Kolibřík a rybíz - Část I , kapitola 3.a

1. února 2013 v 19:35 | Durcenwe |  Kolibřík a rybíz
Spolupráce se Seiriel.

Anotace: Jsem ráda, že se líbí a za vaše komenty. Přeji příjemnou četbu. Můžete se třeba podělit, koho máte rádi (já se podělím, že mám ráda Aomeho xD).



Suguri se usmál, když zjistil, že jeho světlovlasý přítel sedí sám u stolu a čeká s jídlem na něj, přičemž ho obsluha ignoruje. I když tam dnes jedlo - na poměry restaurace a její prostory - dost lidí. Natáhl ruku k pozdravu, když došel za Hachidorim a zazubil se na něj. Mladší byl po škole, protože dostal trest za kouření na střeše, mezitím si druhý z nich skočil zklidnit pocuchané nervy Aomeho vztahem za jedním ze svých kluků.
Světlovlasý se s ním pozdravil jako obvykle a věnoval mu zazubení, "nevím," svěřil mu potom, když se jeho kamarád posadil, "jestli tragéd čekal na tebe, nebo jestli mě absolutně odmítá obsluhovat... říkal jsem si, že za ním zajdu a zeptám se, ale ještě by mi nedal najíst a vyhodil mě..."
Obsluha se na ně podívala, jako kdyby zvažovala, zda za nimi má jít, ovšem nakonec si jen otřel ruce do zástěry a vytahujíc mobil z kapsy zašel do zadní místnosti. Odkud okamžik poté vyšel stařík a vydal se k chlapcům, kteří jako jediní nebyli obslouženi.
"Poslal na nás dědulu!" zašeptal tmavovlasý na půl úst a prohlížel si ho. "Děsivé, teď na nás použije hůl, kterou schovává v klobouku, který schovává pod zástěrou..."
"Děsivé..." pokývl starší mladík, "a pak, až nás dost zbije, nás naporcuje a bude nás podávat v ramenu... bude to jako v té pohádce s perníkem..." odpověděl svému kamarádovi šeptem, pak se podíval na blížícího se staříka.
Suguri se zamyslel. "Takže nás nejprve vykrmí? Sladká smrt toto..." opřel se dozadu, aby si mohl začít hladit břicho a na tváři se mu objevil zasněný výraz. To ovšem již muž byl u nich, trvalo mu to chvíli, než tam došel - byl pomalá, kulhající obsluha.
Na tváři měl milý výraz, že by nikdo nenašel souvislost mezi tím, co o něm mladíci říkají, s jeho skutečným chováním. Zeptal se na jejich objednávku mnohem energičtěji, než bylo v téhle restauraci zvykem. A nechal je, aby si objednali. Poté se vydal stejně pomalým krokem zase zpátky.
"Vidíš, napřed si nás opravdu vykrmí," zazubil se černovlasý, překvapen, jak byl stařík na ně milý - možná byl nedoslýchavý, tak nevěděl, co si o nich povídají.
Hachidori se zasmál, "bylo by to ještě lepší, kdyby si za to nenechával platit, když už z nás udělá ramen..." poznamenal a pohodlně se opřel lokty o stůl. "Jak bylo?" vzpomněl si potom, protože Hiso si ve škole odpykával trest, který měl být původně jeho. "Příště tam zůstanu s tebou..." usmál se na něj.
"Máš zálusk na pana profesora?" pozvedl jedno obočí černovlasý. "Koukali jsme na sebe, než mi dal něco počítat... a ukončil to všechno přednáškou, že bych měl brát na svou hyperaktivitu nějaké tlumící prášky a že to řekne matce - ta ho pošle do háje, že nejsem její dítě -, a pak ještě komentoval kouření, že bych neměl a tak... bláboly jako vždy, s učitelem bych si teda nic nezačínal." Zahoupal se dopředu a dozadu, jako kdyby chtěl dokázat, že slova o hyperaktivitě jsou na místě a mávl ledabyle rukou. "Ale mohlo to být horší - párkrát jsem slyšel takové to: 'A měl bys přemýšlet, čím chceš být, protože je to tvůj život a musíš se snažit sám pro sebe... nebo pro tvé rodiče, kteří se tolik snaží... a bla bla bla.'" Rozhlédl se. "Dnes je tu plno? Myslíš, že ten deštníkový kluk tomu tady udělal reklamu?"
"A určitě jsou všichni zklamaní, že je ramen osudu jen jednou za měsíc..." pokývl na to Arata. "Ale ten, se kterýms tam dnes byl, vůbec není hezký," navázal potom na rozhovor o učitelích, "a je šíleně upjatý... všichni jsou u nás šíleně upjatí..." zvedl oči v sloup. "Taky bych s nikým z nich nic mít nechtěl..." zakroutil pak hlavou. "Oh..." pozvedl pak překvapeně jedno obočí a zadíval se ke dveřím, "my o vlku..." pousmál se.
"Asi to chce mít, co nejdříve vyřízené," poznamenal mladší, když se otočil stejným směrem. Zběžně si ho prohlédl, skutečně bylo nad jeho síly přijít na to, komu se tolik podobá.
Příchozí se okamžik rozhlížel po malé restauraci, než si všiml dvojice mladíků a přešel k nim. "Zdravím," pokývl tmavovlasému a natáhl k němu ruku s puntíkovaným deštníkem. "Přišel jsem ho vrátit, jak jsme se domlouvali..." oznámil mu.
Stříbrnovlasý se pohodlně opřel a pozoroval je, kdyby náhodou chtěl Suguri kolabovat jako posledně, ovšem snažil se nezasahovat do jejich rozhovoru.
"Díky," široce se na něj usmál Hiso a vzal si od něj svůj majetek. Podíval se na dvě volné židle, které u jejich stolu byly, poté zpátky na světlovlasého. Nakonec stočil pohled na Hachidoriho. Nevěděl, zda by měl druhého pozvat ke stolu. Nakrčil čelo a znovu k němu vzhlédl. "Chceš si sednout?" zeptal se nakonec.
Blonďák jen nepatrně zakroutil hlavou, "ještě mám na dnes něco domluveného, ale rád bych se ti za to půjčení nějak odvděčil..." jemně se na něj usmál, "mohli bychom to nechat třeba na někdy jindy. Mimochodem, já jsem Kouri Ryuunosuke," vzpomněl si potom.
"Suguri Hiso," oplatil mu černovlasý. Prohlédl si výraz jeho tváře, připadal si stejně odstrčeně, jako když se jeho otec vymlouval ze všech rodičovských povinností kvůli práci. "To je v pořádku, jak jsem říkal, je to jen deštník... rád jsem tě poznal, oplácet mi nic nemusíš," mávl rukou, že to skutečně byla maličkost.
"Hachidori Arata," vložil se do jejich rozhovoru stříbrnovlasý, i když popravdě nečekal nijak nadšenou odezvu. Popravdě ho i překvapilo, když mu blonďák v odpověď kývl, než se znovu otočil na Suguriho.
"Opravdu rád bych ti to ale nějak oplatil," naléhal. "Bude," na malý okamžik se zarazil, jako by si nebyl jistý, jaké použít číslo, "budete tu i zítra?" zeptal se nakonec.
Nejmladší z nich zamrkal. Neměl rád, když někdo něco dělal, jen protože se to od něj očekávalo. A nepředpokládal, že by takový chlapec jako Kouri s ním chtěl trávit čas. Popravdě se i divil Hachidorimu. "Nejspíš," odpověděl mu pak, "býváme tu skoro každý den."
"Fajn..." pokývl blonďák, "tak se ještě uvidíme... tak zatím..." jemně se na něj usmál, pak se vydal k odchodu.
Arata počkal, až odejde, "věštec asi zapůsobil..." poznamenal potom uznale.
"Hmm," natáhl se, aby viděl, jak je na tom stařík s ramenem - ještě se k nim ani nevydal, nejspíše nestíhal, když tam mladší nebyl. "Nejsem rád, když někdo trpí mou společnost, protože musí. A on vypadá přesně jako ten typ, co tohle dělává... aby se choval podle nějakých kodexů," zarazil se, "už vím, koho mi připomíná," řekl pak.
"Myslíš, že takový bohatý typ by se s námi zahazoval kvůli deštníku?" Hachidori zněl docela skepticky. "Koho?" naklonil se pak ke svému kamarádovi, jako by to byla důvěrná informace, a věnoval mu tázavý pohled.
"Myslím, že je přesně ten typ člověka, který se proto, aby vypadal tak slušně a dobře vychovaně, chová takhle a zahazuje se i s lidmi, kteří jsou pod jeho úroveň... je falešný," přivřel oči, "stejně jako můj otec... toho mi připomíná. Jako kdyby alespoň jednou mi nemohl přímo říct, ať jej neobtěžuju, vždy se mi jen vyhýbal a falešně se na mne usmíval, když hledal jakoukoliv výmluvu, aby se na mne nemusel dívat." Zakroutil hlavou, ale poté se usmál, když stařík konečně nesl jejich misky ramenu k nim.

Černovlasý mladík s vyholenou částí hlavy se posadil na gauč s plechovkou energetického nápoje a složil si nohy do tureckého sedu. Otevřel ji a napil se, poté se protáhl. V televizi zrovna běžel film, na který se chtěl dívat. Ovšem brzy poté, co se uvelebil, se ozval zvonek u domovních dveří. Chvíli mu trvalo, než se zvedl a šel otevřít. Nápoj nechal na stole.
"Nejsi tu nějak brzo?" pozvedl jedno obočí tmavovlasý na Hachidoriho.
"Myslíš?" příchozí pozvedl tázavě jedno obočí a vetřel se do bytu, pak za sebou zavřel. "Volal jsem ti, že za chvíli přijdu," pokrčil rameny a natáhl se pro polibek na uvítanou. "Nevhod?" zeptal se potom, "protože už nikam odcházet nehodlám..." upozornil ho.
"Chtěl jsem se dívat na jeden film," poznamenal druhý a nakrčil čelo. Prohlédl si Hachidoriho a přitáhl si ho k sobě. Přejel po jeho hýždích na stehna a zpět. Poté mu daroval polibek pod ouško. "Ale... tak ho asi oželím," konstatoval nakonec.
Mladší se pousmál a objal ho jednou paží okolo pasu, druhou rukou se přesunul na jeho tvář, aby si ho přitáhl k dalšímu polibku, přičemž palcem přejel po znamínku, které měl jeho milenec pod okem. "Jaký film?" zeptal se pak.
"Nějaké sci-fi," odpověděl mu druhý a pokrčil rameny, že vlastně ani tolik neví, na co se chtěl dívat. "Už si tu dlouho nebyl," poznamenal, "už je štěně nastěhované?"
Světlovlasý v odpověď kývl. "I zabydlené..." odpověděl mu a jednou dlaní se vydal pod lem jeho trička. "Můžeme se dívat spolu," nadhodil, "i když nevím, kolik bys z toho filmu potom měl..." dodal pobaveně.
"Přesně tak... vyžaduješ příliš pozornosti," utrousil a ohlédl se po zapnuté televizi, kde stále ještě běžely reklamy. "Myslím, že to s tebou ukončím a najdu si na tvé místo někoho, kdo mi při televizi vykouří a bude uspokojený," nadnesl laškovně a plácl ho po zadku.
"To od tebe nebude moc hezké..." poznamenal mladší a kousl tmavovlasého mladíka hravě do brady. "Navíc myslím, že to nebude vůbec lehké hledání..." prohodil potom a pousmál se, "ještě tak dobrého, jako jsem já..." neodpustil si.
"Hmm..." černovlasý se zamyslel. "Já myslím, že bych někoho i našel," zavrněl a našel jeho rty, aby se do nich mohl vpít. Přitáhl si ho pevně k sobě. "Jdu se osprchovat..." oznámil mu pak.
"Věděl bys o někom?" Arata pozvedl tázavě jedno obočí a věnoval mu poslední letmý polibek, než ho propustil ze svého sevření, aby se mohl vydat tmavovlasý do koupelny. Sám se přesunul na gauč k televizi, aby zjistil, na co se to jeho milenec chtěl dívat.
"Pán je příliš nóbl, aby se šel osprchovat se mnou? No, dobře, budu si to pamatovat," laškovně na něj vyplázl jazyk a zmizel ve dveřích do koupelny.
Stříbrnovlasý mladík se natáhl pro plechovku a napil se, pak okamžik sledoval televizi. Nevadilo mu sci-fi, ale měl pocit z té chvíle, kterou viděl, že to stejně moc dobrý film nebude. "Myl jsem se, než jsem šel..." oznámil černovlasému, když se vrátil, "měls říct, jestlis to chtěl dělat ve sprše," mrkl na něj.
"Jsem rád, že nejsi špindíra," utrousil druhý a sušil si vlasy ručníkem. "Myslím, že s posledním klukem to bylo ve sprše, tak to není žádná nutkavá touha," pokrčil rameny a sedl si za ním na gauč.
"Dobré vědět, že ani ty nejsi," pousmál se mladší. "Nevypadá to zatím, jako nějak převratný film..." prohodil potom a otočil se na druhého, aby si ho mohl přitáhnout k polibku. Prsty přejel po vyholeném místě nad jeho ouškem a pokračoval do vlhkých vlasů.
"No, stejně teď budeme dělat to, proč si sem přišel... nebo si snad chceš povídat?" ukončil své konstatování otázkou. Dlaní se přesunul pod látku jeho trička a přejel mu po boku.
"Nikdy jsem se nebránil nabídce povídat si s Izayou..." mrkl na něj světlovlasý, nepatrně se opřel do jeho doteku a natáhl se, aby ho mohl znovu kousnout hravě do brady. "Ale nebráním se ani jiným věcem..." dodal a jazykem provokativně přejel po jeho rtech.
"Kdyby ses bránil, otevřelo by ti to zatím nepoznanou cestu k sadistickým milencům," poznamenal černovlasý k jeho narážce na sex, poté se mu vpil do rtů a prsty dlaně, kterou měl pod tričkem druhého, se začal věnovat jedné z jeho bradavek.
Arata se přesunul polibky na jeho krk, "myslíš?" zeptal se do jeho kůže. "Líbilo by se ti, kdybych se bránil?" zajímal se, přičemž jednou dlaní se přesunul na jeho stehno.
"Nevím," zamyslel se a slastně přivřel oči.
Světlovlasý donutil svého milence se položit na záda a naklonil se nad ním, "můžeme to zkusit opačně..." mrkl na něj.
"Opačně? Mám se bránit?" naklonil Izaya hlavu na stranu a věnoval mu zkoumavý pohled.
"Zkusit to můžeš, potom by tě to ale bolelo..." zavrněl a přivřel oči.
Tmavovlasý mladík se pod ním protáhl. "Nechce se mi rozbíjet si nábytek," utrousil a natáhl se, aby ho mohl políbit, poté ho objal pažemi kolem pasu.
Stříbrnovlasý se pousmál, "s takovou se asi nedovíme, jaký by z nás byl sadomasochistický pár..." poznamenal a jedním kolenem se vtěsnal mezi jeho nohy. Vrátil se polibky na Izayovu bledou kůži a jednou rukou se mu jal vyhrnovat tričko.
Druhý ho mezitím začal hladit po bocích a zádech. Vybízel se jeho rtům a užíval si každý dotek, co mu nabízel.
Světlovlasý se polibky přesunul na jeho hruď, když mu tričko vyhrnul, jak nejvýš v jejich pozici mohl, jednou dlaní při tom něžně přejížděl po jeho boku. Vzal mezi rty jednu z jeho bradavek a okamžik se jí věnoval, než se přesunul k té druhé.
Izaya si to spokojeně užíval a nechával se opečovávat, příliš se nezapojoval, protože v poloze, v jaké byl, ani příliš nemohl. Pouze ho hladil po zádech a přejížděl až na jeho hýždě.
Mladší si ještě okamžik užíval chuť druhého, než vyhledal vlastními rty znovu ty jeho. "Mohly bychom se přesunout na nějaké pohodlnější místo..." poznamenal do jeho rtů.
"Pravda," zašeptal a jednou rukou se přesunul tak, aby mohl prstem obtáhnout linii jeho spodní čelisti. Poté si ho podržel a olízl jeho ucho. "Takže do postele?" zeptal se. Neměl byt příliš prostorný - do chodby se těžko vlezl gauč s televizí, postel měl v kuchyni a poslední místností byl záchod se sprchovým koutem.
"Dobrý plán," pokývl mladší a zvedl se do kleku, i když stále setrvával na gauči. Vzal svého milence za ruku, aby si ho mohl přitáhnout k sobě, a znovu se vpil vášnivěji do jeho rtů, když ho vytáhl do sedu.
"Nepůsobíš, že by se ti chtělo přesouvat," řekl druhý, když mu polibek oplácel. Přesunul se tak, aby mohl vstát a vzal druhého do náruče, i když přitom udělal zvuk, jak je to strašně namáhavé. Ovšem těch pár kroků do kuchyně nebylo vůbec obtížných. Hodil ho na postel a přešel k poličkám, zda tam nemá něco dobrého na jídlo schovaného. Přičemž si bezděčně hladil svalnaté bříško.
Mladší ho okamžik sledoval, "myslel jsem, že máme něco rozdělaného..." poznamenal otráveně, možná i více tím, že byl nošen a ještě mu byla předhozena jeho váha, než tím, že místo toho, aby se mu dál věnoval, jal se druhý hledat něco k jídlu. Podepřel se na loktech a pohledem spočíval na zádech druhého.
"Vážně? Pozveš mě na ramen, až to doděláme?" otočil se na něj, protože zjistil, že stejně nic chutného nemá.
"To se ještě uvidí..." protáhl druhý, "s tím, jaký na mě jsi..." nechal větu nedokončenou.
Izaya přešel zpět k němu. "Každý nemůže ti být po vůli, no ne?" usmál se na něj a přivřel oči, když si sedal na postel vedle něj. Přejel po jeho bříšku, poté si za ním lehl, jako kdyby uznal, že tělo v jeho posteli by neměl nechávat čekat. "Určitě, když je ti někdo moc po vůli, tak tě omrzí... a naopak, když vzdoruje, tak za ním běháš," rozepnul knoflík na jeho kalhotách.
"Málokdy za ním běhám dost dlouho na to, aby z toho něco měl..." pokrčil druhý rameny a vybídl se jeho doteku, přičemž si ho jednou rukou přitáhl k polibku. Donutil ho posunout se více nad samotného Aratu, a položil se na záda, aby měl volné obě ruce. Svlékl mu tričko a dlaní se vydal pod látku jeho kalhot na hýždě, přičemž druhou hravě přejel po jeho hrudi až do rozkroku, stále haleného látkou.
Druhý rozepnul jeho kalhoty a vměstnal se pod ně dlaní. Rty se mezitím vpíjel do těch Hachidoriho. "Pořád lepší, když bys chvilku běhal, než kdybys pokaždé, když ti zavolám na sex, udělal otrávený škleb jako před chvílí."
"To byl otrávený škleb vyvolaný tvými narážkami na moji váhu..." upozornil ho světlovlasý a přitáhl si ho blíž, "ale myslím, že i tak zrovna ty nemáš co říkat..." trošku se zamračil, prsty se i tak jal mu rozepínat kalhoty, přičemž vlastním rozkrokem se jeho ruce vybízel.
Černovlasý se tomu jen pousmál a dlaní mu nabízel přesně to, po čem druhý toužil. Polibky se mezitím posunul na jeho krk, do kterého ho občas kousl.
Arata uklonil hlavu na stranu a spokojeně přivřel oči, přičemž se jednou dlaní sám dostal až pod jeho kalhoty i spodní prádlo. Věnoval se mu ve stejném tempu, jaké udával jeho milenec, přičemž druhou rukou si ho k sobě stále za hýždě přitahoval.
Izaya na okamžik vytáhl ruku z jeho kalhot, aby mu je mohl stáhnout. Hachidori měl opravdu krásně stavěná stehna. I když to původně neměl v plánu, klesl do jeho klína, aby mohl koštovat jeho kůži, přičemž občas vystoupal až k jeho pánevním kostem a obtahoval je jazykem.
Stříbrnovlasý mladík se podepřel na loktech, aby se zadíval na svého milence, přičemž slastně přivíral oči a vycházel vstříc polibkům černovlasého, jak se jeho tělo dožadovalo více pozornosti.
Černovlasý jej kousl do vnitřní strany jeho stehna a zatahal za něj zuby. Mezitím se dlaní vrátil do jeho rozkroku a přes látku spodního prádla jej dráždil.
Mladší se mu znovu nedočkavě vybídl a zvedl se do sedu, aby se jednou rukou mohl vydat do tmavých vlasů. Prohrábl je a prsty několikrát hravě přejel po Izayově oušku, než se přesunul na vyholenou část jeho hlavy. Bavilo ho dotýkat se těch kratičkých vlasů.
Druhý ho zbavil spodního prádla a mazlivě se otřel tváří o Hachidoriho vzrušení, ale do pusy ho nevzal. Přivřel oči a pousmál se, když se vrátil ke rtům mladšího, aby je mohl plenit a hladil jej jen dlaní v rozkroku.
Světlovlasý se vpíjel vášnivě do jeho rtů, přičemž jednou dlaní sklouzl k lemu jeho kalhot, aby mu mohl naznačit, že si je má sundat, nejlépe i se spodním prádlem. Druhou rukou se přesunul na jeho tvář.
Černovlasý mladík mu ovšem ještě dříve svlékl tričko, aby ho měl úplně nahého, než splnil jeho přání a stáhl si kalhoty i se spodním prádlem. Otřel se celým tělem o to jeho a kousl ho do spodního rtu.
Hachidori si ho k sobě pevně přitáhl a oplatil mu kousnutí do ramene, než se po jeho kůži vydal vlhkými horkými polibky, aby znovu našel jeho rty. Oběma dlaněmi sklouzl na jeho hýždě, aby si ho mohl za ně držet blízko u sebe, prsty jedné ruky provokativně zajel až do úžlabiny mezi jeho půlkami.
Druhý se tomu usmál a přivřel oči. "Pán by chtěl být 'nahoře'?" zavrněl a znovu se o něj otřel, přičemž si přitáhl jednu jeho nohu za stehno, blíž k vlastnímu boku. Přejel dlaní po jeho koleni a zamířil zpátky k hýždím.
"Nelíbí se ti na tom něco?" mladší tázavě pozvedl obočí a pousmál se. Jednou dlaní dál spočíval na jeho hýždích, druhou vystoupal na jeho bok, přičemž se prohnul, aby se o něj mohl sám vyzývavě otřít.
Druhý se sklonil, aby ho mohl znovu kousnout do rtů. "Ale teď jsem ten nahoře já..." utrousil pak a zamrkal na něj hravě.
"Záleží na tom, jak si to vyložíš..." pousmál se Arata a stáhl si ho k vášnivému polibku. Poté se přemístil jednou dlaní na jeho krk, a když se jejich rty od sebe oddálily, vklouzl prsty do úst černovlasého.
Ten ho do nich kousl a vytlačil je ven jazykem. "Asi si to vykládám jinak než ty," utrousil a zpacifikoval mu obě ruce nad hlavou, tady to bylo mnohem snadnější - nemusel se bát, že rozbijí nějaký nábytek.
Světlovlasý se okamžik zmítal, než se mu podařilo z jeho sevření vyprostit. Využil toho, že se tmavovlasý usídlil mezi jeho stehny a pevně ho jimi chytil, aby mohl vyměnit jejich pozice a dostat svého milence na záda. "Jak třeba?" zeptal se s úsměvem a sklonil se vlastní tváří k té jeho.
"Že kdo má nohy u sebe, velí," zasmál se a natáhl, aby ho mohl políbit. Oběma dlaněmi mu přejel po bocích, poté si ho k sobě více přitáhl.
"Myslím, že to by bylo moc jednoduché..." odpověděl mu pobaveně druhý, když se jejich rty od sebe odtáhly, a kousl ho hravě do krku.
Izaya sjel po jeho bocích až do rozkroku a začal ho dráždit dlaní. "A ty nechceš, abych velel? Ty jsi ale..." zakroutil nad ním hlavou, ale využil své pozice, aby se posadil a nechal si ho sklouznout do klína. Chytil mu ruce a uvěznil je za jeho tělem vlastními pažemi.
"Takže teď se mám bránit?" světlovlasý pozvedl jedno obočí a navzdory tomu, co řekl, se o svého milence nejdříve v pomalém pohybu otřel, než se dal do vyprošťování z jeho sevření.
Starší ho stiskl ještě pevněji a kousl do brady. Jazykem sjel až k jeho ušnímu lalůčku. "Můžeš se bránit, ale myslím, že to moc nebude ti platné," zavrněl s perverzním podtónem svým poměrně hlubokým hlasem.
Arata se pousmál a uklonil lehce hlavu na stranu, aby se tak vybídl jeho rtům, "stejně si myslím, že bys mě měl nechávat velet častěji..." poznamenal. Vybídl se mu pánví, protože v poloze, do které se dostal, toho příliš dělat nemohl.
Olízl mu ouško, a poté putoval rty přes jeho šíji na rameno. "To není o tom, že bych nechtěl... ale... mám tě rád zkroceného," zašeptal do jeho kůže. "Nebo lépe, nejprve divokého, a pak zkroceného."
"Takže můžu velet, až budu zkrocený?" vydedukoval mladší pobaveně a znovu se pokusil vyprostit ze sevření druhého, i když si uvědomoval, že je jeho milenec silnější.
Izaya naklonil hlavu na stranu. "Myslím, že by se mi tě nepodařilo zkrotit, když bych ti dal možnost velet," poznamenal a našel jeho rty, aby ho mohl políbit. Popravdě ho nechtěl příliš mačkat.
Stříbrnovlasý mladík vyprostil jednu ruku z jeho sevření a vpletl prsty do černých vlasů svého milence, aby si ho chvíli mohl držet ve vášnivém polibku. Kousl ho do spodního rtu, než promluvil, "třeba by se ti to líbilo, i kdybych nebyl tak zkrocený..." zavrněl potom do jeho rtů a sjel dlaní po jeho zádech.
"Ještě bys mě pokousal a podrápal... a jak bych to vysvětloval těm, co nejsou tolik chápaví, abych jim mohl říct o těch jiných," poznamenal, ale i tak mu pustil i druhou ruku a klesl dlaněmi na jeho hýždě.
"Nepochybuju, že by ti nedělalo problém najít nové..." prohodil druhý a zvedl oči v sloup, ovšem i tak se vybídl jeho doteku. Oběma dlaněmi se přesunul na jeho krk a znovu se vpil divoce do jeho rtů.
"Ale co když třeba tyhle nechápavé mám rád víc, než chápavé?"
Hachidori sjel dlaněmi na jeho boky a nepatrně se odtáhl, aby mohl uklonit hlavu na stranu a věnovat mu tázavý pohled. "Nemáš mě rád?" zeptal se.
"Tak akorát, jak si zasloužíš," pousmál se druhý a znovu si ho stáhl k sobě, aby se mohl rty věnovat jeho kůži. Dlaněmi mu přejel na stehna a zazubil se do jeho kůže. "A měl bych tě mnohem raději, kdybys mi podal lubrikant," pronesl pak pobaveně. Skutečně ho měl rád nejvíc, jak mohl, v mezích jeho sexuálního a přátelského vztahu.
"Myslíš, že už jsem na to dost zkrocený?" zeptal se provokativně mladší, a hravě cvakl zuby proti tváři svého milence, než vstal, aby se mohl do poličky natáhnout gel. Bylo mu jasné, že pokud ho nepodá on, nepodá ho nikdo. Podal ho černovlasému a vrátil se za ním na postel.
Starší jej pohladil po linii zad a znovu si ho přitáhl k sobě. Vzal si od něj gel a nanesl si ho do dlaně. "Uvidíme," šeptl a nabídl mu ho, aby jej použil.
Světlovlasý se pousmál, "možná by sis měl raději pořídit želízka..." navrhl a vzal si gelu přímo z jeho ruky, i když prsty zamířil do rozkroku svého milence, aby se mohl začít věnovat jeho erekci. Rty se otřel o jeho. t
Druhý zavřel oči a nepatrně zaklonil hlavu, jak mu takový dotek byl příjemný. Sám si nabral vydatně na konečky ukazováčku a prostředníčku, aby se jimi vydal k otvoru do těla druhého.
Arata se lehce vybídl jeho doteku a mírně se sklonil, aby mohl v bledé kůži svého milence utopit nepatrný sten, který v něm Izaya vyvolal, když do něj prsty pronikl.
Starší vyhledal jeho rty, aby je mohl propojit v divokém polibku, zatímco si ho roztahoval.
Stříbrnovlasý se dál věnoval jednou rukou jeho erekci, zatímco druhou vklouzl do černých vlasů. Prohýbal se proti jeho tělu a nestydatě vybízel ruce, která si ho připravovala, přičemž slastně přivíral oči. "Víc..." šeptl po chvíli.
Druhý se pousmál, i když dosti natěšeně, a přidal další prst. Na několik okamžiků přidal i čtvrtý, než je všechny vyndal a vzal Aratu za bok, aby mohl do Hachidoriho navést svou chloubu. "Můžu?" zeptal se ještě předtím, než to udělal.
Mladší se otřel vlastním tělem o to jeho a vyhledal rty tmavovlasého, "samozřejmě..." šeptl do nich, a přivlastnil si je ve vášnivém polibku.
Tmavovlasý do něj pronikl a spokojeně vydechl. Jednou dlaní jej držel za bok a nechával ho se nadzvedávat, druhou se opřel dozadu, aby mohl přirážet zespodu.
Hachidori vycházel vstříc každému jeho doteku, přičemž lehce zakláněl hlavu a slastně přivíral oči. V pravidelném tempu dosedal na jeho mužství a tiché steny přitom topil v horkých rtech Izayi.
Starší si užíval jeho úzké a horké tělo. Chvíli byl v téhle poloze, než se položil na záda, aby mohl rukou se věnovat Hachidoriho přirození.
Světlovlasý se prohnul v zádech a dovolil si zavřít oči, aby si mohl plně užívat jen to, co v něm vyvolávalo počínání jeho milence. Po chvíli se nad ním opět sklonil, aby mu věnoval liščí úsměv, a vpil se hluboce do jeho rtů.
Izaya svého milence docela brzy dostal k vrcholu, poté si ho stáhl pod sebe, aby při prudkých přírazech mohl i on ho naplnit svým sperma. Vysíleně si lehl vedle něj a kousl ho do ramene. "Musíme si dát druhé kolo - za chvilku -, protože tohle bylo moc rychlé..." zašeptal do látky prostěradla.
"Druhé kolo jsem nahoře já..." pousmál se v odpověď jeho milenec a natáhl se, aby ho mohl políbit něžně na znamínko, které měl jeho milenec pod okem, než se vpil do jeho rtů.
 


Komentáře

1 Jolly the Sad | Web | 1. února 2013 v 23:19 | Reagovat

Miluju Suguriho! (a chci jo domů!)
*nosebleed*
Já se chtěla jí spát! Ale ještě je tu druhá část. Nu nic, spánek počká :D

2 R-sama | 5. února 2013 v 20:20 | Reagovat

taky se přidávám k Suguriho fanklubu XD prostě kdo by domů nechtěl takové přítulné štěňátko

3 Manami | 27. března 2013 v 19:40 | Reagovat

Tak tentokrát byli chlapci hraví. Hezké.

Líbí se mi všechny postavy. Ale nejvíce věštec, přestože zatím toho o něm v povídce moc nebylo, doufám že v budoucnu bude. A pak Suguri, protože je rozkošný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama