Spoluautor: Seiriel Gynwaell (blog)
Prohlášení: Tato povídka se žádným způsobem nesnaží hanobit Bleach a autoři Roku Humra si nenárokují žádnou z postav (pouze je zneužívají pro své osobní potřeby *perverzní smích ]xD*).
Žánr: komedie, shonen-ai/yaoi
Varování: Výskyt násilných scén, scén nevhodných pro děti, vulgarismů a nemyslů všeho druhu (kterých je tam nejvíce)
Anotace: Některé rady jsou jen pramálo nápomocné... Jsem ráda, že komentujete, a tím se nedostává na řadu tato rovnice y=1+2(1+(x:2)) ...
Přejí příjemnou četbu.
Pozn.: Pro Bleache neznalé jsem přidala lehké seznámení s postavami (kdykoliv se objeví nová postava, seznámím vás), myslete na to, že většina z nich vypadá v povídce mladších, protože jsme přece jen na střední škole.
19.1
Kano se převrátil na bok a nějak bezmyšlenkovitě začal šmátrat po zemi, když hledal svůj mobil, který nepříjemně zvolnil. Prý kde je? "Doma," odpověděl rozespale do telefonu, a až poté mu začínaly docházet některé věci. Doma spí na futonu, tudíž ten výškový rozdíl, který musel překonat mezi postelí a svými kalhotami, byl neobvyklý. Stejně tak tělo za ním by doma neměl. Pomalu si začínal uvědomovat, co se včera stalo. "Dej mi chvilku," promluvil do telefonu, "u kamaráda... jsem ho včera potkal." Jeho otci to nejspíše stačilo, řekl mu pár slov o škole a zavěsil.
Yukio zamručel a nepatrně se zavrtěl, v polospánku zašmátral na posteli vedle sebe. Bylo ještě příliš brzo ráno na to, aby vstával, to si uvědomoval. Hledal Larissu, byl zvyklý na to, že ji měl přes noc v posteli, ovšem když našel něco, co se ani zdaleka nepodobalo jejímu huňatému kožichu, překvapeně otevřel oči a podepřel se na loktech, než se úplně posadil.
Druhý mladík odhodil mobil zpátky na kalhoty a rozhlédl se po pokoji. Těžce na něj doléhalo, co včera udělal a popravdě, aby tomu unikl, zajímal se změnami v pokoji. Nevěděl, jak situaci vyřešit. Dobře si vzpomínal, že to byl on, kdo všechno asocioval a všechna vina mu ležela na bedrech. To on měl dívku, to on ji podvedl a s postupujícími vzpomínkami mu začínalo připadat, že svého kamaráda zneužil. Nevěděl, jak z toho ven, opravdu ne...
Na stole byla nachystaná snídaně, což jej trochu vyděsilo, protože si uvědomil, že služebnictvo to všechno tady vidělo. Byl přistižen. Avšak mnohem víc nemohl uvěřit, když kolem postele se protáhlá asi metrová kočkovitá šelma, která s naprostou samozřejmostí vyskočila na postel. Ignorovala, že mu šlape po nohách a vydala se na druhou stranu postele. Působila ve svém bíločerném zbarvení majestátně.
Bělovlásek se zadíval na šelmu, protože sám neměl nejmenší tušení, co říct, a začal ji nepřítomně drbat. Měl pocit, že hnědovláska vyprovokoval k něčemu, čeho bude Ashido litovat. "Omlouvám se…" zašeptal po chvíli a opatrně se odvážil vzhlédnout k druhému.
"Ne," Kano zakroutil hlavou a otočil se na světlovlasého chlapce. "To já... bych se... měl... omlouvat," zněl ztraceně. "I když nevím, jestli to něčemu pomůže," dodal pak, jak se mu podařilo alespoň najít jistotu v tom, že je to jeho chyba a měl by za ni přijmout zodpovědnost.
Larisa je chvíli pozorovala, jako kdyby byla zvědavá, zda se nebaví o ní, než se otráveně položila na Yukiovy nohy a jednou máchla ocasem v dost urážlivém gestu, které těm špatným uctívačům věnovala.
"Risso…" bělovlásek se na kočku jemně usmál a sklonil se, aby se mohl tváří otřít o její, než se začal věnovat drbání jejího huňatého kožichu. Byla jednou z mála bytostí, pro které v něm ještě zůstávala jakási vůle existovat. "Nemáš se proč omlouvat…" promluvil pak tiše k hnědovlasému, i když se nedíval přímo na něj.
"Já..." začal Ashido, ale nevěděl, jak pokračovat. Zůstal pohledem na překrásné šelmě. Chápal, že byl Yukiem vpuštěn do jeho světa. Vsadil by se, že jen málo lidí by zavedl do svého pokoje a ukázal jim, jaký poklad vlastní. Navíc to tetování na boku, které včera viděl, také odhalovalo tajemství jeho rodiny, které mu z tváře nikdo nemohl vyčíst.
Světlovlásek se zhluboka nadechl, "nebudu…" na okamžik se odmlčel, stále se věnoval kočce, i když mluvil na druhého, "nebudu se tě pokoušet zadržet, pokud budeš chtít odejít a na všechno zapomenout…" chápal by to. Narušil řád, který si za čtyři roky jeho nepřítomnosti Ashido vytvořil ve svém životě. Neměl právo do něj jen tak vskočit a udělat ve všem chaos, jedno, jak moc po tom toužil. Ještě více se sklonil k Larisse, jako by chtěl zvíře obejmout, i když by si nedovolil se na ni tak vrhnout ve chvíli, jako byla tato, kdy se tvářila, že je na něj uražená. "Je to moje vina…" dodal šeptem.
"Yukio," oslovil jej Kano. Při jeho slovech se cítil ještě hůř, jako ten největší parchant, co na světě byl. Využil ho, zneužil a teď by měl odejít, aby tak potvrdil, že to byla vina druhého?! To rozhodně v jeho povaze nebylo. Nikdy by před tím neutekl a vyčítal by si to. "Není to tvoje vina, to já jsem to... nezvládl," vyslovil tiše. "Nechci, aby sis myslel, že jsem byl opilý a nadržený, a prostě jsem tě využil, protože se v takové náladě neumím držet zpátky," složil si hlavu do dlaní, bolela ho, "ten druhý den... kdy jsme se měli sejít a ty jsi odjel... já dlouho jsem sbíral odvahu a chtěl jsem ti říct, že jsi pro mne víc než kamarád." Odmlčel se. "A teď... to... já nevím. Prostě jsem chtěl... asi kdybych nebyl opilý, tak... ale rozhodně ne, protože jsem byl opilý."
Blonďákovi se do očí nahrnuly slzy. "Nemyslím si nic takového…" byla to pravda, věděl, že Ashido takový nebyl. O to hůř si připadal, hnědovlásek byl snad jediný dobrý člověk, se kterým měl kdy tu čest se setkat. "Máš svůj život…" zašeptal opatrně, "a pro mě v něm už není místo," vzhlédl k němu, jako by podvědomě prosil, aby mu to druhý vyvrátil. Aby ho vytrhl z cesty, kterou se řídil a z temnoty, která ho pomalu pohlcovala a se kterou samotný nedokázal bojovat. Přestože… ani kdyby mu byl někdo ochoten pomoci, nikdy se z ní už nejspíš nedostane.
Kočka otráveně vstala a seskočila z postele, protože na takové rozhovory rozhodně neměla náladu. Raději se šla najíst k misce, která byla u knihovny, protože chlapec rád pozoroval krmící se kočku z křesla.
"Co jsem ti říkal o slzách, Yuki?" zašeptal citlivě Kano a natáhl se, aby jej mohl pohladit po vlasech. Tak nějak přirozeně si jej přitáhl do náručí a objal. "Vyřeším to. Něco vymyslím, abys do něj patřil," zašeptal, když ho líbal něžně do světlých vlasů.
Chlapec se opřel do jeho náruče a semkl víčka k sobě. Dotěrný hlas kdesi hluboko v hlavě se ho snažil přesvědčit o tom, že toho budou oba dva litovat, nevěnoval mu pozornost.
Ashido se sklonil, aby jej mohl políbit na tvář. Pohladil jej po délce nahých zad. "Neublížil jsem ti včera?" zeptal se starostlivě, když tak držel to křehké tělo druhého, kterému po celý život bylo věnováno tak málo lásky.
Chlapec chvíli mlčel, "budu v pořádku…" zašeptal nakonec a vymanil se z jeho náruče, aby se mohl natáhnout pro letmý polibek. Bylo už to hodně dlouho, co s někým byl, a všechno to, co se stalo dřív, nemělo význam, oproti předešlé noci. Nechtěl, aby hnědovlásek věděl, jaká zkažená bytost se z něj stala, aby věděl o krvi na jeho rukou a věcech, které dělal, ze kterých pár krátkých a nedůležitých poměrů bez lásky bylo to nejmenší zlo.
19.2
Ještě ani nevyšel profesor Ukitake ze třídy a mohly být tak dvě vteřiny po zvonění, když se rozrazily dveře a dovnitř nakoukl naléhavě Ogichi, zda již skončili hodinu. Bylo tomu tak. Bělovlasý učitel odcházel se svými věcmi. "Brý den, pane profesore," pozdravil ho starší z dvojčat Kurosaki, "myslím, že se u vás v kabinetě zastaví třídní, ohledně mé poslední známky z fyziky," pronesl nadšeně a lišácky se přitom smál.
"Kurosaki, tvoje poslední známka není k smíchu…" zabručel světlovlasý učitel, "a ani jiné věci, týkající se tohoto tématu…" upozornil ho, i když sám se nepatrně usmíval. "Kdyby si měl jedničky, zastavoval by se určitě taky…" poznamenal.
"Znáte Kyoraka, zaměstnaný muž... nestíhá obíhat kabinety předmětů, kde je vidět má genialita," oponoval mu Ogichi, "ač někdy nepochopená, Aizenbabajagachýše je hned po vás nejnavštěvovanější kabinet. Ale třídní raději chodí za vámi," usmál se nakonec Kurosaki, poté ztratil o bělovlasého učitele zájem. Vyhledal pohledem Grimmjowa a široce se na něj zazubil.
Ulquiorra si mezitím urovnal věci a hodil po bělovláskovi několik pohledů bez výrazu, na nichž nebylo vidět, že zrovna jeho tu teď nepotřebuje, než se sám zahleděl k místu, kde seděl jeho milenec.
Když učitel opustil místnost, Ogichi se vrhl k Jaegerjaquezovu místu. "Grimmí, chybíš mi," pronesl citlivě, "nejím, nespím... ani s bratrem..." perverzně se ušklíbl. "Tumbling je na nic - bije mne tam Hiyori -, baseball je nuda - bije mne tam Hiyori - ... a ty vlasy by sis měl odbarvit na bílo, aby bez tebe i box nebyl tak vzrušující." Izuru Kurosakiho okřikl, ať není tak hlasitý a vysloužil si několik vulgárních posunků. "A v kapele nikdo nemůže zastoupit tvé: Udělej mě bejby!"
Černovlásek vstal ze svého místa a přešel k Jauerjaquezově lavici, "potřebuju s tebou mluvit… kvůli matice…" oslovil tyrkysovovlasého a na okamžik se zadíval na bělovláska, "teď," upřesnil.
U dveří se objevil blonďatý mladík v dívčí školní uniformě a taky se vydal k trojici chlapců.
Grimmjow se díval z černovlasého na bělovlasého a nevěděl, co jim na to říct.
"Cifere, nech ho chvilku odpočinout," promluvil Kurosaki, "vždyť potřebuje chvíli dýchat čerstvý vzduch. Navíc mám s ním důležitý rozhovor. Můj táta a sousedé se chystají psát petici, aby ho Rangiku pustila alespoň se mnou na ten sobotní box, že prý mne doma nesnesou..."
Tyrkysovlasý zbystřil. "Sobotní box?"
Ogichi kývl. "Já věděl, že tě to naláká. Mám lístky od Mugurumy! Boxuje tam nějaký jeho kamarád z vojenské akademie," vysvětloval potěšeně.
"Sobotní box…?" zopakoval po něm černovlasý. Důležité nebylo tak ani, že to byl box, jako že byl v sobotu, což mu kazilo plány.
Ani jeden z nich jim ovšem nestihl odpovědět, protože Hirako k nim v tu chvíli došel, "je hezké, že je o Grimma takový zájem," poznamenal a chytil tyrkysovovlasého za rameno, "ale vy ho máte pořád a teď s ním potřebuju mluvit já…" usmál se a vytáhl mladíka na nohy, spíš proto, že byl na odpor příliš překvapený, než by měl v sobě Shinji tolik síly, a začal ho táhnout ke dveřím.
"Zatáhnout ho na záchodky byl můj plán, Shinjííí," zapištěl ublíženě Kurosaki.
Jaegerjaqeuz se omluvně podíval na Cifera, avšak nechal se odtáhnout Hirakem, protože popravdě s ním potřeboval taky mluvit a dávalo mu to alibi, aby nemusel se rozhodovat mezi svým přítelem a nejlepším kamarádem.
"Neplánuju do něj nic strkat…" blonďák vyplázl na Ogichiho jazyk a i s tyrkysovovlasým vyšel ze třídy.
"Nemáš náhodou Ichiga na zatahování na záchodky?" otočil se Cifer na mladíka, který zůstal stát u Grimmovy lavice.
"Kápl jsi na to, Cifere!" mrkl na něj Kurosaki. "Kde vůbec je?" podrbal se zamyšleně na hlavě. Když zjistil, že není nikde poblíž, pouze pokrčil rameny. Přešel ke Jaegerjaquezově tašce a vytáhl z ní svačinu. Podíval se dovnitř. Vytáhl převážně zeleninu, kterou by stejně druhý nejedl. "Jak chutnalo lízátko?" zeptal se konverzačně.
"Dobré, díky…" tmavovlásek pokývl a sledoval jeho počínání, "cením si tvé oběti…" pousmál se.
Ogichi si položil jednu dlaň na srdce a trochu se uklonil, jako by říkal, že to pro jeho obětavost a rytířkost byla maličkost. Pak vrátil zbytek svačiny do batohu tyrkysovlasého. "A ty nechceš jít na box, Cifere?" zdálo se, že má dost lístků.
"Jistě…" tmavovlásek se nepatrně ušklíbl, "vypadám, jako že se tam bez problému ztratím v davu, že…?" povzdechl si a zadíval se na Grimmjowovo místo. Posadil se na jeho židli a sklonil se k tašce tyrkysovovlasého, aby mu mohl vyměnit věci, které měl poházené na lavici, za ty, které bude potřebovat na příští hodinu, protože to nevypadalo, že Hirako ho propustí dříve, než se zvoněním.
Kurosaki jej pozoroval. Cukal mu koutek. "Když si umyješ vlasy, třeba se ztratíš v davu," mrkl na něj a zakousl se do ředkvičky. "A možná i obličej, mít na něm malachitové usazeniny není tak kůl mezi boxery jako u emařů..."
"Nejsem emo…" tmavovlasý mladík si povzdechl a vzhlédl k němu od upravené lavice, kam nachystal věci svému milenci, "a nevěřím, že třeba ty si myješ vlasy častěji, než já."
Bělovlasý nafoukl tváře. "To na tebe řeknu Grimmímu," pronesl jako malé dítě. Poté ovšem zvážněl a prohlédl si lavici. "Ten box si rozmysli, Grimm by určitě byl rád," řekl o něco tišeji a Ciferovi zamával. "Seeya~ emo," vyplázl jazyk a vydal se ke dveřím.
19.3
Hirako i s tyrkysovovlasým mladíkem došel pod schodiště na konci chodby, kde málokdy někdo býval, a opřel se zády o zeď za sebou. "Jsi poslední dobou ještě oblíbenější, než dřív…" poznamenal s úsměvem.
"Oblíbenější v součtu o jednoho člověka," mrkl na něj Jaegerjaquez a začal se smát. "Ale jsem rád, že jsi mne od nich odtáhl," vydechl poté. Posadil se na schodiště a díval se nahoru na Hiraka. Jeho přítel vypadal vyčerpaně a byl nepřirozeně bledý. "Tak o čem si chceš promluvit?" zajímal se.
Blonďák si zkroušeně povzdechl a sesunul se podél zdi do dřepu, dával si pozor na to, že má na sobě sukni. "Sojiro…" řekl tiše a podíval se na Grimmjowa. "Je to… pořád horší a horší… mám pocit, že už mě k sobě pouští jen ze setrvačnosti… je zklamaný a… jednou ho to doopravdy přestane bavit…" prsty bezmyšlenkovitě přejel po šátku, který měl okolo krku, "nechci o něj přijít, ale už nevím, co mám dělat…"
Tyrkysovlasý nakrčil čelo. Chtěl by svému kamarádovi tolik poradit, ale přestože - nebo právě protože - znal jeho vztah s Kusakou, nedokázal to. Nemohl mluvit za sebe, co by udělal v jeho situaci, protože by se do ní nikdy nedostal, vztah pro něj musel mít jiné základy a pravidla. Neodsuzoval ten Hirakův, dokud světlovlasému něco dával, ale když jej jen trápil, tak podle něj by měl skončit. Jak to ovšem citlivě druhému říct, aby se na něj nerozzlobil a nepřestal se s ním o tom bavit?
Položil mu ruku na rameno. "Možná tomu nechat volný průběh," pokusil se šeptem. "Hele, já vím, že mi do toho je málo, ale... měl bys... trochu nabrat na váze a chvíli si dát pauzu a odpočívat," vyslovil Grimmjow opatrně, protože věděl, jak těžce druhý nese, když je mu cokoliv doporučováno - protože on byl vždy ten nejzodpovědnější. "Možná i Kusaka potřebuje být chvíli sám, aby si uvědomil, že tě potřebuje, Shinji..."
"Nevím…" zašeptal světlovlásek, "nevím, jestli s tím budu kdy moct ještě něco udělat…" nepotřeboval doopravdy ani tolik poradit, jako to spíše někomu říct a Grimmjow byl jediný, kdo alespoň v základech věděl o jeho vztahu i pár detailů. "Už nejsem takový, jako jsem býval, změnil jsem se, vyrostl jsem do… tohohle…" mávl ledabyle jednou rukou, "a to je něco, co nedokážu nijak změnit…"
"Shinji," zašeptal Grimmjow jeho jméno. "Nemůže to být jen o vzhledu a vůbec - Kusaka se taky změnil, co jsi říkal..." Povzdechl si. "A pokud se tolik toužíš vrátit do těch třinácti, co jsi ho poznal, tak dobře. Až nebudu mít zarácha, tak si společně zajdeme do zábavního parku, zajezdíme si v autech a sníme jim všechnu růžovou vatu. A vůbec... budu ti házet o půlnoci do okna kamínky, aby ses vyplížil z domu a budeme se toulat a povídat si jako tehdy. Tak co? Platí?"
"Máš pravdu, že kdyby to bylo jen o vzhledu, už mě dávno vykopl…" povzdechl si druhý, ovšem pousmál se potom a podíval se na něj, "děkuju…" zašeptal a nastavil mu pěst.
Jaegerjaquez chápal, že říkat Hirakovi, že vypadá dobře - i přes jeho vyhublost a věčnou unavenost - je zbytečné, protože to nechce slyšet. Tak jen zlehka bouchl svou pěstí do jeho a usmál se. "Domluveno," utvrdil to pak.
Shinji kývl a znova bříšky prstů přejel po látce na svém krku, "co ty a Ulquiorra…?" zeptal se potom, protože spolu pořádně nemluvili od chvíle, co mu tyrkysovovlasý vyprávěl o polibku.
Grimmjow se rozhlédl, jako kdyby se bál, že je někdo uslyší. "Chodíme spolu," řekl pak a široce se usmál, "a jde to." Odmlčel se, jako kdyby nevěděl, co víc o tom říct. "Nemyslel jsem si, že bude takový, je s ním zábava a vcelku rád si hraje, rozumíme si."
"Vypadá jako typ odstrčeného dítěte, které se tváří zhrzeně, ale když se mu chvíli věnuješ, vyklube se z něj něco podobného…" pokýval hlavou světlovlásek, "to je tím… namalováním…" poznamenal potom. "Jsem rád, že vám to klape…" usmál se na svého kamaráda.
Jaegerjaquez kývl. "Já jsem taky rád," poznamenal, "i když je toho hodně nového, co se teď děje a Ulquiorra se přece jen liší od lidí, které znám." Pokrčil rameny. "Je hezčí bez šmínků," poznamenal. Kývl si pro sebe. Naprázdno polkl. Poté se na kamaráda podíval a zašeptal: "Můžu se tě na něco intimnějšího zeptat?"
"Určitě…" Hirako se svezl do sedu a natáhl si nohy před sebe, "copak?"
Tyrkysovlasý si skousl ret a uhnul pohledem na stranu, nevěděl, jak svou otázku uvést a položit, aby se neztrapnil. Nešlo o to, že by si z něj druhý utahoval, ale spíše osobní pocit. "Sex..." vydechl, aby hned řekl, o čem bude mluvit a dal druhému možnost jej zastavit. "Bude u mne spát... a ono tak celkově je to na spadnutí... a nejde o to, že bych nevěděl... teda nevím - nemám zkušenosti... jen..." nadechl se. "Asi by byl naštvaný, když by zjistil, že jsem ti to řekl, ale... on má po nehodě sešroubovanou pánev, zatím se stalo jen jednou, že by se to ozvalo a to musel spadnout. Ale já se bojím, že... třeba..." Podíval se na druhého poplašeně. "Co když mu nějak ublížím?"
Blonďák se na okamžik zamyslel, "musí… to být úžasné…" povzdechl si šeptem spíš pro sebe, než se otočil na druhého, "když budeš moc divoký, bude ho to bolet…" pokrčil rameny, "nemyslím, že se ti rozpadne pod rukama…" odmlčel se na okamžik, "možná… kdyby ses hodně moc snažil, něčím mu tam pohneš…" pousmál se, ovšem nechal toho, když se podíval na tyrkysovovlasého, "asi mu s ničím pohnout nechceš…"
Grimmjow se sice nervózně, ale přece jen začal smát. "Fakt jsem se zeptal toho pravého," poznamenal. Poté ovšem znovu zvážněl. "Měl bych si promluvit s Ulquiorrou, jen... nechci vypadat nějak..." pokrčil rameny, "nechci se ztrapnit."
"Čím…? Myslím, že pochopí, že nemáš dvakrát moc zkušeností…" zazvonilo, ovšem nevypadalo to, že by se hodlali zvedat, než domluví, "pochybuju, že očekává něco převratného od kluka, o kterém ví celá škola, jaké jsou jeho sexuální zkušenosti… Nevím, neřekl bych, že chce, aby ses poprvé nějak… vyznamenal. Navíc vypadá jako typ, který je tak nějak… skrytě dominantní, řekl bych. Poradí si s tebou."
"Tak teď si připadám jako loser, ale dík," poznamenal tak nějak smířeně Grimmjow a zvedl se.
19.4
"CO je s tebou?" černovlasý mladík se zadíval zkoumavě na svého milence, protože Grimmjow vypadal podivně sklesle. Procházeli zrovna školní branou a mířili společně k tyrkysovovlasému domů, protože měl stále zákaz chodit kamkoliv jinam, než do školy.
Jaegerjaquez zakroutil hlavou. "Ale nic," vyslovil a pokusil se o falešný úsměv, který mu vůbec nešel, protože jej používal jen zřídka (tak jednou za rok, možná i méně). Přehodil si tašku přes záda a díval se pod nohy.
"Nevypadá to tak…" zabručel tmavovlásek a ještě chvíli ho prohlížel, "nestalo se nic?"
Tyrkysovlasý se na něj podíval. "Prostě jen..." nadechl se, "mi není dobře..." Pevně sevřel rty a na okamžik se odmlčel, jako kdyby zvažoval, zda má pokračovat. Poté se znovu zadíval před sebe. "Tak celkově... mám pocit, že všichni jsou smíření s tím, že Grimmjow je... ve všem strašný loser," dostal ze sebe nakonec, "a prostě ho tak berou, protože on jiný být nemůže a nikdy nepředčí očekávání, nemá na to, protože je lama."
"Kde si k tomu přišel…?" Ulquiorra se na něj znova překvapeně podíval. Někdo mu musel říct něco hrozného, když se tyrkysovovlasý z ničeho nic chovat tak podivně, ovšem nechtěl do toho příliš šťourat, pokud mu to jeho přítel neřekne sám.
Jaegerjaqeuz zakroutil hlavou. "Prostě tak..." řekl, čímž nechal vyznít, že je nenormální i jeho málomluvnost. Nemyslel si, že by mělo nějaký smysl o tom s Ciferem mluvit. Málokdy se cítil takhle demotivovaný a nikdy to neukazoval před ostatními.
"Dobře…" Ulquiorra se pomalu narovnal a sám se zadíval do země. Nelíbilo se mu, v jakém byl druhý stavu, ale nevypadalo to, že by s tím teď mohl něco udělat. "Ogichi mě pozval na váš box…" poznamenal po chvíli.
"Ogichi má asi nadbytek lístků," okomentoval to tyrkysovlasý, "a bojí se pozvat Hisagiho, že by Mugurumu poslintal a nebo hůř si přinesl transparent se srdíčky."
"Až tak…?" druhý si vybavil jejich spolužáka. Několikrát je slyšel, bavit se o bělovlasém trenérovi boxu, ale nepřipadal mu nikdy jako typ na transparent se srdíčky. Ale možná to bylo jen tou společností, která ho vždycky obklopovala.
"No.. s tím, jak málo má rád Hisagi box, tak... transparenty jsou jeho," pokrčil rameny tyrkysovlasý, že každý má něco. "Taková zaláskovaná puberťačka, co se rozechvěje, když Muguruma kolem něj projde," zakroutil hlavou, "a není schopen mu odpovědět ani na pozdrav." Pohodil hlavou. "Navíc Muguruma uznává bílou sílu... Hisagi to má těžké."
Ulquiorra se zamyslel, "mám pocit… že vím, jak se cítí…" poznamenal a tiše si povzdechl.
"Nechápu," přiznal se Grimmjow.
"Má štěstí, že kolem něj nechodí Muguruma nahý…" černovlásek jen pokrčil rameny, "hodně těžko se na to zvyká, když se ti klepou kolena i když je oblečený…" dodal, "ale to mi připomíná, zdá se mi, že Ogichi si všiml," změnil téma.
Jaegerjaquez se trochu pousmál, protože mu bylo jasné, že Ciferovi se klepala kolena z něj a tak zpětně mu to připadalo zábavné. Co by si myslel, kdyby na to přišel tehdy, to nevěděl. "Všiml? Jakože nás?" zarazil se. "Proč myslíš?"
"Tváří se tak…" Ulquiorra k druhému znova zvedl pohled, "zve mě na box… komentuje to tím, že bys měl radost. Připitoměle se usmíval, když jsem ti chystal věci… což bylo možná trochu podezřelé… ale on ti jedl svačinu!" znova odvrátil pohled a poškrábal se za krkem.
Grimmjow nakrčil čelo. "Příště se rozmyslím, nechávat vás o samotě... s mými věcmi," pronesl pak. "Myslel jsem, že až to Ogichi zjistí, bude naštvaný, protože jsem mu to neřekl osobně, ale asi..." povzdechl si, "je rád, že si jeho loser-kamarád někoho našel." Zněl dost sarkasticky. Poté zakroutil hlavou. "Promiň, dneska se mnou asi nebude moc řeč," omluvil se hned vzápětí.
"Zajímalo by mě, jak dlouho už to ví…" poznamenal tmavovlásek.
Tyrkysovlasý vydechl. "Hmm..." Nebyli tak daleko od školy, aby mu bylo blbé říct, co potřeboval. "Promiň, ale já... potřebuji být sám," vyslovil po chvíli. Nervózně si hrál s prsty jedné ruky. "Večer ti zavolám... ale teď... prostě potřebuji být sám."
Ulquiorra mu věnoval rychlý překvapený pohled, než zakroutil hlavou a zastavil se. "Sám, aby ses mohl utápět v depresi z toho, jak moc si připadáš jako loser? Nejsi loser a já tě miluju příliš na to, abych tě nechal se kvůli tomu trápit o samotě…" na okamžik se odmlčel a povzdechl si, trošku ztraceně se poškrábal za krkem, "nechci teď jít domů s vědomím, že ti ani malinko nemůžu pomoct…"
Jaegerjaquezovy oči zvlhly a zaleskly se, když se na druhého podíval. Snad jej zaskočila jeho reakce, kdykoliv řekl Ogichimu, že potřebuje být sám, ten ho samotného nechal. Grimmjow věděl, že mu stačí nějaký čas to nechat vyznít, a pak znovu načerpá sílu a půjde dál jako předtím. Nechtěl své slabé chvilky ukazovat před nikým. Odmlčel se. Ulquiorrovi i tak svým přístupem ublížil. Natáhl k němu smířlivě dlaň. "Dej mi ruku," zašeptal.
Tmavovlásek se natáhl, aby mohl spojit jejich ruce, a beze slova se k němu přiblížil, měl chuť ho obejmout.
Grimmjow s ním propletl prsty. Bylo mu jedno, kdo by je mohl vidět. Přitáhl si ho k sobě a políbil na čelo. "Nechtěl jsem... být takový," zašeptal. Nechtěl ho ztratit a už vůbec ne se s ním hádat.
Černovlasý mladík ho objal volnou rukou a natáhl se, aby ho mohl jemně políbit, "nic jsi neudělal…" zašeptal a stiskl jeho ruku ve vlastní.
Kano se převrátil na bok a nějak bezmyšlenkovitě začal šmátrat po zemi, když hledal svůj mobil, který nepříjemně zvolnil. Prý kde je? "Doma," odpověděl rozespale do telefonu, a až poté mu začínaly docházet některé věci. Doma spí na futonu, tudíž ten výškový rozdíl, který musel překonat mezi postelí a svými kalhotami, byl neobvyklý. Stejně tak tělo za ním by doma neměl. Pomalu si začínal uvědomovat, co se včera stalo. "Dej mi chvilku," promluvil do telefonu, "u kamaráda... jsem ho včera potkal." Jeho otci to nejspíše stačilo, řekl mu pár slov o škole a zavěsil.
Yukio zamručel a nepatrně se zavrtěl, v polospánku zašmátral na posteli vedle sebe. Bylo ještě příliš brzo ráno na to, aby vstával, to si uvědomoval. Hledal Larissu, byl zvyklý na to, že ji měl přes noc v posteli, ovšem když našel něco, co se ani zdaleka nepodobalo jejímu huňatému kožichu, překvapeně otevřel oči a podepřel se na loktech, než se úplně posadil.
Druhý mladík odhodil mobil zpátky na kalhoty a rozhlédl se po pokoji. Těžce na něj doléhalo, co včera udělal a popravdě, aby tomu unikl, zajímal se změnami v pokoji. Nevěděl, jak situaci vyřešit. Dobře si vzpomínal, že to byl on, kdo všechno asocioval a všechna vina mu ležela na bedrech. To on měl dívku, to on ji podvedl a s postupujícími vzpomínkami mu začínalo připadat, že svého kamaráda zneužil. Nevěděl, jak z toho ven, opravdu ne...
Na stole byla nachystaná snídaně, což jej trochu vyděsilo, protože si uvědomil, že služebnictvo to všechno tady vidělo. Byl přistižen. Avšak mnohem víc nemohl uvěřit, když kolem postele se protáhlá asi metrová kočkovitá šelma, která s naprostou samozřejmostí vyskočila na postel. Ignorovala, že mu šlape po nohách a vydala se na druhou stranu postele. Působila ve svém bíločerném zbarvení majestátně.
Bělovlásek se zadíval na šelmu, protože sám neměl nejmenší tušení, co říct, a začal ji nepřítomně drbat. Měl pocit, že hnědovláska vyprovokoval k něčemu, čeho bude Ashido litovat. "Omlouvám se…" zašeptal po chvíli a opatrně se odvážil vzhlédnout k druhému.
"Ne," Kano zakroutil hlavou a otočil se na světlovlasého chlapce. "To já... bych se... měl... omlouvat," zněl ztraceně. "I když nevím, jestli to něčemu pomůže," dodal pak, jak se mu podařilo alespoň najít jistotu v tom, že je to jeho chyba a měl by za ni přijmout zodpovědnost.
Larisa je chvíli pozorovala, jako kdyby byla zvědavá, zda se nebaví o ní, než se otráveně položila na Yukiovy nohy a jednou máchla ocasem v dost urážlivém gestu, které těm špatným uctívačům věnovala.
"Risso…" bělovlásek se na kočku jemně usmál a sklonil se, aby se mohl tváří otřít o její, než se začal věnovat drbání jejího huňatého kožichu. Byla jednou z mála bytostí, pro které v něm ještě zůstávala jakási vůle existovat. "Nemáš se proč omlouvat…" promluvil pak tiše k hnědovlasému, i když se nedíval přímo na něj.
"Já..." začal Ashido, ale nevěděl, jak pokračovat. Zůstal pohledem na překrásné šelmě. Chápal, že byl Yukiem vpuštěn do jeho světa. Vsadil by se, že jen málo lidí by zavedl do svého pokoje a ukázal jim, jaký poklad vlastní. Navíc to tetování na boku, které včera viděl, také odhalovalo tajemství jeho rodiny, které mu z tváře nikdo nemohl vyčíst.
Světlovlásek se zhluboka nadechl, "nebudu…" na okamžik se odmlčel, stále se věnoval kočce, i když mluvil na druhého, "nebudu se tě pokoušet zadržet, pokud budeš chtít odejít a na všechno zapomenout…" chápal by to. Narušil řád, který si za čtyři roky jeho nepřítomnosti Ashido vytvořil ve svém životě. Neměl právo do něj jen tak vskočit a udělat ve všem chaos, jedno, jak moc po tom toužil. Ještě více se sklonil k Larisse, jako by chtěl zvíře obejmout, i když by si nedovolil se na ni tak vrhnout ve chvíli, jako byla tato, kdy se tvářila, že je na něj uražená. "Je to moje vina…" dodal šeptem.
"Yukio," oslovil jej Kano. Při jeho slovech se cítil ještě hůř, jako ten největší parchant, co na světě byl. Využil ho, zneužil a teď by měl odejít, aby tak potvrdil, že to byla vina druhého?! To rozhodně v jeho povaze nebylo. Nikdy by před tím neutekl a vyčítal by si to. "Není to tvoje vina, to já jsem to... nezvládl," vyslovil tiše. "Nechci, aby sis myslel, že jsem byl opilý a nadržený, a prostě jsem tě využil, protože se v takové náladě neumím držet zpátky," složil si hlavu do dlaní, bolela ho, "ten druhý den... kdy jsme se měli sejít a ty jsi odjel... já dlouho jsem sbíral odvahu a chtěl jsem ti říct, že jsi pro mne víc než kamarád." Odmlčel se. "A teď... to... já nevím. Prostě jsem chtěl... asi kdybych nebyl opilý, tak... ale rozhodně ne, protože jsem byl opilý."
Blonďákovi se do očí nahrnuly slzy. "Nemyslím si nic takového…" byla to pravda, věděl, že Ashido takový nebyl. O to hůř si připadal, hnědovlásek byl snad jediný dobrý člověk, se kterým měl kdy tu čest se setkat. "Máš svůj život…" zašeptal opatrně, "a pro mě v něm už není místo," vzhlédl k němu, jako by podvědomě prosil, aby mu to druhý vyvrátil. Aby ho vytrhl z cesty, kterou se řídil a z temnoty, která ho pomalu pohlcovala a se kterou samotný nedokázal bojovat. Přestože… ani kdyby mu byl někdo ochoten pomoci, nikdy se z ní už nejspíš nedostane.
Kočka otráveně vstala a seskočila z postele, protože na takové rozhovory rozhodně neměla náladu. Raději se šla najíst k misce, která byla u knihovny, protože chlapec rád pozoroval krmící se kočku z křesla.
"Co jsem ti říkal o slzách, Yuki?" zašeptal citlivě Kano a natáhl se, aby jej mohl pohladit po vlasech. Tak nějak přirozeně si jej přitáhl do náručí a objal. "Vyřeším to. Něco vymyslím, abys do něj patřil," zašeptal, když ho líbal něžně do světlých vlasů.
Chlapec se opřel do jeho náruče a semkl víčka k sobě. Dotěrný hlas kdesi hluboko v hlavě se ho snažil přesvědčit o tom, že toho budou oba dva litovat, nevěnoval mu pozornost.
Ashido se sklonil, aby jej mohl políbit na tvář. Pohladil jej po délce nahých zad. "Neublížil jsem ti včera?" zeptal se starostlivě, když tak držel to křehké tělo druhého, kterému po celý život bylo věnováno tak málo lásky.
Chlapec chvíli mlčel, "budu v pořádku…" zašeptal nakonec a vymanil se z jeho náruče, aby se mohl natáhnout pro letmý polibek. Bylo už to hodně dlouho, co s někým byl, a všechno to, co se stalo dřív, nemělo význam, oproti předešlé noci. Nechtěl, aby hnědovlásek věděl, jaká zkažená bytost se z něj stala, aby věděl o krvi na jeho rukou a věcech, které dělal, ze kterých pár krátkých a nedůležitých poměrů bez lásky bylo to nejmenší zlo.
19.2
Ještě ani nevyšel profesor Ukitake ze třídy a mohly být tak dvě vteřiny po zvonění, když se rozrazily dveře a dovnitř nakoukl naléhavě Ogichi, zda již skončili hodinu. Bylo tomu tak. Bělovlasý učitel odcházel se svými věcmi. "Brý den, pane profesore," pozdravil ho starší z dvojčat Kurosaki, "myslím, že se u vás v kabinetě zastaví třídní, ohledně mé poslední známky z fyziky," pronesl nadšeně a lišácky se přitom smál.
"Kurosaki, tvoje poslední známka není k smíchu…" zabručel světlovlasý učitel, "a ani jiné věci, týkající se tohoto tématu…" upozornil ho, i když sám se nepatrně usmíval. "Kdyby si měl jedničky, zastavoval by se určitě taky…" poznamenal.
"Znáte Kyoraka, zaměstnaný muž... nestíhá obíhat kabinety předmětů, kde je vidět má genialita," oponoval mu Ogichi, "ač někdy nepochopená, Aizenbabajagachýše je hned po vás nejnavštěvovanější kabinet. Ale třídní raději chodí za vámi," usmál se nakonec Kurosaki, poté ztratil o bělovlasého učitele zájem. Vyhledal pohledem Grimmjowa a široce se na něj zazubil.
Ulquiorra si mezitím urovnal věci a hodil po bělovláskovi několik pohledů bez výrazu, na nichž nebylo vidět, že zrovna jeho tu teď nepotřebuje, než se sám zahleděl k místu, kde seděl jeho milenec.
Když učitel opustil místnost, Ogichi se vrhl k Jaegerjaquezovu místu. "Grimmí, chybíš mi," pronesl citlivě, "nejím, nespím... ani s bratrem..." perverzně se ušklíbl. "Tumbling je na nic - bije mne tam Hiyori -, baseball je nuda - bije mne tam Hiyori - ... a ty vlasy by sis měl odbarvit na bílo, aby bez tebe i box nebyl tak vzrušující." Izuru Kurosakiho okřikl, ať není tak hlasitý a vysloužil si několik vulgárních posunků. "A v kapele nikdo nemůže zastoupit tvé: Udělej mě bejby!"
Černovlásek vstal ze svého místa a přešel k Jauerjaquezově lavici, "potřebuju s tebou mluvit… kvůli matice…" oslovil tyrkysovovlasého a na okamžik se zadíval na bělovláska, "teď," upřesnil.
U dveří se objevil blonďatý mladík v dívčí školní uniformě a taky se vydal k trojici chlapců.
Grimmjow se díval z černovlasého na bělovlasého a nevěděl, co jim na to říct.
"Cifere, nech ho chvilku odpočinout," promluvil Kurosaki, "vždyť potřebuje chvíli dýchat čerstvý vzduch. Navíc mám s ním důležitý rozhovor. Můj táta a sousedé se chystají psát petici, aby ho Rangiku pustila alespoň se mnou na ten sobotní box, že prý mne doma nesnesou..."
Tyrkysovlasý zbystřil. "Sobotní box?"
Ogichi kývl. "Já věděl, že tě to naláká. Mám lístky od Mugurumy! Boxuje tam nějaký jeho kamarád z vojenské akademie," vysvětloval potěšeně.
"Sobotní box…?" zopakoval po něm černovlasý. Důležité nebylo tak ani, že to byl box, jako že byl v sobotu, což mu kazilo plány.
Ani jeden z nich jim ovšem nestihl odpovědět, protože Hirako k nim v tu chvíli došel, "je hezké, že je o Grimma takový zájem," poznamenal a chytil tyrkysovovlasého za rameno, "ale vy ho máte pořád a teď s ním potřebuju mluvit já…" usmál se a vytáhl mladíka na nohy, spíš proto, že byl na odpor příliš překvapený, než by měl v sobě Shinji tolik síly, a začal ho táhnout ke dveřím.
"Zatáhnout ho na záchodky byl můj plán, Shinjííí," zapištěl ublíženě Kurosaki.
Jaegerjaqeuz se omluvně podíval na Cifera, avšak nechal se odtáhnout Hirakem, protože popravdě s ním potřeboval taky mluvit a dávalo mu to alibi, aby nemusel se rozhodovat mezi svým přítelem a nejlepším kamarádem.
"Neplánuju do něj nic strkat…" blonďák vyplázl na Ogichiho jazyk a i s tyrkysovovlasým vyšel ze třídy.
"Nemáš náhodou Ichiga na zatahování na záchodky?" otočil se Cifer na mladíka, který zůstal stát u Grimmovy lavice.
"Kápl jsi na to, Cifere!" mrkl na něj Kurosaki. "Kde vůbec je?" podrbal se zamyšleně na hlavě. Když zjistil, že není nikde poblíž, pouze pokrčil rameny. Přešel ke Jaegerjaquezově tašce a vytáhl z ní svačinu. Podíval se dovnitř. Vytáhl převážně zeleninu, kterou by stejně druhý nejedl. "Jak chutnalo lízátko?" zeptal se konverzačně.
"Dobré, díky…" tmavovlásek pokývl a sledoval jeho počínání, "cením si tvé oběti…" pousmál se.
Ogichi si položil jednu dlaň na srdce a trochu se uklonil, jako by říkal, že to pro jeho obětavost a rytířkost byla maličkost. Pak vrátil zbytek svačiny do batohu tyrkysovlasého. "A ty nechceš jít na box, Cifere?" zdálo se, že má dost lístků.
"Jistě…" tmavovlásek se nepatrně ušklíbl, "vypadám, jako že se tam bez problému ztratím v davu, že…?" povzdechl si a zadíval se na Grimmjowovo místo. Posadil se na jeho židli a sklonil se k tašce tyrkysovovlasého, aby mu mohl vyměnit věci, které měl poházené na lavici, za ty, které bude potřebovat na příští hodinu, protože to nevypadalo, že Hirako ho propustí dříve, než se zvoněním.
Kurosaki jej pozoroval. Cukal mu koutek. "Když si umyješ vlasy, třeba se ztratíš v davu," mrkl na něj a zakousl se do ředkvičky. "A možná i obličej, mít na něm malachitové usazeniny není tak kůl mezi boxery jako u emařů..."
"Nejsem emo…" tmavovlasý mladík si povzdechl a vzhlédl k němu od upravené lavice, kam nachystal věci svému milenci, "a nevěřím, že třeba ty si myješ vlasy častěji, než já."
Bělovlasý nafoukl tváře. "To na tebe řeknu Grimmímu," pronesl jako malé dítě. Poté ovšem zvážněl a prohlédl si lavici. "Ten box si rozmysli, Grimm by určitě byl rád," řekl o něco tišeji a Ciferovi zamával. "Seeya~ emo," vyplázl jazyk a vydal se ke dveřím.
19.3
Hirako i s tyrkysovovlasým mladíkem došel pod schodiště na konci chodby, kde málokdy někdo býval, a opřel se zády o zeď za sebou. "Jsi poslední dobou ještě oblíbenější, než dřív…" poznamenal s úsměvem.
"Oblíbenější v součtu o jednoho člověka," mrkl na něj Jaegerjaquez a začal se smát. "Ale jsem rád, že jsi mne od nich odtáhl," vydechl poté. Posadil se na schodiště a díval se nahoru na Hiraka. Jeho přítel vypadal vyčerpaně a byl nepřirozeně bledý. "Tak o čem si chceš promluvit?" zajímal se.
Blonďák si zkroušeně povzdechl a sesunul se podél zdi do dřepu, dával si pozor na to, že má na sobě sukni. "Sojiro…" řekl tiše a podíval se na Grimmjowa. "Je to… pořád horší a horší… mám pocit, že už mě k sobě pouští jen ze setrvačnosti… je zklamaný a… jednou ho to doopravdy přestane bavit…" prsty bezmyšlenkovitě přejel po šátku, který měl okolo krku, "nechci o něj přijít, ale už nevím, co mám dělat…"
Tyrkysovlasý nakrčil čelo. Chtěl by svému kamarádovi tolik poradit, ale přestože - nebo právě protože - znal jeho vztah s Kusakou, nedokázal to. Nemohl mluvit za sebe, co by udělal v jeho situaci, protože by se do ní nikdy nedostal, vztah pro něj musel mít jiné základy a pravidla. Neodsuzoval ten Hirakův, dokud světlovlasému něco dával, ale když jej jen trápil, tak podle něj by měl skončit. Jak to ovšem citlivě druhému říct, aby se na něj nerozzlobil a nepřestal se s ním o tom bavit?
Položil mu ruku na rameno. "Možná tomu nechat volný průběh," pokusil se šeptem. "Hele, já vím, že mi do toho je málo, ale... měl bys... trochu nabrat na váze a chvíli si dát pauzu a odpočívat," vyslovil Grimmjow opatrně, protože věděl, jak těžce druhý nese, když je mu cokoliv doporučováno - protože on byl vždy ten nejzodpovědnější. "Možná i Kusaka potřebuje být chvíli sám, aby si uvědomil, že tě potřebuje, Shinji..."
"Nevím…" zašeptal světlovlásek, "nevím, jestli s tím budu kdy moct ještě něco udělat…" nepotřeboval doopravdy ani tolik poradit, jako to spíše někomu říct a Grimmjow byl jediný, kdo alespoň v základech věděl o jeho vztahu i pár detailů. "Už nejsem takový, jako jsem býval, změnil jsem se, vyrostl jsem do… tohohle…" mávl ledabyle jednou rukou, "a to je něco, co nedokážu nijak změnit…"
"Shinji," zašeptal Grimmjow jeho jméno. "Nemůže to být jen o vzhledu a vůbec - Kusaka se taky změnil, co jsi říkal..." Povzdechl si. "A pokud se tolik toužíš vrátit do těch třinácti, co jsi ho poznal, tak dobře. Až nebudu mít zarácha, tak si společně zajdeme do zábavního parku, zajezdíme si v autech a sníme jim všechnu růžovou vatu. A vůbec... budu ti házet o půlnoci do okna kamínky, aby ses vyplížil z domu a budeme se toulat a povídat si jako tehdy. Tak co? Platí?"
"Máš pravdu, že kdyby to bylo jen o vzhledu, už mě dávno vykopl…" povzdechl si druhý, ovšem pousmál se potom a podíval se na něj, "děkuju…" zašeptal a nastavil mu pěst.
Jaegerjaquez chápal, že říkat Hirakovi, že vypadá dobře - i přes jeho vyhublost a věčnou unavenost - je zbytečné, protože to nechce slyšet. Tak jen zlehka bouchl svou pěstí do jeho a usmál se. "Domluveno," utvrdil to pak.
Shinji kývl a znova bříšky prstů přejel po látce na svém krku, "co ty a Ulquiorra…?" zeptal se potom, protože spolu pořádně nemluvili od chvíle, co mu tyrkysovovlasý vyprávěl o polibku.
Grimmjow se rozhlédl, jako kdyby se bál, že je někdo uslyší. "Chodíme spolu," řekl pak a široce se usmál, "a jde to." Odmlčel se, jako kdyby nevěděl, co víc o tom říct. "Nemyslel jsem si, že bude takový, je s ním zábava a vcelku rád si hraje, rozumíme si."
"Vypadá jako typ odstrčeného dítěte, které se tváří zhrzeně, ale když se mu chvíli věnuješ, vyklube se z něj něco podobného…" pokýval hlavou světlovlásek, "to je tím… namalováním…" poznamenal potom. "Jsem rád, že vám to klape…" usmál se na svého kamaráda.
Jaegerjaquez kývl. "Já jsem taky rád," poznamenal, "i když je toho hodně nového, co se teď děje a Ulquiorra se přece jen liší od lidí, které znám." Pokrčil rameny. "Je hezčí bez šmínků," poznamenal. Kývl si pro sebe. Naprázdno polkl. Poté se na kamaráda podíval a zašeptal: "Můžu se tě na něco intimnějšího zeptat?"
"Určitě…" Hirako se svezl do sedu a natáhl si nohy před sebe, "copak?"
Tyrkysovlasý si skousl ret a uhnul pohledem na stranu, nevěděl, jak svou otázku uvést a položit, aby se neztrapnil. Nešlo o to, že by si z něj druhý utahoval, ale spíše osobní pocit. "Sex..." vydechl, aby hned řekl, o čem bude mluvit a dal druhému možnost jej zastavit. "Bude u mne spát... a ono tak celkově je to na spadnutí... a nejde o to, že bych nevěděl... teda nevím - nemám zkušenosti... jen..." nadechl se. "Asi by byl naštvaný, když by zjistil, že jsem ti to řekl, ale... on má po nehodě sešroubovanou pánev, zatím se stalo jen jednou, že by se to ozvalo a to musel spadnout. Ale já se bojím, že... třeba..." Podíval se na druhého poplašeně. "Co když mu nějak ublížím?"
Blonďák se na okamžik zamyslel, "musí… to být úžasné…" povzdechl si šeptem spíš pro sebe, než se otočil na druhého, "když budeš moc divoký, bude ho to bolet…" pokrčil rameny, "nemyslím, že se ti rozpadne pod rukama…" odmlčel se na okamžik, "možná… kdyby ses hodně moc snažil, něčím mu tam pohneš…" pousmál se, ovšem nechal toho, když se podíval na tyrkysovovlasého, "asi mu s ničím pohnout nechceš…"
Grimmjow se sice nervózně, ale přece jen začal smát. "Fakt jsem se zeptal toho pravého," poznamenal. Poté ovšem znovu zvážněl. "Měl bych si promluvit s Ulquiorrou, jen... nechci vypadat nějak..." pokrčil rameny, "nechci se ztrapnit."
"Čím…? Myslím, že pochopí, že nemáš dvakrát moc zkušeností…" zazvonilo, ovšem nevypadalo to, že by se hodlali zvedat, než domluví, "pochybuju, že očekává něco převratného od kluka, o kterém ví celá škola, jaké jsou jeho sexuální zkušenosti… Nevím, neřekl bych, že chce, aby ses poprvé nějak… vyznamenal. Navíc vypadá jako typ, který je tak nějak… skrytě dominantní, řekl bych. Poradí si s tebou."
"Tak teď si připadám jako loser, ale dík," poznamenal tak nějak smířeně Grimmjow a zvedl se.
19.4
"CO je s tebou?" černovlasý mladík se zadíval zkoumavě na svého milence, protože Grimmjow vypadal podivně sklesle. Procházeli zrovna školní branou a mířili společně k tyrkysovovlasému domů, protože měl stále zákaz chodit kamkoliv jinam, než do školy.
Jaegerjaquez zakroutil hlavou. "Ale nic," vyslovil a pokusil se o falešný úsměv, který mu vůbec nešel, protože jej používal jen zřídka (tak jednou za rok, možná i méně). Přehodil si tašku přes záda a díval se pod nohy.
"Nevypadá to tak…" zabručel tmavovlásek a ještě chvíli ho prohlížel, "nestalo se nic?"
Tyrkysovlasý se na něj podíval. "Prostě jen..." nadechl se, "mi není dobře..." Pevně sevřel rty a na okamžik se odmlčel, jako kdyby zvažoval, zda má pokračovat. Poté se znovu zadíval před sebe. "Tak celkově... mám pocit, že všichni jsou smíření s tím, že Grimmjow je... ve všem strašný loser," dostal ze sebe nakonec, "a prostě ho tak berou, protože on jiný být nemůže a nikdy nepředčí očekávání, nemá na to, protože je lama."
"Kde si k tomu přišel…?" Ulquiorra se na něj znova překvapeně podíval. Někdo mu musel říct něco hrozného, když se tyrkysovovlasý z ničeho nic chovat tak podivně, ovšem nechtěl do toho příliš šťourat, pokud mu to jeho přítel neřekne sám.
Jaegerjaqeuz zakroutil hlavou. "Prostě tak..." řekl, čímž nechal vyznít, že je nenormální i jeho málomluvnost. Nemyslel si, že by mělo nějaký smysl o tom s Ciferem mluvit. Málokdy se cítil takhle demotivovaný a nikdy to neukazoval před ostatními.
"Dobře…" Ulquiorra se pomalu narovnal a sám se zadíval do země. Nelíbilo se mu, v jakém byl druhý stavu, ale nevypadalo to, že by s tím teď mohl něco udělat. "Ogichi mě pozval na váš box…" poznamenal po chvíli.
"Ogichi má asi nadbytek lístků," okomentoval to tyrkysovlasý, "a bojí se pozvat Hisagiho, že by Mugurumu poslintal a nebo hůř si přinesl transparent se srdíčky."
"Až tak…?" druhý si vybavil jejich spolužáka. Několikrát je slyšel, bavit se o bělovlasém trenérovi boxu, ale nepřipadal mu nikdy jako typ na transparent se srdíčky. Ale možná to bylo jen tou společností, která ho vždycky obklopovala.
"No.. s tím, jak málo má rád Hisagi box, tak... transparenty jsou jeho," pokrčil rameny tyrkysovlasý, že každý má něco. "Taková zaláskovaná puberťačka, co se rozechvěje, když Muguruma kolem něj projde," zakroutil hlavou, "a není schopen mu odpovědět ani na pozdrav." Pohodil hlavou. "Navíc Muguruma uznává bílou sílu... Hisagi to má těžké."
Ulquiorra se zamyslel, "mám pocit… že vím, jak se cítí…" poznamenal a tiše si povzdechl.
"Nechápu," přiznal se Grimmjow.
"Má štěstí, že kolem něj nechodí Muguruma nahý…" černovlásek jen pokrčil rameny, "hodně těžko se na to zvyká, když se ti klepou kolena i když je oblečený…" dodal, "ale to mi připomíná, zdá se mi, že Ogichi si všiml," změnil téma.
Jaegerjaquez se trochu pousmál, protože mu bylo jasné, že Ciferovi se klepala kolena z něj a tak zpětně mu to připadalo zábavné. Co by si myslel, kdyby na to přišel tehdy, to nevěděl. "Všiml? Jakože nás?" zarazil se. "Proč myslíš?"
"Tváří se tak…" Ulquiorra k druhému znova zvedl pohled, "zve mě na box… komentuje to tím, že bys měl radost. Připitoměle se usmíval, když jsem ti chystal věci… což bylo možná trochu podezřelé… ale on ti jedl svačinu!" znova odvrátil pohled a poškrábal se za krkem.
Grimmjow nakrčil čelo. "Příště se rozmyslím, nechávat vás o samotě... s mými věcmi," pronesl pak. "Myslel jsem, že až to Ogichi zjistí, bude naštvaný, protože jsem mu to neřekl osobně, ale asi..." povzdechl si, "je rád, že si jeho loser-kamarád někoho našel." Zněl dost sarkasticky. Poté zakroutil hlavou. "Promiň, dneska se mnou asi nebude moc řeč," omluvil se hned vzápětí.
"Zajímalo by mě, jak dlouho už to ví…" poznamenal tmavovlásek.
Tyrkysovlasý vydechl. "Hmm..." Nebyli tak daleko od školy, aby mu bylo blbé říct, co potřeboval. "Promiň, ale já... potřebuji být sám," vyslovil po chvíli. Nervózně si hrál s prsty jedné ruky. "Večer ti zavolám... ale teď... prostě potřebuji být sám."
Ulquiorra mu věnoval rychlý překvapený pohled, než zakroutil hlavou a zastavil se. "Sám, aby ses mohl utápět v depresi z toho, jak moc si připadáš jako loser? Nejsi loser a já tě miluju příliš na to, abych tě nechal se kvůli tomu trápit o samotě…" na okamžik se odmlčel a povzdechl si, trošku ztraceně se poškrábal za krkem, "nechci teď jít domů s vědomím, že ti ani malinko nemůžu pomoct…"
Jaegerjaquezovy oči zvlhly a zaleskly se, když se na druhého podíval. Snad jej zaskočila jeho reakce, kdykoliv řekl Ogichimu, že potřebuje být sám, ten ho samotného nechal. Grimmjow věděl, že mu stačí nějaký čas to nechat vyznít, a pak znovu načerpá sílu a půjde dál jako předtím. Nechtěl své slabé chvilky ukazovat před nikým. Odmlčel se. Ulquiorrovi i tak svým přístupem ublížil. Natáhl k němu smířlivě dlaň. "Dej mi ruku," zašeptal.
Tmavovlásek se natáhl, aby mohl spojit jejich ruce, a beze slova se k němu přiblížil, měl chuť ho obejmout.
Grimmjow s ním propletl prsty. Bylo mu jedno, kdo by je mohl vidět. Přitáhl si ho k sobě a políbil na čelo. "Nechtěl jsem... být takový," zašeptal. Nechtěl ho ztratit a už vůbec ne se s ním hádat.
Černovlasý mladík ho objal volnou rukou a natáhl se, aby ho mohl jemně políbit, "nic jsi neudělal…" zašeptal a stiskl jeho ruku ve vlastní.
Tak to vypadá, že box bude ohromná skupinová orgie, kam se chystají všichni!!! *už se taky těší* O.o :P Budem boxovat, aneb tady poteče krev!!! :X
Absolutně se ztotožňuji s jednou maličko vyšinutější postavou a přijde mi, jako bych na těch schodech seděla místo něho! Ten hoch to zabil!! To je můj kluk!!!! Shinji!!! "Blonďák se na okamžik zamyslel, "musí… to být úžasné…" povzdechl si šeptem spíš pro sebe,"... uplně vidím ten jeho fascinovaný výraz :D ano.. Shinji si představ, že jsem myslela na to samé, když se o té své skládance Ul zmínil poprvé. JE TO ÚŽASNÉ!!!! O.o *fanatik* jo a Hirako... buď od té lásky a nepřibírej, ano? :)
Já myslím, že Ogi neví.. Ogi asi neví tolik, kolik si Ul a Grimm myslí, že ví. Ono těžko soudit, když Ogimu nevidíme do hlavy.. *zamyslí se* dobře, připouštím tedy, že možná tuší, i když... ne! stále si myslím, že neví... kdyby věděl, snad by reagoval jinak... - zanechme polemiky(monologu)-
Konečně tu máme jádro pudla..."sex".. ale ale Grimmí... je tak ohleduplný, že? Jak se bojí, aby Cífovi neublížil.. to je prostě od něj tak hezké.. ach kdyby Cífa věděl...O.o *povzdych*
Teď jsem nadržená na to, až ta velká noc (či jiná část dne) přijde, nebo jestli ještě před tím přijde konzultace s druhým akterérem, *Pat a Mat - jak to uděláme, abysme to nerozflákali? - blbě* Jsem zvědavá... On bude Grimm určitě opatrný, já mu věřím... :)
Líbí se mi, jak je Ciferníček otevřený, upřímný... má dokonalý charakter... až Grimmovi zvlhly oči.. to musel být úžasný moment, ta chvíle... *Ulquíí, ty mne jednou rozpláčeš* :*
Ashido a Yukio...mnoooooo
Yukio je vrah vrahounská a Ashido je oběť jeho nevinného výrazu... jakože mne vážně zajímá, co je Yukio zač, začíná mne ten chlapec poněkud zneklidňovat a to není dobré.. Ashido, ach ty jeden smilníku nevěrný... hele chlape tys mi byl jasnej, že mu podlehneš... omluva sem, omluva tam a pak stačí slovo a navážeš na to, co bylo... nevyznám se v Tobě...
Ale přeju jim hodně štěstí, i když to nebudou mít zdaleka nejlehčí...
Yukio má krutou číču... wooow, mazec!
P.S děkuji za upozornění v záhlaví, neb nesnáším abstinenční příznaky z nejistoty, co se bude dít XD
Ach, ach, ach... a ještě jednou díky :P