandat, nepříliš velikou porci.<br />"Tak to je potřeba koupit prsteny..." zamumlal černovlasý pak a poškrábal se na zátylku. Poté si začal nandávat taky. Vypadalo to opravdu chutně, i když byl zvyklý jíst všelicos.<br />Gin se posadil a natáhl se pro vlastní jídlo. "Nějaké jednoduché, nemám rád šperky s kameny… stříbrné…" prohodil. "Chutná?" podíval se potom na chlapce.<br />Tensa kývl a polkl, než mu odpověděl. "Moc…" zazubil se.<br />Mugetsu raději dělal, že jí, Gin ho naschvál týral, poznal to... a on vlastně měl jedinou možnost, jak vyhrát, skutečně ten původní žert převést v pravdu. Dostal se do pasti. Ichimaru byl lepší než policie. Neodpověděl mu, raději.<br />Ichimaru věnoval svému milenci další široký úsměv a dal se do svého jídla. Musel si to v duchu pochválit.<br />...<br />Černovlasý seděl obkročmo na stehnech svého mladšího bratra a lechtal ho. "Neříkal mi Tensa, že začne chodit do nějakého bojového kroužku?" zeptal se ho provokativně, protože jako kocour měl kotě pod sebou a vyhrával nad ním, k čemuž se ani moc nemusel snažit. Vyvalovali se na posteli. Dávno bylo po filmu a Gin se mezitím sprchoval.<br />"Já jsem už skoro začal…" bránil se mladík, který se marně pokoušel vymanit z jeho sevření.<br />Ještě chvíli to trvalo, než stříbrovlasý vyšel z koupelny s ručníkem na hlavě a v županu, pod kterým měl jen spodní prádlo. Nebyl zvyklý spávat v ničem dalším a návštěva mu očividně nevadila natolik, aby to hodlal měnit.<br />"Hmm... už asi nezačneš, protože tě ulechtám k smrti," zavrčel k němu a začal jej o to zuřivěji lechtat. Snad si ani vůbec nevšiml, že do místnosti vešel Ichimaru, nebo ho to nemohlo vyrušit ze hry. S bratrem se viděl tak málo a skutečně mu chyběl.<br />"Ne… nech toho…!" Tensa se mu vzepřel, ovšem proti jeho síle pořád neměl sebemenší šanci.<br />Gin se na ně s úsměvem zadíval a jen zakroutil hlavou, než přešel ke stolu s laptopem. Stále tam byla ta rozdělaná písemka, kterou chtěl zítra použít. Posadil se, rozsvítil si lampičku a zahleděl se do papíru.<br />"A co za to?" zeptal se pobaveně Mugetsu, přičemž pohodil dozadu hlavou, protože mu do tváře spadaly prameny černých vlasů.<br />"Pomůžu ti vybrat snubní prstýnky...?" pokusil se mladší , přičemž se stále snažil dostat ze sevření svého bratra.<br />Mugen se přestal smát a ohlédl se na Gina. "Psst!" dal si ukazováček před rty a mrkl na svého bratra. "Malý Tensa to musí držet v tajnosti, protože liška nevěří, že ji lovec chytí do pytle," zašeptal to ovšem tak, aby nebyl v místnosti nikdo, kdo by to neslyšel. "Nejprve ji to chce vyčudit z doupěte... což mi tak připomíná, kouříš?"<br />Stříbrnovlasý se na okamžik otočil na dvojici na posteli, ovšem nekomentoval jejich rozhovor.<br />"Ne..." hnědovlásek zakroutil hlavou, "Proč? Měl bych...?" pozvedl jedno obočí.<br />"Určitě ne, jsi ještě škvrně," vyplázl na něj jazyk Mugetsu a bylo na něm vidět, jak moc má svého brášku rád. "V tvém věku jsem dávno s kouřením přestal... hehe..." Sklonil se blíž k němu. "Až budeš větší, naučím tě lovit lišky," řekl mu s úsměvem. "Nedá to vůbec žádnou práci," broukl, "jen na to musí mít věk... a pár schopností, které ty nemáš, protože jsi kotě."<br />"Jsi úchyl, Mu..." Tensa pobaveně našpulil rty a zazubil se na černovlasého.<br />"S tím souhlasím..." prohodil Gin, aniž by zvedl hlavu od papíru. Stačilo mu pár dalších příkladů, aby byl hotový a mohl jít spát.<br />"Och, tak když jsem takový uchyl, tak dobře..." černovlasý se položil vedle chlapce a stáhl ho tak, aby ho mohl zezadu obejmou a přesunout se s ním na jednu polovinu postele - tu druhou nechával Ginovi. "Určitě nikoho nepřekvapí, že si z malého Tensy udělám Méďu," zabořil mu nos do vlásků. "Stejně už je moc hodin a my zítra musíme stihnout toho tolik..."<br />"Dusíš mě skoro..." postěžoval si chlapec, ovšem přitulil se zády na Mugetsuovu hruď.<br />Ještě chvíli to trvalo, než se Ichimaru zvedl od své práce, zhasl lampičku i světlo, a sám se vydal do postele. Vůbec by mu nevadilo sdílet svoji polovinu s černovlasým, ale nevypadalo to, že by to tak Mugetsu plánoval. Alexandr přešel k posteli a položil si hlavu k jeho ruce. Gin se na něj usmál a podrbal ho za ušima. Očividně se mu, a nejen jemu, nelíbilo, že na ně poslední dobou na posteli nezbývá místo. "Dobrou..." prohodil.<br />Černovlasý muž na okamžik pustil ze svého sevření Tensu, aby mohl najít Ginovu dlaň a přitáhnout si ji ke rtům. "Dobrou noc, snoubenče," zavrněl do jeho kůže, než jej na ruku políbil. Když ji vracel na její původní místo, přejel světlovlasému po hýždích. Poté se vrátil k objímání svého mladšího bratra.<br />"Dobrou noc..." zašeptal Tensa a zavrtěl se, jak hledal v objetí staršího pohodlnou polohu, než spokojeně zavřel oči a uvolnil tělo.<br />Gin se ještě chvíli věnoval psovi, který za ním přišel, následovaný dvěma dalšími.</div><div>__</div><div>1 Tensa Zangetsu, zde mladší bratr od Kaiena a Mugena, obrázek vidíte výše<br /><br />32.4<br />Shinji byl na gauči v obývacím pokoji a něco si čmáral na bílý papír před sebou. Byly to spíš jen nic neříkající obrazce, než cokoliv smysluplného, snažil se pouze nějak zabavit, než přijde Kusaka z práce. Na sobě měl starorůžové krátké šaty s lehce nabíranými krátkými rukávy, pod kterými byl černý rolák s dlouhým rukávem, a černé nadkolenky. Ležel na břiše, nohama mával ve vzduchu a bezmyšlenkovitě čmáral tužkou po papíře.<br />Zanedlouho se ozvalo otevření domovních dveří, jak se majitel bytu vrátil domů. Kromě následného zaklapnutí zámku se žádný další zvuk neozval, protože muž chodil velmi tiše, přestože k tomu neměl sebemenší důvod.<br />Hirako zbystřil a narovnal se do sedu, chvíli poslouchal a jemně se přitom usmíval, než se vydal za starším. Předpokládal, že šel do pracovny.<br />Černovlasý muž tam skutečně byl. Odložil na stůl kožený kufřík s dokumenty a přešel k likérníku, aby si z něj mohl vyndat láhev se zlatohnědým alkoholem a nalít si do sklenice. Unaveně vydechl a napil se, až poté se podíval na svého přítele stojícího ve dveřích. Natáhl k němu ruku, v které nedržel sleničku. "Pojď sem, můj Shinji," zašeptal.<br />Mladík se vydal k němu, vzal nataženou dlaň do své a zvedl si ji ke rtům, aby mu do ní mohl věnovat něžný polibek, pak se ke staršímu přitulil. "Stalo se něco v práci?" zeptal se tiše.<br />"Tenhle svět je únavný a zbytečný," odpověděl mu a naklonil se k němu, aby ho mohl políbit na čelo. Voněl po alkoholu, který pil. "Vařil jsi?" zeptal se potom a podíval se do chlapcových očí. Pohladil ho po vlasech a znovu políbil na čelo.<br />Hirako pokývl a jemně se na staršího usmál. Byla pravda, že toho neměl příliš moc co dělat, čeho by neměl za posledních několik dní strávených doma, už plno, když byl sám. Natáhl se pro letmý polibek s hořkou příchutí alkoholu.<br />"I pro mě?" ujistil se s mírným úsměvem, přičemž dlaní sjel na Hirakovo ploché bříško. "Tak pojďme ochutnat, jen se budu muset převléct," povzdechl si.<br />Mladík ho ještě jednou políbil, než se od něj odtáhl, "nachystám to..." oznámil a vydal se do kuchyně.<br />Kusaka jej pozoroval, než vyšel ze dveří, poté se znovu znechuceně podíval na svůj kufřík a dopil alkohol ve skleničce. Ušklíbl se a odešel do ložnice se převléct.<br />Shinji vytáhl ještě teplé jídlo z trouby a povytahoval potřebné nádobí, aby mohl nandat na talířky a všechno přenést do obývacího pokoje.<br />…<br />Kusaka se i s popelníkem posadil na pohovku a zapálil si. Večeře byla již ze stolu sklizená, nebyl vybíravý, chutnala mu. Byl rád, že je Shinji tak poslušný a pořádně se najedl. Přehodil si nohu přes nohu a popotáhl z cigarety.<br />Mladší se mezitím vrátil z kuchyně a přešel k němu, aby se mohl posadit na koberec u jeho nohou. Byl zvyklý tak sedat, pomalu se to pro něj stávalo naprosto přirozené. Opřel si hlavu o jeho koleno a mírně se natočil, aby na něj mohl pohlédnout.<br />Muž vydechl kouř a podíval se na chlapce. Pohladil ho po vlasech a pousmál se na něj. "Tak povídej," pobídl ho. Pamatoval si jejich raní rozhovor.<br />Hirako od něj znova odklonil pohled, když mu došlo, na co Kusaka naráží, a nervózně se ošil. Jeho vlastní tvorba mu doopravdy nepřipadala na takové úrovni, aby byl schopný ji sám předvést staršímu. "Není to tak dobré..." zašeptal tiše.<br />"Shinji," vyslovil muž potichu a trochu zklamaně se na něj podíval. Popotáhl z cigarety a dál to nekomentoval. Dokonce se místo na něj zahleděl na knížky v knihovně.<br />Světlovlasý mladík si skousl spodní ret, očekával podobnou reakci, i tak mu to nepřipadalo dost dobré na to, aby to svému milenci četl. "Dojdu si pro to..." šeptl a pomalu vstal.<br />Kusaka se i přesto na něj nepodíval. Znovu popotáhl z cigarety a promnul si spánek.<br />Chvíli to trvalo, než se světlovlasý mladík vrátil, v ruce držel papíry, které byly stále ještě v tašce, kterou si s sebou bral a ještě z ní úplně nevybalil. Znova si skousl ret, nebyl si jistý, jestli se může vrátit ke Kusakovi.<br />Muž se na něj podíval a chvíli ho pozoroval, jako kdyby přemýšlel, zda ještě má náladu na jeho přítomnost. Několikrát měl chuť si zajít pro láhev, nebo spíše jít za lahví do pracovny a zůstat tam do zítřejšího rána. Nakonec ovšem přece jen ukázal na místo vedle sebe. "Tak..." pobídl ho.<br />Hirako k hnědovlasému pomalu přešel a posadil se kousek od něj. Dostatečně blízko, aby cítil jeho přítomnost, ale zároveň dost daleko na to, aby ho zbytečně neprovokoval. Na okamžik se odmlčel, než se donutil zvednout papír tak, aby na něj viděl, a začal číst:<br /><br />"Chvěješ se, když cítíš jedovaté slzy,<br />stékají ti pomalu po tvářích a mlží pohled<br />ze skleněné rakve temných pocitů<br />a ignorace, o kterou se tolik snažíš.<br />Sžírá tě jako šelma, kterou niky nemůžeš přemoci,<br />a ty se jen krčíš pod jeho pohledem.<br /><br />Ostré řetězy se zařezávají do tvojí kůže,<br />stříbrné, jsou to nejdražší, co máš…<br />a nedokážeš se tomu bránit<br />a nedokážeš uniknout,<br />protože se bojíš vzdát se vlastních údů,<br />vzdát se pocitů a děsů,<br />které ti nemůže dát nikdo jiný,<br />a konečně se navždycky osvobodit…<br /><br />Ovládá tě.<br />Nebojíš se, jen třeseš pod studeným hlasem,<br />který se k tobě dostává jako tlumené šumění<br />padajících střípků ledu<br />přes zamlžené sklo tvého vlastního<br />bezvýznamného a ztrácejícího se<br />odstupu.<br /><br />Víš, že všechen ten černobílý svět<br />za tvou rakví a jeho slovy<br />je jen iluzí, které nikdy nebudeš moci podlehnout,<br />protože nikam nepatříš…<br />když stále neumíráš…<br />a stále se neprobouzíš…<br /><br />A chvěješ se a polykáš vlastní<br />jedovaté slzy<br />pokusů o zapomnění…"<br /><br />Kusaka jej několik okamžiků jen tiše pozoroval - líbil se mu způsob, jakým se Hirako chvěl a byl nejistý -, než típl cigaretu a nedopalek nechal v popelníku. Poté se naklonil ke svému milenci a přejel mu palcem po tváři. Přitáhl si ho k sobě blíž, aby ho mohl políbit do vlasů. Vzal mu z ruky papír a ještě několikrát po něm přejel pohledem.<br />Mladík se opřel do jeho doteku a přitiskl se k němu. Nepromluvil, protože už mu k tomu neměl co víc říct. Nebylo to tak těžké, přesto byl nervózní z reakce druhého.<br />Černovlasý ho znovu políbil do vlasů. Přejel naposledy po textu pohledem, než jej odložil. Trochu se pousmál, když si dělal místo na Hirakově klíně, aby si tam mohl položit hlavu. "Jsi stále dokonalejší a nádhernější inspirace..." zašeptal do látky jeho šatu, s níž si prsty hrál, "jen já nejsem schopen tě rozzářit tak, aby to viděl celý svět."<br />Chlapec si znova skousl ret a jemně se pousmál, než něžně prohrábl dlouhými prsty vlasy svého milence. "Nechci zářit pro celý svět, patřím jenom tobě..." zašeptal.<br />Muž zavřel oči a více se stulil na jeho klíně. Přitáhl si jednu jeho dlaň k sobě, aby ji mohl políbit. "Jen aby ses mi nevzdálil... musím si tě držet tolik pevně u sebe, rozumíš?" zašeptal do jeho kůže tiše. "Pokud tě nerozzářím, bojím se, že jednou tvé světlo ztratím."<br />"Nikdy mě neztratíš..." světlovlasý mladík se k němu sklonil a něžně ho políbil do tmavých vlasů. "Vždycky tady budu jenom pro tebe..." začal se pomalu probírat hnědými prameny.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxxii http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxxii Rok Humra Wed, 28 Mar 2012 20:23:45 +0200 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong><em>Mám za to, že jsem to po sobě četla, dokonce několikrát, ale nejsem si jistá - možná jen některé pasáže. Tak snad tam nebude moc chyb. Konečně úterý xDDD</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><img width="365" height="512" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/051/562/976e0821ac_84426410_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div>31.1</div><div>Bělovlasý mladík vyšel z koupelny a s povzdechem se pomalým krokem vydal do kuchyně, aby mohl přichystat snídani pro sebe a pro svého milence, který stále ještě spal. Nejspíš by vstával později, kdyby ho poslední dobou nebudil stále stejný, poněkud neřešitelný problém. Nebylo to jednoduché spávat v jedné posteli s Vegou, když druhý mladík nevypadal, že by kdy chtěl dělat cokoliv víc, než se s Kokutem líbat nebo se po něm provokativně plazit.<br />Zaraki starší si u stolu četl noviny a popíjel zelený čaj. "Co tak časně?" zeptal se syna a zvedl pohled od sportovní rubriky. Od doby, co u nich bydlel Ggio, Kokuto úplně změnilo svůj harmonogram, dříve ho bylo těžké vytáhnout z postele dřív, než deset minut před zvonkem na hodinu. "A sklesle..." všiml si. "Kde máš malýho?"<br />"Spí…" odpověděl mladík jednoduše a vydal se k lednici, aby ji mohl otevřít a vylovit z ní něco, co se dalo posnídat.<br />Otec pokrčil rameny. "Aha," řekl jen, aby něco řekl a znovu se začetl do novin. Upil čaje a podíval se na hodiny. Měl ještě čas, než bude muset odejít za ředitelem.<br />Světlovlasý vytáhl několik věcí a položil je na stůl, než si dal vařit vodu na kávu. Chvíli to trvalo, než začala voda vřít a on si mohl zalít svůj šálek, potom se posadil naproti staršímu a s dalším povzdechem se zadíval na tmavou hladinu před sebou. "Tati…?" začal nejistě, jako by se ho chtěl na něco zeptat, ale stále si tím nebyl jistý.<br />"Tati?" zopakoval po něm Zaraki a podrbal se na nose. "Tak to bude vážné... Povídej!"<br />Chlapec se nervózně poškrábal za krkem a chvíli vypadal, že to nakonec nechá plavat. Napil se ze svého šálku, aby si tak dal čas, kdyby si to chtěl ještě rozmyslet. "Mám pocit…" začal nakonec, znova se mezitím napil. Nevypadal, že by se v blízké době hodlal dotknout jídla, které sám nachystal. "Totiž Ggio, on…" zamračil se, jako by přemýšlel, jak mu to říct.<br />"Jsem chlap, ustojím cokoliv, mluv..." pobídl ho druhý. "Problémy se ještě nikdy nevyřešily zbabělým mlčením..."<br />Mladík se ušklíbl a otráveně se na druhého podíval. "Můj snoubenec se mnou nespí…" zabručel.<br />Muž upil z šálku. "Aha..." řekl a několikrát naprázdno žvýkl, jak přemýšlel. Odložil noviny na stůl. "A tebe nenapadá žádný důvod? Třeba jestli jste na to nešli špatně, nebo... něco tak..." snažil se získat více informací. Popravdě jej něco takového zaskočilo.<br />"Nevím…" Kokuto odevzdaně pokrčil rameny a sám se znova napil svojí kávy. "Byly jsme spolu jednou… ne úplně…" prohodil, "chtěl bys to dělat se zrůdičkou…?" ušklíbl se.<br />Starší z nich se natáhl přes stůl, aby mohl svému synovi dát pohlavek. "Přestaň," napomenul ho, "jizvy tvoří muže," dodal a vrátil se k čaji, "navíc - kdyby měl v tomhle problém, tak by zůstal s rodinou, ne? Mysli, než vypustíš z úst sebelítostivý žvást." Odmlčel se a zklidnil. "Třeba ještě hold není připravený. To máš z Kurosakiovic takové zvrácené představy. On si zrovna taky neprochází nejlepším obdobím..." Zamyslel se. "Zkus jít přes něco, co má rád... tvoje máma třeba měla ráda květiny."<br />"Hmm…" světlovlasý pokýval hlavou a zamyslel se. "Vega má rád hudbu…" poznamenal, jako by to říkal spíš pro sebe.<br />Zaraki přikývl. "No, to se ti nahrává samo... něco hezkého mu pusť, nabídni mu třeba masáž... půjde to. A pokud ne, tak si s ním o tom promluv," řekl muž a vstal od stolu. "Určitě tě má moc rád... jen třeba je ještě v tomhle ohledu moc mladý a potřebuje nejprve poznat trochu rodinného tepla, než tohle... však doma to neměl vůbec lehké."<br />"Když to říkáš takhle, zní to tak jednoduše…" mladík si znova povzdechl a natáhl se pro kus pečiva, aby si ho mohl namazat něčím, co našel v lednici, než se i s jídlem v ruce také postavil. "Půjdu ho probudit…" prohodil a vydal se ke svému pokoji.<br />"No, nic, jdu ven, ať se pořádně nasnídá..." řekl ještě k němu muž, než odešel z domu.<br />Bělovlasý mladík došel až do svého pokoje, po cestě stihl sníst první část snídaně, kterou si vzal, a přešel k futonu na zemi. Klekl si ke svému milenci a s úsměvem ho pohladil po tváři. Stačil mu pohled na tu rozkošnou spící krásku, aby mu to zvedlo náladu. Miloval ho. "Dobré ráno…" zašeptal, když se chlapec začal probouzet.<br />Vega se na něj usmál a natáhl se, aby ho mohl obejmout okolo krku. "Tvůj táta..." začal rozespale, "chce, abych vyrostl..." Zívl a stáhl si Kokuta za sebou. Políbil ho. "Šunková pěna... mmm... snídat beze mne, že se nestydíš, takhle zůstanu malý a táta nebude rád..."<br />"Ještě jsem neposnídal, jen jsem ochutnával…" zabručel dotčeně starší a věnoval mu další letmý polibek. "Dostal jsem za úkol dohlédnout na to, aby ses pořádně najedl…" svěřil se pak tmavovlasému.<br />Stáhl si ho pod sebe. "Slyšel jsem," podotkl Vega a usídlil se na Kokutově hrudi. Zavřel oči a přehodil jednu nohu přes jeho. "Budeme ještě spát?" zeptal se. "Stejně nemám úkol na první hodinu... a ty hezky voníš..." zavrněl.<br />Bělovlásek zaklonil hlavu a promnul si oči. Potlačil zoufalé zasténání a raději se neptal mladšího, kolik toho slyšel. "Chceš se ulít?" nadhodil a usídlil se jednou dlaní na boku mladšího.<br />"Však jsme ve škole, ne?" s úsměvem se na svého snoubence podíval. "Ještě chvilku, a pak vstanu..." řekl nakonec a přitulil se ke Kokutovi. Jednou rukou mu zajel pod tričko od pyžama na bříško. "Dal bych si nějaké maso..." mlaskl.<br />Světlovlasý se pousmál, "nenutím tě vstát…" zavrněl a natáhl se pro letmý něžný polibek. Jednou dlaní chlapce monotonně hladil po zádech a druhou si položil ledabyle na jeho rameno.<br />Mladší z nich si vylezl na svého přítele a usídlil se tam. Políbil ho na rty a usmál se. "Taky jsi mi mohl nabídnout, že mi ten úkol uděláš, než se osprchuji," poznamenal s žertem. Vzal Kokutovu ruku, na které byl prsten a spokojeně si jí prohlédl, dříve něž ho na ni políbil. "Tvůj táta by nebyl rád, kdybychom meškali školu."<br />"Hmmm…" Kokuto zamručel a přesunul se dlaněmi na boky mladšího, "nezvládl bych udělat tvůj úkol, nemám ani ty svoje…" ušklíbl se a dlaněmi se přesunul pod látku Vegova trička na holou jemnou kůži, "klidně bych zůstal doma tak dva měsíce…" poznamenal.<br />"Doma ve škole..." mrkl na něj koketně černovlasý a jemně se začal smát. "Za chvilku by ses i v mé přítomnosti začal nudit," poznamenal pak a jemně zakroutil hlavou, přičemž našpulil rty, "čeká nás ještě společných šedesát let..."<br />"Jen šedesát?" starší překvapeně pozvedl jedno obočí. "Zvedej se…" pobídl ho potom a natáhl se, aby ho mohl něžně políbit na čelo, "jestli nechceš přijít pozdě do hodiny…"<br />"Abych si to nerozmyslel na padesát devět," zamručel Vega a přece jen z druhého slezl, aby se mohl postavit. Volné Kokutovo tričko mu spadlo do půlky stehen, tak jak mělo být. "Jdu se umýt..." řekl pak, "a skutečně bych si dal na snídani nějaké maso..." mrkl na svého přítele, jako kdyby to byla pobídka, aby mu ho nachystal, než se vydal z pokoje.<br /><br />31.2<br />Grimmjow stoupal po schodišti do patra, v kterém měl Cifer byt, popravdě si vybral právě tu delší cestu, aby měl čas si rozmyslet, co mu řekne. Nějak se vzdával možnosti, že by neměla spojitost jeho změna a nynější nemoc. Chystal se za ním již včera, ale odložil to. Dnes ovšem nemohl, protože snad nikdy se nestalo, aby si ho pozval Ichimaru do kabinetu za účelem dát mu dobře - opravdu dobře, ne posměvačně - míněnou radu. Poslal ho za černovlasým, nejspíše se mu také nelíbilo, jak náhle Ulquiorra "zmizel".<br />Tyrkysovlasý došel ke dveřím a zazvonil.<br />Otevřela mu Ulquiorrova sestra a s podivným výrazem ve tváři si ho prohlédla, než pohodila hlavou a pozvedla jedno obočí, "potřebuješ něco?" zeptala se ho a nevypadala, že ho hodlá pustit dovnitř bez pádného důvodu.<br />Grimmjow se nervózně ošil pod jejím pohledem. "Nesu Ulquiorrovi úkoly a jdu se zeptat, jak je na tom," řekl jí - i jemu samotnému to připadalo hloupé... prostě šel za ním. Co věděl, tak Orihime se nikdy moc nezajímala, když k nim chodil - otevřela mu, vpustila ho dál, tak to vždy bylo.<br />Zrzka si ho podivně podezřívavě prohlédla a na okamžik zaváhala, než mu uvolnila cestu, aby mohl vejít. "Je ve svém pokoji," oznámila mu a zavřela za ním, než se vydala dál do bytu.<br />Jaegerjaquez se vyzul a šel směrem, kam ho navedla sestra jeho přítele. Před dveřmi se nadechl, než zaklepal. Chvíli počkal, jako kdyby čekal, že se ozve něco, co mu zabrání vejít, ale když se tak nestalo, přece jen vešel. Hned v první chvíli ho překvapila tma, která tam byla. Žaluzie musely být zatažené, protože když vcházel do budovy, venku ještě svítilo slunce. Chvíli mu trvalo, než si zvykl.<br />Vešel a zavřel za sebou.<br />Černovlásek seděl v rohu vlastní postele, na sobě měl jen volné tričko a spodní prádlo. V jedné ruce držel žiletku a po odhalených stehnech mu stékala pomalu zasychající krev, nevypadal, že by mu vadilo, že se vpíjí i do povlečení, které bylo pod ním. Cukl sebou při cvaknutí dveří, ovšem nepodíval se na původce toho zvuku, jen se ještě více natiskl na stěnu. Na nočním stolku před ním, o který si opíral bosá chodidla, byl položený popelník, který pomalu ale jistě přestával být schopen pojmout vlastní obsah, krabička cigaret a zapalovač.<br />Mephisto seděl na posteli kousek od něj a když do pokoje vešel další člověk, přeběhl k němu a zadíval se na něj, jako by ho prosil o pomoc. Ovšem nevypadal, že by se i přes svůj stav o něj jeho pán nestaral.<br />Grimmjow zůstal stát u dveří.<br />Nevěděl, co dělat. Byl připravený... ne, nebyl připravený ve své podstatě na vůbec nic, protože od té Ulquiorrovy změny neměl pevnou půdu pod nohama. Nadechl se. "Ulquiorro," oslovil ho, ovšem druhý nereagoval. Vypadal jako vyplašené týrané zvíře, jak se tak tiskl do rohu. Tyrkysovlasý si sundal batoh a opatrně, snad aby ho ještě víc nevyděsil, se posadil na postel za ním. "Ulqui, dej mi tu žiletku," otočil dlaň směrem vzhůru, aby mu ji tam mohl položit. Tohle bylo hlavní.<br />Králík seskočil z postele a odběhl na druhou stranu pokoje.<br />Tmavovlásek si přitáhl předmět, o který ho druhý žádal, blíže k sobě a pokusil se od tyrkysovovlasého odtáhnout ještě více, i když už nebylo kam. Opatrně k němu vzhlédl, jen na okamžik, vypadal zoufale a ztraceně.<br />Jaegerjaquez se přisunul k němu o kousek blíž. Dlaň nechával nataženou. "Prosím, dej mi ji," zašeptal. Hlavou mu prošla spousta myšlenek - nechápal, jak ho tu mohla v takovém stavu jeho sestra nechat! A jen těžce odhadoval pravé důvody toho, proč je na tom černovlasý takhle. Povzdechl si a zopakoval prosbu.<br />"Proč…?" chlapcova otázka téměř nebyla slyšet a jeho hlas zněl chraplavě, nejspíš proto, jak dlouho už nemluvil.<br />Proč? Protože to byl hrozný pohled, vidět takhle osobu, ke které toho tolik cítil a Grimmjow neměl jedinou jistotu, když jej ani o žiletku nedokázal připravit. Najednou jako kdyby si byli neuvěřitelně vzdálení a nebylo mezi nimi vůbec nic. "Protože nechci, abys v tom pokračoval," řekl mu klidně, jen z tváře se mu dávno vytratil úsměv.<br />Tmavovlásek k němu znova vzhlédl, do očí se mu nahrnuly slzy a rozechvěl se, "vrátil ses…" zašeptal stále stejně chraplavě, ostrý předmět stiskl silněji mezi prsty, "nedoufal… jsem…" opět odklonil pohled, "ale tys… a… vždyť ani nemáš… důvod… nechtít…" šeptal a bylo mu jen ztěží rozumět.<br />Grimmjow se snažil nedat na sobě znát, jak moc je sám z této situace zoufalý a jak se cítí bezmocný. Natáhl se, aby druhému mohl žiletku vzít, a přestože to bylo obtížnější a trochu se přitom řízl do bříška palce - Ulquiorra ji nechtěl dát tak snadno -, přece jen ji získal.<br />Černovlasý se zarazil, když si všiml krve na jeho ruce, a ještě více se roztřásl, nasucho polkl a schoulil se u stěny co nejdále to šlo, aby byl od svého přítele.<br />Jaegerjaquez odložil žiletku mimo dosah Ulquiorry, a poté se na něj znovu podíval. Nepomohlo to, vůbec v ničem. Stále tu byl zhroucený a vystrašený. Grimmjow zcela ignoroval svůj krvácející prst, nepřipadalo mu to důležité proti dlouhým rudým šrámům na nohách černovlasého. Přisunul se k němu - byl rád, že mu nemůže nikam uniknout. "Pojď ke mně..." zašeptal opatrně.<br />Druhý zakroutil nepatrně hlavou a na okamžik semkl víčka pevně k sobě. "Nechci… nechci ti víc… ublížit…" jednou rukou si v poněkud hysterickém gestu prohrábl vlasy, "nechci, abys trpěl kvůli mně," stále se neovladatelně třásl.<br />"Nic se nestalo, je to jen škrábnutí," utřel si trochu zakrvácený prst do tmavých kalhot, které měl na sobě a přisunul se o další kousek ke svému příteli. Přemýšlel, jestli to má udělat, ale nakonec si jej přitáhl k sobě do náruče a nedal mu místo na protesty, když jej pevně objal. Zdál se mu v té chvíli tolik křehký...<br />Druhý se mu chvíli pokoušel bránit, ovšem nezmohl nic proti síle jeho paží. Schoulil se do jeho náruče, ovšem neobjal ho, ruce si přitáhl k vlastnímu tělu. "Není to… jen tohle…" zašeptal.<br />Grimmjow toho chtěl tolik říct a zároveň nic, kdyby mohl, tak by se bez jakéhokoliv rozhovoru vrátil ke vztahu, jaký měli předtím a zapomněl na poslední dny. Rty se otřel o Ulquiorrovo čelo, přičemž jej začal hladit po zádech. "Miluji tě," zašeptal místo toho, aby byl tak brzo zatažen do rozhovoru o tom, co se stalo na střeše.<br />"Jsem… zrůda…" zašeptal černovlasý a rozvzlykal se v jeho náručí.<br />"Psst," Grimmjow se znovu otřel rty o jeho čelo. "Tak to není," odpověděl mu, přičemž jej jemně hojšal, aby ho uklidnil. I když si byl jistý, že vyplakat se mu pomůže - vyplavuje to stres. "Všechno bude v pořádku," dodal, přičemž jej o něco naléhavěji stiskl. "Jsem tu s tebou... a budu," dodal ještě.<br />Černovlasý mladík se na něj více natočil a dlaněmi se opřel o jeho hruď, v pěstích stiskl látku jeho mikiny. Hlavu měl skloněnou, takže nebyly vidět slzy, které se mu valily po tvářích. "Miluju tě…" zašeptal rozechvěle, "tak strašně moc… nezasloužím si tě…"<br />Jaegarjaquez pohladil svého přítele po vlasech, poté mu zčesal pramínky, které spadaly do jeho obličeje a jemně mu prstem zatlačil na bradu, aby jej donutil se na něj podívat. "Zasloužíš," jemně se na něj pousmál a políbil ho na rty, které byly slané od jeho slz. "Omlouvám se, nezachoval jsem se... předtím... nejlépe," zašeptal a setřel mu nezraněným placem slzy z tváře.<br />"Ale… já nechci, aby si mě začal… nenávidět…" zašeptal mladší, ovšem opřel se do jeho doteku. "Bude… bude se to všechno opakovat…"<br />Tyrkysovlasý kývl. "Vím," řekl jen a odmlčel se. Přemýšlel o tom, probral všechny možnosti ve snaze mít situaci pod kontrolou a Ulquiorrovi dokázat pomoci. "Společně to zvládneme," dodal nakonec.<br />Cifer mu neodpověděl, jen se na něj silněji přitiskl a skryl si tvář v látce jeho oblečení. Stále nedokázal zadržet vlastní vzlyky.<br />...<br />Grimmjowovi se podařilo Ulquiorru natolik uklidit, aby ho mohl poslat samotného se osprchovat a trochu zcivilizovat do lidské formy, popravdě vypadal mírně děsivě, když byl s kruhy kolem očí, nezdravě bledý, pohublý a celý od krve. Mezitím začal dávat do kupy jeho pokoj. Odtáhl žaluzie a otevřel okno, aby vyvětral kouř. Vysypal popelník. Když zrovna procházel kolem stolu, zůstal se dívat na fotku jeho bratra. Nevěděl, jaký byl, jen jeho ztráta byla něco, co Ulquiorra nedokázal zvládnout a Grimmjow proto toho mladíka z fotografie neměl rád.<br />Chvíli to trvalo, než se černovlasý chlapec vrátil do vlastního pokoje. Beze slova se posadil na postel, zabalený jen do huňatého tmavozeleného županu. Vytáhl si nohy nahoru, aby si je mohl přitisknout k tělu. Stále se nepatrně chvěl, ale vypadal lépe, než když ho jeho milenec posílal se osprchovat. Králík, který stále po pokoji pobíhal, vyskočil za ním a přitiskl se k jeho zádům.<br />Tyrkysovlasý se na něj otočil a usmál. Přestal se zabývat fotkami, místo toho odložil popelník na stůl a šel k posteli za svým přítelem. Sedl si k němu a pohladil ho po zádech. "Nemyslel jsem, že si je skutečně vylepíš," poznamenal a jemně kývl k jejich společným fotkám, které měl černovlasý nad postelí.<br />Ulquiorra nepatrně pokývl a opřel si hlavu o jeho rameno, přitiskl by se blíže, ovšem z hlubších ran na stehnech mu stále tekla krev a vpíjela se do županu a on jí nechtěl druhého zašpinit. "Myslel jsem… že už nikdy nepřijdeš…" zašeptal.<br />Políbil ho do vlhkých vlasů a objal jednou paží kolem ramen. "To, co k tobě cítím, se nijak nezměnilo. Měl jsem přijít dřív, ale... potřeboval jsem přemýšlet a všechno si to urovnat," řekl po chvíli. "Myslím, že by si měl... jít k... doktorovi," snažil se to říct co nejvíc šetrně. Stále si nemyslel, že je nejvhodnější chvíle o tom začínat, avšak dokud mu neřekl tohle, nijak se neprojevilo, jak moc mu chce pomoci.<br />"Možná…" uznal tiše tmavovlásek. Asi by tam měl doopravdy jít. Nikdy k tomu neměl důvod, ovšem kvůli Grimmjowovi by měl. "Nejspíš…" dodal.<br />"Pokud budeš chtít, půjdu s tebou," nabídl se tyrkysovlasý. Stále se nemohl zbavit pocitu, že mezi nimi je hradba cizosti. Potřeboval ji jakkoliv překonat. "Jsem tady pro tebe," řekl mu. "Už tě nenechám samotného, slibuji," poté jej políbil do vlasů.<br />"Miluju tě…" byla jediná odpověď, kterou od něj tyrkysovovlasý dostal. Ulquiorra se k němu více posunul a natočil se, aby ho mohl něžně políbit na rameno, o které se opíral, než se k němu znova přitiskl.<br />Grimmjow se pousmál, přesto v jeho očích byla starost. "I já tebe..." Daroval mu další polibek do vlasů. Nikdy by si nedokázal představit, že se Ulquiorra kvůli němu - protože se domníval, že jej ztratil - takhle zhroutí. Nerozuměl Hirakovi, proč stále je s Kusakou, ale nyní si připadal stejný jako starší muž, který trápil jeho kamaráda. Povzdechl si. "Měl by ses najíst a prospat," řekl po chvíli ticha.<br />Ulquiorra pokývl, i když to nevypadalo, že by hodlal vynaložit jakoukoliv další snahu na realizaci jezení nebo spaní. Znova políbil tyrkysovovlasého na rameno a zůstal se dívat na jeho tvář.<br />Druhý mu několik okamžiků pohled opětoval, než se zeptal: "Copak?"<br />Tmavovlásek se pokusil o chabý úsměv, měl chuť mu začít stále dokola opakovat, jak šíleně moc ho miluje, ale to nakonec neudělal. "Nic…" šeptl, spustil nohy znova na zem a pomalu se zvedl.<br />Jaegerjaquez ho sledoval. "Klidně pro nějaké jídlo dojdu," nabídl se. I když se tady v lednici nevyznal a s Orihime se nepřátelil.<br />Tmavovlásek si pomalu začínal uvědomovat vlastní hlad, byla pravda, že od soboty téměř nic nesnědl. "Půjdu s tebou…"<br />Grimmjow kývl a také vstal. Usmál se na něj a vzal ho za ruku, jak moc se toužil zbavit pocitu, že se mezi nimi něco stalo a nikdy to nebude jako předtím. Nejraději by ho vůbec ze své náruče nepouštěl. Propletl prsty s jeho a druhou ho pohladil po tváři. "Stejně bych si dal něco sladkého, dlouho jsme nebyli v cukrárně," zavrněl, "musíme to brzo napravit."<br />...<br />Když se vrátili do pokoje, Ulquiorra počkal, až za sebou jeho milenec zavře dveře, a bez jakéhokoliv upozornění ho objal a přitiskl se na něj. "Děkuju…" zašeptal a do očí se mu znova nahrnuly slzy, ještě více se na svého milence natiskl, jako by se ho už nikdy nehodlal vzdát.<br />Tyrkysovlasý mu položil dlaně na záda a začal ho po nich hladit. "Ale no tak..." rozhodně mu jeho přítel nemusel děkovat. Udělal s ním několik kroků k posteli, než se posadil a druhého chlapce si stáhl na sebe. Políbil ho do vlasů.<br />Černovlásek ho objal oběma pažemi okolo krku a obkročmo se usídlil na jeho klíně. Čistě proto, aby mu byl co nejblíže, nevypadalo to, že by v tom byl jakýkoliv skrytý motiv.<br />Grimmjow se prsty začal probírat jeho vlasy. Porostly mu od doby, co spolu chodily, ovšem svou úžasnou strukturu, kterou měl Grimmjow rád, neztratily; stále byly zdravé a hebké. Znovu ho do nich políbil a přivřel oči, když si o jeho hlavu opřel tu svou. "Zavolám mámě, že tu zůstanu přes noc," řekl pak i když se od druhého vzdálit zatím nechtěl, "a zítra ráno uvidíme, jak ti bude, jestli půjdeš se mnou do školy nebo to oba flákneme..."<br />Mladík přikývl a něco souhlasně zamručel. Tiskl se na svého milence jako malé dítě, které se mermomocí drží tepla lidského těla a trošky bezpečí, kterou konečně našlo. Na pokraji pláče, rozechvělé a stále vyděšené.<br />"A zítra tě ještě objednáme u nějakého toho doktora," zašeptal Jaegerjaquez rozhodně a přejel dlaní po chlapcových zádech. "Začíná tu být zima, měl bych zavřít okno a ty si vlézt do pelechu," uvědomil si po chvilce a rty se otřel o chlapcův krk.<br />"Chci být u tebe…" zašeptal Cifer, ovšem po chvilce se jal pomalu slézat ze svého milence, aby si mohl lehnout do postele a nechat ho jít se osprchovat.<br />Grimmjow ho přikryl a sklonil se, aby ho mohl políbit na čelo. Pohladil ho po tváři, když se znovu narovnával, poté vstal. Zavřel okno a po cestě chytil králíka. "Počkejte tu na mně," usmál se a položil zvíře k jeho páníčkovi.<br /><br />31.3<br />Tmavovlasý mladík se probudil. Nejspíše sebou v noci hodně házel, protože se kvůli absenci pokrývky nepatrně chvěl. Cítil jednu ruku svého milence přehozenou přes vlastní ramena, trošku ho uklidnilo, že není v posteli sám, ovšem chtěl mu být blíž. Chtěl s ním něco sdílet… teď hned, něco, co mu vydrží… "Grimmjow…" zašeptal a vkradl se pod jeho pokrývku, rty se něžně otíral o jeho rameno a opakováním jeho jména se ho snažil probudit.<br />Grimmjow zamručel, jak se probouzel. Otočil se čelem k němu a pootevřel oči. "Copak, lásko?" zeptal se hebkým tónem, jak napůl spal. Celý byl rozcuchaný a hřejivý. Protřel si oči, aby se probudil. Postupně si zvykal na tmu a viděl v ní.<br />Černovlásek ještě několikrát zopakoval jeho jméno, přičemž se rty otíral o jeho kůži, jako by sám byl ještě méně probuzený, než jeho přítel. Donutil ho dlaněmi, aby se otočil na bok, a objal ho, přitiskl se k němu a něžně ho políbil, než se rty vydal na jeho krk. "Nechci…" začal šeptem, "nechci, abys mě opustil… nebo se mnou byl… jen z lítosti…"<br />"Miluji tě," ujistil ho tyrkysovlasý, jednu dlaň měl položenou na jeho zádech a pomalu jej hladil. "A budu..." Políbil jej do vlasů jako dnes tolikrát.<br />Ulquiorra nepatrně zakroutil hlavou, "říkáš to teď… ale… jednou toho na tebe… bude příliš a…" zhluboka se nadechl, "nechci o tebe přijít…" zopakoval tiše.<br />Grimmjow se zadíval před sebe a chvíli se odmlčel. Popravdě si nevěděl rady - teď mu to sice přišlo nemyslitelné, ale nevěděl, zda skutečně vydrží s druhým navždy; ne tolik kvůli jeho psychickému stavu, spíš protože to byl jeho první vztah a ty nejsou trvalé. Přivřel oči a Ulquiorru od sebe odtáhl. "Dám ti více než slib..." zašeptal a natáhl se, aby mohl rozsvítit lampičku. "Máš další žiletku?" tu předchozí vyhodil.<br />Ulquiorra se otočil, aby mohl otevřít šuplík nočního stolku. Bylo jich tam ještě hodně, stále zabalených v papíře. Jednu z nich vzal a podal ji tyrkysovovlasému.<br />Jaegerjaquez se posadil a žiletku si od něj vzal. Stáhl z něj pokrývku a odhrnul mu ze stehen župan. "Nechci ti ublížit, ale..." přejel dlaní po jeho kůži, jako kdyby hledal to správné místo. Již teď byly hodně poničené, strupy na nich byly stále rudé. Rozbalil žiletku a přiložil ji na místo, které se zdálo nejméně zjizvené samotným Ulquiorrou. "Dokud..." zatlačil, dával si záležet, aby zajel dostatečně hluboko, poté táhl, "bude vidět po tomhle jizva..." táhl žiletku až na vnitřní stranu stehna, rána se rychle zaplňovala krví, "budu s tebou a budu tě milovat."<br />Tmavovlasý pozoroval ostří, dokud druhý nedokončil ránu, měl při tom skousnutý spodní ret a přivřené oči, i když mu bolest, kterou mu druhý způsoboval, byla zvláštně příjemná. Prsty omámeně přejel po pruhu krve, který se téměř okamžitě vytvořil, čímž ji rozmazal po bledé kůži svého stehna. Usmál se, "děkuju…" zašeptal a přitáhl si druhého k polibku oběma rukama, na Grimmjowově krku zůstala pod jeho prsty rudá stopa. "Miluju tě…" hlesl do jeho rtů a znova se na něj natiskl.<br />"I já tebe," odpověděl mu Grimmjow trochu vysíleně, jako kdyby to pro něj bylo náročné a natáhl se, aby mohl na stolek odložit žiletku. Políbil druhého na čelo, a poté se vrátil k jeho rtům. Něžně se do nich vpil, přičemž mu zčesal vlasy z tváře. Zhasl světlo, protože bylo protivné pro oči - tohle mohli dělat po tmě, to předtím ne.<br />Černovlasý mladík ho objal jednou rukou pevně okolo pasu, druhou měl stále okolo krku svého přítele. Jednu nohu vtěsnal mezi jeho stehna, druhou přehodil přes jeho bok. Vpíjel se naléhavě do Grimmjowových rtů a tiskl se na něj, "blíž…" šeptl, když se jejich rty od sebe na okamžik oddělily.<br />Grimmjow jej k sobě jednou paží ještě víc přitáhl. A polibky začal důvěrně a mazlivě krášlit jeho tvář.<br />Černovlasý ho donutil, aby se položil na záda a dostal se nad něj, nevšímal si krve, která byla na kůži obou z nich i na povlečení. Něžně ho líbal a v pomalých pohybech se vlastním tělem otíral o to jeho.<br />Tyrkysovlasý mu rozvázal pásek županu a rozhalil ho tak, aby se mohl dostat k jeho bokům. Přejížděl po nich a užíval si blízkost druhého. Byla to podivná směsice citů, co teď cítil, když vnímal, v jakém stavu byl Ulquiorra, co sám před chvílí udělal a kam ho to teď dovedlo.<br />Cifer se vpil do jeho rtů a pomalu a procítěně druhého vtahoval do hlubokého polibku. Prsty vjel do světlých vlasů a sklouzl pomalu znova na krk.<br />Grimmjow se přesunul dlaněmi k ramenům druhého, aby mu z nich mohl nechat spadnout župan, a poté jej shodit na zem, aby jim nepřekážel. Citlivě se vrátil k jeho pažím, s nimiž se mazlil jemnými dotyku prstů, když po nich stoupal zpět k ramenům. Polibky mu oplácel stejně procítěně a rozhodně v nich nikam nespěchal.<br />Tmavovlasý mladík se smyslně otíral o tělo druhého, rozkrokem se přitom třel o ten jeho. Prsty se přesunul něžně na jeho tvář a bříšky ji jemně mapoval, než se dlaněmi usídlil na jeho tvářích a jen palci ho stále hladil.<br />Jaegerjaquez měl zavřené oči a byl Ulquiorrovi zcela oddaný, připravený mu vyplnit každé přání, jen aby se cítil dobře. Ve vzduchu byla cítit železitá vůně krve. Tyrkysovlasý přejel dlaněmi po jeho zádech a znovu se jednou z nich umístil na jeho boku, tou druhou klesl ještě níž, až na stehno, které začal hladit.<br />Tmavovlásek si ještě chvíli vášnivě užíval jeho rtů, než se s polibky pomalu vydal na Grimmjowovu kůži. Jednou dlaní sklouzl znova na jeho krk z druhé strany, než byla ta, které se věnoval vlastním jazykem. "Ještě blíž…" zašeptal.<br />Grimmjow měl ještě chvíli oči zavřené, než je pootevřel, aby se mohl podívat do Ulquiorrových. Něžně mu zvedl hlavu. "Ještě blíž?" zopakoval po něm s pohledem upřeným do jeho očí, které se ve tmě leskly. Nebyl si jistý, zda to skutečně druhý myslí tak, jak to on pochopil. Stále měl v paměti, jak jej na střeše druhý osočil, že jej má jen na sex, tak to nechtěl potvrdit.<br />Mladík lehce pokývl a natáhl se k jeho rtům pro rychlý vlhký polibek, než odpověděl, "potřebuju tě…" šeptl naléhavě do jeho rtů.<br />Grimmjow cítil šimrání v podbřišku, když slyšel ta dvě jednoduchá slova. Také ho potřeboval. Pohladil ho po tváři a spojil na několik okamžiků jejich rty, než si ho stočil pod sebe. Daroval mu polibek na čelo, než se vydal motýlími doteky po kůži jeho spodní čelisti na krk a níž na klíční kosti. Prsty jedné ruky mezitím šimral svého přítele na bříšku.<br />Ulquiorra zavřel oči a lehce zaklonil hlavu. Vybídl se nepatrně doteku svého milence a stehny ho objal okolo pasu, zatímco dlaněmi se vydal na Grimmjowova záda.<br />Grimmjow přes bradavky, které nejprve olízl, než je jemně promnul mezi rty a zanechal je citlivě žádající o další pozornost, směřoval polibky k jeho bříšku, kde vykreslil jazykem obrazce, jež pak vyplnil něžnými polibky. Nespěchal, starostlivě si hrál s každým odhaleným kouskem Ulquiorrovy kůže. Ohrnul mu lem spodního prádla a obkreslil ho prsty, váhajíc zda se může dotknout jeho jizev po operaci.<br />Tmavovlásek se nepatrně zachvěl a nadzvedl se na jednom lokti, aby viděl na počínání svého přítele, tou druhou putoval do nenagelovaných tyrkysových vlasů, aby se jimi mohl začít probírat. Byly na dotek překvapivě příjemné i přes všechno barvení a gelování, které musely podstupovat. Přivřel oči a užíval si Grimmjowovy doteky.<br />Tyrkysovlasý se nadzvedl a posadil na své paty, aby mohl druhému stáhnout spodní prádlo. Nejprve mu ovšem prstem obkreslil ránu, kterou sám způsobil. Už zasychala a téměř nekrvácela. Sklonil se, aby jej mohl políbit na její začátek, až poté jej zbavil látky, co ho halila. Natáhl se k jeho rtům a vpil se do nich.<br />Ulquiorra ho objal pažemi okolo krku a přitiskl se k němu, rty se něžně otřel o jeho krk a pomalu pokračoval výše po jeho kůži. "Pospěš…" zašeptal a na okamžik vzal mezi zuby jeho ušní lalůček.<br />Jaegerjaquez zajel jednou dlaní na jeho rozkrok a provokativně po něm přejel, aby mu oplatil to šimrání, které způsobil svými zuby. "Máš tady... někde...?" zeptal se, přičemž se vpíjel rty do kůže druhého.<br />Tmavovlásek se donutil vzdát se doteku jeho horké kůže, aby se mohl jednou rukou natáhnout do stále otevřeného šuplíku nočního stolku. Chvíli poslepu šmátral, než našel, co hledal, a podal svému milenci nevelikou tubu s lubrikantem.<br />Grimmjow si ji od něj vzal a políbil ho na ústa v rychlém, vděčném polibku. Otevřel ji, aby si mohl nanést na prst, přičemž se vrátil k Ulquiorrově bříšku. Rty se otřel o jeho kůži a horce na ni vydechl. Poté se mazlivě o něj otřel tváří. Teprve poté prstem zamířil mezi jeho stehna a několikrát přejel přes vstup do jeho těla, než se opatrně začal tlačit do jeho těla.<br />Ulquiorra se mu vybídl a vyšel opatrnému pohybu vstříc. Potřeboval ho a Grimmjow si dával na čas až příliš. Znova se zachvěl, když se prst druhého otřel o jeho prostatu a ze rtů mu unikl sten. Prsty jedné ruky znova vpletl do tyrkysových vlasů, druhou nechal na Grimmjowově rameni.<br />Druhý mladík klesl s polibky na jeho podbřišek a ještě několikrát do něj pronikl jedním prstem, než přidal druhý. Se třetím počkal, dokud pečlivými polibky nedoputoval až k jeho vnitřní straně stehna. Jazykem obkreslil čerstvé šrámy a volnou rukou si přidržel jeho koleno, aby mu necukal. Cítil v puse chuť krve.<br />Černovlasý chlapec si skousl spodní ret, aby tlumil steny, které se mu draly z hrdla pro počínání jeho milence, a ony se nedostaly nikam dál, než k uším jeho milence.<br />Grimmjow vyndal prsty a znovu si podal lubrikant, aby si ho mohl nanést na penis. Poté se natáhl k Ulquiorrovým rtům a vpil se do nich, přičemž se vměstnal pánví mezi jeho stehna. Pomalu do něj začal pronikat, přičemž nepřerušoval jejich polibek. Položil jej na záda a zcela omezil vzdálenost mezi nimi. Když do něj pronikl celou svou délkou, přerušil polibek a podíval se do jeho očí. "Jsem dostatečně blízko?" zeptal se, přičemž se jemně pousmál a zčesal mu vlasy z tváře.<br />Mladík mu nepatrný úsměv opětoval a lehce kývl, oběma pažemi ho objal okolo krku. Pořezanou nohu jen pokrčil a stehnem se otíral o jeho kůži, druhou ho objal okolo boku a pohybem pánve mu naznačil, že může začít s přírazy. Rty se přisál na ty jeho a vzal mezi zuby Grimmjowův ret, aby si s ním ve vlastních ústech mohl začít hrát.<br />Tyrkysovlasý začal s pomalými táhlými přírazy, jak si užíval blízkost druhého a nechtěl se od něj vzdalovat. Prsty mu pročesával vlasy a hladil ho po tváři.<br />Ulquiorra se dál vpíjel do jeho rtů a topil v nich vlastní steny, zavřel oči, aby si mohl užívat čistou přítomnost druhého a všechnu slast, kterou mu počínání světlovlasého způsobovalo. Vycházel mu vstříc ve stejném tempu, v jakém se jeho milenec pohyboval, vlastním vzrušením se otíral o jeho bříško, "nechci… nechci o tebe… nikdy… přijít…" zašeptal rozechvěle, když se na okamžik vzdal jeho horkých úst.<br />"Nepřijdeš," odpověděl mu, přičemž bezděky prstem přejel po jejich jizvě. Vlhkými polibky začal krášlit kůži jeho krku, přičemž do ní horce vydechoval. Dlaní se přesunul ze stehna na jeho bok, po kterém začal bezděky přejíždět. Prohýbal se jako kočka v každém přírazu, přičemž se krásně rýsovalo jeho svalstvo a částečně zrychloval, kolik jej tělo pod ním vzrušoval a jak potřeboval ho stále víc cítit a ovládat. Pronikal do něj prudce a hluboko, vzdaloval se neochotně.<br />Ulquiorra se pod jeho doteky chvěl, skousával si ret, aby nebyl příliš hlasitý, i když při doteku stále pálící jizvy, kterou mu věnoval jeho přítel, v hrdle neudržel překvapený sten.<br />Grimmjow se polibky vrátil k jeho tváři, aby ji mohl celou zulíbat. Zčesal mu několik neposedných pramenů a otřel se rty o linii jeho spodní čelisti, že se vpil do jeho úst. Trochu se nadzvedl na jedné ruce, aby mohl změnit úhel přírazů a druhou rukou se postarat o Ulquiorrovo vzrušení.<br />Tmavovlásek zavřel oči a oběma rukama objal svého milence, stačilo mu jen pár dalších okamžiků, než vyvrcholil do jeho dlaně. Byl rád za horké rty svého milence, ve kterých mohl utopit vlastní dech.<br />Tyrkysovlasý miloval ten okamžik, když se tělo pod ním rozechvělo a on mu již nemohl dát víc. Ještě několikrát do něj přirazil, než se jím rozlila vlna slasti. Vystoupil z něj a mazlivě se položil tak, že měl hlavu na jeho bříšku. Prstem setřel sperma z jeho kůže a ochutnal ho. Byl si jistý, že tohle byl jejich nejjemnější sex doposud, ač měl tak zvláštní předehru.<br />Chlapec prsty vpletl do světlých vlasů a začal se jimi něžně probírat, volnou rukou se natáhl za svého milence, aby přes ně mohl alespoň částečně přehodit pokrývku. "Miluju tě…" zopakoval tiše a pohladil ho něžně po tváři.<br />Grimmjow k němu zvedl pohled a usmál se. "Napořád..." broukl a políbil ho nad pupík.</div> http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxxi http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxxi Rok Humra Sat, 24 Mar 2012 21:15:45 +0100 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <strong><em>Omlouvám se, že to tu nebylo včera, bohužel jsem byla zase ve své migrénové neschopnosti a <span style="text-decoration:line-through">jsem ráda, že jsem se dožila rána</span> vůbec jsem si neuvědomila, že máme vydávat.</em></strong></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><br /></div><div><img width="456" height="586" src="http://nd05.jxs.cz/377/554/731be1eabe_84352626_o2.jpg" /></div><hr /><div><br /></div><div>30.3<br />Černovlasý muž vytáhl z jedné police velké kružítko, kterým se rýsovalo na tabuli a roztáhl ho. "Netušil jsem, že tu máte dovolené bodné zbraně," poznamenal, když s ním udělal krok s výpadem. "Dobré toto... vyvážené..." pokračoval, přičemž se díval na ostří. Vlasy měl sepnuté do gumičky, takže mu jako obvykle nepadaly do tváře a v teplákové soupravě vypadal jinak, než ve svých volných potrhaných věcech, i odlišně od obleku. "Co je Izuru zač?" zeptal se pak, ten světlovlasý chlapec ho překvapil. Mimochodem si celou dobu v kabinetě připadal jak přerostlé dítě, které se nudí a tak zlobí pracujícího otce, Gin se totiž připravoval na další hodinu a moc si ho nevšímal.<br />Stříbrnovlasý muž se na něj otočil a sebral mu rýsovací potřebu, "ne všichni považují veškeré ostré předměty za zbraně…" upozornil ho. "Normální kluk… doteď mi připadal dost uťáplý… doufám, že z mých studentů neplánuješ vychovávat budoucí kriminálníky…" naučeně přísným pohledem učitele se na druhého zadíval, než ho tupou stranou kružítka dloubl do boku a položil předmět tam, odkud ho druhý vzal. "Přišel jsi mi sem dělat nepořádek?" zeptal se s povzdechem.<br />"Nejsi trochu nervózní?" zeptal se Mugetsu a zatvářil se, jako kdyby to nebyl on, kdo k tomu dává druhému důvod.<br />"Měl bych být…?" Ichimaru se vrátil k věcem, které si chystal do hodiny matematiky.<br />Černovlasý se na něj podíval. "Buď jsi nervózní... nebo nejsi rád, že tu jsem," nakrčil nos a přešel ke stolu, aby si na něj mohl sednout. "A to jsem si já ve vší své dokonalosti našel volnou chvíli, abych tě trochu vzpružil, starouši," zakroutil hlavou. Podal si normální kružítko, aby si s ním mohl začít čistit špínu za nehty.<br />"Nečekal jsem tě tady…" přiznal druhý a zadíval se na něj, "navíc jsem plánoval svůj čas v práci trávit tím, za co jsem placený… nevím proč, ale mám pocit, že se mi to nepodaří, když ses mi nasáčkoval do kabinetu…" přešel k němu a opřel se dlaněmi o jeho stehna. "Nebo se mnou plánuješ jít i učit matiku?" zeptal se s úsměvem.<br />"Nechceš, aby se ti to podařilo, když mne máš v kabinetu - to má chyba není," mrkl na něj a odložil kružítko, aby mohl dát své dlaně na ty jeho. "No, nejsem si jistý, zda bych zvládl učit matematiku," pokrčil rameny a natáhl se, aby mohl druhého políbit, když byl tak k němu nakloněný. "Však víš... vzděláním se zrovna chlubit nemůžu..."<br />"Bojím se tě tady nechat samotného…" zabručel Gin a posunul vlastní ruce výše, aby se jimi mohl usídlit na jeho bocích, "a je úplně jedno, jestli budeš v té hodině se mnou nebo jestli tam vůbec nebudu… dokážu si představit, co bys tam prováděl…" pousmál se.<br />"Já nemám rád školu, škola nemá ráda mne - je to oboustranně nelibý vztah," pokrčil rameny a natáhl se pro další polibek. "Stejně mám na oběd naplánovanou již jinou zábavu," poznamenal poté, "nebo spíše po obědě... máte tady jídelnu?"<br />"Máme něco podobného…" pokývl světlovlasý a dlaněmi vklouzl pod lem jeho mikiny. "Proč jsi sem vůbec přišel?" zeptal se potom a více se k němu přiblížil, boky se vtěsnal mezi jeho kolena.<br />"Hmm... tak já půjdu, když se ti nelíbí má přítomnost, sta-rou-ši," pokrčil nenuceně rameny a v opaku toho, co řekl, jej stiskl mezi stehny. "Mohl bys mi dát nějaký šesťák na bagetu," našpulil rošťácky rty, "a nestěžuj si, to kvůli tobě nejím z popelnice... protože jsi moc nóbl." Široce se usmíval, žertoval a hrál si. Měl dobrou náladu.<br />"Jsi hrozný…" ohodnotil ho Gin s úsměvem a natáhl se pro další letmý polibek. Zazvonilo, ovšem učitel nevypadal, že by na to chtěl nějak zareagovat. "Hrozný toulavý kocour…" upřesnil potom a vyndal jednu ruku zpod jeho oblečení, aby se mohl natáhnout za něj a rozpustit mu vlasy.<br />"Hrozně sexy toulavý kocour," pohodil hlavou tak, aby se mu po ramenech rozlily jeho dlouhé vlasy. "Co si pamatuju, tak učitelé chodili deset minut po zvonění... myši a kocouři těch deset minut měli pré na záchodcích... chceš?" olízl si rty a přitáhl si ho blíž k sobě. "Pak půjdu po všech čertech, kam patřím."<br />Stříbrnovlasý muž ho donutil sundat si mikinu a jednou dlaní vjel do černých vlasů. Překvapovalo ho, že si je stále ještě druhý neostříhal, když už to bylo několik dní, co o tom poprvé mluvil. "Samozřejmě…" pousmál se a volnou dlaní se vydal po jeho vypracovaném bříšku. Natáhl se pro hluboký polibek. Možná to tak úplně nevypadalo, ale nevadilo mu, že druhý přišel, užíval si jeho přítomnost, dokud mohl.<br />Mladší z nich se pousmál. "Když jde o sex, tak i pro učitele jde vzdělání stranou," zavrněl provokativně a příliš se neobtěžoval s nějakou předehrou - hned sahal na rozepínání mužových kalhot.<br />"Jsi na sebe pyšný…?" světlovlasý pozvedl tázavě jedno obočí a lehce se od něj odtáhl, dlaněmi přejel po jeho bocích a natáhl se pro další polibek, přičemž ho donutil, aby slezl ze stolu. Přetočil je tak, že byl sám zády k desce, a vydal se dlaněmi k lemu jeho kalhot.<br />"Když jsi se tak o tom zmínil," zamyslel se, "jsem." Podařilo se mu rozepnout zip staršího a díky tomu mu mohl látku stáhnout dolů. Olízl si rty a klesl na kolena, aby se dostal k jeho rozkroku. Vzhlédl od něj do tváře stříbrnovlasého. "Problémy s erekcí tě zatím netrápí, starouši... to je milé," zazubil se provokativně a přisál se rty na jeho podbřišek. Zamlaskal do jeho kůže.<br />Starší prohrábl černé vlasy a jednou rukou se v nich ustálil, "ještě mám pořád daleko do něčeho podobného…" prohodil, "navíc s tak hrozně sexy toulavým kocourem…" použil jeho spojení a vybídl se dotekům mladíka.<br />Mugetsu prsty vjel do světlých chloupků mužova ohanbí, než upřel svou pozornost na jeho chloubu. Kousl ho do podbřišku, až poté mu horce vydechl na špičku penisu a zkusmo po něm přejel dlaní. Přidržel si ho, aby mohl vsát mezí rty žalud a hned vzápětí jej nechat vyklouznout. Druhou rukou, kterou si nepomáhal, klesl k jeho varlatům.<br />Gin se volnou dlaní opřel o stůl za sebou a shlédl na tmavovlasého, musel uznat, že to byl dokonalý pohled. Ze rtů mu unikl tlumený sten. Nechával se druhým opečovávat, prsty jedné ruky se stále probíral v černých vlasech, které ho tolik fascinovaly.<br />Černovlasý zatlačil na jeho boky, aby si ho opřel o stůl a až poté ho vzal celého do pusy. Zavřel oči a několikrát ho nasál do úst téměř po kořen, než jej nechal ze svých úst vystoupit. Vzal ho pod kolenem a opřel si jeho stehno o rameno, aby měl lepší přístup. Naslinil si vlastní prst, než se jím vydal k Ichimaruově otvoru a rty se vrátil na jeho penis.<br />Světlovlasý muž se opřel lokty za sebou a skousl si na okamžik lehce ret, protože sám věděl, jak dobře jde na chodbách všechno slyšet, když je tam klid. Jemu samotnému příliš nezáleželo na tom, jestli ho někdo uslyší, ovšem ten někdo z toho mohl vyvozovat následky a Gin neměl taková privilegia jako Kuchiki. Vybídl se druhému a vycházel jeho dotekům vstříc, lhal by, kdyby tvrdil, že se mu nelíbí nechat se mladším opečovávat.<br />Mugetsu to všechno bral hodně zrychleně, protože přece jen bylo po zvonění a on druhému nechtěl bránit odučit, co měl. Na několik okamžiků přidal druhý prst a nakonec i třetí, než je ze svého milence vyndal a napřímil se. Mimoděk se podíval na hodiny. "Máme ještě 7 minut," poznamenal, když druhého otáčel a zohýbal přes stůl. Přejel mu dlaněmi po hýždích a roztáhl mu je od sebe. "Ještě pořád si to můžeme nechat na doma, starouši..." zaprovokoval, když se svou ztopořenou délku o něj otřel - ani jeden to nemohli v téhle fázi nechat na doma.<br />"Myslím, že vlézt se do sedmi minut… bude menší problém, než to… odkládat…" Ichimaru se lehce vzepřel na rukou a znova se druhému vybídl, potřeboval ho… Zaklonil hlavu a jednou rukou putoval za sebe, aby ho mohl chytit za dlouhé černé vlasy a přitáhl si ho k rychlému a divokému polibku.<br />"Pan profesor je vždy a všude nadržený," zavrněl do jeho rtů mladší, když jejich polibek rozpojil, aby si mohl stoupnout za něj a konečně do něj proniknout. Musel si jejich spojení zvlhčit slinami, i když se nesnažil být příliš jemný. Začal s postupně hlubšími přírazy, jak nechával sobě i jemu v nedostatku času si zvyknout na budoucí spalující tempo.<br />"Našly by se… výjimky…" hlas světlovlasého se lehce chvěl. Prohnul se proti tělu druhého, dlaněmi se stále opíral o desku stolu před sebou.<br />"Víme, nesedí ti místa typická pro vandráky," vydechl mu za krkem Mugetsu, který se přitiskl hrudí na jeho záda, aby jej mohl políbit na krk. Pevně jej držel za boky, aby mu neuhýbal pod přírazy, které se stávaly tak prudké, jak potřeboval. Přesto jednou dlaní zajel pod tričko druhého, aby mu mohl dráždit bradavky.<br />Gin na okamžik zadržel dech, začínalo mu dělat problém kontrolovat vlastní roztřesený dech, aby se z něj nestaly hlasitější steny. Tiskl se na druhého a litoval, že si sám nesundal tričko, aby mohl za sebou cítit jeho rozpálenou kůži. Jednou dlaní putoval na ruku tmavovlasého, aby ji mohl navést ke své erekci.<br />Mugetsu se nechal navigovat. Tohle rychlé, spalující tempo mu nedělalo dobře, příliš rychle se blížil k vyvrcholení, jako kdyby to bylo poprvé po dlouhé době, co měl s někým sex - i když ten poslední týden ho měl pravidelně a na své poměry osamělého poutníka i často. Ovšem Ichimaruovo tělo bylo jako dělané na takové věci. V pravidelném tempu začal doplňovat příraz i pohybem dlaně po jeho penisu.<br />Stříbrnovlasý muž by mu vycházel vstříc, kdyby jej druhý tak silně nedržel za bok, vypadalo to, že mu na tom místě zůstane po jeho stisku modřina. Jednou rukou byl stále na té, která se věnovala jeho vlastnímu rozkroku, druhou se přestal opírat o stůl a více se zády na mladšího natiskl. Putoval dlaní za sebe a prsty vpletl znova do černých vlasů.<br />Stačilo pár dalších pohybů, než pod prudkými přírazy tmavovláska do jeho těla vyvrcholil. Byl rád, že na stole před ním nic není.<br />Mladší se rty vpil do jeho šíje a ještě párkrát do něj přirazil, než se se vším sebeovládáním donutil z něj vyjít, aby ho zanechal v použitelném stavu. Dokončil to rukou. Poté se opřel vedle něj o stůl a dlouhé vlasy mu spadaly přitom do tváře. Byla to opravdu rychlovka.<br />Plácl Ichimarua po zadku. "Tak co, starochu? Jaký jsem?" a drbnul do něj laškovně bokem.<br />Světlovlasý muž mu drbnutí oplatil a natáhl se, aby mu mohl vlasy sčesat z obličeje, "rychlý…" prohodil a natáhl se pro letmý polibek, než se pokusí zkulturnit natolik, aby se mohl vydat do hodiny. "To ovšem kvalitě neubírá…"<br />Ozvalo se zaklepání na dveře.<br />"Ježiš, ta škole je tak otravná..." zavrčel černovlasý, který by se rád ještě škádlil. Ichimaru byl zajímavý i na konverzaci, nejen na sex. "Obleč se, jdu otevřít," broukl na něj a vydal se ke dveřím, zapínajíc si kalhoty. Sám až na fakt, že byl rozcuchaný a polonahý rozhodně nijak nevhodně nevypadal.<br />Podíval se, zda má Gin na sobě alespoň kalhoty, a když zjistil, že má, otevřel. Jednou rukou se opřel o rám dveří a nahodil jednu ze svých sexy póz modela.<br />Kira se při pohledu na vysokého černovlasého muže ošil a nasucho polkl. Nečekal, že až se otevřou dveře, uvidí polonahého Mugetsu. Koutkem oka zahlédl za ním Gina, učitel k němu byl zády a něco dělal u svého stolu. "Profesor Ichimaru nepřišel do hodiny tak…" pokusil se, mluvil tiše a nevypadalo to, že by byl sto svou větu dokončit.<br />Stříbrnovlasý muž se otočil, aby se ujistil, že ten, koho slyší, je doopravdy Izuru, a mávl ledabyle rukou. "Nemusel jsi pro mě chodit, za chvíli příjdu…" přešel ke dveřím a po cestě si neodpustil pohladit letmo černovlasého po odhaleném boku. "Můžeš se vrátit, hned jsem ve třídě…" pobídl ho.<br />"No, museli jsme tu jen něco dořešit," mrkl na něj černovlasý muž, "jsem ho zdržel..." pokrčil rameny. Natáhnul se k chlapci, aby mu mohl počechrat vlasy. "Říkal jsem Ginovi, že jsi byl dnes skvělý... máš talent," přátelsky zkonstatoval. "Ale Grimm je sešlý..." vzpomněl si najednou. Podrbal se ve vlasech a šel si pro vrchní část teplákovky.<br />Blonďákovi dělalo okamžik problém, aby před jeho dotekem automaticky neuhnul, bylo mu jasné, co se dělo. Mugetsu vypadal jako příjemný muž a nejspíš by mu byl i sympatický - to se nestávalo přiliš často, aby mu takový někdo připadal -, kdyby vztah mezi ním a stříbrovlasým mužem nebil tak jasně do očí. Blonďák by lhal, kdyby tvrdil, že mu nevadí se na to dívat. "Děkuju…" šeptl k pochvale a podíval se na učitele. Gin se široce usmíval a důvodem té očividně dobré nálady byl tmavovlasý, to bylo chlapci jasné. Stačila mu jen promlka, kterou strávil přede dveřmi, než se otevřely. "Chcete, aby vzal nějaké pomůcky?" zeptal se potom učitele.<br />Stříbrnovlasý jen zakroutil hlavou, "poberu to sám, hned příjdu…" prohodil.<br />Chlapec kývl a otočil se k odchodu.<br />…<br />Došel do třídy a vydal se ke své lavici, přičemž okázale ignoroval pohledy svých spolužáků, byl zvyklý, jak se na něj dívali, nebylo to nikdy nijak hezky. Zhluboka se nadechl a natáhl se pro sešit do matematiky, i když hned, jakmile ho otevřel, uvědomil si, že to není nejlepší předmět pro zahánění myšlenky na to, co právě viděl. Předtím… předtím mohl mít ještě naději, že třeba, až se jednou donutí něco říct, bude to mít cenu. Díky černovlasému přišel i o ty poslední z nich.<br />Jaegerjaguez se otočil za zvukem otevření dveří a celou cestu blonďáka pozoroval. Že by mu zrovna v hodině chyběl Ichimaru se nedalo říct - to snad nikomu kromě chlapce z první lavice. "Hele, Izuru konečně chytil barvu!" Prohodil směrem k Hisagimu, který ležel na lavici a nejevil známky života. "Ale je zelená~"<br /><br />30.4<br />Rinker stál u schodiště do druhého patra a pozoroval špinavým oknem prostor před budovou, který se tvářil nebezpečně liduprázdný. Na sobě měl koženou bundu, jeho motorka byla zaparkovaná v zadní části. Posadil se na schody a kontroloval prostor. Na někoho čekal. Z jeho tváře nebylo poznat, na koho.<br />Netrvalo to dlouho, než po schodech pomalým krokem vystoupal mladík v dlouhém černém kabátě. Přes kšilt čepice a ofinu blonďatých vlasů mu nebylo vidět do obličeje, když měl hlavu skloněnou, ovšem vzhlédl ke druhému, jakmile se zastavil. Zelené oči byly přivřené a podivně se leskly. Pobídl druhého, aby šel s ním a beze slova se vydal dál, výše po schodech.<br />Starší z nich vstal a následoval ho. Neměl potřebu mluvit, když nemluvil jeho společník.<br />Blonďák vystoupal až nahoru a odemkl dveře veliké místnosti, do níž vstoupil. Sundal si kabát a přehodil ho přes jednu z židlí poněkud prázdného pokoje. Povzdechl si, nelíbilo se mu, že musí hledat opuštěná místa a vykrádat se z domu, aby se mohl věnovat podobným záležitostem, ovšem stále ještě mu stál v cestě k volnosti jeho otec. Nesl s sebou tmavě modrou složku s papíry, tu položil na stůl, následovala ji tučná obálka. Nechal oba předměty být, jako by nenesly sebemenší důležitost, a otočil se znova na druhého. "Bylo minule všechno v pořádku?" zeptal se, neviděl se s ním od chvíle, co s ním řešil poslední práci, kterou pro něj měl. Nebyl to on, kdo se s ním vyrovnával po jejím vykonání.<br />Starší kývl. "V pořádku," souhlasil. Také si sundal bundu, protože celý den byl teplý a on ji měl jen na jízdu na motorce. Bezděky si přejel po ruce, která ho nepříjemně bolela, protože ji namáhal. "Důležitá je spokojenost na straně zadavatele," podotkl a sáhl na složku, aby v ní mohl začít listovat, kdyby něčemu nerozuměl - příležitost na dotazy již nebude mít.<br />"Samozřejmě…" mladík se lehce pousmál, přivřel oči a putoval pohledem k otevřené složce v rukou druhého, "máš na to měsíc," promluvil ohledně nové práce, kterou mu nabízel.<br />Di Roy kývl. "Nebude to problém," zastrčil si obálku do bundy a dál listoval složkou. Vše mu z ní bylo jasné, nepotřeboval nijak doplnit informace, nebylo se na co ptát.<br />"Kdybys cokoliv potřeboval, Kotsubaki by ti měl být k dispozici," oznámil mu blonďák a posadil se na zidli, přes jejíž opěradlo byl přehozený jeho kabát.<br />Rinker znovu kývl. Zavřel složku a podíval se na chlapce, než se znovu oblékl do své bundy. "Mohu odejít?" zeptal se pak. Nic osobního v tom nebylo, jen jeho uvolnění nebylo neomezené a on se brzy musel vrátit do práce. Malá nepočká.<br />Mladík pokývl a opřel se lokty o stůl. On sám ještě zůstával, protože čekal na dříve zmíněného může, potřeboval si s ním o něčem promluvit. Pár okamžiků potom, co odešel Di Roy, mu zazvonil telefon. Překvapeně ho vytáhl z kapsy, nečekal, že mu bude někdo volat. O to více se podivil nad tím, kdo to byl.<br />"Yukio? Jsi v pohodě?" Ashidův hlas z telefonu zněl starostlivě.<br />Světlovláskovi chvíli trvalo uvědomit si, že se nemusí bát, že je sledován, ale že důvod telefonátu hnědovlasého bude spíše jeho nepřítomnost ve škole. "Jo…" pokýval, i když ho druhý nemohl vidět, "jen mi dnes nebylo úplně dobře…"<br />"Trochu jsem... no, měl obavy..." přiznal se Ashido a odmlčel se, "měl jsi napsat, abych věděl." Zdálo se, že na druhé straně na něj někdo mluví, podle hlasitosti to vypadalo na Ogichiho. "Mám se zeptat, jestli zítra už budeš fit a přijdeš na trénink?"<br />"Jo… asi bych měl být v pořádku…" chlapec se na okamžik zamyslel, ale nevypadal, že by chtěl své vlastní tvrzení vyvrátit. Pousmál se lehce, "je hezké, že máš o mě starost…" neodpustil si.<br />"No, jak by ne?" oplatil mu milým tónem mladík na druhém konci. "Tak se zítra uvidíme ve škole... a uzdravuj se."<br />30.5<br />Zabimaru seděla u titěrného stolu v bytě, který sdílela ještě se svými dvěma bratry, i když ani jeden z nich tam teď nebyl. Před sebou měla šálek s kávou a probírala se jakýmisi papíry, překvapilo ji, když uslyšela zvonek.<br />Tyrkysovlasý si zčesal vlasy dozadu a čekal, až mu otevře. Když uslyšel kroky, donutil se k úsměvu. "Hoj, kotě," mávl na ní rukou. Popravdě se málokdy scházeli jindy než večer. Bylo to zvláštní ji vidět střízlivou a pracovat. "Můžu dál?"<br />"Určitě, tygře…" pustila ho, a když kolem ní mladík procházel, pocuchala mu nagelované vlasy. "Co se tváříš jako boží neštěstí?" zeptala se a přešla k lince, aby mu mohla něco nachystat. "Co si dáš?"<br />"Měl bych dojít domů ve stavu slušného syna, takže... ne to, co bych potřeboval... džus? Když tak jen vodu... nebo čaj..." mávl rukou, "je to jedno," povzdechl si a posadil se. "Ruším moc?" prohlížel si papíry na stole. "Jestli pracuješ... tak..."<br />"Nerušíš, zlato… není to tak důležité, abych se ti nemohla chvíli věnovat… Nechceš ani nic přilít do toho čaje nebo džusu?" nadhodila a otočila se na svého návštěvníka, aby na něj mohla šibalsky mrknout.<br />"Raději ne..." pousmál se na ni a ošil se, přičemž se trochu nervózně podrbal na zátylku. "Chci se tě na něco zeptat... ohledně bratra Ulquiorry," přešel raději k věci. Sklonil pohled ke svým prstům, s nimiž si nervózně pohrával. Bylo to opravdu zvláštní problém, s kterým chtěl pomoci.<br />Růžovovlasá mu věnovala překvapený pohled, něco takového by popravdě nečekala. "Ptej se…" pobídla ho, když dodělala čaj, položila šálek před něj a povzbudivě se na něj usmála. "Vážně vypadáš hrozně…" neodpustila si.<br />"Dík," šeptl a nebylo poznat, zda děkoval za čaj a nebo za pravdu o jeho vzhledu. Nadechl se a potichu se zeptal: "Jaký byl?"<br />"Murci?" pozvedla jedno obočí a poškrábala se zamyšleně za uchem. "Zvláštní…" pousmála se, "trošku divný, trošku výbušný a pořád byl jen Ulqui tohle, Ulqui tamto, ale nebyl to špatnej kluk…" Pohlédla na Grimma, "a byl dobrej v posteli…" prohodila. "Proč tě to najednou zajímá?"<br />"A jak... zemřel?" zeptal se ještě, než se pokusí jí nějak vysvětlit důvod jeho náhlého zájmu.<br />"Nevím všechny detaily," pokrčila rameny a prohrábla si dlouhé vlasy, než se natáhla pro gumičku, kterou si před chvílí sundala, aby je mohla znovu svázat. "Bylo to při autonehodě a seděli tam jen Murci, Ulqui, ten třetí bratr a jejich rodiče, ti byli na místě mrtví. Nevím, kde byla ta sestra. Možná, kdyby tam seděla ona, neseděli tam ti dva, Murci ji nesnášel, asi protože byla nevlastní. Odvezli ty kluky do nemocnice, ale Muci za tři dny umřel," zhluboka se nadechla, nevypadala, že se jí o tom mluví úplně lehce, natáhla se pro kávu a napila se, "probral se jen dvakrát… na chvíli… a mluvil o Ulquim…" pousmála se.<br />"Aha..." řekl zamyšleně Grimmjow, ovšem poté se zatvářil omluvně: "promiň..." Odmlčel se a napil čaje. "Stala se mi... s Ulquiorrou taková... věc..." začal, ale nějak neměl na to, aby to popsal - sám příliš nechápal, co se stalo, i když o tom tak dlouho přemýšlel. "Byli si asi hodně blízcí," řekl pak jen a protřel si unaveně oči.<br />"Byli…" starší pokývla a unaveně se opřela o zeď za sebou. "Proč se na to ptáš?" zeptala se znova a prohlédla si ho.<br />Grimmjow několik okamžiků mlčel a skrýval to v pití čaje. "Už na začátku... jsem si všiml... že... Ulquiorra moc není... že kvůli tomu má deprese a fakt mizerné stavy..." začal ztraceně, "snažil jsem se být takový, abych... prostě aby se měl dobře... a tak... fakt jsem se snažil." Zoufale zvedl pohled. "To jsem tak neschopný a sobecký?" zeptal se najednou a vjel si rukou do vlasů.<br />Naklonila se, aby ho mohla pohladit po tváři a stisknout mu povzbudivě rameno, "uklidni se, tak hrozné to určitě nebude… znám tě, tygře, a vím, že nejsi neschopný a sobecký," znova se na něj usmála, "když mi povíš, co se mezi vámi stalo, možná ti i budu moct pomoct…" prohodila.<br />"Chytli jsme se..." svěřil se Grimmjow, "kvůli tomu... jak jsem se choval... a on pak..." Opravdu těžko se mu popisovalo, co se vlastně stalo. "No, a on... o sobě začal mluvit, jako kdyby to nebyl on... jako kdyby... byl... Murcielargo... úplně se změnil."<br />Zabimaru si ho chvíli překvapeně prohlížela. "Možná by ses o tom s ním měl pokusit pobavit…" nadhodila, protože si sama nebyla jistá, jak v podobné situaci reagovat. "Myslíš, že Ulqui má… rozdvojenou osobnost?" bylo to neuvěřitelné, když to člověk řekl na hlas, příliš nepravděpodobné a zvláštní. Ale bylo to možné, když vzal člověk v potaz vztah, jaký mezi bratry byl a šok, jaký po nehodě Ulquiorra utrpěl.<br />"Nevím," povzdechl si tyrkysovlasý ztraceně. "Chtěl jsem... jenže není ve škole a mobil má vypnutý," popsal situaci. "A ani nevím... jak bych se měl k tomu postavit. Vůbec... nevím."<br />"Ten kluk je křehký, i když se tváří, že není…" znova se napila kafe, "jestli ti na něm záleží, měl bys za ním zajít… a hlavně si musíš přestat dávat za vinu věci, za které nemůžeš…" znova se natáhla a pohladila ho povzbudivě po rameni, "je to těžký…" povzdechla si, "s Ciferama je to vždycky těžký…"</div> http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxx-2-2 http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxx-2-2 Rok Humra Wed, 21 Mar 2012 18:18:32 +0100 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Hirako si odbarvil vlasy na bělo kvůli tomuto obrázku, takže tu musí být tento obrázek, když si Hirako tady odbarvil vlasy. XD Kdo čeká GrimmUla, tak ještě ne. Až v úterý, 30. je pondělí.</strong></em></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.<img width="782" height="650" src="http://nd05.jxs.cz/482/459/d511fdd020_84257491_o2.jpg" /></strong></em></div><hr /><div><br /></div><div>30.1<br />Hisagi se posadil na lavičku vedle tyrkysovovlasého mladíka a sklonil se, aby si mohl zavázat tkaničky bot, ve kterých cvičil, protože přišel pozdě a teprve teď se stihl převléct, i když už to byla chvíle, co zazvonilo na hodinu. "Ulquiorra není ve škole?" zeptal se svého kamaráda, ten mu ovšem nestihl odpovědět, protože se dveře do tělocvičky znova otevřely, teď už nejspíše, aby vpustily vyučujícího.<br />Grimmjow kývl. "Není," řekl jen a pozoroval Ichimarua. Popravdě vůbec nevěděl, co s jeho přítelem je. Sám byl celou neděli mimo a přemýšlel o tom, co se mezi nimi stalo... nezavolal mu, necítil se na to, ale teď již pomalu věděl, jak se zachovat a potřeboval si s Ulquiorrou promluvit. Doufal, že bude mít ve škole příležitost. Tak nějak si dokázal domyslet, že mu asi nezvedne telefon, když se zachoval, jak se zachoval.<br />"Hisagi dokončí převlékání a udělá rozcvičku, když je tak rozjetý z ranního dobíhání do školy…" prohodil stříbrovlasý a posadil se na lavičku, na klín si položil třídnici, kterou donesl, a otevřel ji, aby do ní zapsal.<br />Tmavovlásek se na něj otráveně zadíval a zamručel, než si zavázal i druhou botu a se zívnutím se postavil.<br />Grimmjow také vcelku bez života vstal. Něco mu říkalo, že jeho přítel dnes nepřijde a bralo mu naději, že se to všechno nějak vyřeší - bude mu dána šance to vyřešit na neutrálním území. Sledoval Hisagiho a pomalu se začínal rozpohybovávat. Byl tam již nejméně půl hodiny, protože nemohl dospat, ovšem k ničemu to nebylo.<br />Světlovlasý učitel si přehodil nohu přes nohu a opřel se zády o stěnu za sebou. "Trochu života do toho…" prohodil a rozhlédl se po třídě. Nálada, která panovala mezi jeho studenty a kterou v pondělní rána držel jakž takž nahoře jen Grimmjow, byla přímo tragická. Polovina z nich - vedeni Hisagim a Jaguerjaquezem - vypadala, že se chce na místě sesypat.<br />Tyrkysovlasý se na něj otočil. Chvílu bojoval s nutkáním se ho zeptat, jestli neví, proč není Ulquiorra ve škole, ale odradila ho ta část, kdy by musel vysvětlovat, jakto že jako jeho přítel to neví a proč mu třeba nezavolá... a zda se mezi nimi něco stalo, a podobně... Raději se soustředil na protahování.<br />Dveře se znovu otevřely. Vešel dovnitř Kurosakiovic černovlasý bratranec v černé teplákové addidas soupravě, v jedné ruce měl zdálo se mléčnou kávu, kterou pil brčkem, v té druhé velký růžový donut. "Metal~" pozdravil všechny a i přes plné ruce vytvořil paroháče. Bylo poznat, že jsou rodina s Ogichim.<br />Stříbrnovlasý se na něj překvapeně zadíval, aniž by jakkoliv komentoval způsob, jakým se zjevil, "co tady děláš?" zeptal se nakonec, protože Mugetsu vypadal, že si ze školy, do které chodili jeho bratránci a ve které učil jeho milenec, hodlá udělat náhradní bydlení s frekventovaností, s jakou se zjevoval.<br />Hisagi dokončil rozcvičku a chvíli se tázavě díval na Gina, jako by očekával pokyny co dál, když se k němu žádné nedonesli, natáhl se na záda a zavřel oči, očividně odhodlaný tak zůstat alespoň do příštího pondělí.<br />Černovlasý muž pokrčil rameny. "Přišel jsem učit," řekl pak a uskrl kávy. "Však jsme se na tom domlouvali," zazubil se - samozřejmě, že nedomlouvali. "Chlapci, dneska bude zábavná hodina, naučíme se několik chvatů ze systémy," otočil se na ospalé studenty. "Ví někdo, co systéma je? Někdo dobrý v dějepise?" energie z něj přímo zářila.<br />Stříbrnovlasý si povzdechl a prohlédl si poněkud nechápající třídu. Možná by jim to taky mohlo trošku prospět.<br />"Ruské bojové umění…" odpověděl částečně tázavým tónem na tmavovláskovu otázku blonďatý mladík s ofinou do obličeje a opatrně se na něj zadíval.<br />Mugetsu zbystřil a zadíval se na chlapce - nepředpokládal, že to bude někdo vědět. "Bojové umění... bych zrovna neřekl, ale ve své podstatě... máš pravdu," mávl rukou - nepotrpěl si na terminologii - a usmál se na něj. "Jak se jmenuješ?" Grimmjow se podrbal ve vlasech, nečekal by, že zrovna Izuru bude vědět. Kopl do Hisagiho, aby vstal - mohlo to být zajímavé.<br />Černovlasý mladík se posadil a zadíval se tázavě na blonďáka, ovšem nevypadal, že by se hodlal hýbat víc, než bylo nezbytně nutné. Jestli něco opravdu nenáviděl, byla to pondělní rána.<br />"Kira Izuru…" mladík mu odpověděl, ovšem nevypadal, že by se měl k něčemu dalšímu.<br />Učitel dvojici bezeslova sledoval, přičemž jeho pozornost upoutávala více káva, kterou měl tmavovlasý v ruce, než rozhovor mezi nimi.<br />"Grimme, pojď sem," natáhl k chlapci ruku s kávou, "dej ji Ginovi, ať tam neslintá," použil ho jako poslíčka. Přistoupil .k blonďákovi, aby mu mohl nabídnout ruku. "Těší mně," mrkl na něj. "A víš něco bližšího o systémě? Umíš z ní něco? Rád bych tu měl přítele ve zbrani..." Tyrkysovlasý udělal, co se po něm chtělo.<br />"Trošku…" Izuru pomalu a trošku váhavě přijal jeho ruku, prohlížel si ho, jako by čekal, že pod tím gestem na něj černovlasý něco chystá.<br />Gin se mezitím konečně zmocnil šálku kávy, který ho provokoval od Mugetsuova příchodu, a napil se, než začal svou pozornost konečně plně soustředit na svého milence a světlovlasého studenta. Zrovna do Kiry by něco podobného nikdy neřekl.<br />Tyrkysovlasý se posadil na lavičku vedle svého učitele.<br />"Dáš si koblih?" nabídl sdílně Mugetsu a chytl Kiru kolem ramen. "Tak jdeme na to, chlapci, tady Kira mi bude pomáhat," nadšeně se rozhlédl po stále znuděných, i když trochu zaražených studentech okolo. "Začneme s takovou rozcvičkou, abychom si trochu rozproudili krev a probudili se... ne, že bych nevěřil rozcvičce tady černovlasého soudruha Hisagiho v pondělí ráno, ale tuhle skvělou věc mne naučil jeden mnich v Tibetu..."<br /><br />30.2<br />Hirako vystoupal schody, které vedly až ke kanceláři jeho přítele, a položil si ke dveřím cestovní tašku, kterou s sebou táhl. Zaklepal a vešel do předsíně, ve které seděla Kusakova sekretářka. "Dobrý den…" pozdravil ji s jemným pokývnutím a lehce se na ni usmál, "je Sojiro tady?"<br />Žena se na něj podívala možná trochu nepřátelsky. "Pan Kusaka si nepřeje být nikým rušen," stiskla přísně rty k sobě.<br />Mladík měl chuť zvednout oči v sloup a něco nepěkného jí říct spolu s vysvětlením, že ona by u něj neměla šanci ani, kdyby byli poslední dva lidé na planetě. "Takže je tady…" prohodil, co pochopil z její odpovědi, a vydal se ke dveřím do kusakovy kanceláře.<br />Žena jej sledovala. "Nebude rád..." poznamenala, ale jinak mu nebránila.<br />Světlovlásek jí nevěnoval více pozornosti a pomalu otevřel dveře, aby jimi mohl proklouznout a hned za sebou zase zavřít.<br />Černovlasý muž seděl zády otočený ke dveřím, nohy měl opřené o skříňku před ním, na klíně knihu a v ruce dlouhou dýmku, kterou kouřil. "Říkal jsem, že nechci být rušen," řekl klidně a ani se neotočil, snad předpokládal, že za ním přišla sekretářka, aby mu oznámila něco důležitého, když to nemohla sdělit přes vnitřní linku, protože on ji vypojil. Potřeboval chvíli být sám daleko od práce.<br />Světlovlasý mladík k němu beze slova přešel a objal ho pažemi zezadu okolo krku. "Chybíš mi…" zašeptal, věděl, že si zahrává s ohněm, když dělá takové věci, ovšem troška rebelie navíc už mu nemohla moc přitížit s tím, co všechno za posledních několik dní, co jen seděl doma a nudil se, provedl.<br />"Shinji?" v mužově hlase nebylo slyšet překvapení. Nepodíval se na něj. "Pokud vím, měl bys být doma," pronesl a ani jediným tónem nenaznačil, že by jej jeho příchod potěšil. Popotáhl z dýmky a vydechl kouř, poté zaklapl knihu. "Vysvětlení?" Snad bylo dobrým znamením, že jej nevyhodil hned.<br />"Chybíš mi…" zopakoval mladík, aniž by se od něj odtáhl.<br />Kusaka si povzdechl. "Víš, že se nerad opakuji, Shinji," začal, "řekl jsem, že máš poslouchat svou matku a pochybuji, že právě ta by tě sem pustila bez toho, aby mi napřed zavolala." Zvedl knížku, co měl na svém klínu. "Polož tu knihu za sebe na stůl," řekl mu, možná se tak zbavoval jeho objetí.<br />"Neřekla mi, že nesmím odejít…" poznamenal mladík a vzal si od něj předmět, aby ho mohl uložit, kam mu bylo řečeno. Opřel se o desku stolu a čekal, jestli se na něj druhý otočí.<br />Muž ještě několik okamžiků si užíval posledního dozvuku samoty, než se přece jen na chlapce obrátil. Pohled, který se mu naskytl, nečekal. Trochu mu cukly koutky, když se zadíval na svého přítele, jemuž skutečně ten odpočinek pomohl a nová světlejší barva vlasů slušela. Vypadal mladší, rozvernější a hravější. "Neodporuj mi, Shinji," muž přivřel oči a prohlížel si ho.<br />Mladík na okamžik zaváhal a nadechl se, jako by chtěl něco říct, než pomalu sklopil pohled. "Chtěl jsem být s tebou…" hájil se. Pomalu k němu znova vzhlédl, "vždyť je to jedno, jestli se flákám doma nebo jinde a tady alespoň můžu být s tebou…"<br />"Lehni si břichem na stůl a ruce dej dozadu," vyslovil pouze černovlasý muž. Nehodlal o tom s ním diskutovat, protože by mu musel toho spoustu říct a mnohé nechtěl si sám přiznat. Když chlapec udělal, co chtěl, stáhl si kravatu, aby mu mohl za zády svázat ruce. Poté se vydal ke dveřím, aby je zamkl a tím si pojistil, že skutečně nikdo nepřijde.<br />Shinji ho pronásledoval pohledem přivřených očí. Tušil, co bude následovat a nevypadal, že by ho to překvapovalo. Věděl, že svým chováním něco podobného způsobí. Neodvažoval se promluvit a ani si nebyl jistý, co by říkal, kdyby mohl, nepatrně se ošil, jak hledal pohodlnější polohu na desce stolu.<br />Když se k němu muž vrátil, měl již rozepnutý pásek, takže jej stačilo jen vytáhnout, aby ho mohl použít. Stáhl svému milenci kalhoty i se spodním prádlem a přejel mu dlaní po krásně tvarovaných hýždích. Stále byl stejně hubeňoučký, ale měl v sobě více života. Pohladil ho kůží pásku, než jen zkusmo s ním šlehl. "Kromě neposlechnutí matky a přebarvení si vlasů je tu ještě něco, co bych měl vědět?" zeptal se přímo a šlehl mnohem silněji než předtím.<br />Mladík sykl a skousl si ret, aby zabránil vlastnímu hlasu drát se z jeho hrdla. Dal si okamžik na to, aby se uklidnil, hned ve vedlejší místnosti seděla Kusakova sekretářka, nemusela vědět o tom, co se za dveřmi dělo, pak teprve promluvil, "mohl bych… zůstat u tebe než zase půjdu do školy…?" zeptal se tiše.<br />"Ještě si to rozmyslím," mělo to znít neutrálně a lhostejně, i tak to byl souhlas. Několikrát jej silně přetáhl páskem, až se začala chlapcova kůže vybarvovat. Pozoroval to s potěšením a ještě víc se mu líbilo, jak sebou jeho milenec cukl, když jej jen páskem po hýždích pohladil. Poté ho znovu švihl.<br />Světlovlasý chlapec si stále silně skousával ret, i když se mu přes něj i tak draly tiché bolestné steny. Do očí mu vyhrkly slzy, které se mu stále dařilo potlačovat alespoň natolik, aby se nevydaly po jeho tvářích.<br />Kusaka ještě několikrát nechal setkat se pásek s kůží chlapce, než jej odložil. Kovová spona zacinkala o dřevěnou desku stolu. Chladnými dlaněmi se opřel o rozpálenou kůži a klesl jimi až na vnitřní stranu stehen druhého. Jemně se usmíval. Chlapec se pod jeho doteky krásně chvěl.<br />Sklonil se, aby jej mohl políbit na páteř v oblasti beder a natáhl mu zpátky spodní prádlo a kalhoty. Zvedl chlapce z desky stolu a otočil si jej k sobě. Jednu dlaň mu položil na tvář. Palcem mu setřel jedinou slzu, která po ní tekla. "Shinji," zašeptal jeho jméno, "musím tě tolik trestat..." Přivřel smyslně oči a díval se na něj pohledem rozněžněného vladaře.<br />"Omlouvám se…" bělovlasý mladík se opřel do doteku jeho dlaně a i přes pálivou bolest, kterou cítil, a rozechvělá kolena, na kterých se sotva držel, se neubránil jemnému pousmání při tom projevu jemnosti, znova si lehce skousl ret. Opětoval druhému pohled, měl chuť se k němu přitisknout… líbat ho… jen vědomí jeho přítomnosti s tím, co se před okamžikem stalo, ho vzrušovali. I přesto, že za to - a nejen za to - byl potrestán, poznal na druhém, že se mu světlejší barva vlasů líbí a že vetřít se mu do kanceláře v tuhle chvíli není ani zdaleka takový problém, jako by to byl, kdyby Kusaka měl opravdu něco neodkladného na práci.<br />Muž prsty druhé dlaně vzal několik pramínků jeho vlasů a zkoumal je. Uvědomoval si, jak je druhý rozechvělý, a proto jej nutil stát tak blízko sebe a nic jiného než několik letmých dotyků mu nenabízel. "Nechci slyšet tvé omluvy," zkonstatoval hlasem bez tónu.<br />Hirako pomalu zavřel oči, vycházel vstříc každému z doteků svého milence. Svázanýma rukama se podpíral o stůl za sebou, aby se vůbec udržel na nohou, musel bojovat s touhou se na druhého natiskout. "Sojiro…" zašeptal a v jeho hlase byla slyšet prosba.<br />"Ano?" šeptl k němu muž a sklonil se, aby si mohl přivonět k jeho vlasům.<br />"Prosím…" hlesl rozechvěle, "chci se tě… dotýkat…"<br />Kusaka se mu podíval do očí, jako kdyby uvažoval, zda mu to má dovolit. Nakonec se však k němu přitiskl, aby přes něj mu mohl rozvázat ruce a vzít si zpátky svou kravatu. Trvalo mu to jen chvíli, pak od něj poodstoupil a přejel po kravatě, aby ji narovnal a mohl si ji znovu začít uvazovat.<br />Shinji ho jemným tlakem vlastních dlaní na hruď pobídl k tomu, aby se druhý posadil, a když to Kusaka udělal, klekl si mezi mužova stehna. Podal si jednu jeho ruku, aby ji mohl něžně políbit na hřbet a hned potom i do dlaně, než se posunul více k němu a odspodu se pustil do rozepínání jeho košile. Sklonil se ještě blíže a polibky začal pokrývat odhalené kousky kůže, ke kterým se dostával.<br />Muž vpletl prsty do jeho vlasů. "Jsi nějaký roztoužený, Shinji..." poznamenal Kusaka s jemným úsměvem na rtech. Nemohl popírat, že jej vzrušovalo, když se mu takto podbízel a na každém chlapcově pohybu bylo znát, že potřebuje, aby si ho druhý vzal.<br />Mladík skončil boj s knoflíčky košile zhruba v její polovině a přejel dlaněmi po bocích tmavovlasého, "chyběl jsi mi…" připomněl mu již potřetí a naposledy ho políbil na podbřišek, než se nepatrně odtáhl, aby mu mohl rozepnout kalhoty a lehce stáhl jeho spodní prádlo.<br />Muž jej nechával, aby si s ním dělal, co chtěl a jen jej pozoroval.<br />Světlovlásek přivřel oči a na okamžik pohlédl svému milenci do tváře, pak se sklonil k jeho rozkroku. Jednou dlaní znova pohladil jeden jeho bok a chytil se u kyčelní kosti. Byla to spíš opora, než že by se mu pokoušel v čemkoliv zabraňovat. Jazykem přejel po celé Sojirově délce a volnou rukou si přitom pomáhal v jeho zpracovávání.<br />Pro Kusaku to byl neodolatelný pohled, když měl svého světlovlasého chlapce mezi stehny tolik roztouženého a oddaného. Téměř bílé prameny jej šimraly ve slabinách. Zčesal mu vlasy dozadu a trochu za ně potáhl. Byl rád, že zůstaly jemné. Spokojeně se opřel v křesle a užíval si Shinjiho pečlivosti.<br />Mladík se znova lehce zachvěl, když ho druhý zatáhl za vlasy, a vzhlédl k němu na okamžik přes závoj světlé ofiny. Obkroužil jazykem jeho špičku a znova několikrát přejel po spodní straně jeho vzrušení, než ho začal pomalu brát mezi rty. Prsty ruky, kterou se neopíral o jeho bok, si pomáhal v jeho dráždění.<br />Muž se pousmál a na okamžik zaklonil hlavu, jak si to užíval. Druhý věděl, co má rád. Dávno se zbavil své nezkušené roztržitosti a nejistoty; věděl, kdy se mazlit a když naopak být intenzivnější ve svých dotecích.<br />Shinji jej chvíli bral téměř po kořen do vlastních úst, než se odtáhl a znova se mu zadíval do tváře.<br />Kusaka přejel palcem druhé dlaně po jeho tváři. "Pojď ke mně," pobídl ho, moc dobře věděl, co jeho roztoužený chlapec chce a potřebuje.<br />Hirako se narovnal, přičemž to více vypadalo, jako by se po druhém plazil, než jako plnohodnotné vstávání, a objal ho pažemi okolo krku. Vpil se do jeho rtů, přičemž se na druhého natiskl, obkrčmo se dostal do jeho klína a vlastním rozkrokem stále se tisknoucím pod látkou spodního prádla i kalhot, se třel o ten jeho.<br />Muž sjel dlaněmi na jeho boky a obkreslil lem kalhot, poté sis jej přitáhl za hýždě k sobě - chtěl zkusit, jak moc citlivé je chlapec po trestu má. Potěšilo jej zasyknutí, které bylo umlčeno v jeho ústech. Nepatrně se vzdálil. "Potřebuješ mne?" zeptal se a jednou rukou zajel do jeho rozkroku, nemusel se ujišťovat o tom, zda po něm skutečně touží, protože to bylo hmatatelné již od prvního švihu pásku.<br />Světlovlásek pokývl, "potřebuju…" hlesl a vyšel vstříc dlani, která byla v jeho rozkroku. "Potřebuju tě, Sojiro…" zašeptal naléhavě a sám se prsty vydal ke knoflíčkům košile, které byly ještě zapnuté, aby odhalil kůži hrudi druhého.<br />Kusaka se pousmál a začal mu rozepínat kalhoty. Kdyby byli jinde, mohl by si ho užít víc a déle jej napínat, klást si více požadavků, trápit jej a dívat se, jak se třese vší touhou, kdy si jej konečně vezme. Tady ovšem bylo příliš světla na vyprávění o tajemných zákoutích bolesti. Rozkošnicky mu znovu zajel na hýždě pod spodní prádlo a začal je masíroval konečky prstů, vnímajíc dozvuky bolesti - věděl, že si chlapec nějaký čas neposedí. Mezitím rty mapoval jeho šíji a užíval si chlapcovy vůně.<br />Shinji se na něj přitiskl a roztřesené steny, které se mu draly ze rtů pro jemné doteky prstů a rtů, jež mu jeho milenec věnoval, se snažil tlumit v Kusakově kůži. Víčka měl semknutá k sobě, aby mohl vnímat jen tmavovlasého muže a nic jiného.<br />Znovu se přesunul na lem jeho kalhot, aby mu je mohl částečně stáhnout. Několik okamžiků trvalo, než se mu podařilo je z něj dostat úplně i se spodním prádlem, museli se proto od sebe částečně vzdálit. "Shinji," vydechl a donutil ho, aby se trochu zvedl, když nad ním klečel. Jednou dlaní směřoval mezi jeho stehna, přejel po vnitřním straně jednoho z nich. Záměrně se vyhýbal jeho rozkroku.<br />Hirako se vybízel každému jeho pohybu, "prosím…" šeptl, téměř to nebylo slyšet. Dlaněmi sjel po jeho hrudi, jednou se zastavil u pasu, druhou znova mířil k jeho rozkroku. Rty se jen lehce otíral o kůže jeho ramene.<br />"Ukaž mi, jak moc mě potřebuješ," vybídl ho černovlasý.<br />Chlapec se od něj lehce odtáhl. Jednou nohou stál stále na zemi, druhou se opřel o křeslo vedle stehna svého milence, a natáhl se, aby se mohl vpít divoce do jeho rtů. Když se od něj znova oddálil, putoval vlastními prsty mezi své rty a chvíli si s nimi hrál, jak je zvlhčoval, přivřenýma očima se přitom díval druhému do tváře, potom rukou putoval za sebe, aby jedním nasliněným prstem mohl proniknout do vlastního těla.<br />Lehce zasténal, když po pár okamžicích přidal další prst, a sklonil hlavu, více se přiblížil k druhému, jako by v něm hledal oporu, i když se ho dotýkal jen volnou rukou, o kterou se opíral.<br />Muž si položil dlaň na jeho stehno, po kterém vyjížděl až k jeho pasu, tou druhou se přece jen začal věnovat jeho rozkroků. Nemohl popírat, že pohled, který se před ním naskytl, byl jeden z těch nejúžasnějších za dobu jejich vztahu.<br />Mladík se ještě chvíli připravoval, než se trošku váhavě narovnal a vylezl si do křesla za druhým, obkročmo nad jeho klínem. Jednou rukou se chytil opěradla a zaklonil se, aby tou druhou mohl navést erekci druhého do svého těla. Pomalu začal dosedat, vpil se znova do jeho rtů, aby v nich mohl tlumit své steny.<br />"Můj krásný," zašeptal černovlasý do je rtů a jako kdyby potřeboval zachránit, vzal ho za boky a vedl. Vsál do svých úst jeho spodní ret a jemně jej žmoulal mezi svými, než jejich polibek prohloubil. Nechal chlapce dosednout, až poté jej pevně objal a přitáhl si ho k sobě. "Jediný... můj... anděli..." Jemně jej nechával jen se pohupovat v bocích a zvykat si.<br />Shinji se na něj přitiskl a skryl tvář v kůži jeho ramene. Nechal Kusaku, aby řídil tempo jejich pohybů, rty se lehce otíral o jeho kůži v jemných polibcích.<br />Muž jemně zatínal prsty do jeho boků. Cítil jeho vůni, šimraly jej světlé vlasy a to celé tělo se mu v náručí chvělo. Věděl, jak je křehké a silné zároveň, oddané a divoké. Dal se formovat a vychovávat, jako kdyby byl věčné dítě. Černovlasý potřeboval Hiraka přesně tolik, kolik chlapec jeho. Někde v koutku jeho vědomí stále byla děsivá obava, že by jej mohl ztratit a to on nechtěl. I kdyby se tvářil lhostejně, tak jedině Hiraka potřeboval.<br />Zvedl mu jedním prstem tvář, aby se mu mohl vpít do rtů a společně s tím jej navedl, aby se jemně začal nadzvedávat. Nebylo to nic rychlého, jak by se v kanceláři slušelo, užíval si ho. Dlaní přejel po jeho oblečené hrudi až k rozkroku, kterému konečně věnoval svou pozornost.<br />Světlovlasý mladík mu naléhavě oplácel vášnivý polibek a snažil se tlumit touhu vycházet vstříc jeho ruce a zrychlovat vlastní pohyby, aby tak neporušil tempo, jaké určil starší z nich. Lehce se třásl a byl rád za rty, ve kterých mohl utopit vlastní steny.<br />Kusaka přerušil jejich polibek, aby mohl palcem obkroužil jeho špičku a vidět slastný výraz, jakým se mu odvděčil jeho milenec. Poté si ho k sobě přitáhl dlaní, kterou předtím měl na jeho bocích. Vjel mu jí do vlasů a trochu zatahal, aby si znovu mohl mezi rty vzít jen jeho spodní ret a dráždit ho. Jak mu zaklonil hlavu, tak pomalu polibky putoval na jeho šíji. Užíval si každý z nich. Když doputoval až ke klíčním kostem, vrátil se k jeho ústům a dlaň položil zpět na jeho bok, aby mohl zrychlit jejich tempo. "Budeš pro mne divoký?"<br />Chlapec si lehce skousl ret a zapřel se jednou dlaní o boční opěradlo křesla než sám zrychlil pohyby, se kterými dosedal na rozkrok svého milence. Volnou ruku položil na jeho hruď a rty se na okamžik vydal na štíhlý krk staršího, než vlhkými polibky doputoval až zpět k jeho rtům a vášnivě se do nich vpil. Hrál si jazykem s jeho rty, užíval si Kusakovu přítomnost a vědomí, že i muž ho potřebuje a užívá si to, co se dělo, stejně moc jako on. Že mu na něm záleží…<br />Černovlasý se věnoval jednou dlaní chlapcově rozkroku a dával si pozor, aby s ním držel tempo, i když pro divoké přírazy ani nemusel příliš nad tím přemýšlet, chlapec mu sám vycházel vstříc.<br />Hirako se ještě více rozechvěl. Přitiskl se ke Kusakovi a rty se opřel o jeho rameno, v němž dusil zasténání, které v něm vyvolala vlna divokého orgasmu, jenž se prohnala jeho tělem.<br />Kusaka zbožňoval ten okamžik, kdy se celý jeho světlovlasý chlapec rozechvěl a podlehl slasti, jako kdyby to bylo dříve nepoznané a poprvé. Musel jej za okamžik vděčně následovat, protože to pnutí by déle nevydržel. Pevně jej objal a přitáhl si k sobě, přičemž vrcholil do jeho horkého těla.<br />Chlapec se od něj na okamžik odtáhl, aby ho nechal vystoupit z vlastního těla, pak se znova schoulil do jeho náruče a natáhl se pro jemný polibek. Spokojeně zavřel oči a objal ho oběma pažemi, bylo na něm poznat, jak moc je šťastný jen z čisté přítomnosti druhého.<br />Černovlasý jej políbil na čelo. "Vezmu si práci domů," zašeptal, přičemž dlaněmi přejížděl po jeho zádech. "Zavoláš Shiroyuki a domluvíš se s ní, že tedy zůstaneš u mě," řekl, "doufám, že sis sebou vzal ty vitamíny, co máš brát a... zavolám jí raději sám." Povzdechl si. "Zítra tě sebou vezmu mimo město, pokud budeš poslouchat... žádné ponocování a musíš se šetřit. Nebudu mít čas na tebe celé dny dávat pozor, takže mi musíš ukázat, že jsi rozumný."<br />Bělovlasý mladík pokývl. Natáhl se, aby ho mohl znova něžně políbit. "Děkuju…" zašeptal a lehce se usmál.</div><div><br /></div><div><span style="text-align:left">A poznámka D to zabila - převraté z blogu Seiriel, sama bych si na tu poznámku nevzpomněla - : určitě si šťastně hopsal po schodech a říkal si: "dostanu trestík, dostanu trestík… a pak… se vyspím se Sojim, i kdyby to nechtěl… a třeba dostanu další trestík" xDDD</span></div> http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxx-1-2 http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxx-1-2 Rok Humra Sat, 17 Mar 2012 20:03:51 +0100 <div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Spoluautor: Seiriel Gynwaell (<a style="border-style:initial;border-color:#7e867f;text-decoration:none;color:#7e867f;border-width:0" href="http://danmatsuma.blog.cz/">blog</a>)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0">Anotace: <em><strong>Obrázek nesouvisí, ale je skvělý XDDD</strong></em></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;text-align:left;background-color:#f0ece4;border-width:0"><em style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">Přejí příjemnou četbu.</strong></em></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><br /></span></strong></div><div><strong><span style="background-color:transparent"><br /></span></strong></div><div><img width="800" height="700" src="http://nd05.jxs.cz/720/638/32ea2e59f9_84194949_o2.jpg" /></div><hr /><div><br /></div><div><strong id="internal-source-marker_0.6404112642630935"><span style="background-color:transparent">29.1</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji otevřel dveře do bytu a pustil nejdříve štěně, až poté vešel on sám. Nesl tašku s čerstvým pečivem a noviny. Bílá koule se posadila u dveří a čekala, než jí sundá obojek a i potom, dokud se nevyzul a nešel hlouběji do bytu. "Běž ho probudit," ukázal Kallei, kam má jít a štěně pochopilo - tenhle povel jí šel. Vyskočila na postel a olízla Kuchikimu jeho urozenou tvář. Renji mezitím postavil vodu na kávu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Byakuya zamručel a otočil se na druhou stranu, kvůli svému příteli ponocoval a neděle byla jediný den, kdy si mohl dovolit se pořádně vyspat. Pořád ještě by měl šanci znova usnout, kdyby mu štěně nezačalo očmuchávat krk a funět do ucha. Rozhodlo se, že nejlepší bude ho nemotorně přelézt a pokračovat v jeho buzení z druhé strany.</span><br /><span style="background-color:transparent">Kuchiki se nevrle posadil a zadíval se na nadšené štěně, šťastné, že se mu podařilo, co mělo v plánu. Povzdechl si a poškrábal bílou kouli za ušima, než se zvedl a vydal se do koupelny. "Není lepší pocit, než se probudit oslintaný a pošlapaný psem…" zabručel ironicky, když procházel chodbou, dost hlasitě na to, aby si byl jistý, že ho Renji uslyší.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jaká potupa pro Kuchikiho," odpověděl mu Renji a bylo slyšet, že chystá šálky. "Chceš kávu - kolik lžiček kdyžtak? - nebo čaj?"</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jednu a půl…" odpověděl černovlásek a zavřel za sebou dveře koupelny, aby se mohl umýt. Netrvalo to dlouho, než znova vyšel, oblečený jen do černého roláku a obyčejných kalhot, a vydal se do kuchyně i s bílou koulí, která na něj čekala jako stráž u dveří.</span><br /><span style="background-color:transparent">Renji už měl všechno nachystané na stole, ale ještě se do jídla nepouštěl, místo toho listoval časopisem nohu přes nohu. Štěně k němu doběhlo a posadilo se mu k nohám, snad doufalo, že dostane něco dobrého. "Dobré ráno," pozdravil s úsměvem Renji svého přítele a vzhlédl od časopisu.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Dobré ráno…" černovlasý kývl a posadil se naproti Abaraie a natáhl se pro šálek,aby se mohl napít.</span><br /><span style="background-color:transparent">Červenovlasý chlapec se natáhl pro pomeranč. "Dáš si?" zeptal se, když ho měl oloupaný.</span><br /><span style="background-color:transparent">Tmavovlásek se opřel jedním loktem o desku stolu a zadíval se na rudovlasého, "děkuju," pousmál se a natáhl k němu ruku, "co to čteš?" zeptal se potom a ukázal bradou k časipisu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Rudovlasý mu podal celý pomeranč a pouze si olízl prsty od šťávy, poté uchopil i druhou rukou časopis a otočil ho na muže. "Mo-je man-ga!" vyslabikoval nadšeně a široce se přitom usmíval.</span><br /><span style="background-color:transparent">Byakuya si vložil jeden měsíček ovoce do pusy a pohledem zkoumal úvodní stránku, kterou mu druhý ukazoval. Usmál se a natáhl, aby si mohl volnou rukou druhého přitáhnout a políbit ho do vlasů, "jsem na tebe vážně pyšný…"</span><br /><span style="background-color:transparent">"To mi říkala i Kallei," poznamenal hravě Renji, "dědic rodiny Kuchiki si neumí vymyslet nic originálního..." Bylo na něm poznat, jak moc je za ta slova rád, přestože říkal něco jiného.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nenech si to moc stoupnout do hlavy…" broukl starší a znova mladíka s úsměvem políbil, než se narovnal zpět do sedu a pokračoval v jezení pomeranče. Jeden měsíček nabídl rudovlasému. Pohledem přitom zkoumal pečivo na stole a vybíral si, do kterého se pustí, až bude mít ovoce snědené.</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladík si vzal kousek pomeranče přímo do pusy. "Bojíš se, že tě chci otrávit?" zeptal se pak.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nedovedu si představit jiný důvod, proč bys byl ochotný se pro mě vzdát celého pomeranče…" odpověděl mu druhý škádlivě.</span><br /><span style="background-color:transparent">"A co třeba protože tě miluju...?" mrkl na něj koketně Renji, ale hned se znovu vrátil ke studování časopisu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Byakuya se usmál a dojedl ovoce, než se natáhl pro jeden kus pečiva na stole. Z dálky vypadal, že sobě bude skrývat čokoládovou náplň. "Lichotí mi, že se pro mě vzdáš pomeranče…" broukl.</span><br /><br /><span style="background-color:transparent">29.2</span><br /><span style="background-color:transparent">Mugetsu se zastavil u brány hřbitova, a přestože celou cestu šel jen vedle svého milence a kromě rozhovoru nevypadal, že by jej vůbec znal, najednou jej chytil za ruku a navedl hřbitovní bránou dovnitř. Přitáhl si ho blíž k sobě, jako kdyby ho chtěl utěšit a takhle návštěva pro něj měla být hodně citově náročná. A zdálo se, že kolemjdoucí stařena mu to natolik uvěřila, že se ani nepozastavila nad tím, jaký asi mají vztah.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nikdy by mě nenapadlo, že když si mi zakázal vzít s sebou psy, hodláš mě brát na hřbitov…" poznamenal světlovlásek a přitiskl se na něj, jednou paží ho objal okolo pasu. Celé to bylo zvláštní a ani on si nedokázal dost dobře představit, proč ho černovlasý bere zrovna na podobné místo.</span><br /><span style="background-color:transparent">Mugen se k němu sklonil, jako kdyby mu chtěl zašeptat něco konejšivého. "Na hřbitov psy nesmí, mohlo ti to dojít," poznamenal k němu hraně uštěpačně. Vedl ho po chodníku a občas změnil směr, jako kdyby jej nohy vedly samy.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Je spousta míst, kam nesmí, a věcí, u kterých by ti mohli zavazet…" odpověděl mu starší a rozhlédl se okolo sebe. Chodíval často na hřbitov, který byl v jiné části města, ale tady nikdy nebyl. Bylo to celkem daleko od jeho vlastního bytu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ještě několik kroků šli tiše, než se černovlasý muž zastavil a pokynul hlavou k hrobu, který byl po jejich levé straně. "Chtěl jsi znát jméno, není tomu tak?" zadíval se na náhrobek. "Tak si ho přečti."</span><br /><span style="background-color:transparent">Stříbrnovlasý se od něj odtáhl, aby mohl přejít k hrobu blíže a chvíli ho zkoumal. Překvapeně se na Mugetsu znova otočil, když si přečetl, že patří Mugenovi a Kaienovi Zangetsu, i když popravdě něco podobného očekával. K hrobu někoho cizího by ho druhý neměl důvod brát. Pozvedl tázavě jedno obočí a naklonil hlavu na stranu, "tohle je morbidní…" zkonstatoval, "ale nevěřím, že by tví bratranci věřili, že jsi jejich rodina, pokud by si nebyl, a bylo by to naprosto zbytečné, vydávat se za něčí rodinu, takže… umřels už…" oznámil mu zamyšleně. "Umřels i se svým bratrem…" přešel zpět k němu. "Jaks umřel?" zeptal se a zvědavě se na něj zadíval.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Autonehoda, řídil jsem, napálili jsme to v Moskvě do sloupu, oba jsme byli sežratí, jak prasata... výbuch, sbírali nás dvacet metrů daleko," řekl mu zcela vážně.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Museli jste jet jako hovada…" neodpustil si starší a objal ho okolo pasu, jemně ho políbil na rty, "kdyby si mi alespoň něco naznačil, donesl bych kytku…" poznamenal.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Ani jeden z nás si ji nezaslouží," odpověděl mu a pozoroval náhrobek.</span><br /><span style="background-color:transparent">"To rozhodnu já," Gin putoval jednou dlaní výše, pohladil ho lehce po tváři a putoval na jeho zátylek, prsty vpletl do černých vlasů.</span><br /><span style="background-color:transparent">Černovlasý zakroutil hlavou. "Vidíš, nikdo tu kytky nenosí a to matka i otec žijí," ušklíbl se. "Byli rádi, že to takhle skončilo. Jen nejmladší bratr plakal..." Udělal krok blíže k náhrobku. "Měl jet s námi do Ruska další léto, ale bohužel jsme se toho nedožili. A tak zůstal sám."</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jak je možné, že tví bratránci o tobě vědí a ostatní ne?" nechal druhého, aby se vymanil z jeho objetí, když šel blíže k hrobu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Zdálo se, že je Mugetsu svým hrobem fascinovaný. "Nikdo jim neřekl, že jsme mrtví, protože strýc se po smrti tety již s mými rodiči nebaví," pokrčil rameny. "Moc se ptáš, můj milý, moc se dozvíš, jestli nepřestaneš," odtrhl pohled od svého hrobu a vrátil se za světlovlasým mužem. "Pozveš mne na oběd?"</span><br /><span style="background-color:transparent">"Neslíbil jsi mi bohatou popelnicovou hostinu?" broukl starší žertem, "pozvu tě…" přitáhl si ho k sobě, "na něco v cenové relaci chudého učitele," dodal.</span><br /><br /><span style="background-color:transparent">29.3</span><br /><span style="background-color:transparent">Ichigo se pousmál při pohledu na prázdnou postel, na které většinou něco prováděl Kaien a ubíral mu tak čas, kdy mohl být sám se svým bratrem. Měl tmavovlasého rád, ale nevadilo mu, že ještě není doma. Lehl si na Ogichiho matraci a čekal, až mladík přijde z kuchyně, kam se vydal pro něco k jídlu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Trvalo mu to vcelku dlouho, ale úlovek, který si nesl sebou, stál za to. Celý plech želatinového řezu se jen tak nepodařilo Ogichimu ukrást každý den, k tomu velké balení jogurtu a nějaké kyselé bonbóny. Málem to neunesl, když stoupal po schodišti do patra. Otevřel si nohou dveře a zbavil se nákladu na stole. Nemohl se rozhodnout, co si vezme jako první.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nechápu, kam to všechno dáváš…" poznamenal mladší bratr a posadil se do tureckého sedu, přičemž pozoroval světlovlasého.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ukrál si vydatný obdélník řezu a společně s jogurtem si sedl za bratrem. Přikusoval ho mezi lžičkami, které si vkládal do pusy. "Do bříška," poznamenal s plnou pusou. Měl několik období, kdy jedl a neděle byla celá jedno velké jedení, protože za týden pro všechny tréninky do sebe jen stěží dostával tolik energie, kolik spotřeboval. Spaloval rychle.</span><br /><span style="background-color:transparent">Zrzek zakroutil hlavou a lehl si. Otočil se tak, že byl vlastním bříškem k zádům svého bratra a podložil si hlavu jednou rukou, "má to všechno dohromady pomalu stejný objem jako ty…" poznamenal, pohledem zkoumal kus zákusku, který do sebe druhý z nich soukal.</span><br /><span style="background-color:transparent">"To bych musel být taková sušinka jako prdelka," zatřepal Ogichi hlavou a strčil si bezmála polovinu té části, kterou si z plechu uřezal, do pusy. Chvíli žvýkal. Olízl si prsty a vyvalil se na bratra, jogurt stále držíc v ruce. Spokojeně se do něj pustil, asi mu to dohromady nechutnalo.</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší si z obličeje oddělal bílé vlasy, které mu tam napadaly při pohybu jeho bratra, a prohrábl je, než je odhodil na stranu, aby se mu znova nedostaly do očí. "Už si toho dnes snědl za deset takových prdelek…" poznamenal. Nevyčítal mu to, jen tomu jednoduše nerozuměl. On sám by toho tolik nikdy nezvládl, i když byl Ogichiho dvojče. Mírně se natáhl a políbil ho přes tričko na bok, než ho začal vyhrnovat.</span><br /><span style="background-color:transparent">"To by asi školník brzy zkrachoval, kdyby měl živit upapanou prdelku," zamyslel se bělovlasý a mezitím v něm jogurt zmizel jako v bezedné díře. Trochu se zavrtěl, když ucítil rty svého bratra.</span><br /><span style="background-color:transparent">"U nich se toho ale taky hodně sní…" zamyslel se zrzek a znova ho políbil, tentokrát na holou kůži, a něžně ho kousl.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Pravdu díš, bratře," kývl Kurosaki a odložil kelímek s lžičkou. Jako kočka si olizoval všechny prsty. Podíval se na plech, ale nejspíše se mu tak daleko nechtělo, protože je pokrčil rameny a pootočil se na Ichiga. Docela hezky se na něj usmál.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Já vždycky…" oplatil mu úsměv a posunul se pod ním tak, aby měl lepší přístup k bílé pokožce. Několikrát ho něžně políbil na bok, než si o něj opřel bradu a zadíval se mu znova do tváře. "Co je s tebou?"</span><br /><span style="background-color:transparent">"Říkal jsem ti - chtěli jsme s Grimmem začít běhat, aby špekoun trochu shodil, ale on byl divný, když se dnes omlouval, že to odložíme na pak někdy..." nakrčil čelo. "Už včera měl tu svou náladu: když si s nikým nepromluvím o tom, co mne trápí, tak budu strašně cool. Sere mě s tím... ale já se ho doprošovat nebudu, pche, abych mu mohl pomoc."</span><br /><span style="background-color:transparent">"Vypadalo to, jako by si něco udělali s Ciferem…" poznamenal mladší bratr a zamyslel se, "když končili, už nebyl ve škole…" prohodil.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jestli mu něco udělal, tak toho umaštěného emáka hodím z okna," rozčílil se Ogichi. "I když zase lepší, když se s ním rozejde někdy teď," mávl rukou a lehl si vedle bratra tak, že si schoval hlavu před světlem v jeho tričku, "Grimmí alespoň přežil tu zelenou krávu a stal se chlapák..."</span><br /><span style="background-color:transparent">"V čem by to bylo lepší…?" zrzek si ho přitáhl k sobě, otočil se k němu čelem a políbil ho do vlasů, než se rty opřel o jeho čelo. Věděl, jak moc druhého trápilo, že mu Grimmjow neříká úplně všechno, i když se snažil vypadat, že je mu to jedno.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Cifer je divný," řekl Ogichi a zašklebil se, "třeba by si Grimm našel někoho... víc.. do party, víc jako my. Veselého, psychicky narušeného správným směrem... Jako by nestačilo, že se musí starat o hysterickou hérečku Hiraka." Zakroutil hlavou. "Grimm má potřebu být princem, co se o všechny stará, opatruje je, opečovává a nikdy neřekne ne... až ti všichni malomocní zapomínají, že i Grimm občas potřebuje podržet, když toho je na něj moc." Nadechl se. "Jenže za mnou nepřišel, tak ať si nemyslí, že přispěchám ho zachraňovat... však ať se vymáchá ve vší své dobrotě a starostlivosti," skousl si ret.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Vypadá, že se v tom zachraňování ztracených a opečovávání vyžívá…" neodpustil si Ichigo. "Protiřečíš si…" poznamenal potom tiše a znova světlovlasého políbil na čelo. Pohladil ho po tváři a pousmál se, "možná to s tebou nechce řešit, protože pořád s Ciferem nevypadáte jako dvakrát velcí kamarádi."</span><br /><span style="background-color:transparent">"Když se snažím... ale fakt mne nikdo nedonutí skládat milostné básně o jeho mastných vlasech!" Ogichi zakroutil hlavou, ale nakonec to nechal být. Natáhl se, aby mohl políbit svého bratra na rty, poté jej děcky líbl na tvář.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Nikdo tě do toho nenutí…" poznamenal zrzek a donutil staršího, aby si lehl na záda, než se obkročmo vytáhl nad něj. Znova mu vyhrnul tričko a vydal se dlaněmi na vypracované ploché bříško, sklonil se a rty se otřel o jeho nos.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jasně... už mám stejný matkoterezovský komplex jako Grimm, že?" zakroutil hlavou Ogichi.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Ani ne… on by zachraňoval všechny… ty bys zachraňoval jenom jeho…" mladší pokrčil rameny a narovnal se.</span><br /><span style="background-color:transparent">"A tebe, kdybys to potřeboval..." přivřel bělovlasý oči. Položil dlaně na ty jeho a zašimral ho prsty. "Dal bych si ještě to sladké na plechu..." poznamenal a ohlédl se po stole, kde to bylo. "Ichigo, Ichigo~ proč nechutnáš jako jahoda?"</span><br /><span style="background-color:transparent">"Vynasnažím se to napravit…" zrzek pokýval hlavou a vážně se na svého bratra zadíval. Sklonil se a políbil ho na rty, než se z něj zvedl, aby mu mohl dojít pro řez. U stolu se zastavil a kousek uřezal pro sebe, než se s celým zbytkem v jedné ruce, a kouskem, který ukradl v druhé, vydal znova na postel.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ogichi jej pozoroval a vypadal, že se těší, až bude moci dojíst zákusek. Zůstal rozvalený. Když k němu bratr přišel, pouze otevřel pusu, nikterak nedal najevo, že by se hodlal postarat o své jídlo sám.</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší si ukousl svojí porce a dal ji ke zbytku, než se znova posadil obkročmo na druhého a položil si plech vedle sebe. "Aspoň že na záchod si zvládneš dojít sám…" prohodil s úsměvem a natáhl se k noži, aby mohl kus sladkého uřezat, ovšem zastavil se v půlce pohybu, když ho něco napadlo. Vytáhl si druhého do sedu naproti sobě, i když stále byl usídlený v jeho klíně, a prsty oddělil kus veliký tak na dvě sousta, aby se s ním vydal ke rtům svého bratra.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Jen aby..." ušklíbl se Ogichi k předešlé poznámce svého bratra, než se natáhl, aby mohl ukousnout z nabízeného. Spokojeně si olízl rty a chvíli žvýkal, než se natáhl i pro ten zbytek. Poté si přidlžel Ichigovy prsty, aby je mohl začít olizovat, jak na nich ulpěly kousky řezu.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Snědl bys mě, kdybych chutnal jako jahoda…?" zrzek našpulil rty a zhoupl se provokativně na klíně druhého. Volnou rukou ho objal okolo krku a ještě chvíli ho nechal hrát si jazykem s vlastními prsty, než je od něj odtáhl, aby se sám mohl vpít do jeho rtů.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ogichi zatahal za jeho tričko a svlékl mu ho, aby se prsty dostal k jeho bradavkám a mohl je začít dráždit nehty. "Byli bychom konečně jedním," zašeptal do jeho rtů a kousl ho do toho spodního. "Tak jak máme..." zasyčel, jako kdyby to zabolelo jeho. Jednou dlaní klesl ke kalhotám svého sourozence, "...jedním..."</span><br /><span style="background-color:transparent">Mladší přivřel oči a vybídl se mu, "nemusím pro to chutnat jako jahoda…" poznamenal tiše a znova sám prohloubil jejich polibek. Otřel se o svého bratra a přitiskl se blíže k němu. "Aby si mě mohl sníst…" šeptl a políbil ho něžně pod ucho.</span><br /><span style="background-color:transparent">Bělovlasý se natáhl, aby si mohl uloupnout další kousek zákusku a jakmile přerušili polibek, hned si ho dal do pusy. "Ale mohl bys," ušklíbl se a olízl si rty ve svém typickém gestu. Ani se nezdržoval olizováním prstů, přejel jimi po Ichigových rtech a až odtud slízl krém.</span><br /><span style="background-color:transparent">Zrzek si ho u sebe chvíli držel a vpíjel se do jeho rtů, "takže ti takhle nestačím…?" pozvedl potom jedno obočí a natáhl se sám pro kus zákusku, aby ho mohl ze svých prstů nabídnout staršímu.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ogichi si nejprve vzal, než odpověděl. "Hmmm..." zabručel souhlasně a ještě žvýkajíc shodil bratra pod sebe na záda a lehl si na něj. Vášnivě ho políbil na rty, než se stáhnul k jeho bradavkám. "Neříkám, že chutnáš špatě, ale něco tomu chybí..." poznamenal a olízl jeho bradavku, jako kdyby koštoval.</span><br /><span style="background-color:transparent">Ichigo zajel jednou rukou do jeho vlasů a druhou se usídlil z boku na krku svého bratra. "Tragické…" zašeptal a znova se mu vybídl, stehny objal jeho boky, jak se k němu snažil co nejvíce přitisknout.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Něbuď šmutný, Itsygo, bláška tě i tak má lád," zazubil se na něj a vytáhl se k němu výš, aby ho mohl kousnout do brady.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Někdy to na nem ale vůbeš nejde požnat…" oplatil mu mladší a prudkým pohybem otočil jejich pozice, takže byl znova nahoře on. Vyhrnul druhému tričko, aby z něj mohl Ogichiho úplně svléknout, a sklonil se rty k jeho krku, než bílou kůži obdaroval několika letmými polibky. Bříšky prstů se vydal po bocích bělovlasého, potom přes bříško až k lemu kalhot a do jeho rozkroku. "Někdy je to snadné…" pousmál se, když několikrát dlaní přejel po jeho mužství.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Itsygo se snaží," uchechtl se Ogichi a založil si ruce za hlavou, přičemž se pohodlně vyvalil.</span><br /><span style="background-color:transparent">Zrzek se od něj s nepatrným úšklebkem odtáhl, "neměl bys toho příliš zneužívat… taky by se ti to mohlo vymstít…" broukl. Zbavil ho kalhot i se spodním prádlem a udělal si pohodlí mezi jeho stehny.</span><br /><span style="background-color:transparent">"Vymstít?" Ogichi se podrbal ve vlasech, poté se nadzvedl a podepřel lokty, aby na svého bratra viděl. "Hodláš mi ho ukousnout?"</span><br /><span style="background-color:transparent">"V nejhorším případě…" Ichigo pokrčil rameny a zazubil se. Posunul se na posteli a sklonil se, několika kousavými polibky obdaroval vnitřní stranu jednoho ze stehen světlovlasého a teprve potom se posunul k jeho vzrušení.</span></strong></div> http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxix http://zavreneoci.blog.cz/1203/ff-bleach-rok-humra-xxix Rok Humra Wed, 14 Mar 2012 20:15:19 +0100