Kolibřík a rybíz - Část II, kapitola 5

15. února 2013 v 1:14 | Durcenwe |  Kolibřík a rybíz
Spolupráce se Seiriel.
Anotace: Nevím, zda je to tím, že my jsme žpozdili vydání... nebo tím, že vás to přestalo bavit, ale... zase ten problém, že je málo zpětných reakcí - nebo, abych to řekla lépe, méně než bylo. Přeji příjemnou četbu.
Pozn. Máme rádi Aomeho! Protože máme rádi i Aomineho, protože hraje nejlépe basket v Kuroko no basket XD


Část II.


Suguri měl na sobě dlouhý volný svetr, který byl dostatečně huňatý, aby mu nebyla zima, i když už několik dní bylo větrné podzimní počasí. Koupil si ho, když ještě bydlel u matky - teď mu jen platila školu a dávala nějaké peníze na jídlo. I proto měl pocit, že škola je zbytečná a měl by si raději najít nějakou práci. Aby matce nebyl ničím vázán.
Stál na domluveném místě a přešlapoval, aby se udržel v pohybu a teple. Černé kalhoty mu končily ve vysokých botách - rád chodil přes kaluže.
"Zdravím. Promiň, že jsem tě nechal čekat," ozval se za ním Kouriho hlas. "Nejsi tu moc dlouho?" zeptal se starostlivě, když se na něj černovlasý otočil, a věnoval mu široký úsměv. "Jsem rád, žes přišel..."
Druhý zakroutil hlavou. "Nejsem," odpověděl, úsměv mu oplatil. "Kam, že to vlastně jdeme?" rozhlédl se. I když mu nebyla zima, přece jen by rád se někde schoval, protože se mu nelíbilo, když mu vlasy padaly do očí. Už z toho postávání tam měl na hlavě vrabčí hnízdo.
"Hned tady za rohem je pěkná kavárna, kam jsem si myslel, že bychom si mohli sednout," ukázal starší bradou směr a pomalu se jím vydal. "Je to tam moc hezké..." poznamenal, měl to tam rád, někdy tam chodil na kávu i sám, jen si na chvíli sednout a třeba si číst.
"Dobře," kývl druhý a pousmál se. Jeho otec pil hodně kávy, její vůně mu ho připomínala. Následoval Kouriho. Hachidori tuhle schůzku označil za rande a to s výrazem, že kdyby nic z toho předtím nebylo rande, tak tohle už skutečně musí být. Počkal, až tam dojdou a usadí se.
Bylo to tam hezké. Jak bylo všechno v odstínech kávy různě ředěné mlékem, působilo to elegantně stejně jako chlapec, který seděl naproti němu. Černovlasý se trochu nervózně rozhlížel. "Chodíš tu s holkama?" zeptal se pak, ještě dřív než jim donesli lístek.
"Poslední dobou spíš sám..." přiznal druhý a lehce se pousmál, "je tu klid a dělají tu opravdu dobrou kávu a vafle..." pokrčil rameny. "Někdy si sem zajdu jen sednout sám, mám to tu taky po cestě do a ze školy," rozhlédl se.
Chlapec si vzal nápojový lístek a prohlížel si ho. "Trochu mi připadá, že máš školu všude a tak je celé město při cestě ze školy," poznamenal mladší. Popravdě nevěděl, co si vybrat - v kávách se nevyznal, protože je nepil. Ale připadal si trochu zvláštně, když si chtěl jako dítě objednat mléčný koktejl.
"Bydlím až docela na kraji, takže když s sebou netahám cello a jdu pěšky, mám toho po cestě dost..." usmál se na něj světlovlasý a také se natáhl pro lístek, který mu byl přinesen. "Dej si, co chceš," pobídl ho potom, "zvu tě..."
Suguri se na něj podíval. "Nemusíš," řekl pak, ale i přesto si prohlížel nabídku docela skepticky. Opravdu si nebyl jistý, co vlastně chce. "Říkáš, že tu mají dobré vafle?" zeptal se a projížděl si jejich seznam - ani v jejich nabídce nebude lehké si vybrat.
"Tedy to si alespoň myslím já... Mám nejraději tu s jahodami a tu s banánem a čokoládou..." svěřil se druhému. "Chci tě pozvat," upozornil ho potom. Sám se rozhodl pro jednu z káv a jahodovou vafli. Pak odložil lístek a spokojeně se opřel do křesla, na kterém seděl.
Černovlasý zamyšleně kývl. Snažil se nějak sladit chuť koktejlu a vafle. O tom placení se pobaví až potom. Naštěstí jeho zamyšlení přerušila servírka, která přišla pro objednávku. Sdělil jí původní plán a mile se na ni usmál. Byla to hezká dívka, i když o asi pět let starší než on.
I Ryuunosuke si objednal a počkal, až servírka i s lístky zase odešla, pak svoji pozornost obrátil k mladšímu. "Omlouvám se, že jsem tě pozval tak na rychlo," vzpomněl si najednou.
"Nevím, jak to funguje ve tvých kruzích, ale skutečně mi nemusíš posílat písemnou pozvánku dva týdny předem," zasmál se Suguri. "Kdyby mi to nevyhovovalo, tak bych odmítl," pokrčil pak rameny, "popravdě mám docela volno - to bude tím, že škole moc nedám, no..."
"To ne?" i druhý se tiše zasmál, "jen jsem mohl napsat už včera..." omluvně se na tmavovlasého usmál. Před včerejším koncertem bylo všechno nějak hektické a on vůbec nic nestíhal a včera večer už myslel jen na to, jak se těší do postele. "No... s tolikem času alespoň můžeš páchat, co se ti zlíbí..." nadhodil pak.
Mladší kývl. "Můžu," potvrdil s úsměvem. "Většinou ovšem stejně bývám s Aratou... jen teď je nějak podrážděný a nesdílný," trochu se zamračil, ale hned ho to přešlo. Servírka jim donesla objednávku a hned zase odešla.
"Něco se stalo?" zajímal se překvapeně druhý, protože stříbrnovlasý na něj nepůsobil jako typ, který by se jen tak nechal podráždit.
"Nevím, proč je nesdílný, ale je naštvaný, že Aome nepodléhá jeho svodům," zaleskly se mu vesele oči, i když věděl, že by se tomu smát neměl. "Arata je ten typ, co jde za něčím, dokud to nedostane a to tím neústupněji, co se mu to nedaří. Kdyby takovou energii vložil do učení, už by byl slavný vědec... neříkám, že teď má špatné výsledky - není jako někteří neschopný se soustředit." Hyperaktivita mu ve studiu vcelku vadila.
Starší se napil kávy a spokojeně se dal do své vafle, nechtěl, aby mu zbytečně spadla šlehačka. "Vypadá na to," pokývl potom a pousmál se, "že udělá všechno proto, aby dostal, co chce..." stříbrnovlasý mladík ho popravdě moc nezajímal, ale všímal si ho, když většinou to byl on, kdo byl s Hisou, když ho potkal. "Vážně se s tou školou moc nemusíš, co?" nadhodil pak.
"Ona nemusí mě," pokrčil rameny černovlasý a ochutnal mléčný koktejl. "Navíc mi jako klaunovi na nic nebude," naklonil hlavu rozverně na stranu, "a neplánuju tam dlouho být... docela mi vadí, že mne na ní drží matka." Přiznal. Sebral šlehačku na vidličku a olízl ji.
Druhý si ho okamžik prohlížel, Suguri měl ladný a štíhlý krk, téměř jako dívka, který při jeho pohybu hezky vynikl, i přesto, že ho částečně zakrýval obojek. Nejspíš si ani neuvědomoval, jak to muselo na ostatní působit, ještě v kombinaci s olizováním lžičky. "Máš s ní špatný vztah?" zeptal se pak opatrně.
"Špatný..." zopakoval to slovo, "to ne, spíše žádný," upřesnil své rodinné vztahy. "Od smrti otce mne více méně ignoruje," dodal, i když nemusel. Uřízl si kousek vafle a snědl ho - byla opravdu dobrá. "Ale díky tomu jsem se mohl přestěhovat za Aratou," usmál se, "až na nutnost trávit čas ve škole, se cítím svobodný."
"Omlouvám se," řekl druhý, nechtěl mu přivozovat takové myšlenky. Natáhl se pro svůj šálek kávy, aby se mohl napít.
"Není proč," mile se na něj usmál mladší. I když nevěděl, co říct dál. Odmlčel se a chvíli jedl. Pousmál se a rozhlédl. Chodilo sem spoustu lidí, i mužů ve věku jeho otce. Ale stejně mu ho nejvíce připomínal Kouri. Bylo to zvláštní - cítil se, jako kdyby byl s ním, ale světlovlasý se na něj nedíval tak lítostivě a zklamaně. "Máš holku?" zeptal se pak.
Blonďák mu věnoval překvapený pohled, "ne..." zakroutil nakonec hlavou, "rozešli jsme se..." přiznal mu. Nakonec i ji, stejně jako všechny ostatní, přestalo bavit být s někým tak chladným, kdo upřednostňuje tolik věcí před vztahem.
"Aha," kývl druhý. Nevěděl, co mu na to říct. Znovu se dal do jídla. Nedokázal odhadnout, zda to byl bolestivý rozchod nebo ne. Tak se rozhodl, že nic zkoušet nebude.
"Popravdě to možná bylo dobře..." přiznal po chvíli druhý, "nic speciálního jsem k ní necítil a ji přestalo bavit být s někým, kdo si jí dostatečně neváží..." jen lehce pokrčil rameny. "A..." začal potom, "ty máš někoho?"
Chlapec zakroutil hlavou. "Asi bych měl přestat dělat stín zářivému Aratovi," usmál se. Popravdě jej lidé neměli rádi a pokud k němu cítili něco jiného, mysleli si, že je zvláštní. Všímal si toho - nevěřili mu jeho úsměv, ale nedokázali říct, v čem je falešný.
"Vypadáte, že si docela rozumíte..." poznamenal světlovlasý a věnoval mu další letmý úsměv. Znovu si nabral svojí vafle, už ji měl skoro snědenou.
"Jsem rád, že tomu tak je," kývl Suguri. "Alespoň nemusím být osamělý, uplakaný pierot." Hodoval na své vafli docela pomalu, i když byla opravdu dobrá. Z ramenové restaurace byl zvyklý se spíše bavit a jen mezitím uždibovat jídla.
"Sluší ti, když se usmíváš..." poznamenal tiše jeho společník, "pravda, že jsem tě zatím viděl jen s ním," pokračoval hned a na okamžik se zamyslel. Zezačátku mu tmavovlasý nepřišel moc společenský, ale dobře se s ním povídalo a typoval by ho na někoho, kdo bude mít více kamarádů.
"No, trávím čas výhradně s ním, občas s Aomem a nebo se toulám sám po městě," odpověděl mu na to mladší, zdálo se, že si nevšiml poznámky o tom, co mu sluší. "Kdybych byl starší, určitě by mne zatkli za to, že očumuju malé děti," poznamenal uvolněně.
Světlovlasý mladík se tiše zasmál, "myslím, že tak silné by to nebylo..." prohodil pobavený tou představou. "Dokud bys nezačal ty děti chystat do sítí..." nadhodil potom.
"Tak já jim to takhle řeknu, až budou chtít mne zavřít..." odpověděl mu na to černovlasý. Přestal jíst, dal ruce k sobě, jakože je má spoutané a tiše, i když způsobem jako kdyby křičel, parodoval zatýkání. "Ne, nechte mně, vždyť jsem je ani nechytal do sítě~" Poté se rozesmál.
"Jo, to bude skvělé, myslím, že tě na místě nechají jít..." i druhý se tiše rozesmál.
Suguri kývl. "Nebo zavolají do psychiatrické léčebny," řekl pak smířeně. Uřízl docela velký kus své vafle a přenesl ho druhému na talíř bez toho, aby něco zašpinil. "Na, ať tu nesedíš na suchu," zazubil se na něj, "banánová patřila do oblíbených, které jsi jmenoval, ne?" Znovu rozverně naklonil hlavu na stranu a mrkl na něj. Pak se sklonil k jídlu.
"Děkuju..." světlovlasý se široce usmál, nebyl zvyklý na to, aby se s ním někdo takto napřímo o něco dělil. "Kdybys to udělal dřív, dal bych ti té jahodové, ta je taky moc dobrá..." poznamenal. "Chutná ti?" napadlo ho potom.
"Je to dobré," kývl mladší, "o to víc, že moc často sladké nejím. A ta šlehačka... pravá šlehačka je opravdu dobrá, má takovou jemnou chuť." Na tváři měl veselý výraz.
"Je to tu fajn... celkově," potvrdil Kouri. S jemným úsměvem na tváři, částečně vyvolaným i spokojeným výrazem druhého, ho jen okamžik pozoroval. "Jaktože sladké nejíš?" napadlo ho potom. On sám měl sladké docela rád.
Suguri pokrčil rameny. "Ani nevím," odpověděl mu. Když byl dítě, moc sladkostí nedostával, jeho matka lpěla na zdravé výživě - tak si na to nejspíše zvykl a neměl potřebu jíst sladké, i když mu chutnalo.
"O moc přicházíš..." mrkl na něj starší a věnoval mu široký úsměv, než se dal do kousku vafle, o který se mladík naproti němu podělil.

Modrovlasý se protahoval, přičemž měl mezi kotníky svůj míč - zůstal mu od doby, kdy hrál závodně. Podrbal se na týlu. "Tohle bude tento rok jedna z posledních her," utrousil a rozhlédl se po hřišti. "Zima je tak otravná," povzdechl si.
"Pravda..." Arata se posadil na lavičku, aby si mohl užít hru Aomeho proti jedinému mladíkovi, který ho podle jeho slov porazí, jako nezaujatý divák, a vyměnil si s blondýnem nepříliš přátelský pohled. Očividně se moc nemuseli.
Juumonji mezitím došel mlčky na hřiště a postavil se naproti druhému hráči, "začneme?" pousmál se.
"Jsi zase chladný, jak dnešní den," zašklebil se na něj Aome. I když způsob, jakým mu hodil míč, naznačoval, že se na jejich hru těší. "Tak kolik to bude? Ať si můžu vsadit..."
"Nedáš ani koš..." odpověděl mu druhý jistě a aniž by na to upozornil, zaútočil na něj.
Stříbrnovlasý si spokojeně přehodil nohu přes nohu a opřel se pohodlně, zdálo se, že to bude docela zajímavá hra.
"A když nedám ani koš, dostanu odměnu?" zeptal se Aome, i když se vrhl do hry. Možná i ta neschopnost ho porazit byla důvod, proč si s ním začal. Vždy bude mít co zlepšovat, proč se dál věnovat basketu. Podařilo se mu vzít míč, ale brzy o něj znovu přišel a dostal koš.
Starší mu hodil míč, "ještě by ses dost nesnažil..." ušklíbl se. Nejspíš se necítil dobře v přítomnosti třetího mladíka, ovšem vypadal podrážděnější a ještě nesnášenlivější než obvykle. Netrvalo to dlouho a znovu vzal modrovlasému míč. Nebylo to těžké, přesně věděl, co hodlá jeho přítel udělat. I tak to obvykle byla docela zábava, protože se Aome nevzdával a rostla u něj agresivita, s jakou hrál.
Teprve při téhle hře, kdy každý jeho pohyb byl blokován, bylo vidět, jak je rychlý a dokáže se v okamžiku rozhodnout nad celou změnou taktiky. Mnohdy to až vypadalo, jako kdyby míč držel zvláštní silou u svého těla a nebo tělem mohl popřít gravitaci.
Arata je se zamyšlením sledoval a docela ho překvapovalo, nakolik má blonďák navrch, i když ho modrovlasý očividně nešetřil. Možná právě naopak, ale jako by Juumonji předpovídal každý jeho pohyb. Možná na tom jeho věštění přece jen něco bylo, pousmál se pro sebe Hachidori. Sáhl do kapsy, aby si mohl vytáhnout krabičku cigaret a zapálit si, času měl na to očividně dost.
Další koš nebyla chyba toho, že by tmavovlasý zaváhal nebo nebyl dost rychlý, ale jeho přítel udělal pohyb, který počítal s reakcemi několik okamžiků dopředu. Aome zaklel, ale zazubil se tomu.
Přiskočil zezadu k Susumu a plácl ho po zadku. To, že se mu to povedlo, by důkaz toho, že druhý chtěl být plácnutý. Aome se na něj natiskl. "Teď máš trestné střílení," šeptl mu - věděl, že světlovlasý není dobrý při střelbě z dálky, většinou se musí dostat pod koš.
Blonďák se zamračil, ovšem ignoroval jeho přítulnost, protože věděl, že vzpíráním se by ještě přilil olej do ohně. Vystřelil a zaklel, když se míč jen zatočil v koši a nakonec zase vyskočil ven. Vysmekl se druhému a vydal se pro míč.
Arata mezitím sledoval hru a snažil se přijít na to, jaký je mezi dvěma mladíky na hřišti vztah. Že spolu něco mají bylo jasné i bez plácání a tulení, ale zdálo se to o dost složitější. On sám se proto ani tak nehodlal vzdát pokusů dostat modrovlasého.
Modrovlasý ho lehce dohonil, ale přestože mu vzal i míč, stejně nestihl ani vystřelit na koš a už o něj přišel. Měl chuť říct Hachidorimu, aby odešel, protože se k němu choval jeho přítel ještě nesdílněji než obvykle.
"Zajímavé..." ohodnotil to Arata s širokým úsměvem, když oba mladíci skončili, aniž by modrovlasý dal jediný koš. Bylo to zvláštní, vidět někoho, s kým měl stříbrnovlasý takové problémy, tak jednostranně prohrát.
Aome celý zářil, jak si hru užil a jak pro něj byla konečně pořádně namáhavá a mohl se při ní vyřádit. "Fuu~" vydechl, míč držel mezi paží a tělem. "Dal bych si horkou koupel v něčí společnosti," zavrněl a mrkl na Juumonjiho.
Blonďák mu pohled oplatil a tentokrát mu věnoval letmý úsměv. "Koupel by neuškodila..." pokývl, potom na okamžik vrhl trochu nepříjemný pohled na stříbrnovlasého.
Arata se tomu jen pousmál, ovšem raději si nechal poznámku, která ho k rozhovoru o koupání napadla. Vstal z lavičky a protáhl se.
"A něco dobrého na jídlo," utrousil si pro sebe modrovlasý a sáhl do kapsy, kde měl jen několik drobných. Chvíli se ještě větral, než na sebe natáhl černou mikinu a postavil skate, aby ho mohl vzít do ruky.
"Už půjdete?" zeptal se stříbrnovlasý, i když byla pravda, že byli i s Hisem s ním celkem dlouho venku předtím, než se přidal Juumonji a hnědovlasý mladík odešel za svým osudovým ctitelem.
"Pokud mi dáš na bagetu, tak ti tu věštce nechám a můžeš se ho zeptat na co chceš," odpověděl mu na to Aome.
Hachidori se zasmál, "nemyslím, že mě má věštec moc rád..." prohodil a věnoval blonďákovi podivný úsměv.
"Vidíš..." opětoval ten jeho pohled. "Taky by ses tím brzo mohl živit..."
Aome si povzdechl. "Neříkal jsem, že se na to musíte mít rádi - jen jsem obchodoval," usmál se na ně modrovlasý a poponesl si skate, aby mohl na něm odjet.
"Nechci nic vědět," zakroutil s pokrčením ramen Arata hlavou. "Ještě bych se dověděl něco, co by se mi nelíbilo..." ušklíbl se. "Navíc asi taky už půjdu, už za chvilu stejně bude tma..." oznámil. "Tak se teda mějte..." rozloučil se a vydal k odchodu, přičemž vytáhl telefon, aby mohl po cestě zavolat Izayovi.
"Taky se vždy dovím něco, co se mi nelíbí," křikl ještě za ním Aome. A trochu tázavě se podíval na blondýna.
"Nejdřív koupel, pak jídlo..." odpověděl mu světlovlasý na otázku, kterou jeho přítel ani neřekl, a spokojeně se protáhl. Nebylo špatné si jednou za čas zahrát, ale nerad se potom vracel do jejich stanu zpocený.
Druhý se zamyslel. "Dobře," řekl nakonec, i když měl chvíli chuť prostě odjet a nechat ho tu, aby mu dokázal, že ne vše ví. "Když to tak stojí ve hvězdách... stejně nemám ani na bagetu." Pokrčil rameny.
Blonďák si povzdechl a přešel k němu, aby ho mohl opatrně pohladit po rameni. "Promiň..." sklonil pak pohled. Opravdu na něj nechtěl být hnusný, jen to bylo docela těžké ve společnosti kluka, o kterém měl docela jasnou představu, co se mezi ním a jeho vlastním milencem brzo stane.
Modrovlasý na to nijak nereagoval. Jen se rozhlédl. "Jdeme?"
Susumu mlčky kývl.

Aome seděl jen ve spodním prádle a županu na posteli a olizoval si prsty. Zdál se být spokojený. Popravdě se mu dlouho už nepoštěstilo, aby se mohl vyspat na posteli a ani to teplo, které v pokoji bylo, nebylo k zahození. Rána v parku byla již hodně chladná.
Světlovlasý ležel na posteli vedle něj už pod pokrývkou a přivřenýma očima se díval k oknu, i když ven vidět nebylo přes zatažený závěs. "Mrzí mě... že jsem na tebe byl dnes hnusný..." šeptl po chvíli.
"Nebyl," pokrčil modrovlasý rameny a vstal z postele, aby mohl jít zhasnout světlo. Jakmile to udělal, odložil župan, aby mu v noci nepřekážel. Navíc bylo příjemné teplo, tak nemusel spát v oblečení.
Starší si jen povzdechl a více se zachumlal do pokrývky. Vážně to bylo příjemné si na chvíli užít teplo a pohodlí postele.
Druhý si mezitím také lehl a spokojeně zavřel oči. Nikdy, když byl ještě v domě rodičů, si neuvědomil, jak krásný je pocit si lehnout do čisté postele, sám vonět po mýdle a mít plný žaludek.
Blonďák okamžik vypadal, že váhá, jestli se ke druhému otočit, ale nakonec zůstal ležet tak, jak byl. To, že na první pohled dokázal u většiny lidí rozeznat, jací byli, ještě neznamenalo, že věděl, jak se v jejich společnosti vždy chovat, jeho milence nevyjímaje.
Aome se otočil k němu zády a uvelebil se v téhle poloze. Popravdě to bude příjemná noc i bez toho, aby se snažil na druhém si vyžádat trochu něhy. Nechtěl postelový odpočinek kazit ani sobě, ani jemu. A nešlo přitom o to, zda druhý byl dnes ještě méně sdílný. Dobře si zahrál, což ho potěšilo, a dobře se vyspí - ani jedno z toho si nekazil ničím okolo, jako byl fakt, že to mezi nimi skřípe.
Juumonji se více zachumlal do pokrývky a stočil se, uvědomoval si, že nemá cenu se pokoušet o další omluvy.
Modrovlasý se po chvíli přece jen otočil zpátky na záda a vyhledal ruku druhého, aby na ni mohl položit svou, přestože to bylo přes látku peřiny. Nechtěl mu zbytečně vyvolávat vize.
Starší se nepatrně usmál, když ucítil ten dotek. Byl za něj vděčný, i když někdy ani Aome nedokázal úplně zahnat tu podivnou osamělost, kterou tak často cítil pro to, čím byl. Otočil se tváří ke druhému a natáhl se pro něžný polibek. Potom se vlastní dlaní opatrně vydal pod jeho pokrývku a více se k němu přiblížil, potřeboval ho.
Druhý se na něj otočil a pohladil ho přes pokrývku po boku. Zůstal mu dlaní na stehnu. Otevřel oči, aby si ho mohl prohlížet v téměř úplné tmě, která ovšem byla menší, než jakou mívali ve stanu.
Susumu vzal jeho ruku něžně do vlastní a propletl s ní prsty, přičemž se vetřel celým tělem pod jeho pokrývku. Chtěl být u něj co nejblíž, i přes vize, které to u něj vyvolávalo. "Nechci tě ztratit..." šeptl a silněji stiskl jeho ruku. "Vždycky... když tě vidím s někým... někde pryč... bojím se, že když tě ráno nechám jít, už se večer nevrátíš..."
Aome ho políbil něžně na čelo. Nevěděl, co by na to měl říct. "Nemusíš se bát," zašeptal a nebyla to pouze slova, jimiž by se ho snažil uklidnit. Pro nikoho jiného by se nevzdal svého předešlého života - neměl důvod v tom pokračovat, pokud by nebyl s Juumonjim. "Je to tím, že mi nečteš myšlenky," dodal ještě, "kdyby ano, věděl bys, že to neudělám."
Světlovlasý se k němu silněji přitiskl a otřel se něžně rty o ty jeho. "Miluju tě..." zašeptal.
Mladší se do polibku usmál a jemně ho rukou, kterou se nedržel jeho, pohladil po vlasech. "Já tebe taky a chápu, že to není lehké, když máš vize," šeptl. "A vadí mi, že ti nemůžu nijak... pomoct nebo to usnadnit." Nerad mluvil o citech a nebyl v tom příliš zběhlý. "Jsem s tebou... a... neplánuji nebýt, protože všechno krom tebe je... nadbytečné v mém životě." Proto mu nevadilo opustit domov a svou zářivou budoucnost v basketbalovém týmu.
Blonďák si okamžik prohlížel jeho tvář, než se s jemným úsměvem znovu vpil hluboce do jeho rtů. Silně se k němu tiskl, jako dítě bojící se tmy.
Kosei ho znovu pohladil po vlasech, i přes podmínky, v jakých žili, je měl jemné. Zamilovat se do něj bylo tak lehké, pro každý jeho pohyb, úsměv, pro to, jak ho tělesně přitahoval a že se s ním cítil šťastný, i když spali na ulici. "Taky se ti zdá, že je tu příliš zbytečného prostoru?" zeptal se, jako kdyby chtěl zamluvit předchozí téma. Nebylo u něj přirozené mluvit o vztazích.
Starší se lehce pousmál a souhlasně tiše zamručel, chápal, že tím druhý chtěl ukončit jejich předchozí rozhovor a nevadilo mu to. Řekl mu, co chtěl a Aome na tom byl očividně podobně. Natáhl se pro další polibek a vděčně se k němu stále silně tiskl. Nechtěl se vzdávat jeho doteku, tepla a bezpečí jeho objetí, ovšem věděl, že bude muset. Bylo jedno, za jak dlouho.
Druhý se přesunul nad něj a nechal se obejmout jeho stehny. Měl tenhle pocit rád, i kdyby nevedl k ničemu dál, prostě se mu tak líbilo. Přejel mu prsty po boku až na koleno. Políbil ho na linii dolní čelisti, a poté na rty.
Světlovlasý mladík ho objal pažemi okolo pasu a prsty jedné ruky lehce přejížděl po jeho zádech. Jedním stehnem se laškovně otřel o jeho bok, ovšem i tak ho zůstával pevně objímat. Natáhl se, aby ho něžně líbl na bradu.
Aome se otřel nosem o ten jeho a zasmál se tomu. I když by to nepřiznal, rád se jen dětsky mazlil. Neměl chuť začít řešit jejich zimní bydlení a přemýšlet o všech starostech, i když možná byl nejvyšší čas.
Susumu vystoupal jednou dlaní po jeho zádech, aby si ho k sobě mohl přitáhnout blíž a znovu se vpil do jeho rtů. Ani on nevypadal, že by chtěl něco dalšího řešit.
Mladší si chvíli užíval jejich polibek, než se posunul kousek níž, aby si mohl položit hlavu na jeho rameno. Miloval vůni jeho kůže a její jakost. Políbil ho na ni a zavřel oči. Byl šťastný.

Arata se posadil do tureckého sedu na židli u počítače a položil si talíř s večeří na stůl před sebe. Spokojeně se natáhl pro jednu obloženou housku a zakousl se do ní, volnou rukou přitom spočíval na myši, aby mohl otevřít prohlížeč a zajít se podívat, jestli muž, se kterým si poslední dobou tak často psal, je online.
Byl. Netrvalo dlouho, než mu napsal, jako kdyby na něj čekal. Dobrý večer. Muž se na notebook usmál. Čekám tu na tebe, protože ti chci něco nabídnout. Ale na druhou stranu nevím, zda mám.
Stříbrnovlasý mladík si větu zkoumavě prohlédl a pousmál se. Zdravím... odpověděl nejprve, potěšilo ho, když mu druhý napsal, že na něj čeká, většinou to byl on, kdo začínal rozhovor. Ano? pokračoval pak.
Muž se ohlédl na svého syna. Otec bere Yukita příští týden do Osaky a tak mne napadlo, že bychom se mohli sejít, když budu mít čas. Odeslal to, ale hned vzápětí dodal: Pokud bys chtěl...
Světlovlasý mladík očekával po takovém začátku něco podobného, i tak s odpovědí zaváhal. Popravdě předpokládal, že až dojde na takovou nabídku - pokud se nakonec vůbec uskuteční -, bude to konec jeho internetového vztahu. A i když by to nejspíš nepřiznal, docela si zvykl na to, že si může s někým v klidu popovídat, a byl za to rád, i když možná někdy nebyl tak úplně upřímný. Mohli bychom... odpověděl i tak nakonec. Kdy bys chtěl?
Jak jsem řekl - příští týden... ve čtvrtek, spíše k večeru, protože musím pracovat... a raději někde venku, protože restaurací mám dost a dost, naopak čerstvého vzduchu málo. Alespoň nebudou muset řešit placení a takové věci. Navíc se muž necítil dobře, když by na něm jiní viděli, že je na rande s jiným mužem.
Čtvrtek večer je fajn... Hachidori si pro sebe pokývl a napil se už zchládlého čaje, který předtím udělal jeho spolubydlící, pak se natáhl pro další bulku. Máš už vyhlídlé místo?
Starší se zamyslel. Moc jsem nevěřil tomu, že se budeš chtít sejít. Napsal. Takže ne... a víš, že moc neznám místa, kam se dá ve volné chvíle zajít... jen dětská hřiště.
No, myslím, že o pár místech bych věděl... odpověděl mladší a zamyslel se. Ještě o tom ale popřemýšlím, i když byla pravda, že si nevybavoval moc míst, kam by se dalo - podle toho, co mu o sobě druhý řekl - ho večer vzít, aby se mu tam líbilo. Proč si nevěřil, že bych se chtěl sejít? zeptal se pak.
Protože s někým, o kom nevíš, jak vypadá, je lepší si jen povídat. Odpověděl mu. Navíc si nepřijdu jako někdo, s kým by se lidé chtěli setkávat. Pokrčil rameny, neuměl se moc oddávat zábavě, to se určitě mladšímu nemůže líbit. Stále si nebyl jistý, proč si vlastně tak dlouho s ním píše.
Stříbrnovlasý dokonale chápal tu část o povídání, ale byl moc zvědavý na to, aby to nevyzkoušel. Docela rád bych tě poznal osobně... odpověděl mu na to.
Muž se na chvíli odmlčel, jak přemýšlel, zda mu sdělit, že si myslí, že zklame jeho očekávání. Přivřel oči a zakroutil hlavou. Nicméně už půjdu, dobrou noc.
Dobře... Dobrou noc... odpověděl na to jen Arata, protože nebylo, co jiného na to odpovědět, a natáhl se pro poslední housku. Narovnal se na židli a protáhl.
Chvilku poté se otevřely dveře od bytu, jak se vrátil černovlasý. Byl zachumlaný ve svetru a vypadal, že venku už je pořádná zima, protože si zahříval zkřehlé prsty tak, že na ně dýchal. "Hrdličkuješ?" zeptal se Hachidoriho hned za dveřmi.
"Večeřím..." odpověděl mu se zazubením starší a zamával ve vzduchu posledním kouskem housky. "Zima venku, co?"
"To je," souhlasil druhý a vyzul si boty. Potom se začal vysvlékat. Odhodil svetr a kalhoty, aby mohl skočit do postele a zachumlat se pod pokrývku. Večerní procházky mu dělaly dobře, spánek byl po nich lepší.
"Jak bylo dnes s osudovým ctitelem?" zeptal se druhý a vypnul počítač, než vstal, aby mohl odnést nádobí do dřezu. Pak i on se vydal k posteli.
"Ušlo to," pokrčil mladší rameny neutrálně. Zamyslel se a gesto zopakoval. "Něco tomu chybí..." řekl pak. "Rozešel se s přítelkyní a pozval mne do cukrárny... a přece pořád... jsme jen přátelé."
"Vidíš, rozešel se kvůli tobě s přítelkyní, toho bys měl pořádně využít..." mrkl na mladšího a vlezl si za ním do postele. Sám už měl na sobě spací tričko, i když nevypadal, že už chce jít spát. "Co tomu chybí?" zajímal se pak.
"Nevím, prostě něco," zamyslel se mladší, "aby to mělo cenu." Přitulil se k druhému v posteli, jak hledal teplo. "Není to osudové," povzdechl si pak hraně.
"Třeba tě jednou zachrání zpod jedoucího kamionu..." poškádlil tmavovlasého Arata a pousmál se. Objal ho jednou paží okolo pasu a spokojeně si ho k sobě přitáhl.
Mladší se zasmál a dloubl ho do boku. "Já bych raději, kdybychom dělali něco jiného... než zachraňování z pod kamionu," našpulil pak rty a pokrčil rameny, že ani vlastně neví, proč mu tohle nepřijde lákavé.
"Hmm..." protáhl chápavě starší a zazubil se, "tak takové věci ti chybí..." prohodil. "Zajímalo by mě, kdo to byl, kdo tě mohl tak zkazit..." poznamenal žertovně a sám ho na oplátku dloubl.
Černovlasý ho začal lechtat. "No, to nevím, kdo mne nakazil, když se bavím jen s tebou a tobě stačí psaní na internetu," zazubil se na něj a v očích měl plamínky, jak jej rád provokoval.
Hachidori se ním okamžik škádlil, než ho převalil na záda a uvěznil pod sebou stehny. "Přesně tak... já takový slušný, hodný, nevinný... bůh ví, kam ty po těch večerech chodíš..." zazubil se.
"No, spíš tě nějak obrátil ten táta na ctnou cestu," odpověděl mu na to Suguri.


 


Komentáře

1 Jolly the Sad | Web | 15. února 2013 v 10:49 | Reagovat

Husté, čtení hned po ránu ^^
Hnnn, zajímá mě, jak asi dopadne to setkání Araty a taťky :D
Mimochodem, Suguri~ :D štěňátko. Co ty víš, třeba ti Kouri dopřeje i některou z těch věcí co ti chybí.. :D

2 Darci | 15. února 2013 v 13:39 | Reagovat

No tak to teda wow... :D Přiznám se, dlouho jsem tady nebyla... *kaje se*
Ale tohle jsem přečetla na jeden zátah ^^
Arata a taťka... oou :D věřím tomu, že setkání bude vskutku zajímavé. Tuším, že nedopadně tak přesně podle představ. ^^
A štěňátko s Kourim? Tam by se to mohlo vyvinout hodně zajímavým směrem ^^

3 R-sama | 17. února 2013 v 8:34 | Reagovat

jsem neskutečně zvědavá jak se to bude vyvíjet dál...protože setkání s taťkou by  mohlo být zajímavé XD

4 kroketa | 17. února 2013 v 15:41 | Reagovat

moc hezké :D taky jsem zvědavý na to setkání, uvidíme jak se to vyvine ;)

5 Durcenwe | 18. února 2013 v 0:20 | Reagovat

[1]:Jolly,
jop, to setkání bude zajímavé. Možná i překvapivé... XD

[2]: Darci,
jsem ráda, že sis dala tu práci s tím to přečíst, když nečteš od začátku - už je toho i tady vcelku velký kus.
Vyvine. :)

[3]: R-sama,
no, s tím, jaký Arata ve skutečnosti je...

[4]: kroketa,
aspoň máte důvod si to příští pátek přečíst a těšit se na něj.

6 Manami | 27. března 2013 v 20:51 | Reagovat

Mám takový dojem, že taťka bude tragéd z rámenu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama