[K pondělí] Je třeba spousta mléka...

11. března 2013 v 14:43 | Durcenwe |  RDOV
aneb Sladké a "transky" na mne mají stejný vliv, i když si nejsem jistá, jesli bych chtěla mít sex s tvarohovým řezem


Heh. Střídá se u mne nálada, kdy naprosto ležím na dně a kdy jsem aspoň schopna se trochu pohnout.
A nechci to zakřiknout, však už jsem to asi zakřikla, kdykoliv jsou kolejnice metra tak milé* a tupý nůž tak blízko, tak se objeví Dada a zastíní ty myšlenky. Jako kdyby byl můj anděl, ale spíše jedna z posledních vazeb k životu. Ačkoliv je... daleko, nedosažitelný (ne jako j-rocker, ale svou podstatou - tedy pro mé pohlaví *je hořce úsměvné, když tak člověk studuje jeho reakce a zkoumá je z hlediska pohlaví*), ale všechny radosti mají své smutky... i on... i když mne tahá do života - je jediným snem, kterému z minulosti můžu věřit.

* Stála jsem s jedním spolužákem a čekala na metro (jezdíme oba na Pražského povstání) - máme takový sparťanský "přátelský" vztah, já uznávám, že je v mnohém dobrý, on to snad uznává u mne, ale i tak vedeme takový "trkavý" hovor většinou -, přijíždělo zrovna metro a on: "Že tam neskočíš?" Myslel tím kolejnici.
"Když mi dáš důvod," já na něj, "něco, co by mne porazilo."
"Třeba právě přijíždějící mašina metra?"
Úsměvný rozhovor se všemi spojitostmi.

Jak jsem teď měla víkendový výpadek, tak jsem... když jsem nemohla usnout, narazila na nějaké video s takovým ani ne hezkým mužem, co se převlékal za ženu (i se svými kamarády) - prezentoval své nové boty. A nebyl tolik hezká lady, ale... bylo to roztomilé a hezké.
Mám ráda tón jejich hlasu a gesta. A dávno už nemusí být mladí a krásní. Jen to, co představují, mne těší, rozveseluje, přitahuje...
Pravda je taková, že nesnáším "buzny" - nesnáším ten typ módně oblečeného muže, co z něj úplně teče sperma, jak je teplý - gesta, hlas a slizký vzhled, i když může být dotyčný pohledný. Opravdu na tohle se nerada dívám, proto nemám ráda seriály jako Queer as folk a jemu podobné věci. Jsem náročná, a přestože tak dlouho nepíšu nic jiného než béčkovou porno literaturu, tak u mne existují hranice, co je svou sexualitou nechutné a nízké a co naopak může být vulgární, obscénní a přece krásné.
Muži mají být vzorem mužnosti, pokud "chtějí" být muži - ne, velké gorily bez mozku, ale silní, tvrdí a křehcí, protože tvrdý materiál je křehký. Mají mít mnoho v sobě, ale ne jen tak na dosah. Takovým bych chtěla být mužem a mnohdy mne mrzí, že mezi všemi muži jsem jím nejvíce já a nikdy to nebude uznáno.
A muži jako ženy... by měli být doplněním těchto mužů. Divocí, krotcí, citliví... všechno, mnohokrát jinak. Protože je to hra, divadlo, co přináší splněné přání... a tragédie vlastního života, kdy mnoho je nedosažitelné.
Mám ráda staré muže, co se převlékají za ženy, protože je tu lítost - v mládí mohli být žensky křehcí a krásní na pohled, ale čas k nim byl neúprosný. A vzal jim vše... Tak je mám ráda, usmívám se, když je vidím a nenapadá mne, že jsou ohavní. Ve svém příběhu jsou krásní, ve všem, čím si prošli, jsou.
A ti mladí... není krásné, jak všechno dokonale ladí - jak úžasné jsou chlapecké tvary obtažené ženským oblečení? A co oni všechno umí. A co všechno chtějí. Buď je to lež a nebo všechno to pozlátko je jejich cestou ke snům. Volím to druhé a je to krásné.
Culím se. Většinou, když se dívám na takové, tak se jen z radosti nad nimi culím.
Myslím, že orientace mužů na muže, co "jsou" ženami, by měla mít vlastní název, protože to dle mého není homosexualita - tyhle vztahy jsou jiné od těch homosexuálních. (A orientace pokřivených dívek na muže, co "jsou" ženami, by měla být specifikovanou úchylkou.)

Proto mne Dada drží... proto jsou všechny videa, jak se muži líčí tolik sladká a snová. Ještě nepřišel nikdo, kdo by mi řekl, ať se vzpamatuji, že znovu jen tvořím naivní legendy (jako tehdy o j-rocku) a realita je tak odporná, jak to umí jen ona. Vykřičená, oplzlá a bez ducha.

Včera - tedy dnes kolem tří ráno - když jsem nemohla usnout, jsem si vzpomněla na Andreje Pejice. Že vlastně jsem vždy viděla jen fotky a nikdy žádné video. Tak jsem vzdala pokusy usnout a podívala jsem se na nějaké.
Je zatraceně přitažlivý. A to povětšinou blondýny nemám ráda a vlastně on není ani tolik hezký bez make-upu. Ale ty jeho pohledy. Nějaká návrhářka, co pro ni předváděl ženské oblečení, říkala, že si ho vybrala pro to, co má v očích. Ano. Má to tam. Stejně jako ve tváři, umí se prodat naprosto přirozeně.
Málokdo ve mně zbuzuje touhu si jej skutečně přivlastnit jako muž, nikdo tu, že bych měla podlehnout jako žena. Andrej je svůdný ďábel i se světlými vlasy, modrýma očima a světlou pletí.
Ale původně jsem chtěla mluvit o tom, jak je "hloupoučký" - dívala jsem se na nějaké rozhovory s ním a opravdu neřekl nic kloudného, už jen z toho důvodu, že pořád opakoval "you know"... ale nakonec si svou reputaci zpravil. Není zase až tolik hloupý.
Viděla jsem i rozhovor v jeho mateřštině s anglickými titulky. A bez neustálého "you know" a zadrhávání, mluvil ne jako génius, ale ne tolik "bez mozku" (a i tón hlasu měl příjemnější). Tak buď na mne zapůsobila nechuť k angličtině nebo on má trochu problém, i když je to zvláštní, protože jeho rodina žije v Austrálii, ne?
A co se "you know" týče, dívala jsem se pro porovnání na rozhovor s nějakou modelkou a ta to také používala. Možná se to tak dělá... v modelingu... v anglickém interview... nevím. "You know" je horší vložka než "ehhh" a podobné. Protože, kdybych býval věděl, tak se neptám, no ne?

Říkala jsem si, že po včerejším vyjádřeném odporu k takarazuce a ženskému zpěvu, to zkusím bez předsudků - potlačím svou čistě živočišnou nesnášenlivost. Japonské ženy na mne byly stále příliš vysoká liga (asi už se nebavím s Masakim, protože jsem si neodpustila poznámku o tom, jak nemám ráda "předstíranou roztomilost" japonských žen), tak jsem to zkusila s těmi anglicky zpívajícími.
Můj šálek čaje to není a nebude. Vlastně jedinou, co jsem schopna poslouchat, je zpěvačka Dead can dance. Snesu ještě Amy Winehouse, když nevím, o čem zpívá a nevidím ji. Adele přece jen má něco do sebe, když nevím, o čem zpívá a nevidím ji. A mám docela ráda hlas Rihany, když zpívá více než jednu větu, nerozumím tomu a nevidím ji - i když ji nejraději z výšše jmenovaných - (vlastně mám od ní ráda jen tu spolupráci s Eminemem xD). Občas v pozadí snesu ženský zpěv...
Ono se to totiž nedá snést, nebo dá? Pokud se člověku již podaří přejít všechny videa, u kterých jde o to, že se tam vulgárně ukazují vnady a občas - co zaskočilo i mne a to chodím na 4chan - se jen tak dělají gesta (a nosí oblečení) nemající jiný smysl, než upozornit na ženské pohlavní orgány *kdybyste věděli, jak se teď cítím žinantně, huh, huh, dávám si přestávku, tyhle témata jsou na mne moc*. To pro ženy není samotné ponižující? Pak chtějí lásku a být respektovány? (Rihanna se aspoň "smířila" s tím, že jí mlátí přítel - i když, mlátila bych jiné, než Rihannu, pokud by mi nebylo odporné se jich jen dotknout)
No... pokud se tedy tohle vše přejde a že téměř všude se najde něco, čím se aspoň v náznaku samy ženy prodávají jako šlapky nebo služky. Tak o čem jsou texty? O lásce? Prý jsem citlivý člověk, ale opravdu láska ženy k muži mi nic neříká. Ufňukané, ponížené a pak rozčílené - a o tom musí být texty? Jen o jejich hlouposti a neschopnosti ovládnout, dokonce touze být ovládnuta - pro mne nepochopitelné.
A nakonec prostě nemám ráda ženy. Uznám, že některé mají krásný hlas. Ale... něco, co nedokážu pojmenovat, mi na nich všech vadí.

Tak jsem tedy došla k tomu, že si pustím Prodigy, když se mi nabídlo místo ženského zpěvu. A zjistila jsem, co mne to budilo (mě, ne spolubydlící, i když to byl její budík) i několik desítek minut v kuse. Nejpříjemnější to zrovna nebylo.

 


Komentáře

1 Nocturna | E-mail | 11. března 2013 v 15:48 | Reagovat

Vždy keď čítam takýto článok od teba, napadne ma, ku koľkým veciam by som sa rada vyjadrila, ale napokon aj tak nič nenapíšem, alebo ak aj áno, tak to zmažem, pretože si nie som istá, či nejakú spätnú reakciu očakávaš/chceš. Som z toho potom neistá, tak radšej zasa odídem a zaoberám sa svojimi myšlienkami sama. A potom si to vyčítam, lebo mám pocit, že si sklamaná. Nie z toho, že by si tu nemala komentár odo mňa(taká narcistická a sebamilujúca ešte nie som), ale tak vo všeobecnosti, že to potom vyzerá, že sem nikto nechodí a tvoje myšlienky vyznievajú doprázdna. Tak teda otázka - čaká sa odo mňa nejaká reakcia? Alebo si to mám všetko nechať ďalej pre seba? (Nerobí mi problém ani jedno. Vlastne, no možno trocha to držanie dojmov v sebe, rada sa o ne delím, ale zasa viem, aká s tým dokážem byť obťažujúca, tak sa to učím ovládať.)

A za ďalšie, už keď sa aj rozhúpem k tomu, aby som ti tu komentár nechala, príde mi z cesty vyjadrovať ti väčšinu súhlas, pretože to môže vyznieť zbytočne vterne. Ale pre istotu, súhlasím s myšlienkami o mužoch, ktorí sú ženami, a svojím spôsobom sú krásni, aj keď už majú svoje roky a nikdy už nebudú dokonalými kráskami, súhlasím aj s tým, že pravý muž (minimálne ten pre mňa) by mal byť silný, a tiež by mal mať city, ale nie ukazovať ich každému na počkanie. O čom to potom je, keď ten, kto má byť preňho výnimočný, stráca pocit jedinečnosti kvôli ostatným?

Ale rada by som sa zastavila ešte pri tej časti o ženách. Tak isto, ako sú osoby, ktoré potrebujú vládnuť, sú osoby, ktoré majú potrebu byť ovládané. Nie je to len v ženách, je to aj v mužoch, a nehovorím, že taký človek za nič nestojí. Nie, naopak, môže mať svoje kvality, môže mať hrdosť, ale ten pocit, že ich niekto vedie a ovláda je pre nich to, čo ich robí šťastnými. A zasa, povedzme si na rovinu, ani svoju oddanosť človek nedá hocikomu, ak má nejakú... súdnosť? Rozum? Neviem, čo presne na to treba, ale takýto submisívny človek tiež nedá vodítko od svojho obojku hocikomu. Možno pre teba to tak nevypadá, ale aj oni môžu byť silní, pretože čo môže chcieť väčšiu odvahu, ako zveriť svoj život niekomu inému? Možno len odvaha takú zodpovednosť prebrať, aj keď si daná osoba plne uvedomí, čo to predstavuje.

Ospravedlňujem sa, že som obťažovala, a ďakujem, za zaujímavé myšlienky:)

2 kroketa | 11. března 2013 v 16:51 | Reagovat

není orientace mužů na muže, kteří jsou ženami vlastně heterosexualita? Jenom taková trochu otevřenější... Možná by měla mít vlastní název, ale myslím, že je moc vzácná. Lidé si to radši zakolonkují do homosexuality nebo něčeho jiného, je to tak pro ně jednodušší. Co se týče těch "buzen" jak ty říkáš, myslím si, že je o dost jednodušší být "buzna". Lidé jsou různí, když ale aspoň fyzická přitažlivost souhlasí je možné se přizpůsobit. A když je možné být aspoň trochu svým okolím přijati, většina se ráda přizpůsobí.
Andrej, mám dojem žil nejdřív někde v Srbsku a jeho rodina se pak přestěhovala do Austrálie, možná že doma pořád mluví srbsky.
Vím, co cítíš, když říkáš, že nemáš ráda ženy. Já zase nemám rád muže. Respektive nemám rád koncept mužnosti, který tahle doba vytvořila a nemám rád, že se ho snaží aplikovat i na mě.

3 Durcenwe | 11. března 2013 v 17:00 | Reagovat

[1]: Nocturna,
co se vyjadřování se pod mými články týče, budu jen ráda, když sem budeš psát své názory a reakce ;), i když se nemusíme shodovat a já je neuznám jako "správné", stejně pro mne budou milejší, než když by se tu neobjevilo nic.
Ráda sdílím s lidmi a třeba i tvořím si nějaký "svět" ohraničený společnými názory. (Měla jsem dříve ráda, když byly ff na j-rock populárnější, že bylo několik blogů, jejichž autoři se navzájem četli a společně tvořili "věrohodný svět" j-rocku.)
I když je toto komunikace bez lidské blízkosti, tak stejně si myslím, že by měla být plná personifikace, o to víc kolik je tu prostoru tvořit ;)
Přiznávám, že ne na všechny názory jsem schopna reagovat nazpátek a někdy ani ne na souhlas se mnou, ale rozhodně si toho, že se dotyčný vyjádřil vážím (pokud to nevyzní jako útok proti mé osobě).

K ženám... a submisivitě.
Souhlasím s tím, co jsi napsala a rozhodně jsem to nechtěla v článku výše popřít. Ono je to vlastně docela úžasné, jak se můžou dvě "duše" doplňovat a jak se navzájem ovládají - "Poslouchej mne a splním ti každé přání" z role dominantního je vlastně o tom, že když si necháš všechno nadiktovat, dostaneš vše, po čem toužíš (a ty budeš toužit po tom, co ti bude nadiktováno); a naopak "darování vodítka" je dovolení, že se necháš ovládat a bez toho dovolení by tě "majitel vodítka" ovládat nemohl. Je to úžasné, celé vykreslené pocity a propletené natolik, aby tomu rozuměli jen ti dva, kterých se to týká.

Bavit se o ženách je pro mne docela těžké. Cokoliv se týká "bytí mužem" a "bytí ženou"... řeknu to takhle, rozporuplnější názor bys ve výčtu mých názorů nenašla.
Když si na chvíli budeme myslet, že jsem muž, tak ti povím, že žena má být něžná a křehká, a stejně jako případný zženštělý chlapec jistým způsobem submisivní. Pokud já jsem dominantní muž, pak má být submisivní, aby mne doplňovala, ale stále má být zajímavá a mít "své půvaby, kterých dokáže využít, aby dosáhla toho, co chce". A z této pozice i vyplývá, že nemám ráda ženy, které se snaží být muži.
Pokud budeme mluvit o realitě, že jsem žena, tak - opovrhuji vším ženským, protože jsem donucena být ženou - mám zcela jiný názor. Žena musí být silná, neoblomná, nemůže se nechat ovládat, protože jinak se ponižuje a nemá žádnou cenu.
Tak tedy... je z toho poznat ta rozporuplnost? Většinou se toho spousta nakombinuje a je těžké, aby to působilo stmeleně, protože sjednotit to opravdu ve skutečnosti nejde. Nerada se vyjadřuji k ženám, možná proto zásadně píšu o mužích a obklopuji se j-rockem.

Vůbec si neobtěžovala ;)

4 Durcenwe | 11. března 2013 v 17:19 | Reagovat

[2]: kroketa,
no, kdyby byla orientace muže na muže, co "jsou" ženy, heterosexualita, pak by orientace žen na muže, co "jsou" ženy, vlastně byla homosexualita, že? xD
Popravdě, co mám napozorované, tak by se od homosexuality (vyjadřovat se budu jen k mužské) měla oddělit tato dvojice:
- orientace staršího muže na chlapce/jinocha (ať to nezavání pedofílií)
- orientace muže na muže, co "je" ženou
Homosexualita je vlastně od slova "homo" /stejný a výše uvedené případy nejsou dva stejní, ale dva naprosto různí.
Tedy pak homosexualita jsou dva muži - svalnatí, nebo emaři, nebo jakákoliv dvojice stejných.

A opravdu, když chceš, aby to mělo základy jako heterosexualita, tak co znám případy, kde byl muž "ženou" a druhý muž, tak nakonec muž skončil "po krásném období" se ženou nebo si našel mladšího muže, co "je" ženou.

A divil by ses, není to zase tak vzácné - neříkám, že je to normální, ale jsou vzácnější "úchylky" ;)

Osobně si myslím, že "přizpůsobit se" a "ztratit" kvůli tomu sebe, je chyba, která člověka připraví o duši. Ono... ničeho hezkého se nedá dosáhnout, když tomu člověk něco neobětuje.

Jop, v Srbsku. Ale myslím, že v Australii žil dost dlouho. Ale pravda, že pokud doma preferovali mateřštinu, nemusí tolik zvládat anglický jazyk.

Koncept mužnosti, který vytvořila tato doba? Řekni mi o něm, chtěla bych vědět, jaký vlastně je mimo mou mysl. ;)

5 kroketa | 11. března 2013 v 21:11 | Reagovat

[4]: A orientace žen, které jsou muži, na muže , kteří jsou vlastně ženami by byla heterosexualita a tudíž zcela normální :D ne že bych si myslel, že homosexualita není normální, ale zase co je vlastně normální? a co to slovo vůbec znamená? :D je fakt, že homosexualita pochází od slova "stejný", ale zase je to spojeno se slovem "sexualita", která by v tomto významu znamenat něco jako příslušnost k některému pohlaví. Tudíž by to mělo znamenat stejné pohlaví, ale nic víc by stejného být nemuselo. Nakonec i to by, ale některé příklady z homosexuality vyřadilo. :D
Možná bych se divil. Moc se v tomhle odvětví neorientuji.
Možná, že to člověka připraví o duši, ale někdy to je jednodušší. Neříkám, že by to měl kdokoli jednoduché, ale jsou lidé, kteří musí kvůli tomu, že se liší čelit velkým problémům. Ale na druhou stranu, co z toho, že ty problémy nemáš, když vlastně nejsi, kým jsi.
Nevím jestli jsem použil správná slova... Před průmyslovou revolucí a emancipací byly role ve společnosti přesně dané. Neříkám, že to bylo správné, i když to podle mě mělo určité kouzlo, myslím, že každý by měl žít podle toho jak si přeje a ne podle toho jak určuje protokol. V dnešní době se to, ale tak divně pokroutilo. Přijde mi, jako by se od obou pohlaví očekávalo, že budou dominantní i submisivní zároveň, v předem daných a určených situacích. Přijde mi jako by nikdo nevěděl na čem pořádně je. Jako by lidé, kteří nejsou vhodní pro dominantní role a ani v ní nejsou šťastní do ní byli stavění a naopak. Jinak mám, ale dost podobný problém s rozporuplností, jako ty, o kterém si psala Nocturně. Na jednu stranu mi nesmírně vadí sexismus a když se od někoho něco očekává pro pohlaví, ve kterém se narodil, ale na stranu druhou bych se rád do podobné role stavěl, ovšem do jiné, než by odpovídala mému pohlaví.

6 Durcenwe | 11. března 2013 v 22:31 | Reagovat

[5]: kroketa,
vidíš, jak to můžeme pomotat a nakonec dojdeme toho, že se to prostě nedá vyřešit a jakkoliv pojmenovat xD

Všichni, kdo se liší, čelí menším či větším problémům. Ať už je to třeba j-rock, kdy to, že jen menšina poslouchá j-rock působí to, že je problém nakupovat CD a jezdit na koncerty. Nebo jsou to nějaké vážnější existenční problémy, příkladů je spoustu.

Přesně tak, v utopickém ideálním světě by každému mělo být dovoleno se chovat tak, jak se cítí a měl by tak být brán. Ale to by nesmělo tolik záviset na "tělesnosti", ale musela by být znovu objevena "duše".
Ale myslím, že moderní doba k tomu srovnání rozdílů spěje více než cokoliv předtím - alespoň po dobu existence křesťanství.
Ovšem je smutnou pravdou, že i když se někdo cítí "jinak", tak nenalezne v druhém, že se také může cítit "jinak" - takže takové spojení jako je muž, co "je" ženou a žena, co "je" mužem, je naprosto vyloučené... protože člověk je ovládán pudy.

7 Manami | 12. března 2013 v 9:06 | Reagovat

K tomu Andrejovi, znáš klip od Davida Bowieho The Stars? Myslím, že by ti mohl přijít zajímavý.

8 Durcenwe | 12. března 2013 v 13:13 | Reagovat

[7]: Manami,
hezké ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama