Kolibřík a rybíz - Část I, kapitola 1.a

18. ledna 2013 v 23:19 | Durcenwe |  Kolibřík a rybíz
Spolupráce se Seiriel.

Anotace: Začínáme! Přeji nám spoustu komentů a vám zábavu při čtení. Snad si to nejde své čtenáře ;)



Část I.


Černovlasý mladík se zastavil u hřiště a zadíval se na chlapce s tmavě modrými vlasy, který tam házel na koš. Doběhl svého staršího kamaráda, a přestože nesl cestovní tašku přes rameno, rozpustile ho dloubl. "Zase tu je 'miss mokré tílko'," zazubil se a ucukl předtím, jak se po něm druhý ohnal. "Arato, běž do něj, minule si říkal, že jestli ho ještě potkáme, postaráš se o další zářez," utrousil a zůstal stát, dívajíc se z kamaráda na kluka na hřišti.
Jeho světlovlasý společník se taky zadíval na hřiště. "Nesténals ještě před chvíli, jak hrozně už chceš bydlet a jak tě nebaví tahat tu tašku?" pozvedl jedno obočí na druhého, ovšem i tak mu věnoval sebevědomé zazubení, než si pohodil školní na rameni a vydal se pomalu k hřišti. Opřel se o tyčku, která ohraničovala vchod na hřiště a zakončovala pletivo, kterým bylo obehnané. Počkal, až modrovlasý dokončí svůj útok na koš, pak teprve na sebe upozornil, "dost dobré..." okomentoval a prohlížel si ho. Musel uznat, že mladík před ním byl zatraceně sexy. To, jak byl z tréninku zpocený a jak divoce působil, ten dojem jen umocňovalo.
Chlapec se na něj podíval a kývl. "To vždy," utrousil, přičemž dohonil míč a jednou rukou přirozeně dribloval.
Černovlasý mezitím přešel k lavičkám a posadil se tam, aby svému staršímu kamarádovi dal prostor pro balící techniky. I když se mu zdálo, že jej jeho nový objekt zájmu nezačne brát na vědomí, dokud ho nevyzve ke hře jeden na jednoho. To by mohla být zajímavá podívaná - vytáhl si kvůli tomu i mobil, aby to mohl natočit.
Arata se zazubil a sundal si z ramene tašku, aby si ji mohl položit do rohu hřiště. Sundal si i školní bundu, přesto na sobě měl košili, ve které se nepohybovalo ani zdaleka tak dobře, jako v tílku, co měl na sobě druhý mladík. "Zahrajem si?" navrhl a pomalým krokem se vydal blíže k modrovlasému.
"A nechceš si přizvat kamaráda?" zeptal se chlapec a hodil po něm míč. Poté se podíval na černovlasého a měřil si ho pohledem.
Světlovlasý chytil míč a stále s úsměvem se otočil na černovlasého mladíka na lavičce, "nevím, jestli by to nakonec nedopadlo ještě hůř, než to dopadne teď," poznamenal s lehkým nádechem pobavení v hlase. "Hiso," mávl na něj, "přidáš se?" pohodil si míčem.
Oslovený mladík nechal tašku na lavičce a vydal se k nim svižně, ale chůzí. Přešel k modrovlasému a nabídl mu ruku. "Suguri Hiso," představil se, v očích mu hrály plamínky, "ani nevím, jak se to drží," pokynul k míči.
Druhý chlapec s úšklebkem jeho ruku přidal. "Aome Kosei," prozradil mu.
"Můžeš se profesionálně plést pod nohy..." poradil mu stříbrnovlasý a sám nabídl dlaň modrovlasému. "Hachidori Arata..." lehce mu pokývl a znovu si pohodil míčem, než postoupil o pár kroků dozadu. "A můžeš nám to rozhodit, jestli nebudeš moc aktivní..." hodil míč po černovlasém.
Suguri chytl míč a prohlédl si ho. "To je poprvé, co 'to' držím v ruce," zazubil se a nevinně namířil na koš, poté vystřelil a dal ho. Usmál se. "Jedna nula pro náš tým, jdu si sednou," vydal se potom znovu k lavičce.
Modrovlasý chlapec si ho znovu prohlédl, ovšem stihl hned poté ještě chytit míč, než se zakutálel. Dodribloval až k světlovlasému a hodil mu ho. "První útočíš ty," řekl. Ten druhý kluk mu přišel něčím zvláštní - příliš upřímně se usmíval sobě samému.
Hachidori zadribloval a pousmál se, než vyrazil proti druhému mladíkovi. Přišel si úspěšnější, než sám očekával, že bude, s tím, co měl na sobě a o kolik si myslel, že bude druhý lepší, než on sám. Ovšem ani tak se mu poprvé nepodařilo zabodovat, když mu Kosei vyrazil míč z ruky ve chvíli, kdy už útočil na koš.
Aome se vrátil na původní místo a začal svůj útok od toho místa. Podařilo se mu druhého bez problémů obehrát a dát koš. To byl signál pro tmavovlasého mladíka, aby je začal natáčet. Ovšem po pěti střetnutích, které dopadly stejně - buď byl jeho kamarádovi míč vyražen, nebo ho modrovlasý obehrál -, natáčení zase vypnul.
Stříbrnovlasý se dotčeně zamračil. Hodil by po Hisovi něco, ovšem neměl nic, než míč a ten se mu po něm házet nechtělo. "Docela nevyrovnané..." poznamenal a z místa, kde stál, hodil na koš, který se mu podařilo dát. Měl stejný trénink, jako jeho kamarád - házel často po lidech papírové kuličky.
"Končíme," pohodil hlavou Aome, až z jeho vlasů odlétl poprašek potu.
"A rychlé..." Arata se na modrovlasého zadíval a podrbal se za krkem. "Jsi dobrý..." uznal a otráveně si povzdechl, i když nevypadal, že by ho prohra doopravdy zase tolik trápila.
"Aniki~" zavolal na něj tmavovlasý, seděl na lavičce v turku a usmíval se. "Náhodou to bylo hezký!"
"Co je zač?" optal se nedůvěřivě na Suguriho modrovlasý, protože něčím mu ten kluk byl zároveň sympatický i vůbec neseděl. "Nehrál jsi špatně," řekl pak, "ale další kolo by nic nového nepřineslo."
"Vyrůstal v opičí tlupě..." Hachidori se široce zazubil a přešel k tmavovlasému, aby ho mohl počechrat ve vlasech, než se posadil vedle něj. V duchu si přitom připomínal, že si hlavně nesmí zapomenout tašku, až bude odcházet. "Býváš tu často?" zadíval se tázavě na Koseie.
Ten v odpovědi souhlasně zabručel.
Suguri přivřel oči. "Takové umění chce každodenní trénink," pronesl s úsměvem a opřel se hlavou o rameno světlovlasého. "A abys věděl, tak Arata je taky dobrý sportovec, to já podávám leda tak ručníky," otevřel svou tašku. "Chceš? Si tě pak naklonujem..."
Stříbrnovlasý mladík se naklonil tak, aby mu do tašky viděl, a vzal si ručník, aby si do něj mohl utřít obličej. Docela se za tu chvíli sám zapotil. "A kde bychom všichni byli bez podavače ručníků..." pokývl zamyšleně. "Na..." natáhl pak ruku s ručníkem k modrovlasému, "bude to docela zábava, když se nám to klonování podaří..." mrkl na něj.
Aome se pousmál a ručník si od něj vzal. Otřel se a posadil, míč položil vedle sebe. "Co po mně vlastně chcete?" zeptal se po chvíli.
Světlovlasý jen lehce pokrčil rameny, "vypadáš, jako docela zajímavý kluk, ještě jsem asi nepotkal nikoho, přes koho by se mi zblízka nepodařilo dostat ani jeden koš..." prohodil. "I když je pravda, že jsem docela v nevýhodě ve školní uniformě..." poznamenal.
"A z toho vyplývá?" podíval se na něj modrovlasý.
"Mohli bychom to někdy zopakovat... jen ubytuju tady štěně a hned budu zase volný... Možná to bude lepší, kdybych na sobě neměl košili..." ušklíbl se.
Suguri se spokojeně usmíval, zdálo se, že mu vůbec nevadí, jak o něm druhý mluví. Bylo to milé - měl jistotu, že to není myšleno proti němu -, na rozdíl od toho, co slýchával doma.
"Máš zvláštní 'štěně'," utrousil basketbalista. "Asi už půjdu, ale jsem tu každý den," vstal a dal ručník tmavovlasému. Pod paží nesl míč.
"Je to dobré štěně..." zazubil se Arata a znovu počechral svého kamaráda v tmavých vlasech. "A večer třeba nemáš čas?" přesunul svoji pozornost znovu k modrovlasému.
"Ne," odpověděl mu a vydal se pryč. "Mějte se," mávl dozadu.
Hachidori se ušklíbl. "Tak půjdem, štěně?" otočil se na svého tmavovlasého kamaráda tázavě a sám se zvedl, aby si mohl do rohu hřiště dojít pro svoje věci. Oblékl si bundu a přehodil tašku přes rameno, pak se vydal zpět za Hisou.
Mladší se mezitím taky postavil a došel ho, protože stejně pokračovali směrem, co byl blíž k jeho kamarádovi. "To je poprvé, co jsem viděl, že ti někdo odolal," rýpl si vesele, když k němu došel, ale poté se sladce usmál. "To bude asi mnou."
Arata ho chytil okolo ramen a zazubil se na něj, "tak zítra půjdeš domů jinou cestou..." oznámil mu.
Suguri kývl, ale pak se začal smát.

Stříbrnovlasý chlapec seděl naproti svému novému spolubydlícímu a prohlížel si ramenovou restauraci, ve které byli, při čekání na to, až jim donesou jídlo. "Něco pro tebe mám, štěně," naklonil se pak k tmavovlasému s širokým úsměvem a vytáhl z tašky, kterou s sebou nesl, zabalenou krabičku.
"Dárek?" zeptal se s dětským leskem v očích černovlasý a složil si pod sebe na židli nohy. Zkoumavě se na něj podíval a naklonil hlavu na stranu.
Světlovlasý k němu posunul krabičku a kývl.
"Ze zverimexu?" zadíval se na balení mladší, ale i tak ho otevřel. "Haf," štěkl potom a zavrtěl se, jak parodoval zavrtěním ocasem. "Teď se alespoň neztratím," usmál se, když vytahoval fialový obojek se známkou, na níž byla jeho nová adresa. "Kost neochutnám, jsme v restauraci, ještě by nás vyhodili," řekl pak.
Mezitím se k jejich stolu vydal světlovlasí muž, který nepůsobil o moc starší, než byli oni - nanejvýš o tři roky. Vlasy mu sahaly po ramena a měl je dané za uši, aby mu nepadaly do unavené tváře. Na sobě měl světlou zástěru. Nesl jejich objednávku.
Arata počkal, až před ně mladík postaví jídlo a vydá se zpět, potom teprve se naklonil ke svému kamarádovi. "Mám ti ho nasadit?" pousmál se, pak se natáhl pro své hůlky.
"Můžeš," kývl mladší. "Děkuju," řekl pak s šibalským úsměvem.
Stříbrnovlasý mladík se zazubil a vstal, aby mohl obojek svému kamarádovi zapnout. "´To je tak romantické..." zavrněl pak u jeho ucha, když byl hotový, a zasmál se. Vrátil se na své místo a konečně se pustil do jídla. "Dobré to tady mají...." poznamenal. "Jen obsluha taková docela mdlá..." otočil se k pultu, kde právě blonďatý mladík podával další objednávku.
"Jo," kývl a ohlédl se na blondýna za pultem. "Alespoň se v klidu najíš bez toho, aby ses snažil ho sbalit," otočil se zpátky na svého kamaráda Suguri. Sám se také pustil do jídla, i když ještě předtím si vytáhl mobil, aby se v jeho odrazu podíval, jak vypadá s obojkem. "Kdyby mě matka viděla," uchechtl se.
"Nejspíš by tě vážně vydědila..." pokývl a pousmál se. "Jedlo by se mi dobře i tak... tváří se jako ztělesněné neštěstí... úplně se jeden diví, že nad ním nepluje obláček temnoty..." lehce zakroutil hlavou.
"Tak když místo školy musí vypomáhat tady... a bude... do své smrti," Suguri zvedl hlavu, aby se mohl podívat od misky s ramenem na svého kamaráda. "Chtěl bys zdědit ramen restauraci? Já teda ne... musí tu být nu-da."
Ozvala se rána, jak starému muži, který tu obsluhoval s blondýnem, vypadla miska z ruky. Mladík se hned k tomu sklonil a začal to uklízet, ovšem místo vděku staršího se dočkal jen pohledu, jako kdyby to byla jeho vina.
"Nechtěl, musí to být otravné, ještě u někoho takového..." Arata chvíli pozoroval dvojici v kuchyni, pak jen zvedl oči v sloup a přesunul svoji pozornost k jídlu. "Tragéd..." poznamenal ještě. "Ale ten obojek ti sluší..." zazubil se pak na svého kamaráda a ukázal na něj hůlkami.
Černovlasý kývl. "Vypadám, že bych mohl obsluhovat v gay baru," uchechtl se. "Třeba ten stařík chce i něco víc, než jen posluhovat tady v restauraci," poznamenal pak.
Blondýn mezitím všechno uklidil a pohledem se na okamžik zastavil u dvou mladíků, protože se divil, že se mu více nesmáli. Moc dobře věděl, že si z něj rádi utahují.
"Vidíš, můžeš si najít takovou brigádu..." prohodil starší, pak se znova zadíval na světlovlasého mladíka. "Chudák..." prohodil. "Asi to chlapec nemá lehký..." ušklíbl se.
Suguri se chvíli věnoval jídlu, než přitakal. "Kolik myslíš, že mu je?" zeptal se pak.
"Nevím..." stříbrnovlasý pokrčil rameny, "podle mě vypadá tak na dvacet, možná dvacet dva..." zatvářil se zamyšleně.
Černovlasý se zahoupal dopředu a dozadu. Vzal si do hůlek vajíčko a ukousl ho polovinu. "Chudák, je v ohroženém věku Aratovy nenechavostí a ty si ho vůbec nevšímáš, opravdu tragéd," zakroutil hlavou.
"Zabité..." pokýval hlavou Hachidori. "A přitom by to vlastně vůbec nemusel být škaredý kluk..." pokrčil rameny. "Taky se nesnažím sbalit všechny v rozmezí od patnácti do dvaceti, abys věděl..." zamračil se pak dotčeně.
"To je dobře, protože já v tom rozmezí jsem," řekl a dojedl vajíčko. "Ale musí se mu nechat, že ramen dělá dobrý," pokýval si. "Nicméně, jak budeš pokračovat s tím klukem z hřiště?" zeptal se zvědavě.
"No... zajdu tam znova, když je to jediný místo, o kterém vím, že tam bývá a kdy tam bývá..." osvětlil mu. "Moh bych tam zajít sám, třeba by se to zlepšilo... i když ten basket nevím, ten kluk je vážně docela dobrej..."
"Tak já si zítra najdu jinou zábavu, než ti chodit u nohy," zazubil se na něj, a pak si nasál plnou pusu nudlí. Okamžik žvýkal. "Ovšem bude se mi stýskat, haf."
"Oh, ty moje věrné štěňátko..." Arata se natáhl, aby mu mohl počechrat černé vlasy. Dělal to často a bavilo ho to, připadal si, jako by měl mladšího bratra.

Arata seděl na okně bytu, do kterého se mu dnes přistěhoval tmavovlasý mladík, a užíval si večerní cigaretu, když mu zazvonil telefon, ležící na jeho posteli. "Podáš mi to prosím?" houkl na vybalujícího se černovláska, nechtěl chodit po domě s cigaretou.
"Aport, haf," zasmál se mladší chlapec a pokývl si. Udělal, co po něm druhý chtěl, a pak skočil do postele. Zachumlal se a spokojeně vydechl. Byl vcelku unavený - už se mu nechtělo vybalovat věci, všechno ostatní mohlo zůstat v tašce.
"Díky," světlovlasý by ho podrbal za uchem, kdyby to stihl, než mu Hiso zase utekl. Podíval se, kdo volá, než to vzal a přiložil si telefon k uchu. "Hmm?" zamručel. "Říkal jsem, že už nebudu bydlet sám... nevím..." mluvil, přitom pozoroval svého kamaráda, už zachumlaného na jeho půlce postele.
Černovlasý zvedl hlavu a nastražil uši. "Pokud tu potřebuješ místo, půjdu si zaběhat," nabídl s úsměvem - oba si dokázali představit, jak by to asi vypadalo.
Arata na chvíli odklonil telefon, "jako že by sis sedl na schody před dveře a po chvíli začal kňučet a škrabkat, že chceš zpátky jako správné štěně?" pousmál se, "nemusíš nikam chodit..." mávl rukou. "Hmm..." zamručel pak zpět do telefonu, "tak se kdyžtak pro mě stav a můžeme někam zajít..." chvíli jen poslouchal. "Hmm... zatím..." ukončil hovor a položil telefon vedle sebe.
"Náhodou bych si šel sednout o kousek dál, třeba na ulici," mrkl na něj Suguri a zazubil se. Poté se vytáhl do kleku na patách a rozhlédl, kam si dal spací tričko a kalhoty. Nakonec to nechal být - teď jej nikdo nebude buzerovat, že se nepřevléká z domácích tepláků na noc.
Stříbnovlasý mávl rukou a zaklonil se, aby se z okna podíval dolů. Nebylo to moc vysoko. Típl cigaretu a slezl, pak se vydal sám k posteli, "ale nechce se mi nikam chodit..." postěžoval si. První den ve škole po prázdninách byl docela náročný.
"Který ti volal?" zajímal se mladší, natáhl se pro tričko na spaní a převlékl si ho - bylo na všechny strany vytahané. Kalhoty si jen svlékl a hodil je na svou tašku.
"Moritaka... ten s fialovým pramenem..." odpověděl mu a posadil se na postel. "Přijde, se na něj podíváš... asi teda přijde, nevypadal moc nadšeně, když jsem mu osvětlil, že se mi sem nasáčkovat nemůže."
Černovlasý se přesunul k němu a lísavě se o něj opřel. Ani si neuvědomil, že to udělal. "S tím už jsi dlouho," zamyslel se pak.
"Jo..." pokýval druhý hlavou. "Možná už moc dlouho..." poznamenal.
"Chůdě," zavrněl a otřel se o jeho rameno tváří. "Vyměnil bys ho, co? Za toho Aomeho," usmíval se.
"Jo... za toho určitě..." pokývl světlovlasý a zazubil se. "Za toho bych jich možná i víc vyměnil... ten je..." zamyslel se. Shlédl ke svému spolubydlícímu a s jemným úsměvem ho podrbal za uchem.
"Víš, co mne napadlo dneska u ramenu?" vzpomněl si najednou.
"Co tě napadlo dneska u ramenu?"
Druhý se narovnal, aby se mu mohl podívat do tváře. "Musíš si dát inzerát!" řekl pak na sebe neobvykle vážně, takže v tom jistě byla nějaká lotrovina.
"Inzerát?" starší pozvedl jedno bobočí a věnoval druhému lehce nechápavý pohled. "Na co?" poposedl, aby mohl být ke svému kamarádovi více čelem.
"Abys našel většího tragéda, než je ten od ramenu," zazubil se mladší a lehl si tak, že se opíral hlavou o stehno druhého.
"Jo... něco jako 'rozvedeného muže s dětmi jen vážně'?" shlédl k němu pobaveně a začal se něžně probírat jeho vlasy.
"Přesně! A přihlásí se ti šedesátilétý páprda, co má děcka starší než ty a svou orientaci si uvědomil až v padesáti," komentoval to zvesela. "Hehe a ty ho budeš podvádět s jeho synem," dodal ještě a jako mazlivé mládě se nabízel jeho dotekům. Trvalo jim to více než půl roku, aby jejich přátelství bylo tak otevřené.
Arata se zasmál. "Bude to sranda... ale proč si budu ten inzerát dávat já?" zeptal se pak zamyšleně.
"Protože... já na takové věci jsem ještě moc malý," odpověděl mu, téměř v tu samou chvíli zazvonil zvonek. Suguri se z něj zvedl a zadíval se tázavě na světlovlasého, jak se má chovat. I když to vlastně nebylo poprvé, co přišel nějaký přítel, když byl Hiso zrovna u Hachidoriho.
"Zůstaň, štěně..." zazubil se na něj starší a zvedl se, aby mohl jít otevřít.
"Docela rychlost..." pousmál se a opřel se o rám dveří, když příchozímu otevřel. "Zdravím..." věnoval mu docela milý úsměv.
"No... byl jsem kousek," řekl mu druhý neurčitě a zadíval se za něj. "Dovnitř nemůžu?"
Arata k němu přešel, aby si ho mohl přitáhnout k polibku, pak se otočil za sebe, "můžeš, pokud ti nevadí publikum..." prohodil a udělal mu místo, aby mohl vejít, pokud bude chtít.
Chlapec na posteli si klekl a podíval se na nově příchozího. "Ahoj," kývl na něj s úsměvem, poté se zvedl a přešel ke kuchyni. "Dáš si něco? Třeba kávu?"
Mladík s fialovým pruhem se na něj trochu nevěřícně podíval. "Nebo ho můžeme přibrat," prohlížel si mladšího chlapce od obojku k nahým nohám. Měl pěkné, vystouplé kotníky.
Stříbrnovlasý mladík se chtěl pozastavit nad Hisovou touhou uvařit kávu, ale nakonec uznal, že Moritaku jedno slané kafe nezabije. Plácl svého milence káravě do ramene. "Ani se na něj nedívej, to je moje štěně..." upozornil ho. "Prznit se nebude..."
"A já bych se nenechal," poznamenal černovlasý a napustil vodu do konvice, aby si mohl uvařit čaj.
Návštěva se otočila na Hachidoriho a přitáhla si ho k polibku. "Tak si vystačíme sami..."
"Samozřejmě..." světlovlasý se pousmál a rozepnul zip jeho mikiny, aby se pod ni dostal a jednou dlaní se vydal až pod jeho tričko, přičemž pomalu couval k posteli. "Vážně si nic nedáš?" zeptal se, i když nevypadal moc odhodlaný mu něco chystat. Prsty druhé ruky s úsměvem přejel po jeho strništi.
Suguri se na ně ani neohlédl, dál se věnoval přípravě čaje.
"Stačíš mi ty na ochutnání," zavrněl milenec světlovlasého a shodil ho na postel. Svlékl si mikinu a obklopil ho pažemi. Nenasytně se kousavými polibky vrhl na kůži jeho krku.
Arata uklonil hlavu lehce na stranu a prsty se vydal po vypracovaných svalech na Moritakově břiše. Volnou dlaní vklouzl do jeho vlasů, aby se jimi mohl probírat, a po chvíli si ho přitáhl k dalšímu vášnivějšímu polibku. "A chutná?" zavrněl.
"Vždycky," zavrněl a začal mu jednou rukou rozepínat kalhoty.
Černovlasý mladík si dovařil čaj a vydal se k počítači, aby tam mohl být na internetu. Dal si na uši sluchátka a pustil si hudbu. Nevypadal, že by jej nějak rozrušovalo, co dělali za jeho zády Arata s jeho milencem.
Stříbrnovlasý mladík se pousmál a nepatrně se mu vybídl, přičemž mu sám vyhrnul tričko, aby se dostal k jeho holé kůži. Znovu našel jeho rty, aby se do nich mohl vášnivě vpít, a více si ho k sobě přitáhl.
Druhý dokončil rozepínání jeho kalhot a stáhl mu je i se spodním prádlem. Také se příliš netvářil, že by mu společnost třetího vadila. Políbil Hachidoriho na podbřišek a vyhrnul mu tričko až k bradavkám, aby mohl k nim polibky směřovat.
Arata si užíval si jeho péči a vycházel jeho dotekům vstříc. Nahým stehnem se otřel svůdně o jeho bok, stále částečně halený pod látkou jeho trička. Zatahal za látku jeho trička, aby mu tak naznačil, že si ho má sundat, prsty se mezitím lehce probíral černofialovými vlasy.
Starší mladík už to vzal všechno najednou, když se od něj odtahoval, aby si sundal tričko, zbavil se i kalhot a spodního prádla. Vrátil se za ním a otřel se rozkrokem o ten jeho. Sám byl již viditelně vzrušený.
Jeho světlovlasý milenec se pousmál a převrátil jejich pozice, takže byl ob teď obkročmo nad Moritakou. Jednou dlaní se podpíral, jak se nad druhým skláněl, druhou pomalu sklouzl po jeho bříšku, na které až se táhlo jedno z jeho tetování, začínající na boku. Doputoval až do jeho rozkroku a jen pomalu a hravě přejel prosty po jeho erekci.
Druhý se mezitím natáhl pro lubrikant do stolu - všiml si, jak ho v tubě ubylo od doby, co tu byl naposledy. Přes rty mu unikl sten, když se Arata dotkl jeho vzrušení. Chytl ho za boky a přejel až na jeho stehna. Měl chuť si ho vzít tvrdě a nekompromisně, i když nikdy v jejich vztahu nebylo řečeno, že nebudou mít ani jeden bokovky.
Hachidori se k němu sklonil a pousmál se. "Copak?" zavrněl, než se rty otřel o ty jeho a na okamžik se do nich vpil. Všiml si změny v jeho výrazu. Vlhkými polibky se vydal po jeho bradě níž, užíval si lehce slanou chuť jeho kůže.
Mladík s fialovým pruhem ve vlasech si ho přitáhl k polibku, aby mu nemusel odpovídat. Přetočil se i s ním a obklopil ho pažemi. Kousl ho do spodního rtu. "Máš spotřebu..." utrousil, když bral tubu do ruk a nandával si na prsty, klečíc mezi jeho stehny.
"Vadí ti to?" světlovlasý mladík zvedl tázavě obočí a nestydatě se mu vybídl. Jednou nohou se otřel o jeho stehno.
Jako odpověď mu přišlo jen pokrčení rameny. Vlastně mu to mohlo být jedno a hlavně jasné, když si i doma vydržoval chlapce. Ohlédl se po černovlasém. Poté ovšem přejel prsty po vstupu do Aratova těla a prostředníčkem začal do něj pronikat.
Stříbrnovlasý mladík tiše zasténal, když do něj vnikl, a lehce přirazil proti jeho prstu. Nadzvedl se na jednom lokti a volnou rukou si ho k sobě stáhl, "ani se tam nedívej..." šeptl a znovu se vpil do jeho rtů.
Jeho milenec příliš dlouho nečekal a přidal druhý prst. Chvíli mu oplácel polibek, než se kousek odtáhl. "Není hezké si škudlit takhle pro sebe..." zavrněl, jak znovu měl v hlavě jen co nejrychlejší ukojení své sexuální touhy.
"Jen chráním jeho cudnost..." bránil se Hachidori. "Ale nelíbí se mi, když působíš, že bys chtěl v posteli někoho víc než mě v téhle situaci..." zamručel potom a znovu si ho stáhl k polibku. Jednou dlaní sklouzl tak, aby mohl ruku, která si ho připravovala, pobídnout k tomu, aby se snažila více, "víc..." šeptl do jeho rtů.
Druhý přidal další prst a aby ho poškádlil, doplnil to i o malíček. "Tak?" zeptal se do jeho ouška, které mu hned vzápětí olízl a nakonec i vzal mezi zuby jeho lalůček.
Arata přivřel oči a skousl si ret, aby tak utlumil sten, který v něm jeho počínání vyvolalo, "možná bys to mohl ještě trochu vylepšit..." poznamenal, jednou dlaní se vydal po jeho boku a přitáhl si ho k sobě blíž. "Kdyby sis mě konečně vzal..." kousl ho hravě do krku.
Starší do něj pronikl až po palec, chvíli tam tak zůstal, než prsty vyndal. Poté si podal kondom, aby si ho mohl natáhnout a na jeden příraz do Hachidoriho pronikl.
Světlovlasý mladík zaklonil hlavu a neobtěžoval se ani tlumit sten, který v něm prudký příraz vyvolal. Bylo docela možné, že ho slyšel i jeho spolubydlící přes sluchátka. Přitáhl si svého milence více k sobě a pevně ho stiskl stehny okolo boků. Spokojeně semkl víčka k sobě a vyšel mu vstříc, jak chtěl víc.
Mladík s fialovým pruhem ve vlasech se vpil do Aratových rtů a začal s prudkými přírazy do jeho těla. Ve všech jeho pohybech se mu rýsovaly svaly na těle. Držel si druhého u sebe co nejblíž a nevzdaloval se od něj.
Arata se prohýbal proti jeho tělu a užíval si neskrytě každý pohyb svého milence. Nehty jedné ruky zarýval do jeho zad a druhou si ho stále přitahoval k sobě. Sám mu vycházel divoce vstříc.
Starší převrátil jejich pozice a chytl Hachidoriho pevně za boky. Chvíli řídil jeho tempo, než se jednou rukou přesunul do jeho rozkroku, aby se mu mohl věnovat.
Světlovlasý mladík se nad ním prohnul a jednou dlaní se opřel o jeho hruď, přičemž sám se nadzvedával a řídil tak tempo, v jakém dosedal na jeho erekci. Věnoval svému milenci letmý vzrušený úsměv a sklonil se k vlhkému polibku, ve kterém tlumil rozechvělé steny. Stačil už mu jen okamžik, než vyvrcholil do dlaně druhého.
Jeho milenec znovu přesunul dlaně tak, aby mohl řídit tempo. Ale zdálo se, že mu to nestačí, protože si ho nakonec stáhl pod sebe a tvrdě do něj několikrát přirazil, než ho také zalila vlna orgasmu. Vyšel z něj a položil se vedle. Políbil ho na rameno a na několik okamžiků zavřel oči, než se zvedl a sundal si kondom. Prošel kolem černovlasého, aby ho vyhodil. Ten vypadal zabraný.
Mladík s fialovým pruhem ve vlasech se vrátil do postele. "Víš, že si štěně hledá na seznamce jiného pána?" zeptal se.
"Hmm...?" Arata se zvedl do sedu a zadíval se na chlapce u počítače. "A to jsem si ho před chvílí pořídil..." zabědoval hraně, než se znovu položil na postel. Otočil se na Moritaku a natáhl se pro líný polibek.
"Třeba se mu nelíbí, že ho podvádíš," zkusil starší.
"Nespíme spolu..." odpověděl mu na to světlovlasý mladík a přesunul se tak, aby částečně ležel na něm, prstem se vydal po linii jednoho z jeho tetování. "Já dnem i nocí chráním štěněcí cudnost před takovými, jako jsi ty..." osvětlil mu.
Druhý se zamyslel. "Tos mu jako teď ukazoval, jak to nemá vypadat?" zeptal se pak a přejel mu po hýždích. "Nicméně... na co ho tedy máš?" ohlédl se na chlapce.
Hachidori se mírně zamračil. "Nebav se o něm jako o věci..." našpulil dotčeně rty. "Je to můj kamarád..." na okamžik se zamyslel, "ty bys to snad dělal se štěnětem, kdybys nějaké měl?" pozvedl tázavě jedno obočí.
"Zoofil nejsem, ale takovéhle štěně je hezké," poznamenal a přitáhl si druhého k sobě, aby ho mohl políbit na čelo. "Kamarád?" Bylo vidět, že o něj nemá ani tak moc zájem, jako ho spíš zaujalo, že přestal Arata bydlet sám a ještě se před svým spolubydlícím vyvaluje takhle nahý. "Kolik mu je?"
"Patnáct mu je..." odpověděl mu druhý. "Co tě na něm tolik fascinuje?"
Druhý se na chlapce znovu podíval. "Je... zvláštní," odpověděl mu po chvíli. "Vůbec nevím, co si o něm myslet."
Stříbrnovlasý pokrčil rameny, "dá se na něj rychle zvyknout..." pousmál se. "A mám ho rád, je to moje štěňátko, tak ani nemysli na to, že bys mu někdy něco prováděl..." natáhl se znovu pro rychlý polibek, pak se zvedl, aby mohl přejít k ledničce a vytáhnout petlahev s pitím. I s ní se vrátil do sedu na postel, pak teprve se napil přímo z ní.
"Půjdu se umýt," oznámil mu a vstal, po cestě vzal své oblečení.
Až když zašel, Hiso se otočil na svého kamaráda. "Celé jsem to natáčel, můžeme ho vydírat, je bohatý?" zeptal se zvesela. Vůbec mu nedělala problém Hachidoriho nahota. "A našel jsem dobrou stránku s inzeráty..." až poté si sundal sluchátka.
"No, myslím, že moc bohatý není..." zakroutil hlavou světlovlasý mladík a jen nad tím mávl rukou. "Navíc si nejsem jistý, jestli zrovna to by byl dobrý vydírací materiál... ale nechej to, chci se na to podívat," pousmál se. "A už si tam poslal inzerát?"
"Založil jsem ti účet... ale udělal jsem tě trochu starší," odpověděl mu. "Moc jsem tam informací nedával, protože nevím, zda by se někomu 'na vážno' líbilo, co děláš po večerech... co máš rád a jak," zazubil se a kývl si. "Můžeš si ten profil doupravit."
"Fajn," druhý kývl a zazubení mu oplatil. "Bude to ale sranda, jestli se někdo ozve... potom se na to podívám..." poznamenal a lehl si na záda. Čekal, až se uvolní koupelna, aby se sám mohl osprchovat, teprve potom se plánoval obléct.
Suguri se zahoupal na židli a okamžik mlčel. "Nevím, co všichni proti mě mají," našpulil rty a otočil se zpátky k obrazovce.
"Já proti tobě nic nemám..." nadzvedl se starší na loktech.
"To proto si můj jediný kamarád," otočil se na něj mladší a přes rameno se na něj usmál. Arata byl první a jediný člověk, který ho měl rád.
"A nikomu tě už nedám..." zazubil se druhý a zvedl se. Přešel k němu, aby mu mohl nakouknout přes rameno a zjistit, co dělá, "jdu do sprchy..." oznámil pak.
 


Komentáře

1 Jolly the Sad | Web | 20. ledna 2013 v 18:30 | Reagovat

*polkne* uhn a tohle byla první část první kapitoly, jo? :D
Mimochodem, já to štěně chci domů. Ňaf. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama