... aneb Šílené záchvaty smíchu nechodí již po půlnoci, ale daly si hodinu k dobru a to je nebezpečné
Ale on dnešek je vcelku celý takový celistvě zábavný.
*protože to chce něco tak šíleného, jak se cítí, dává sem SuG, i když je neposlouchá a Takeru ji děsí*
Zdálo se mi o koncertu X Japan.
X koncertovali v nějakém malém divadle v městě poblíž a já se tam dostala náhodou - to oni také, myslím, že jim ztroskotalo letadlo nebo tak něco xDDD. Vtipné. Seděla jsem v publiku na takových těch divadelních židličkách - tedy jedné - a pořád se otáčela na všechny srany a divila se, jak jsem se tam dostala, když jsem na X nikdy nechtěla jít. Úplně jsem z toho byla zmatená!
Zahráli několik písní na podiu, pak odešli po schodech pryč a já po těch samých schodech (mezi sedačkami v publiku) šla za maminkou, abych se jí zeptala, co tam dělám. Nebudu se zmiňovat o tom, že jsem tam potkala jistou osobu. Ale jak jsem tak stála u maminky (přičemž jsem té osobě vadila svou přítomností) a povídala jsem si s ní, Sugizo se vracel.
A já jsem tak natáhla ruku - znáte to, můj styl sáhni si, tvé ruky to zvládnou -, chtěla jsem si s ním jen plácnout, nic víc... ale jak to tak bývá, tak mne do toho zatáhl a držel mi ruku dlouze, pak se v chůzi otočil, vytáhl mne do uličky a že si mne musí vyfotit. *klepe si prstem na čelo*
Domluvila jsem, že se má vyfotit se mnou. Takže jsme se objímali a on nás fotil. xD Naštěstí to dopadlo rozmazaně. I když stát vedle Sugiza~ skvěle to navnadí do celého dne.
Tak nějak držíce se i po "focení", jsem s ním sešla schodiště až k podiu, kdy jsme si vykládaly o tom, že je dobře, že je to rozmazané. Pak jsem si uvědomila, že mluvíme česky. Cosi jsem vyplodila anglicky a omluvila jsem se mu za svou hroznou angličtinu. On jen chápavě pokyvoval.
Pak byla autogramiáda - placená. Ale já jsem si říkala, že třeba mne můj kamarád Sugizo nechá si nechat podepsat "něco", když mne uvidí poblíž.
Ale to jsem se již probudila, protože jsem si uvědomila, že mi hraje Plastic tree a že Sugizo by tam být neměl. xD
Bohužel jsem se za Sugizem po probuzení nemohla vrátit, protože jsem se musela osprchovat a jeli jsme na zříceninu hradu Lukov. Vede tam dlouhá cesta do kopce - jako ke každému hradu -, ale... krásné to místo. Chtěla bych mít vlastní zříceninu. Temnou, opuštěnou, v lese.
Prý... a proč nechceš být architektem (jak můj spolusedící v semináři matematiky)? Protože přeci nechci dělat nic moderního, barevného a mé temné kobky by nikdo nechtěl stavět. *D by se hodila jako architekt jedině na stavbu kulis pro filmy s tajemným hradem v Karpatech*
Ovšem bohužel pro vás, zasvítilo mi na hlavu (to slunce je důvod, proč uvažuji o tom, že si nabarvím vlasy na něco světlého a vzdám se černé).
Možná to tedy je výplod toho úpalu, nebo prostě jen mé obvyklé schopnosti vymýšlet vyšinuté pseudo-vtipné věty (nejraději na téma Kaoru), ale... heh, jsem se musela smát.
Bylo mi zadáno ff na Die a Shinyu. Jde mi to vcelku od ruky, i když v tom nejsem zběhlá. Ovšem - zatím to spíše působí jako humoreska. *poškrábe se na hlavě*
Heh. Ovšem Die a šampón na psy to zabil! xD
Mno nic, konec hlášení, zítra jdu k notáři, měla bych být ráno schopna vstát.
