Kolibřík a rybíz - Část I, kapitola 1.b

18. ledna 2013 v 23:20 | Durcenwe |  Kolibřík a rybíz
.



Suguri se posadil k pultu v jeho oblíbené restauraci, protože ač tam zrovna obsluha nebyla nejveselejší, tak ramen dělali nejlepší a objednal si jednu misku. Popravdě byl unavený, a přestože Hachidorimu řekl, že si ještě k matce půjde pro nějaké věci, než se tady sejdou, nešel tam. Vždy ho stálo hodně sil se s ní bavit - hlavně několik měsíců před sebevraždou otce mu neustále vyčítala, jak špatný je student, sportovec a že dělá jen samé problémy - a od chvíle, co jí řekl, že se odstěhuje, tak s ním nemluvila vůbec. Takže ji nechtěl potkat.
"Můžu se zeptat?" začal Hiso a díval se na světlovlasou obsluhu. "Co to je - ten ramen osudu?" vyslovil svou otázku, protože si všiml cedule, co byla přímo v restauraci.
"Uvidíte, dnes je každý ramen ramen osudu," odpověděl mu blondýn a otočil se, aby ho mohl připravit. V tu chvíli se venku rozpršelo. Suguri se takové náhodě usmál. Počkal, až byla před něj postavena miska a pustil se do jídla.
Do restaurace vešel vysoký blonďák v delším černém kabátku a rozhlédl se. Očividně byl na tom místě poprvé a nejspíš se jen schovával před deštěm. Nakonec se posadil také k pultu a objednal si jídlo, protože to nevypadalo, že by někdy brzo chtělo přestat pršet. Nespokojeně pohodil hlavou a lehce se ušklíbl nad svojí mokrou ofinkou.
Černovlasý mladík se snažil pohodlněji usadit. Od toho, co znal Arata, nebyl rád sám, protože neměl s kým být veselý. Předtím jako dítě se raději před rodiči schovával. Matka na něj vždy byla přísná. A otec každým dnem víc vypadal, že je zklamaný, jaké nešikovné dítě se mu narodilo.
Nejranější Suguriho vzpomínka byla, jak chtěl otci něco předvést - viděl v televizi nějakého komika a snažil se ho napodobit - a otec mu na to nic neřekl. Jen kolem něj prošel a zavřel se v pracovně. Nic víc.
Usrkl nudlí a zamíchal jimi hůlkami. Měl rád všechny druhy počasí - jen nesnášel ponurou náladu, co přinášel déšť.
Světlovlasý příchozí se znovu zkoumavě rozhlédl po restauraci, jak si krátil čekání na své jídlo. "Ramen osudu...?" zašeptal si pro sebe neslyšně při pohledu na velikou ceduli a pozvedl tázavě jedno obočí. Vracel se z večerní školy, když ho venku zastihl déšť. "Můžu se zeptat...?" otočil se potom zpět k obsluze.
Suguri se po něm ohlédl, protože si byl jistý, že se zeptá na to samé jako on před chvílí. Ovšem kvůli něčemu na tom chlapci se zarazil. Byl mu povědomý, jen si nemohl vzpomenout odkud.
Blondýn za pultem se na něj otočil. "Ano?"
"Co je to ten ramen osudu?" nepatrně se k němu naklonil, když s ním mluvil.
"To je každý ramen, který se dnes prodává," usmál se na něj blondýn mile. "Až ramen dojíte, dostanete moudro, které naplní váš osud," doplnil ještě a prohlédl si ho, zda se bude ještě na něco ptát, pak se otočil zpět a dokončil přípravu misky. Položil ji před něj. "Tady..."
I přes milý úsměv, který mu obsluhující mladík věnoval, na blondýna působil docela depresivně. Raději se pustil do svého jídla. Až na něj a na jakéhosi tmavovlasého mladíka všichni příchozí seděli u stolů. Zadíval se vedle sebe, aby si ho prohlédl, i když se snažil nebýt příliš nápadný. Nebyl to typ, který by poutal pozornost. Byl docela pěkný a působil zvláštně kvůli obojku, který měl na krku, a zvláštnímu výrazu ve tváři.
Černovlasý cítil na sobě jeho pohled, ale neotočil se na něj. Vždy takhle reagoval, protože jeho otec se na něj také potajmu dívával, jakoby zjišťoval, zda v sobě má nějaké neprojevené schopnosti, ale kdykoliv se na něj Hiso otočil, odvrátil zklamaně tvář.
Do restaurace vrazil stříbrnovlasý mladík a u dveří se otřepal jako zmoklý pes. Byl promočený až na kost, protože si s sebou na hřiště nevzal skoro nic, natož deštník, měl na sobě jen sportovní kalhoty a mikinu. "Wow..." okomentoval to, když se posadil vedle svého kamaráda, "leje tam teda dobře..." oznámil mu. "Hej... úplně jsem zapomněl, že je dnes den ramene osudu..." rozhlédl se a nastavoval přitom druhému ruku na jejich bratrský pozdrav. "Je s tebou něco?" přiblížil se tváří k té Hisově, protože mu přišel ne ve své kůži.
"Úplně mě dostalo, že jím ramen osudu," zažertoval a zazubil se na svého kamaráda, až potom udělal jejich pozdrav. "A pozor na to - každý ramen je ramenem osudu v dnešním dni!" řekl moudře.
Aratovi došlo, že jestli se něco děje, druhý o tom teď mluvit nechce, tak nedorážel. "Jop, ramen osudu je sranda..." pokývl a zarazil se, když si všiml, že blonďatý mladík kousek od nich si ho zkoumavě prohlíží. Naklonil hlavu tázavě na stranu a stočil pohled zpět k Sugurovi, když blonďák odklonil tvář. "Znáte se?" zeptal se černovlasého.
"Ne," zakroutil hlavou Hiso a příliš se tomu nevěnoval, i když by si rád chlapce vedle nich detailněji prohlédl, aby zjistil, koho mu připomíná. Možná ho někdy zahlédl na ulici. "Ten ramen osudu tu bývá často?" zeptal se pak.
"Jednou za měsíc..." odpověděl mu starší a počkal, až k němu přijde obsluha, aby si mohl objednat. "Ale vůbec to není hezký, že začalo pršet..." postěžoval si.
"Alespoň ses nemusel stavovat doma osprchovat, pokud ti šel ten basket jako včera, tak by ses při delší hře hodně zpotil," řekl mladší a pousmál se, když k nim došel blondýn a převzal si objednávku. Všiml si, že se k nim chová méně mile než k ostatním - nejspíše si párkrát vyslechl nějakou tu poznámku na svou osobu. Hiso nabídl vejce druhému, když tak čekal na svou misku.
"Nechej si..." světlovlasý zakroutil odmítavě hlavou na jeho nabídku, "budu mít za chvilku taky..." vzhlédl k obsluze, "teda doufám..." poznamenal. Opřel se lokty o pult před sebou a podal si solničku, aby si měl s čím hrát. "Náhodou mi to šlo lépe, než včera..." poznamenal potom k basketu. "Kdyby nezačlo pršet, už bych ho měl..." ušklíbl se.
Hiso pokrčil rameny a zakousl se do svého vajíčka - rád by mu ho dal, protože to byl jediný člověk, který ho měl rád. I když byla pravda, že za okamžik před Aratu byla postavena miska s ramenem. "Takže ještě jednou a budeš si moc udělat zářez?" usmál se na něj. "Jsem rád, že ti to beze mě šlo lépe."
"No, asi to bylo spíš tím, že jsem se převlekl a dal si záležet na basketu, než tím, jestlis u toho byl ty... možná, kdyby nezačlo pršet, podařilo by se mi ho někam zatáhnout už teď..." pokrčil rameny a rozlomil hůlky, aby se mohl pustit do jídla. "Třeba do ňáké blízké temné uličky..." navrhl.
"S pouličním klukem sex na ulici..." okomentoval to mladší a nabral si nudlí.
Obsluha si je prohlédla, ale raději se zase otočila ke své práci, i když zrovna nikdo jiný na ramen tam nebyl. Suguri si toho všiml, ale nijak se nad tím nepozastavil. Chápal, že Hachidoriho způsob trávení volného času se každému líbit nemusí. Hlavně ne tak upjatě vypadajícím, pracujícím mladíkům.
"Ale řekni, že není zatraceně sexy..." Arata mávl hůlkami ve vzduchu. "Ani včera s Moritakou jsem ho úplně z hlavy nedostal... je tak nějak..." odmlčel se na okamžik, "jinde... a vůbec to s ním není tak lehké jako s většinou..." povzdechl si.
Blonďatý mladík sedící kousek od nich jim věnoval krátký pohled. Neřekl by do tmavovlasého, když ho viděl hned, jak přišel, že je to typ na podobné rozhovory... a kamarády. Okamžik si prohlížel stříbrnovlasého, než se raději vrátil ke svému jídlu.
"No, sexy je... ale to všichni tví," pokrčil Hiso rameny, "ale že by byl nějak moc hezký, to zase ne... jako všichni tví." Zazubil se.
"Chceš tím něco říct?" jeho světlovlasý kamarád mu věnoval zkoumavý pohled. "Myslím... že můj vkus je na tom pořád o dost líp, než tvůj..." ušklíbl se.
"Co máš proti mému vkusu?" zamračil se hraně Suguri. "Kdybych nebyl tvoje štěně, kousl bych tě... já za to nemůžu, že jsem se narodil s vytříbeným vkusem." Poté se dal do srkání nudlí.
"No..." starší se zatvářil nedůvěřivě, ale více to nekomentoval, aby se mohl zase chvíli věnovat svému jídlu. Dal si celé vejce do pusy a spokojeně ho pokousal, nenechal se v jídle vyrušit ani zvukem telefonu blonďatého mladíka kousek od nich.
"Jak pro mě nemůžeš přijet?" zamračil se blonďák, když chvíli poslouchal, co mu říká ten, na druhé straně. "Ne... nemám... myslím, že bych ti několikrát nevolal, kdybych měl..."
Černovlasý se naklonil tak, aby viděl na chlapce, který seděl vedle nich. Už od začátku nevypadal, že by sem plánoval jít a spíše se jen skrýval před deštěm. A teď ani nemohl odejít, i když měl ramen téměř snědený - stejně jako sám Hiso už vybíral jen ty nejlepší kousky, které si nechával, aby pak mohl vypít zbytek.
Stále se nemohl zbavit dojmu, že ho odněkud zná.
Počkal, až dotelefonuje, poté se nahnul kolem Hachidoriho. "Potřebuješ deštník?" zeptal se a posunul mu po desce stolu černý dešník se žlutými puňtíky. Mile se usmál. "Vypadáš, že spěcháš..." Oni s Aratou měli dost času, stejně tu vždy seděli dlouho a pobuřovali obsluhu, tak jim nebude vadit, když počkají na konec deště.
Muž za pultem mezitím již připravil obálky s moudrem, které jim chtěl dát až dojí.
Blonďatý mladík si okamžik prohlížel Hisa, pak shlédl k jeho deštníku. "Děkuju, ale nemusíš... určitě taky budete potřebovat deštník..." věnoval tmavovlasému jemný úsměv, pak pohlédl na stříbrnovlasého za ním. Nevypadal pravda, že by ho ještě potřeboval.
"Budeme tu dlouho, do té doby přestane pršet," mávl Suguri rukou, "a stejně polovina z nás už je promoklá." Nechal tam svůj deštník a stáhl se.
Obsluha mezitím ke každému položila obálku.
"Tak... děkuju..." blonďatý mladík si deštník přitáhl a pokývl mu s dalším jemným úsměvem, pak se natáhl pro obálku, kterou dostal ke svému ramenu, aby ji mohl otevřít a podívat se, co tam za moudro bude mít napsáno. Rozhlédni se kolem sebe, tvůj osud čeká.
Arata se pousmál a dloubl loktem do svého kamaráda, "vidíš, to já bych Aomemu deštník nepučil. A ještě bych se vyběhl podívat, jak vypadá zmoklý..." zazubil se.
Černovlasý zakroutil hlavou a vypil zbytek ramenu. Podíval se do obálky na své moudro. Pousmál se tomu, poté se zadíval zvědavě na obálku jeho kamaráda. I když tomu nevěřil, byla to rozhodně zábava čekat, co tam bude. Možná by si dal i další ramen...
Hachidori se mu naklonil přes rameno, "co píšou?" zeptal se a široce se přitom zubil.
Blonďák kousek od nich mezitím schoval lísteček, který měl ve svém moudru, a kývl na obsluhu, aby naznačil, že chce platit. Naposledy pohlédl na dvojici mladíků a jemně se usmál na tmavovlasého za půjčení deštníku, než vstal, aby se mohl vydat ke dveřím.
Suguri ho vyprovodil pohledem. "Nesnažte se zjistit čím jste, ale stát se tím, čím chcete být," odpověděl pak svému světlovlasému kamarádovi. "A ty?" podíval se znovu zkoumavě na Aratovu obálku. "Připomeň mi, že si pak musím koupit nový deštník..." utrousil.
"Drsné... nic takového jsem tam nikdy neměl..." utrousil stříbrnovlasý a dojedl vlastní ramen, aby si mohl otevřít moudro, protože s tím vždy čekal, až bude mít misku prázdnou. "Tvé mylné představy o lásce ti brání prožívat ji čistě..." přečetl pak a zasmál se. "Hezké..." okomentoval to pobaveně.
"Vidíš, vidíš," přikývl a přidal se k jeho smíchu. Počkal, až obsluha odejde, poté se naklonil k Aratovi. "Myslíš, že vybírá speciálně pro každého něco, co mu chce říct?" zeptal se pak. "I když to by tam asi bylo spíše 'jdi dom'."
"Možná by ho dědula zbil, kdyby tam dával takové věci..." nadhodil a znovu se tlumeně rozesmál.
 


Komentáře

1 maikeru | 19. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

Paráda! Ďalšia skvelá poviedka, pri ktorej sa dá zasmiať aj si oddýchnuť :D A ktomu zaujímavé postavy... Odteraz sa na piatky budem tešiť omnoho viac :D

2 kroketa | 19. ledna 2013 v 20:22 | Reagovat

Asi jsem si toho měl všimnout dříve, ale máte vcelku zajímavé způsoby pojmenovávaní povídek XD Tahle povídka je zase strašně zajímavá jako všechno, co tady uveřejníš a člověk pak zas trpí když čeká na další díl :D čímž nechci říct, že bys tady neměla nic dávat :D zatím ještě nevím, která postava bude moje nejoblíbenější, chápu to správně, když si myslím, že příště představíte další postavy? nebo jsou tyhle dvě hlavní a zbytek bude jenom okrajový? Každopádně, skvělá práce (zase) :D

3 Jolly the Sad | Web | 20. ledna 2013 v 18:45 | Reagovat

jdi dom xD ježiš, já se zadusím rohlíkem. :D
Hej, myslím, že jsem se právě zamilovala. Říkala jsi každej pátek? :D aspoň se je v tom životě na co těšit ^^

4 R-sama | 21. ledna 2013 v 18:50 | Reagovat

zatím...se mi to velice líbí a hádám že se mi to bude velice líbit i dále...ah takže pátky už nebudou krásné jen proto že bude víkend XD moc se těším na pokračování

5 Durcenwe | 22. ledna 2013 v 20:42 | Reagovat

[1]: maikeru,
no, myslím, že takhle povídka je už více vážná než naše dřívejší spolupráce (i podle názvu to jde poznat: Rok Humra a Opičí deník nejsou tolik poetické XDD)

[2]: kroketa,
pojmenování nám jde těžko, většinou píšeme x-měsíců pod něčím pracovním (Humr, Ba-sa-ra, tohle prozradím se jmenovalo "Mladý Kusa") a až jsme nuceni vymyslet název, tak se snažíme podle vážnosti dané povídky. "kotva, hák a pórek" - vypovídají o všem. xD
Myslím, že skoro všechny hlavní postavy tam jsou uvedeny.
Jsem ráda, že tě to zaujalo už tak od začátku.

[3]: Jolly the Sad,
určitě bude ;)

[4]: R-sama,
no, proto byly pátky vybrány, takový příjemný rozjezd na víkend :)

6 Manami | 27. března 2013 v 18:50 | Reagovat

Nejdřív jsem to nechtěla číst, protože mě zarazila první část s basketem, sporty nejsou nic pro mne. Ale dneska jsem si na tuhle povídku vzpomněla a pustila se do čtení. A jsem ráda, protože mě upřímně rozesmála a čte se dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama